Dvacetiny Fantasy Planet: Golden Dog představuje Honzu Vojtíška

Jméno Honzy Vojtíška je na české hororové scéně známé – nebojme se říct, že se stalo jejím synonymem a pojmem.
A jsme potěšeni, že i on se připojil k zástupu gratulantů.

Jak již bylo řečeno, je Honza Vojtíšek duší i tváří české hororové scény.

Je spjatý s mnoha Cony (zejména HorrorConem), ať již jako přednášející či zakladatel. Také je vydavatelem elektronického hororového čtvrtletníku Howard.

A samozřejmě je činný i na “papírové” literární scéně: jeho povídky najdete v mnoha tematických sbornících, a to nejen v Čechách, ale i na Slovensku a v Polsku. Je i editorem hororových antologií a také vydal dvě vlastní povídkové sbírky (Útočiště a Z druhé strany). V Golden Dogu pak vydal v roce 2018 sbírku Sešívance, kde každou povídku napsal v koprodukci s dalším autorem a v roce 2019 pak svůj první román s názvem Kazatel.

To, že některé jeho povídky byly zfilmovány či zpracovány v komiksové podobě je již jen pomyslnou třešničkou na dortu.

 

A co nám tento průkopník a popularizátor českého hororu přeje?

V době internetu a doslova informační tsunami není lehké zaujmout, udržet pozornost a hlavně vydržet. FantasyPlanet.cz se to daří celých 20 let. Do těch dalších let jí přeji co nejméně kostlivců ve skříni, hodně pilných přispěvatelů s co největším sub/žánrovým záběrem a ještě více spokojených čtenářů a čtenářek.

 

V rámci štafetového rozhovoru se zeptala Honzy Vojtíška Tereza Kadečková (aneb vidíte, jak nám to pěkně navazuje 🙂

1) Pro český horor toho děláš hromadu. Ale kdyby sis měl vybrat jiný žánr, (pro) který psát, jaký by to byl?

Och, děkuji. Zrovna nedávno jsem v žertu odpovídal, že už mě nebaví prokládat erotiku a pornografii hororem a že jsem se tedy v aktuálně psaném románu rozhodl ten horor vynechat. Popravdě jsem ale nad podobnou otázkou nikdy moc nepřemýšlel. Pravdou je, že mě tu a tam napadne nějaký námět, který je zcela mimo horor. Ve společné povídkové sbírce Rozpolcení, která by nám měla v červnu vyjít s Ondřejem Kocábem, jsou dvě povídky, které snad ani hororové nejsou. Plánovaně by se mi asi ve větší míře nic než horor zatím psát nechtělo. Ale pokud, pravděpodobně bych dál úchylačil v nějaké explicitní erotice anebo zkusil něco sociálně kritického. Rád provokuju a navážím se do hlouposti.

2) V románu Kazatel se ti prolíná středověk s přítomností. Je pro tebe zajímavé psát horor ze středověku a vrátíš se k tomu někdy? Nebo budeš v příbězích dávat přednost moderní době?

Aktuálně dopsaný román, který jsme napsali společně se slovenským autorem Ivanem Kučerou, se celý odehrává ve 13. století. Nedávno mě napadl námět, který se odehrává dokonce někdy v 8. – 9. století. Ono mě to nikdy nenapadlo, jako že bych si řekl – napíšu něco ze středověku. On si to ten příběh vyžádá sám a pak se tomu nebráním. Není to ale vůbec jednoduché, vždycky mám z toho docela vítr, je tam spousta možností, kde se dopustit do očí bijícího omylu a udělat ze sebe blbce. Ale zase na druhou stranu, docela mě baví dohledávat různé informace a detaily.

3) V rámci Sešívanců jsi spolupracoval s nespočtem autorů. Šel bys do podobného projektu znovu nebo tě to bezpečně odradilo? A kolik má průměrný hororový spisovatel na zahradě zakopaných mrtvol?

Já bych se teď nerad nějak dotkl svých spolutvůrců a spolutvůrkyň a následujících slovech to vůbec nemám v úmyslu. Ale po absolvování povídkové sbírky a společně psaného románu jsem si řekl, že společného psaní už bylo dost a pojedu teď zase sám. Vůbec to není kvůli žádnému ze spolutvůrců ale kvůli té formě samotné. Vyzkoušel jsem si společně psané povídky i román a to je to, co jsem chtěl. Ona ta forma společného psaní není (nemusí být) zrovna jednoduchá a nemusí vyhovovat každému. Já zjistil, že mi moc nevyhovuje. Nedávno jsme z hlubin virtuálních košů vytáhli společnou povídku s jednou plzeňskou autorkou, kterou jsme nedopsali do Sešívanců a řekli si, že bychom ji zkusili dotáhnout do konce. Ona je vlastně prakticky napsaná, jde tam jen o sladění detailů a finální verze. Stále je tady ještě pořád nabídka jednoho polského vydavatelství na vydání sbírky společně psaných povídek s polským autorem Łukaszem Radeckým. Pokud se to někdy stane realitou, tak by to bylo to poslední, co bych s někým společně napsal. Ale už s nikým nic psát neplánuju. Jsem na to moc tvrdohlavý.

Já mám na zahradě pod chatkou docela prostorný hluboký betonový sklep. Kdo by se namáhal s kopáním…

 

 

 

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď