Dva autoři, jeden vesmír a pár škrtů, aneb literární Jin a Jang z českých luhů a hájů
V úvodní části tohoto článku, který vyvrcholí dvojrozhovorem se dvěma výraznými talenty české literární scény, se blíže seznámíte s hlavními protagonisty – Karlem Doležalem a Ladislavem Klimešem.
Představíme vám jejich samostatnou, ale především společnou tvorbu, a nahlédneme i do jejich zájmů a koníčků – ať už řečí vázanou, nebo tou zcela nevázanou.
Ladislav Klimeš a Karel Doležal. Dva muži, dvě mysli, jedna společná kniha. Nebo rovnou několik světů – včetně takových, kde se kapitoly střídají po směnách jako na bitevní lodi, kde se konspirační teorie mění v literární palivo a kde postavy sdílejí smysl pro humor se svými autory – nekompromisní, ironický, ale vždy přesně mířený.
Jejich společný debut Hrabání v popelu, který Brokilon plánuje vydat letos na podzim, je jejich první skutečná spolupráce coby autorského dua. Oba mají za sebou roky psaní – samostatně i v jiných tvůrčích dvojicích či rovnou skupinách. Tohle je ale poprvé, kdy spojili síly naplno. Výsledkem je text, který funguje i tam, kde by se jiní rozhádali – protože tihle dva vědí, že když se neshodnou, škrtá se. A jede se dál.
Ladislav přináší promyšlenou konstrukci světů, detailní návrhy postav, lodí i bitevních scén. Karel vnáší do příběhu nečekané zvraty, důmyslné narážky a porce absurdity, které neztrácejí strukturu ani smysl. Jejich styl je směsí nelineárního vyprávění, sebeironie a záliby ve věcech, které voní střelným prachem nebo – minimálně – dobrým nápadem.
Ze čtenářských ohlasů vyplývá, že Karel si získává pozornost „ujetými“ koncepty – v tom nejlepším slova smyslu. Jeho příběhy nejsou nahodilé; naopak, ukazují pečlivou práci s pointou a citem pro rytmus. Tam, kde by jiný autor zahučel do bláta absurdna, se on pohybuje s nadhledem, jistotou a s lehce šíleným úsměvem na rtech. Ladislav – soudím podle knihy Kolaborant – záměrně skládá poctu akčním odpočinkovkám. Výsledkem je svižná, hladce napsaná jízda bez póz, která ví, co chce být – a naplňuje to s přehledem.
Každý z nich už má za sebou slušnou porci samostatného publikování. Ladislav má na kontě pět samostatných románů a tři spoluautorské publikace, zatímco Karel se pravidelně umisťoval v Ceně Karla Čapka, odkud si odnesl hned několik vítězství za mikropovídku, a jeho jméno najdete v celé řadě žánrových antologií.
Kromě toho má na kontě i dvě vlastní knihy.
Nyní si shrňme, co mají tito autoři již na svědomí.
Ladislav KlimešPřipravované tituly: ● Kolaborant 2: Vyvrhel (2025) – Čerstvě vydáno u nakladatelství Laser-books, 16.5.2025 Samostatné publikace: ● Projekt Bouře (2021) – e-kniha, vydavatel Martin Koláček – E-knihy jedou ● Všiváci (2022) – e-kniha, vydavatel Martin Koláček – E-knihy jedou
Série “Příliš divoká zem”: ● Příliš divoká zem: Zimní válka (2016) – spoluautor: Antonín Kuttman; e-kniha, vydavatel Martin Koláček – E-knihy jedou ● Příliš divoká zem: Obleva (2017) – odborný poradce: Antonín Kuttman; e-kniha, vydavatel Martin Koláček – E-knihy jedou
|
Karel DoležalSamostatné publikace: ● Zombie, chiméry a rock’n’roll (2019) – vydáno nakladatelstvím Straky na vrbě. ● Zjevy kosmické, řevy pozemské (2022) – vydáno nakladatelstvím Straky na vrbě. Příspěvky v antologiích: ● Čas šelmy aneb příběhy (p)o konci světa (Nová vlna) – Karel Doležal jako spolueditor i přispěvatel povídkou “Vehnání do ráje” ● Bizarropolis (Carcosa) – povídka “Bimbilárium strýčka Bobana”. ● O krok před peklem (Epocha) – povídka “Popelák”. ● Hrdinové českých zemí (Brokilon) – povídka “Velká jáma II”. ● Praga Mater Urbium (Straky na vrbě) – povídka “Skončeme u Adama”. ● Lovci monster: Fantom (Fantom print) – povídka “Sladké sny”. ● V Královských zahradách (Fobos) – povídka “Miss Misantropie”. ● a další Ocenění: ● Cena Karla Čapka:ceny.ucl.cas.cz ○ V letech 2011 až 2015 celkem osm nominací. ○ V roce 2011 získal ocenění Skokan roku za výrazný vstup do soutěže. ○ V letech 2013 a 2015 obdržel ocenění Pulec za nejlepší mikropovídku. ● Žoldnéři fantazie – nominace v letech 2015 až 2019, v roce 2018 vítězství. Později hostující povídky ve sborníku.
