Z tohohle rozhovoru budete mít pocit, že tihle dva se hledali, až se našli. Ústředním tématem je audiokniha Příběh jednoho kmene a na všetečné otázky odpovídal autor knižní předlohy, Ctibor Ostrý, společně s „hlasem“ audioknihy, Liborem Böhmem.
Začněme otázkou na Libora: jak jsi se o Příběhu jednoho kmene dozvěděl a čím tě zaujal?
Libor:
O knize jsem se dozvěděl díky podcastu Tam a zase zpátky, který je tematicky zaměřen na tolkienův svět. V jednom z dílů byl hostem Ctibor Ostrý. Když jsem si tento díl podcastu pouštěl, vůbec jsem o Příběhu jednoho kmene nevěděl – když kniha v roce 2018 vyšla, úplně mě minula. Nicméně když podcast končil, už jsem měl objednaný výtisk. Velmi mě totiž zaujalo, jak organicky kniha vznikla – z osobních zážitků Ctibora a jeho přátel. Nějak jsem z rozhovoru vycítil, že tohle bude něco speciálního, co bych si neměl nechat ujít.
A podobná otázka i na Ctibora: Jeden kmen je mnohem obsáhlejší projekt než jen audiokniha. Můžete ho našim čtenářům zkusit přiblížit?
Ctibor:
Jeden kmen byl uměleckým projektem, který v sobě spájel hudbu, fantasy vyprávění, fotografii, tvorbu skřetích kostýmů a LARP. Z tohoto období za ním zůstalo jedno hudební album s tématikou skřetího mýtu, jedna výstava pohrávající si s divákem na úrovni fiktivní etno-antropologické návštěvy ke skřetímu kmeni, kopec skvělých fotek a ilustrací, a nakonec také kniha – cestovatelské fantasy Příběh jednoho kmene, která teď vyšla i jako audiokniha.
Jeden kmen dnes je hudební uskupení. Na svém kontě má ještě jedno album ovšem s neskřetí tématikou a snaží si dál razit cestu životem bez přímé závislosti na původním projektu. Skřetí písně z prvního ale na koncertech občas hrajeme.
Pokud se dostaneme k audiozpracování: byla i jiná varianta, než že se narátorem příběhu stane někdo jiný než Libor? Libore, jak moc jsi o tuhle knihu stál? A Ctibore, jaká byla vaše reakce?
Ctibor:
Kdysi dávno byla, ale nebyl jsem ji tehdy schopný realizovat, tak jsem ten nápad poslal k ledu. Po podcastu Tam a zase zpátky se ovšem ozval Libor s chutí se do toho pustit. Setkali jsem se, vyslechl jsem si ho a moc se nebránil, i když mi to přišlo do velmi vytíženého životního období. Naštěstí měl Libor se mnou moře trpělivosti, a tak si dnes knihu můžete skutečně poslechnout. Nikdo jiný než Libor by to k tomuto výsledku nedotáhl, všechna čest.
Libor:
Knihu jsem zhltnul skoro na jeden zátah. Hned poté jsem šel načíst krátkou ukázku a Ctibora jsem oslovil s nabídkou. O načtení knihy jsem stál velmi, protože se nestává moc často, že s předlohou natolik souzním. Několikrát už se mi to ale stalo a já pak měl to štěstí, že jsem knihu mohl načíst. A jsem moc rád, že se k těmto případům zařadil i Příběh jednoho kmene.
V minulosti jsem měl Příběh jednoho kmene v ruce jako fyzickou knihu. Příběh v ní byl doplněn úžasnými fotografiemi. Má i audiozpracování nějaký podobný bonus?
Ctibor:
Ještě si pamatuji, jak jsem ti knihu posílal. Měl jsem tehdy velkou radost, že jste si ji vzali na promo. Fantasy Planet byla pro mě kdysi dávno vstupní bránou do internetového světa fantasy, které jsem jako kluk hltal. Audiovydání Příběhu jednoho kmene dostalo, k těm částem příběhu, které se odehrávají mimo skřetí kmen, hudbu na míru daným lokalitám. Podařilo se nám dostat do audiovydání také jeden rohanský šlágr z dřeváren. A je potřeba říct, že i stará skřetí hudba dostala v přímém propojení s konkrétními slovy příběhu svůj nový rozměr. Obecně jsem velmi hrdý, že se nám ta dvě média konečně povedla spojit. Mám z toho pocit konečné úplnosti původního díla.
