Přinášíme rozhovor s francouzským rodákem Antoine Rouaudem, autorem bestselleru Cesta hněvu, který se prosadil nejen v domovské Francii, ale úspěch slavil také po Evropě a Americe.
Jaký byl Váš první impuls, díky kterému jsem začal psát?
Přesně si na to nevzpomínám. Z počátku to pro mě nebylo psaní, ale vytváření světů a postav, jako dítě při hře. Než jsem se naučil psát, vzniklo mnoho příběhů. Radši jsem chtěl být hercem, nebo scénáristou, než spisovatelem. No a jednou se musíte rozhodnout, který způsob je pro váš příběh lepší. Byla to pro mě stávka, pokus nebo poslední šance dělat to, co jsem chtěl: dokázat, že umím napsat něco dobré. A můj první pokus se podařil.
Bylo těžké ve Francii prorazit jako spisovatel? Jak jste se cítil po úspěchu, který vynesl váš knižní debut?
Fantasy není ve Francii příliš známé. Mnoho knih se věnuje skutečnému životu. Máme například Goncourtovu cenu udělovanou za tzv. bílou literaturu, což je literatura bez prvků fantastiky. Taková literatura je o životě, skutečném životě a o ničem jiném. No fantasy (sci-fi, horor) je dobrým způsobem, jak metaforicky zachytit lidstvo. Zatím si nemyslím, že jsem si vytvořil jméno jako spisovatel. Vyšla mi pouze jedna kniha. Jako spisovatel se musíte osvědčit vždy, když knihu napíšete a já na to nezapomínám. Je opravdu úžasné, když vám vyjde kniha doma. A je neuvěřitelné, když ji přeloží. Jsem kvůli tomu velmi nervózní, ale zároveň velmi šťastný, ani si to nedokážete představit. Stále si však myslím, že je to jen začátek. Musím se uplatnit víc a víc jako světoznámý spisovatel. Jeden úspěch nestačí. Musím ukázat, co všechno dokážu svými příběhy vyprávět.
Které knihy jste četl v dětství nebo kteří autoři Vás inspirovali? Máte při psaní čas na čtení knih?
Určitě ano! Od Jula Vernea (jsem z Nantes kde se on narodil), přes Tolkiena, Moorcocka a jeho Elricka (můj nejoblíbenější je Corum) až po A.E. Voghta, Barjaleva, Pierra Boulleho atd. Hlavní inspirací však bylo kino. Díla od Stevena Spielberga, potom Kubrick, Zemeckis, Dante… V dětství mě ovlivnila osmdesátá léta. Dala mi sílu psát vlastní příběhy.
Zvládnete nám přiblížit knižní, francouzský fantasy trh? V našich krajinách jste snad první francouzský autor toho žánru, kterému u nás vyšla kniha. Převládají tu převážně knihy z USA nebo Německa (samozřejmě ještě domáci autoři), francouzská půda je v tomto žánru neznámá. Myslíte, že se můžeme těšit anebo doufat v další autory právě z Francie?
Jak jsem již říkal, o francouzském fantasy trhu toho moc nevím, jen tolik, že vydavatelství fantasy velmi nepřijímají. Máme mnoho čtenářů, skvělé francouzské knihy, či dobré překlady z USA a Anglie. Můj francouzský vydavatel Bragelonne byl jedním z prvních, co se překladům věnoval. Z autorů, které znám, je přeložený do angličtiny např. Pierre Pevel (Cardinal´s Blades a novější dílo High Kingdom). Fantasy se věnují i Jaworskému v Gagner la guerre (doslova Win the War – Vyhrát vojnu – ale ještě ho asi nepřeložili), Oliver Peru a Martyrs atd. Máme mnoho úžasných autorů v tomto žánru, bohužel ostatní země se o nich moc nezajímají. Doufám, že se to změní, protože tu máme opravdu mnoho dobrých věcí. Jako Evropani máme podobnou historii a spoustu společného. Rytíře, hrady, hrdinské momenty… Je to naše dědictví a je to dobré dědictví, nemyslíte? Protože samy sebe vytváříme na základech historie. Takže si nemyslím, že je mnoho rozdílů mezi českým a francouzským autorem. Všichni chceme, aby byl náš příběh dobrý a ne francouzský nebo český.
Jak se vám kniha píše? Na světě jsou autoři, kteří jsou schopni napsat i tři knihy ročně a potom tu je například G.R.R.Martin. Kde hledáte inspiraci? Vím, že jsou autoři, kteří se třeba procházejí po hradě, aby si dokázali na živo představit situaci, která by v příběhu probíhala.
Většinou mně inspiruje život. Věci, které jsem zažil a to, co si myslím o historii. Samozřejmě, jako Francouz jsem viděl a naučil se mnoho o evropské historii, středověkých dějinách atd. Věřím však, že význam mé práce spočívá v tom, jak odrážejí dějiny zároveň s moderní dobou. Možná to zní skromně (odpovídám v angličtině a je těžké vyjádřit se přesně). No je to tak, historie se opakuje. Kdo chce moc, kdo ji získá, kdo o ní bojuje… v co věříme? Víra, myšlenky, utopie jiného života… vše zamíchám v příběhu, který chci vyprávět. Píšu rychle, když jsou mé nápady dostatečně rozvinuté. Teď je vše nové. Mé knihy se vydávají a já vím, co chci psát. Někdy však nevím jak, protože se stále rozvíjím a nabírám zkušenosti. Jako spisovatel chci stále růst. Musím se neustále zlepšovat. Každá kniha je zkušeností, včetně trilogie.
Do kolika jazyků je kniha přeložena?
