Nejnovější Prvňáci nabízejí pohled na temnou young adult upířinu Prokletí krve. Vylámala si autorka špičáky? Bude vám pít krev? Nebo vás bude mít plně ve své moci? Vše se dozvíte v recenzi.
Puberťáci mívají nápady všeho druhu – to všichni dobře známe. Většinou se z těch nápadů vyklube pěkná šlamastyka. Přesně to je případ bratrů Karla a Honzy Devorových, kteří se uprostřed noci vydali hledat poklad v blízkosti svého bydliště a od té chvíle šlo všechno z kopce dolů.
Karel Devor je obyčejný puberťák s trochu neobyčejným koníčkem – zbožňuje hledání pokladů. Tím se nemyslí kešky, ale staré dobré středověké bedny plné zlata či vzácných věcí. Nadšení zdědil po svém dědečkovi, který byl touto zálibou proslulý, avšak z jedné z výprav se už nikdy nevrátil. Karlovi po něm zbyl jen deník s poznámkami a jakous takous mapou k místnímu záhadnému místu a vzpomínky na dědova vyprávění.
Proto přemluví svého mladšího bratra, aby mu na cestě do znojemského podzemí asistoval. Avšak pod městem na hochy čekají akorát kamenné schody vymleté vodou, ztrouchnivělé dřevěné přechody, neskutečná tma – a místo pokladu dobře střežená rakev s vyschlou mumií. Od momentu objevení se podzemím nesou zvuky chroptění, škrábání a padajícího kamení, jakoby se chlapcům pod nohama bortily chodby. Karel s Honzou nelení a utíkají jako o život k východu, ale ven se dostane jen jeden z nich s vědomím, že toho druhého tam nenechal dobrovolně.
S Karlem se setkáváme znovu na oslavě jeho narozenin, která se koná v přírodě kousek od Mašovic za přítomnosti několika jeho dalších spolužáků ze soukromé školy. Po pár chvilkách strávených s okouzlující spolužačkou se však objeví nezvaný host, který Karlovi připadá povědomý; a to je všechno, co si dotyčný z oslavy pamatuje. Druhý den se probírá na silnici s bolehlavem a nepamatuje si vůbec nic. Nezná své jméno, netuší, kde se nachází ani jak se tam dostal – nada. Jeho pomyslný úkol je tedy jasný: zjistit, co a proč se mu vlastně děje. A kdo je ta záhadná postava, která ho pronásleduje?
České fantasy s cizinci
Děj Kletby krve se odehrává v prostorách pomyslné soukromé mezinárodní školy pro nadané žáky ve Znojmě. Nadané se rozumí inteligentní s jazykovými vlohami, neboť výuka probíhá v několika světových (i těch mrtvých) jazycích. Čeští studenti navštěvují předměty jako jsou světová literatura a ekonomická geografie v angličtině, mezinárodní kapitálové trhy a finanční podnikání v němčině, a aby toho nebylo málo, ještě navíc mají jazyky jako španělština, francouzština, starořečtina, čínština či latina. Působí to skoro jako na vysoké škole.
Říká se, že fantazii se meze nekladou a bohužel je to občas na škodu. První myšlenka, která čtenáře při čtení o škole a jejích pravidlech a žácích napadne je: proč je mezinárodní škola umístěna zrovna ve Znojmě (a chodí na ní takové množství cizinců) a z jakého záhadného důvodu se místní studenti učí mrtvé jazyky? Z pohledu čtenáře taková představa působí dost absurdně především proto, že v celé knize není ani náznak vysvětlení proč tomu tak je.
Postavy sem, postavy tam
Ústředními postavami knihy jsou Karel a Bára, na které se děj soustředí. Na Karla z hlediska tragédie v životě, se kterou se odmítá smířit. Kvůli opakující se amnézii si vede videodeník a dochází k terapeutce, jež mu má proces vzpomínání ulehčit. Jinak je to obyčejný kluk ve vývinu, který se zakoktá sotva vidí holčinu, která se mu líbí. Z řady možná vybočuje trochu tím, že nikdy v životě nepocítil strach, ale do všeho se žene po hlavě, je tvrdohlavý a často hlavní aktér při „výrobě“ problémů.
Na Báru proto, že se snaží zjistit, co se na škole děje, a proč se většina věcí točí kolem Karla –a to nejvíce v období jeho amnézie. Avšak jedná se pouze o čtyři kapitoly z pětatřiceti – proto výraz ústřední je možná v tomto případě poněkud silný.
Dalšími postavami jsou Karlovi přátelé, které autorka popisuje velmi zhruba, a nic osobnějšího se o nich téměř nedozvídáme – kromě faktu, že jejich chování někdy u čtenáře způsobí obočí mizející ve vlasech. Nejlepším kamarádem Karla je Matěj. Znají se už od základní školy, a po každé ztrátě paměti se z Matěje stává Karlův osobní průvodce a pamatováček, který ostatní spolužáky identifikuje pouhým pohledem, a okamžitě ví, kam je zařadit.
Nevyváženost
Říci, že se kniha četla téměř sama – nelze. Po prvních stránkách, kde je čtenář zvědavý, zda hoši něco najdou nebo se propadnou o pár pater níž, nastává rozbor psychického stavu hlavní postavy, neustálé výčitky, které se sem tam změní v údiv a samozřejmě popisy. Krátké popisy učitelů, spolužáků, domněnky jaký vztah k nim Karel měl nebo neměl. Samozřejmě, utrpěl ztrátu paměti – všechno pozoruje jako vyvoraná myš a všichni mu to vesele připomínají, ale bez některých popisů by se děj obešel a působí jako záplaty prázdných míst. Někde v půlce knihy se na několika stránkách naopak stane hned několik věcí naráz a autorka z nich v tichosti vybruslí aby k jejich vysvětlení došlo až v samotném závěru knihy, který je nejasný a otevřený. Možná proto, že Kletba krve je první díl ze zamýšlené trilogie a z toho důvodu je vývoj postav téměř nulový.
Trochu podivné jsou i dialogy mezi postavami prokládané jejich neucelenými myšlenkovými pochody. Občas drhnou, někdy nepůsobí úplně přirozeně a ty, které se dají číst – v těch se něco vysvětluje nebo někdo někoho poučuje. Určité dialogy by v knize být nemusely, neboť příběhu nic nepřidávají, ani čtenáře neposouvají nikam dál.
I když autorka tvrdí, že je pyšná na bohatou historii vlasti, čtenář pýchu ucítí asi jenom z místa, ve kterém se příběh odehrává, a z občasných krátkých popisů krajiny.
Z hlediska Young Adult fantasy
Hohenbergerová svůj první počin řadí do žánru Young Adult a Dark fantasy. V prvním případě jde především o to, aby se čtenář dokázal s hlavní postavou nějakým způsobem ztotožnit a pochopit, proč se chová, jak se chová, a proč dělá taková rozhodnutí, jaká dělá. V Dark fantasy jde o fantasy s prvky hororu, kde má příběh na čtenáři zanechat nějakou stopu, mít citový dopad.
V případě Kletby krve bude možná mít dospělý čtenář problém s Karlem soucítit nebo se s ním ztotožnit (kromě faktu, že oba prošli v určitém bodu svého života pubertou) natož aby mu děj přišel nějak děsivý – obzvláště pokud za sebou má pár let čtení a desítky fantasy knih.
Aby nezaznělo jen to špatné, v knize se pár dobrých nápadů najde. Nejlepší je zřejmě ten, ve kterém figurují upíři coby vylepšení lidé. Pít krev musí stále, ale nejsou to nemrtví, které slunce spálí na popel.
Kletbu krve lze doporučit především nenáročným čtenářům, jimž nevadí opakující se myšlenkové pochody hlavního hrdiny, vycpávkové situace nebo momenty trochu přitažené za vlasy – s tím by věkově mladší kategorie čtenářů nemusela mít takový problém jako dospělí jedinci.
Prokletí krve očima Martina Bečváře
Ačkoliv sem už pár let mimo cílovou skupinu young adult žánru, probudila ve mně tato kniha zvědavost. A tak nabídnu ještě svůj čistě doplňující pohled.
Dobře, co se týká postav, dala se udělat spousta věcí lépe. Autorka se snaží zaměřovat v tomto směru spíše „dovnitř“ svých hrdinů, líčí jejich myšlenkové pochody a pohnutky. Z mého pohledu se to vcelku daří a funguje to (čímž je částečně vysvětlena i absence popisu vizáže postav), ale u puberťáka si nedovedu představit, že s někým chodí, aniž by dotyční spoluchodící týden vůbec nebyli v kontaktu. Podobných děr v logice by se dalo najít určitě víc, ale nebudu dublovat text své kolegyně.
O čem však nebylo mnoho řečeno je příběh jako takový. U provautorů nebývá zvykem, aby věděli, co píšou a kam se na konci příběhu chtějí dostat. V případě Martiny Hohenberger je tento aspekt zvládnut poměrně suverénně. Dobře, je tam pár vycpávek a restarty způsobené amnézií, ale hlavní kostra příběhu je soudržná, má hlavu a patu a jasný směr.
Občas zaujme i použité výrazivo. Některé věty působ prkenně, některé obraty nebo slova naopak rozjásají srdce češtinářovo.
A poslední zmínka: pro nováčky je obtížné pracovat s tempem příběhu. Konverzační pasáže jsou rozvleklé, ale jakmile začne autorka s akčními pasážemi, najednou děj docela „sype“ a závěr knihy jasně ukazuje, že kdyby se v předchozích částech lépe balancovalo, mohl být výsledný dojem o mnoho lepší.
Ačkoliv je na čem pracovat, může být Kletba krve vcelku solidní zábavou zejména pro mladší čtenáře – žánrové začátečníky. My starší a sečtělejší už přece jen koukáme na spoustu věcí přísnější optikou.
Martina Hohenberger: Kletba krve
Vydalo: TZ-one, 2017
Formát: E-kniha
Obálka: Martina Hohenberger, Suzanne Kratochvílová
Počet stran: 418
Cena: 189 korun
