Wetemaa jako komiks – rozhovor s Veronikou Válkovou a Petrem Koplem

Fantasy epos Wetemaa čtenáři znají už dlouho. Nyní si konečně mohou podívat, jak jejich milovaní hrdinové vypadají, vyšla totiž komiksová verze. Jak se tvořila a co to pro autory znamenalo?

Wetemaa - komiks

Kdo dostal nápad udělat z knihy Wetemaa komiks?

Veronika Válková: Byl to můj nápad.

Proč zrovna komiks?

VV: Protože existuje Petr Kopl.

A co je na tvorbě pana Kopla tak zajímavého, že volba padla na něj?

Veronika Válková: Já si Petra nevybrala. Ilustruje mi knížky pro děti a pak jsem viděla některé jeho komiksy, jak si v nich hraje s detailem, jaký má cit pro filmový záběr a střih a kolik stylů vlastně zvládá. Došlo mi, že má talent na spoustu věcí, takže vlastně byl jediný, komu bych zpracování svěřila. A tak jsem se ho v létě zeptala, zda by nechtěl dělat komiks podle mé knížky.

Komiks je pořád většinou vnímaný jako médium pro pláštěnkářské hrdiny, neuškodí to Wetemae?

VV: To uvidíme.

Petr Kopl: Osobně si myslím, že dnešní vnímání komiksů u nás už není tak zlé. První generace milovníků komiksů už trochu zestárla a dospěla do určitého stádia, a to vyvolává potřeby a touhu po jiných komiksech. Komiksový trh došel už tak daleko, že je možné vydávat seriózní díla.

A Wetemaa je seriózní komiks?

PK: Určitě. Tohle není komiks, na který jsou u mě lidi zvyklí, je to něco úplně jiného.

Přizpůsoboval jste Wetemae nějak svou tvorbu?

PK: S autorkou jsme pracovali někdy až moc úzce. Snažil jsem se co nejvíc pojmout její představu, ale v těch intencích, které vyžaduje komiks. Dost často se naše představy lišily a někdy jsme museli scénu přizpůsobit víc formě než původní předloze čistě z toho důvodu, že se komiks vyjadřuje jinak než kniha.

Byly nějaké věci, které si autorka vydupala, i když jste protestoval?

PK: Bylo toho hodně, ale i já si prosadil něco, co ona odmítala. Chvilku trvalo, než se naše představy sjednotily. Ale dnes už jsme spokojení.

VV: Na konkrétní věc si asi nevzpomeneme, protože jsme se vždycky snažili, aby to vyhovovalo oběma. Ale problém byl jinde. Když Petr začínal na komiksu pracovat, tak ještě neměl načtenou knížku, takže jsme se někdy opravdu nedokázali shodnout. Například mi přišel emailem náčrtek první postavy – Siana Hnědookého. Je to jedna z hlavních postav a podle ankety na mých webových stránkách nejoblíbenější z družiníků. Celá natěšená jsem otevřela mail a úplně jsem se dekompenzovala, protože tam na mě čekal takový metrosexuální pirát. Já na to hleděla a říkala si: „To nejde, ale smlouvy už jsou podepsaný, co budeme dělat?“ Přesvědčovala jsem Petra, aby mu aspoň předělal ten divný nos, ale Petr se bránil tím, že to tak mám v knížce napsané. A i když to zkusil poopravit, stejně to pořád nebyl Sian. Šla jsem spát s tím, že celý projekt padá, protože máme úplně jiné představy. Druhý den ráno jsem našla nový mail a u něj připsáno: „A co takhle?“ Nejdřív jsem šla umýt nádobí, zalít kytky a tak. Hodinu jsem kolem počítače chodila, ale když jsem přílohu otevřela, měla jsem pocit, že vidím člověka, kterého znám dvacet let, poprvé v reálu. Nevím, co se přes noc přihodilo, ale tam byl opravdu Sian Hnědooký.

PK: Přitom jsem nedělal nic jiného, než se držel popisu postavy v knize. Tady je vidět, jak se představy mohou lišit. A to pak bude problém u čtenářů, když uvidí konečnou podobu Siana. Někteří budou zklamaní, protože tam chtěli vidět taky toho metrosexuálního piráta.

VV: A takovýhle historek máme víc. Petr namaloval část úvodní scény, kde je nejvyšší hora pohoří Dankradu Rá. Hned jsem mu psala: „Jé, tys to nakreslil úplně přesně tak, jak to mám na mapě na webovkách!“ Petr odpověděl: „Ty máš nějakou mapu na webovkách?“

Jak se liší knižní Wetemaa od komiksové?

VV: Pro mě bylo těžké akceptovat myšlenku, že postavy vypadají v komiksu úplně jinak, než v reálném světě. Je to vlastně symbol, podle kterého si máte představit danou postavu. Je jedno, jak Sian vypadá – zda podle mých představ, či fanoušků. Obrázek v komiksu se chová jen jako návod, jak si představit toho svého Siana. Petrovi dalo hodně práce, než jsem pochopila, že to takhle v komiksu chodí.

Kresba docela připomíná World od Warcraft, to byl záměr?