Myslím, že teď je to devět. Ne všechny země, které si zakoupili práva, ji stihly vydat. Budoucí rok jsou na řadě Španělsko, Itálie, Brazílie a USA. Čekají na druhou knihu než vydají první.
Pojďme ke knize. Nejprve bych se zastavil u Císaře Reyese. Připomenul bych legendu o muži se železnou maskou, údajné dvojče krále Louisa XIV. Je v tom nějaká spojitost/inspirace? Anebo fantazíruju? Je v knize mírná inspirace Velkou francouzskou revolucí?
Možná. Pravděpodobně podvědomě. Celá francouzská historie mně inspiruje, učil jsem se ji ve škole. Naše země na ní byla založena. Samozřejmě je tedy revoluce mou součástí. Soutěžení a rozmary… vždyť víte jací jsme. Všechny ty klišé o nás však nejsou pravda. Ubezpečuji vás, že umíme být i milí. A jídlo, jídlo je vynikající. Jako Evropan však musím přiznat, že máme bohatou historii. To, co se v naší krajině stalo, nás vždy inspirovalo.
Animus. Mnoho lidí to přirovnává k „Síle“ rytířů Jedi. Můžete nám to více přiblížit? Co to je, jak to funguje, kde se to vzalo a může se to naučit každý?
Diskutovali jsme o tom s jedním ruským čtenářem. Jsem velký fanoušek Hvězdných válek, ale dívám se a čtu i jiné věci. Pro mě osobně by to mohla být něco jako Síla, ale horší. Mám na mysli něco jako Carrie od Stephena Kinga ve Hvězdných válkách. Protože moc má svoji cenu – pokud ji nepoužíváte, jak máte, tak ji nebudete moci kontrolovat a zemřete. Uvidíte to v dalších dvou knihách. Není to síla. Je to věc, kterou se pokusíte ovládnout nebo ne. Může se to naučit každý. Ale jen pár jich přežije. Je to skoro jako u Shaolinů, kteří dokáží ovládat svoji bolest. Je to v mysli. Jak nedokážete ovládat vlastní tělo, trpíte. Stejné je to s animusem. Ve francouzštině Le Souffle znamená Dech. Musíte dýchat, abyste přežili.
Kniha Cesta hněvu byla zajímavá podáním děje, kde se prolínala minulost a přítomnost, přičemž minulost jsme si prošli dvakrát z pohledu dvou různých postav. Velmi zajímavé. Při psaní recenze jsem se u toho pěkně zapotil. Zdálo se mi, že ať napíšu o Laertovi cokoliv, tak prozradím děj a pokazím zážitek z knihy. Děj v minulosti se mi zdá dostatečně vysvětlený a ukončený, zdálo se mi proto, že od teď se bude posouvat jen dopředu. Je to tak nebo budeme ještě svědky různých flashbacků?
Děkuji, že si myslíte, že je to dobře vysvětlené. Děj je důležitá věc pro první knihu, ale ne pro trilogii. Je to jako otevřené dveře. Nejdůležitější je, že máme knihu, která obsahuje osudy všech lidí a mocný meč. Jaká je mezi nimi spojitost? Máme tu také muže, který si vybral Cestu hněvu, aby se pomstil. Co se stane pak? Úhel pohledu se také změnil. Poznáte nové postavy a pochopíte, proč je první kniha napsaná tímto způsobem. Svět se mění. Je nový, s novými myšlenkami. Někteří se ho snaží zlepšit, ale pochopí, jak je to těžké.
Máme artefakty Knihy a Meč. Předpokládám, že nic neprozradíte, ale zkusím to. Jak je to s tou knihou? Je v ní napsaný celý osud světa, vše co bylo, je a bude? Jaký má potom smysl ji najít? Postava se jen dozví svůj osud, ale ten je už dávno daný a neměnný. Jaký je v tom háček?
V knize se nachází co bylo, je a co se stane v městě Masalia. Je to ozvěna. Otázkou je, zda je možné, aby byl náš osud dopředu napsaný. Máme možnost volby? Nebo se narodíme, žijeme a zemřeme? Nemyslím si, že se osud nedá změnit. Jen se ptám. Ptám se na otázky ohledně víry, náboženství, moci.
Kdy můžeme očekávat pokračování? Kniha by teoretický mohla být už publikována, ale já by sem to ještě nevěděl. Většina stránek je ve francouzštině a to je pro mě informační embargo. Francouzštinu jsem se sice učil, ale je to velmi těžký jazyk. Když hrozilo, že neprojdu ročníkem, tak to bylo kvůli francouzštině.
Na pokračování pracuju. Hotová bude v prosinci 2014 nebo na jaře 2015. Vím, co chci říct. Snažím se co nejvíce, abych čtenářům poskytl dobrou knihu, to stejné se týká i třetího dílu. Doufám také, že napíšu další knihy k této trilogii. Ale jednu věc vám prozradím – bude to úžasná trilogie.
Na závěr bych měl jednu offtopic otázku. Pracuju v cestovním ruchu, miluju cestování, poznávání nových krajin, nové kultury a mám rád nejrůznější historické a architektonické památky. Cestuju proto velmi často, ale ve Francii jsem ještě nebyl. Jaké místo byste mi doporučil? Kromě Paříže a Versailles samozřejmě.
Nantes! Určitě! Moje město, město Julese Verna. S obry, dřevěným slonem a hradem. To musíte vidět.
Děkuji za rozhovor, přeji vše dobré a těším se na druhý díl vaší trilogie. Recenze se určitě objeví na našich stránkách.
Já děkuji vám. Omlouvám se za moji angličtinu. Vše je pro mě ale nové. Snažím se odpovídat co nejvíce srozumitelně. Velmi děkuji za vaši podporu.
Článek vznikl ve spolupráci se serverem www.fantasyknihy.eu