|
Jak tyhle autory vidí jejich přátelé
“Aneb mnoho dalších pravd naroubováno na zpověď členky českého literárního fandomu a Big Krakatit MamaCito – Helči Jelínkové”
Karel, dříve znám jako Sikar, teď něco jako klerik českého literárního chaosu
Jeho specialitou je bizarro fiction a vtip, který má tak ostrý okraj, že by s ním šly louskat ořechy. Na každém druhém conu má zábavné přednášky – dříve jste se s ním mohli nejčastěji potkat na Pragoffestu a Coniáši, poslední roky převážně na Fantastickém skriptoriu, kde publikum střídavě vzdělává, deptá a rozesmívá. Letos vystoupil/vystoupí i na Comic Con Praque a MerWeekendu. Ve volném čase je blázen do malování figurek do dračáku, který pravidelně hraje s dětmi, svými dvěma syny, které také úspěšně “kazí” mangou a zdatně tak vychovává další generaci fantastických nadšenců. Dříve pomáhal začínajícím autorům v rámci Triumvirátu spolu s Cirrat a Ekyelkou, a rozhodně je znát, že komunita mu není cizí.
V srdci anarchista, na klávesnici konstruktér chaosu, v životě… no, prostě Karel.
Ladislav, zvaný Ladis
Dvoumetrový pořez s měkkým středem a sbírkou vtipných hlášek, které krade z okolí rychleji než ozvěna v Macoše. Roky tvrdil, že nesnáší kočky – což samozřejmě vedlo k tomu, že dnes má vlastního kocoura. Ztrátu předchozího chlupatého parťáka oplakal natolik, že mu věnuje připravovanou knihu Kolaborant: Vyvrhel.
Ladis je modelář s pilotními ambicemi – vyrostl v Čáslavi poblíž letiště, a láska k letectví ho provází celý život. Ať už tráví čas v kokpitu leteckého simulátoru, u dobré letecké hry nebo nad stavebnicí plastového modelu, vždy míří vysoko. Ukecaný dobrácký obr (v tom nejlaskavějším slova smyslu), který nikdy neposlal zpětnou vazbu k šípku, a naopak se s ní ohání jako s kyjem – účelně a s respektem. Stejně jako Bakly – Bez slitování. Pomáhá ostatním autorům, nevidí v nich konkurenci, ale spolubojovníky – a nebojí se dotáhnout do knihkupectví knihu někoho jiného a dělat jí promo jako vlastní matce. Roste vlastní pílí, kdy mu ale radost dělají i úspěchy druhých.
Je to rodinej týpek, který si hlídá své jisté, je navíc závislý na sladkém, kofeinu, nikotinu a ano, ví o tom.
Co platí ale pro oba autory současně
Co se týče ambic? Mají na víc. A víc znamená hodně.
Helena Jelínková: „Ladise srazilo pár blbých náhod, a Karla osobní život. Ale pokud tu zkoušku ustojí, mají daleko na víc.“ Karla přirovnává ke Carltonu Mellickovi III. – a pokud mu v tom pomůže série Kladivo na čaroděje, kde má napsat jeden díl (ano, vypadá to, že už je to venku), nebo jeho společná série s Ládisem, mohli bychom se dočkat výbuchu literárního punku s domácí adresou.
Ládise zase vidím jako autora, který má potenciál stát se úspěšným jménem české brakové sci-fi – nikoliv filosofem, ale tvůrcem čtivých a zábavných knih, které mají své věrné čtenáře už od dob, kdy si je lidé tiskli jako e-booky u Koláčka.“
Mno a můj poetický pohled recenzenta na věc?
Karel – jak by jeho tvorbu posal William Blake
To see a world in a burst of ink
And chaos tamed in a clever link.
To find the joke within the pain,
And make it echo once again.
With a stories-driven soul and a bizarro grace,
He paints a wry smile on each time and place.
Where ink-born beasts through shadows sprawl,
There laughs a scribe who designed it all.
Where chimerae dance and mailmen fall,
There spins a tale that warps it all.
To see a world in a fractured chord,
And fire within a chaos hoard,
To trap a god in Prague’s dim lore,
Where metal screams its final word.
To ride with ghosts through Prague’s dim night,
Where towers wail and secrets breed—
Where Möbius Cats in shadows bite,
And death taps time with muted speed.
To hear the end in verses grim,
Through beasts and bots and burning sky,
And whisper softly a fading hymn:
“Did the soul endure, or learn to die?”
Ladislav – jak by ho popsal válečný bard
Za oknem hučí proud tryskových letadel,
v pokoji stojí modely z plastu.
Na klávesnici bubnuje vášnivý karusel –
jak předsmrtný pochod, žoldáků zástup.
Staví si svět z prožitků a hlášek,
příběh má cíl svůj na dostřel.
Akcí proplouvá s ladností vážek,
v srdci má letku – v prstech vždy dost střel.
On místo pohádky žil v kokpitu Flankeru,
ten soundtrack jenž dodnes zní, ve válečném tankeru.
Kde jiní ve hrách stříleli do tmy,
on ladil rytmus budoucích vět.
Gravity gun Half-Lifu, přitáh mu mnohé
to akční béčko, drsné ač ne strohé.
Píše, bude sám, či s kámošem po boku,
nakladatelům ukáže, když vypálí od boku.
A protože tahle dvojice nespí na vavřínech (ani na kredenci), pustili jsme se do rozhovoru, který balancuje na pomezí workshopu, zpovědi a lehkého literárního ping-pongu. Co vzniklo? Směs středníků, příběhových oblouků a soundtracků.
Přeji příjemné počtení.
