Myslíte si snad, že zkoumání vztahů mezi paralelními dimenzemi je výsadou pouze elitních vědců nebo uniformovaných hrdinů? Že se mezi ně jen občas možná připletou Klouzači a Kromaggové, případně Vládci kouzel a australští puberťáci? Chyba lávky! Česká kniha U Špinavé kachny vám dokáže, že záhady mnoha vesmírů může řešit i překombinovaná univerzitní byrokracie a jeden snaživec usilující o doktorský titul.
Ústav výzkumu teoretické polykosmologie by za normálních okolností nemohl být považován za pracoviště s příliš velkým praktickým uplatněním. Jeho práce se však změní ode dne, kdy se nedaleko zdejší kantýny zčistajasna zhmotní prase a pochopitelně vzbudí pořádné pozdvižení. Není to zdaleka taková banalita, jak se může na první pohled znát. Tento incident totiž stojí na počátku znovuobnoveného zájmu o studium paralelních světů, do něhož se pouštějí především slovutní akademici Ohnulstrom a Nullmacher. Nicméně důležitý podíl na výzkumu dostane na starost jistý magistr, připravující se na rigorózní zkoušku. Jeho nedávná cesta na sever ostatně také potenciálně potvrdila, že na teorii o paralelních vesmírech zřejmě něco bude. Začíná složité pátrání, zahrnující univerzitní byrokracii, Úřad pro stabilitu Velesvěta, středověký rukopis, ale také titulní hospodu, kde se pravidelně mění jistý klíčový obraz na stěně.
Univerzita spíš nevídaná než neviditelná
Kniha Michala Jelínka U špinavé kachny se v mnoha ohledech vymyká běžným žánrovým očekáváním, ať už jde o fantastiku humoristickou, nebo „seriózní“. Autor se snaží naladit na podobnou vlnovou délku, jakou ve svých knihách často dovedli k mistrovské úrovni Terry Pratchett v Zeměploše, případně Douglas Adams ve Stopařově průvodci po Galaxii. Děj nebo dialog stojí v takových knihách často na druhém až třetím místě a autor si v mezidobí brousí svůj břitký vtip, jímž se snaží komentovat vše, co jej v danou chvíli napadne.
Text Jelínkova díla se tak stává sžíravou satirou orientovanou především na akademický svět, nepochybně vtipnou reflexí na žánry sci-fi a fantasy obecně, a zároveň také příběhem o hledání cest mezi jednotlivými světy. Čtenář se tedy určitě často zasměje, ale na druhou stranu na něj někdy přijdou pochybnosti, jestli kniha, kterou čte, má vůbec nějaký děj.
To platí pro čtenářský zážitek hlavně na začátku, a můžeme tedy říct, že dílo se vyznačuje kontroverzním úvodem. Postupně se však v textu zabydlujeme a začínáme oceňovat různá pozitiva knihy, ať už jde o absurdní kafkovskou atmosféru, drobné narážky na známá díla nebo sžíravé komentáře hlavního hrdiny na své okolí. U Špinavé kachny rozhodně patří ke knihám, které se vyplatí přečíst víckrát, protože když si na jazyk příběhu o něco více zvykneme, lépe si vychutnáme zejména poslední a patrně nejkvalitnější čtvrtinu knihy. Na druhou stranu i během opakovaného čtení může někoho iritovat jistá plochost slohu, především pokud se jedná o podobnost určitých frází. Autor se totiž až neobyčejně vyžívá v přirovnáních typu „Nullmacher mi ještě jednou pogratuloval s úsměvem člověka, který právě dodal chybný výrobek, ale to už je problém zákazníka…“
Vzhledem ke konci celého příběhu je na místě uvažovat o možném pokračování s nadějí, že tentokrát se dočkáme poněkud větší koncentrace na děj.
Michal Jelínek: U Špinavé kachny
Vydala: GRADA Publishing, 2026
Obálka: Martin Schwarz, Martina Bártová
Počet stran: 280
Cena: 359 Kč