Libor:
Už na prvním setkání, kdy jsme s Ctiborem možnost vytvoření audioknihy probírali jsme se shodli, že hudba Jednoho kmene jednoznačně musí být do audioknihy zakomponovaná. Já rád přirovnávám hudební dramaturgii audioknih k ilustracím a grafickým prvkům v tištěných knihách. Někdy se hodí, někdy ne. V tomto případě to bylo vyloženě potřeba! Postprodukce audioknihy byl skvělý tvůrčí zážitek, protože Ctibor s kapelou ve studiu nahráli hudební prvky speciálně pro audioknihu, což jí dodává na atmosféře a autentičnosti. Ctibor tak měl možnost znovu otisknout svoji vizi příběhu i do zvukové podoby. Z výsledku mám obrovskou radost a myslím si, že co do pečlivosti zpracování si naše audioverze s tou krásnou tištěnou knihou nezadá.
Příběh je přiznanou poctou dílu J. R. R. Tolkiena. Takže otázka na oba – jaký máte k dílu tohoto velikána fantastiky vztah?
Ctibor:
Ano je to tak, ale je k tomu potřeba říct i to druhé. Příběh jednoho kmene je přiznanou poctou především komunitě lidí z dřeváren 2003 – 2017, kteří na příbězích J.R.R.Tolkiena vyrostli, a kterým se tyto příběhy postaraly o možnost podniknout svá vlastní dobrodružství, napsat své vlastní příběhy a poznat nové přátele. Hlavně s tímto záměrem kniha kdysi vznikla. Podobné rozhodnutí bylo také za výběrem formy – fantasy příběhu, ve kterém se mnozí najdou.
Vztah k dílu mám stále vřelý, i když už jsem k tomu asi řekl dost a další ambice nenacházím. Poslední, co jsem četl (loni), byla kniha Dopisy Otce Vánoc, kterou jsem dostal od jednoho svého přítele. A ta mě oslovila velmi.
Libor:
Ani polovinu tolkienových knih nemám rád tak jak bych rád a ani polovinu z nich nemám rád tak, jak si zaslouží. Čtu všechno možné a je spousta knih a světů, ke kterým mám velice vřelý a blízký vztah. Tolkienovo dílo pro mě ale napořád bude kategorie sama pro sebe, které se nic, byť sebedokonalejšího, nemůže přiblížit. Ve Středozemi jsem zkrátka doma.
Ještě bych chtěl ale krátce navázat i na to, co říká Ctibor. Kdyby byl totiž Příběh jednoho kmene jen samoúčelnou fanfikcí, vyhnul bych se mu širokým obloukem. Fanfikce obecně vyloženě (jak by napsal cimrmanolog) … nemám rád. PJK je ale něco víc. Díky osobním prožitkům z dřeváren a jiných akcí má v sobě velký kus originality, opravdovosti a upřímnosti, která je z řádků cítit. Příběh se sice odehrává ve Středozemi, ale nedalo by mnoho práce zasadit ho do úplně jiného světa, pokud by Ctibor chtěl. Kniha nestojí na “fanservisu”. Přes cestu hlavnímu hrdinovi neproběhne vysoký hraničář, elf a ufuněný trpaslík. Pro tolkienovce je tam jen občasné, velmi citlivé pomrknutí. Příběh si může krásně užít i někdo, kdo tolkienův svět nezná.
A ještě otázka na autora: skřeti jsou obvykle rasou přehlíženou, možná až podřadnou. Co vás vedlo k tomu napsat příběh se zaměřením na skřety?
Ctibor:
To se dost pojí s mojí předchozí odpovědí. Hráli jsme role skřetů na dřevárnách a prostupně propracovával jejich – svoji kulturu tak, až se mi zdálo škoda to nezachytit a pro nás v budoucnu nějak neuchovat. Mnoho nepopsaného poskytovalo velký prostor pro vlastní tvorbu a invenci. A taky to byla prostě sranda v jednom koktejlu s epikou.
