Když nám v redakci padly do spárů příběhy Družiny Horských šelem, rozhodli jsme se vyzpovídat i jejich autora, Petra Eismanna. Ostatně, tahle sága má vcelku zajímavý příběh na pozadí a Petr o jejím vzniku vypráví s hrdostí a nadšením! A komu se to nelíbí, ten bude vyzván na souboj!
Ani ty neunikneš klasické otevírací otázce: představ nám Petra Eismanna, aby čtenáři věděli, s kým mají tu čest.
Jednou větou by to asi bylo: „Jsem člověk barbarského vzhledu, co neustále kráčí s hlavou v oblacích.“
Pokud se mám ale trochu rozepsat, pak:
Jmenuji Petr Eismann. Jsem milovníkem historie, fantasy, dobrého vína a cigaret. Ač lehce nepřístupného vzhledu, což je dáno výškou lehce přesahující dva metry a vahou, která se usadila okolo sto třiceti kilo, miluji společnost. Prý jsem obdařen lehce škodolibým humorem, což je ovšem pomluva, kterou častují svého PJ snad všichni hráči. Má neklidná mysl, ukrytá za lehce podmračeným obličejem, neustále vytváří příběhy, které následně předkládám přátelům v podobě dobrodružství odehrávaným v rámci seancí Dračího doupěte.
Skrze historii jsem se dostal k historickému šermu, který považuji za skvělé propojení elegance a umu, což je zejména v mém podání značně nešťastná kombinace. I tak se cítím být členem šermířské komunity, která oplývá řadou skvělých vlastností a několika málo neřestmi.
Ač jsem se vyučil archeologem, po několika letech praxe jsem od ní dezertoval do průmyslu. V současné době pracuji pro jednu zahraničí firmu, kde mám na starosti správu a akvizice kooperantů, což zní jako malá noční můra. 😊
Než se pustíme do otázek ohledně tvých knih, vezmeme to trochu zeširoka. Jak sis budoval svůj vztah k fantastice?
Od dětství rád čtu. Přes obvyklé knihy jako Letadélko káně jsem se dostal k mnohem zajímavějším knihám jako Prázdniny ve hvězdách. V podstatě jsem hltal jakoukoliv knihu, která jen trochu zaváněla dobrodružstvím či historií. Ochutnal jsem snad všechny literární žánry, až jsem zjistil, že ve fantazy literatuře se nachází propojení jak historie, tak dobrodružství. Zatímco jsem v mládí přečetl vše, co se mi dostalo do ruky, nyní si už vybírám, což je ale dáno menším množstvím volného času.
Kdy jste zhruba začali hrát „dračák“?
K dračáku jsem se dostal na základce. Tehdy o něm zaníceně vyprávěla spolužačka. Přiznám se, že mě tehdy zajímala více ona než dračák. Pak jsem si pořídil první pravidla, a zatímco dávná spolužačka zmizela ve víru času, první pravidla stále mám a skrze ně začala má celoživotní láska. Nejdříve jsme se ve tvorbě příběhů střídali, ale pak to nějak padlo na mě. Od té doby uplynulo už skoro pětadvacet let a já až na občasné hraní stále pídžejuji.
Určitě se nespletu, když řeknu, že Družina Horských šelem je inspirována vašimi hrami. Kdy si došel k rozhodnutí, že vaše hraní „hodíš na papír“?
Družina horských šelem prožívala svá dobrodružství po několik let. Dalších pár let jsem čelil psychickému nátlaku své ženy, která se na mě pravidelně obracela s myšlenou, že by bylo skvělé jejich příběhy sepsat. Jsem jen slabý muž, a proto jsem nakonec jejímu, mnohdy značně rafinovanému, nátlaku podlehl. Citát Alexandra Dumase „Za vším hledej ženu“ se tak zcela naplnil.
Plánováno je celkově osm dílů ságy. Máš už předem stanovenou osnovu co se ve kterém dílu odehraje? Je už odehrán celý příběh a ty ho jen literárně ztvárníš?
Příběhy byly odehrány už před cca pěti, šesti lety a celá sága byla dopsána před vydáním prvního dílu. Takže ano, už mám celkem přesně rozvrhnuto, co v kterém dílu bude. 😊
Komu byly tyhle knihy původně určeny? A dostaly se i mimo tuhle zamýšlenou „bublinu“?
Knihy byly původně určeny pro přátele. Každou jsem nejdříve vytiskl v několika kopiích zakutých v kroužkových vazbách, které jsem jim rozpůjčoval a s napětím očekával jejich reakce. Ty byly kladné, a proto jsem se rozhodl s knihami jít ven.
Jak je obtížné přepisovat příběh ze hry do literární podoby?
Zpočátku velice. Jak ovšem knihy přibývaly, našel jsem si cestu, která mi nyní připadá zcela přirozená. Po dopsání ságy o Družině horských šelem jsem se dal do psaní dvou knih zcela mimo tento model (tedy přepisu odehraných příběhů do podoby knihy), ale bylo to moc násilné, a já se k němu s velkou pokorou zase vracím.
Ve tvém životopisu je uvedeno, že jsi vystudoval archeologii a věnuješ se historickému šermu. Jak ti tyhle znalosti a dovednosti pomohly při psaní (a hraní?)
Pro hráče vždy vytvářím svět s vlastní historií a dynamikou, kterou postupně stále více ovlivňují. Bez znalostí analogií z historie a různých ekonomických modelů by to bylo nemožné, nebo velice nereálné. Takže v podstatě při vytváření herních světů vykrádám historii, kterou následně hráči modelují dle svých a trochu i mých představ. To vše je zahaleno ho fantaskního hávu, takže to snad tak moc nevadí.
Šerm mi pak pomáhá při řízení hry. Věř mi, že hádat se s dvoumetrovým PJ, který si naštvaně pohrává s mečem, se nikomu moc nechce. 😊
Druhou část rozhovoru najdete ZDE
