Vzít do rukou Prokletý deník J. D. Barkera je hororovou radostí. Stylová koncepce obálky s tematickými ilustracemi, specifický povrch kartonu i protlačované písmo jsou čestnou výjimkou i v současné době neomezených polygrafických možností. A uvnitř… je to, co na povrchu.
Hlavní hrdina Thad McAlister má nebo brzy bude mít všechno, co chtěl. Rodinu, luxusní dům, skvělou kariéru, zářnou budoucnost. K takovým lidem záhy přichází v námi oblíbeném žánru zlo. McAlisterovi jsou ale výjimka. Zlé věci k nim nemíří, zlé věci už u nich jsou…
Kdo se vznáší za čím
Prokletý deník trvá v principu tři dny. Tedy ne přečíst, ale jeho děj. Přitom zahrnuje události, které se klenou přes několik staletí. Ty minulé popsal Thad ve svém právě dokončeném románu, a všechno nasvědčuje tomu, že zmíněná kariéra autora bestsellerů, podle kterých by se navíc mohly konečně točit i kvalitní filmy, je otázkou hodin. Vždyť i jeho agent, který by si měl zachovat chladnou hlavu, je dílem unesen. Jenže jinak, než jak si Thad představoval…
Rachael McAlisterová má jedno dítě u sebe, druhé v sobě, a k tomu nějaké ošklivé tajemství spojené s titulním deníkem. Ano, zlo už v jejím domě je, a než děsy postoupí na úroveň, před kterou by kapituloval i ten nejzapřísáhlejší materialista, je – jako obvykle – na únik pozdě. A tak román mapuje po hodinách a minutách události v domě, kde je něco určeno k zániku, ale není zcela jasné co…
Třetí stranou zeměpisného i specificky milostného trojúhelníku – neboť manžele rozdělila na kritické tři dny Thadova služební cesta – je dívka nějak spojená s tři sta let starým obviněním z čarodějnictví. I v tomto případě ale zůstává dlouho skryto zda k nějakému čarování skutečně došlo, a pokud ano, tak kdo za ním stojí, respektive kdo se za ním vznáší.
King, Koontz a McAlister
Prokletý deník není tak komorním příběhem, jak by se z výše uvedeného mohlo zdát, nicméně neaspiruje ani na velkolepé hrůzyplné dobrodružství plné popisů strašidelných exteriérů. Vede čtenáře střední cestou, co se epiky i formy týče.
V postoupení výš po žebříčku kvality mu především brání velmi ploché charaktery a pak také zvolený způsob vyprávění, kdy je aktuální dění prostřídáváno výňatky z Thadova románu. Ten totiž bohužel opravdu nemá šanci splnit přání svého stvořitele, aby vystřelil jeho jméno na úroveň Stephena Kinga a Deana Koontze. Není sice zřejmé, zda jde o úmyslně tuctový text, ale kdyby byl namísto přímých ukázek šikovně zapracován do popisu, mohl každopádně svou kvalitu úspěšně předstírat a vzbudit ve čtenářích o to větší zvědavost.
Ve prospěch příběhu naopak hovoří věci jako jeho svižnost (marná sláva, tři dny jsou jenom tři dny a Barker se opravdu příliš nezdržuje rozestavováním figur), vyústění upomínající na některé klasické horory a nezahrnující ultrašťastný konec, a také skutečnost, že většina postav se dříve či později trochu ušpiní, a to nejen fyzicky ve všudypřítomném bahně.
Výsledkem je oddechový román s přímým, byť vedlejším odkazem na Kinga hororu, který sice nijak dramaticky nenakopne čtenářovu fantazii, ale hravě udrží jeho pozornost. Má občasné chyby ve stylistice, pár pěkně nepěkných obrazů přetrvávajících v paměti, zadní vrátka ze zničené zahrady pro pokračování, a krásnou vazbu.
J. D. Barker: Prokletý deník
Vydal: Dobrovský s.r.o., 2026
Překlad: Ondřej Duha
Obálka: Martin Stehlík
Počet stran: 360
Vazba: pevná
Cena: 499 Kč