Život skřetího kmene, to asi není něco, co by si člověk jen tak „vycucal z prstu“. Ctibore, jak moc jste coby autor musel přemýšlet o fungování kmene? Stavíte na reálných zkušenostech, nebo je vaše pojetí fikce?
Ctibor:
Tohle je skvělá otázka je to tak! Není vycucaná z prstu, vznikala na těch dřevárnách dlouho sama organicky tak, jak rostla naše chuť a potřeba to propracovávat od vybavení do boje, vybavení do tábora, vaření, lov a dlouhé pochody, až to začalo nabývat rozměrů, které mají hmotné kultury primitivních národů. U těch jsme také nejčastěji nacházeli inspiraci. Sociální fungování je pak transformovaná suma různých zážitků, které často ani nebylo potřeba moc stylizovat, vzniklo to v rámci hry a fungování dané komunity často dost komicky. Fikce to pak spojila do organického celku (snad).
Abych nevynechával Libora: měl jsi při namlouvání nějaké nápady, jak s textem pracovat, jak ho ztvárnit, aby jsi čtenářům předal jeho atmosféru?
Libor:
Při načítání se snažím o to, abych svojí interpretací příběh příliš nezkresloval svým vlastním úhlem pohledu. Když si sami čteme text, každý ho vnímáme a “slyšíme” trochu jinak. U audioknih musí posluchač nevyhnutelně přijmout záměr interpreta/režiséra. Mým cílem je, abych při načítání podtrhl důležité nuance a podtext a byl dobrým průvodcem, ale přitom posluchači nechal dostatek prostoru k tomu, aby si děj ve svojí hlavě představil po svém. Někdy se to daří víc, někdy míň. Samozřejmě jsou situace, kdy děj k určitému podání přímo vybízí a v takových případech si dovolím trošku popustit uzdu protože věřím, že většina posluchačů by to viděla stejně. Pár takových momentů v PJK také je. 🙂
Otázka pro oba: co je pro vás tím hlavním důvodem, proč by si lidé měli Příběh jednoho kmene poslechnout?
Ctibor:
Autorovi se tohle dělá špatně. I po letech si myslím, že je to pěkný příběh se spoustou zajímavých detailů, ale spíš bych tady nechal prostor pro Libora. Mám pocit, že se tato otázka tak trochu i pojí s tím, proč mě vlastně oslovil a co jej na Příběhu tak zaujalo, že se tomu rozhodl věnovat svůj čas.
Libor:
Já bych řekl, že velká část odpovědi na tuhle otázku se dá vyčíst z našich odpovědí na ty předchozí. Jen k tomu snad dodám: protože je to unikátní český projekt a skvělá zábava!
Ctibore, jaké byly vaše dojmy, když jste slyšel výslednou knihu?
Ctibor:
Jenom skvělý.
Libor zahladil všechny mé nedostatky a vdechl Příběhu jednoho kmene nový život v době, kdy jsem se s ním už dávno rozloučil.
Chystá se nějaká další spolupráce, nebo byl Příběh jednoho kmene první a poslední?
Ctibor:
Něco jsem Liborovi nabídl, uvidím jestli se toho chytne. Jde o jednu “šuplíkovku” svázanou právě s druhým albem Jednoho kmene jménem Basnj. Kdo však čeká nějaké novinky, toho nejspíš zklamu. Jsem teď plně pohlcen pracovními úkoly i když ty jsou třeba taky fajn jako například dokument na YouTube Hroby a Hrobky o hledání hrobu císaře Zikmunda Lucemburského.
Libor:
Já budu za jakoukoliv spolupráci v budoucnu jedině rád, protože jsme si se Ctiborem na první dobrou sedli jak “uměleckým pojetím”, tak i lidsky. Takže ano! Nějaké šuplíkovky se Ctiborem vytáhneme a co přijde v budoucnu se uvidí. Mezitím si Hroby a hrobky určitě pusťte, dozvíte se mnoho zajímavého!
Děkujeme za rozhovor a budeme se těšit třeba zase u příležitosti vydání nějaké té šuplíkovky.