PK: Vyloženě záměr to nebyl. Je možné, že se to podobá, ale nejsem schopen to vnímat. Jsem zvyklý pracovat víc se symboly a zkratkami než s realistickou kresbou. A aby člověk mohl chodit zkratkami, musí znát tu dlouhou cestu. V tomto momentu jsem trochu bojoval sám se sebou. Poetičnost a charakter příběhu si vyžaduje víc realističnosti, než jak je u mě zvykem, ale stále jsem se snažil, abych to byl pořád já.

Dal by se vymyslet mustr, jak převést knihu do komiksu?

PK: Pokud děláte adaptaci, staví vás to před dva problémy. Pokud převedu knihu do obrázků, komiks bude čtenáře nudit anebo tam bude hledat mouchy, kde jsem se odchýlil od vzoru. A když to udělám úplně po svém, polovinu čtenářů to zklame. Změny prostě nebudou to, co od toho očekávali. Já se vydávám takovou střední cestou. Držím se toho, co kniha chce vyjádřit, ale dělám to výrazovými prostředky, které má komiks. Občas přidám třeba scénu, anebo ji naopak uberu.

VV: Máme obrovskou výhodu, že můžeme spolupracovat jako kreslíř a žijící autor. Petr občas přijde s tím, že je potřeba vyjádřit scénu jinak, a hned také pošle návrhy jak. Takže se v knize občas objeví nějaké nová scéna, ale můžu garantovat, že vše nové je – v intencích země Éllad – pravdivé. Fanoušci Wetemay tam mohou najít i něco, co se v knize nedočetli, ale co některé skutečnosti vysvětluje nebo dokresluje.

Jak se psal scénář?

VV: Točili jsme film podle mé knihy Hrútvang, takže vím, jak se scénář píše. A ten komiksový je úplně stejný – udělají se dialogy, technický scénář, pak proběhne casting, výběr kostýmů. Petr říkal, že se mu podle mého scénáře dobře kreslí.

Je snazší napsat knihu, nebo komiks?

VV: Rozhodně nejdřív napsat knihu a podle ní pak udělat komiks. Když píšu příběh, tak jej před sebou vidím jako film. Což komiks vlastně je. A práce na komiksu je s Petrem úžasná. Má obrovskou fantazii. Kdybych to kreslila já sama, tak by to bylo suchopárné převedení příběhu do obrázků. Takhle jsem se sice musela třeba vzdát některých scén nebo přistoupit na různé změny, ale je to tak velice osvěžující.

PK: Podle mě není při tvorbě knihy a komiksu zase takový rozdíl. Vyžaduje to určitý druh jiného myšlení, při skládání a komponování dohromady, ale jde o stejnou věc.

Na obálce jsou čtyři kameny, mají nějaký konkrétní význam?

PK: Mají. Byly tam vsazené z grafického hlediska, abychom to připodobnili původní obálce, ale nad významem jsme moc nepřemýšleli. Snažili jsme se je sladit barevně, aby byly všechny zhruba do zelena, protože se příběh odehrává v lese. Další díly budou mít jiné odstíny.

VV: Mělo to evokovat zdobnost středověkého kodexu. To je specifikum i původní Wetemaay, která neměla standardní fantasy obálku. Nejsou tam draci nebo polonahé ženy v kovových podprsenkách. Druhý díl románu, který vyjde příští rok, bude mít podobnou obálku.

Už jste to nakousla, ale proč je Wetemaa specifická?

VV: Wetemaa sama o sobě je dost jedinečná fantasy. Vymyká se ostatním, možná proto, že nevznikala jako fantasy. Když jsem ji psala, tak jsem neměla ani ponětí, co to fantasy je. Dozvěděla jsem se o tomhle žánru až v době, kdy byla kniha napsaná, takřka před vydáním. Hodně mě inspirovaly severské ságy. V tomhle se Wetemaa od ostatních knih odlišuje – je velice realistická oproti ostatním fantasy a prvoplánovité fantasy atributy se v ní neobjevují.

Od vydání prvního dílu uběhlo 20 let, fantasy je v Česku oblíbená a zavedená. Promítlo se to do Wetemay 2?

VV: Ne, ani po dvaceti letech fantasy nečtu a ani číst nepotřebuju. Já si ji píšu.

Jak vlastně probíhají práce na Wetemae 2?

VV: Zatím je kniha ve fázi prvních korektur, které zpracovávám, a chystám se na druhé, až bude čas. Wetemaa 2 by měla vyjít v prvním pololetí příštího roku. Abych citovala pana Bronce, tak je to „špalek špalkovitej přes šest set stran,“ a tak zvažujeme, zda to vydat jako jeden díl, nebo dva. Co víme jistě je, že knihu bude ilustrovat Petr Kopl. Což má tu výhodu, že část děje zná a do světa země Éllad už díky komiksu pronikl. Nová Wetemaa je prequelem prvního dílu.

Petr Kopl a Veronika Válková

Budou ilustrace ve Wetemae 2 stejnou technikou jako v komiksu?

PK: Úplně stejné nebudou. Především budou kresby černobílé, ale zatím nevím, jak k tomu přistoupím. Na sto procent tam ale zase bude součinnost s paní Válkovou, takže kvalita bude zaručena.

Stalo se vám, že se vám text nelíbil a přesto jste ho musel ilustrovat?

PK: To se mi zatím nikdy nestalo. Já se spíš přichomýtnu k tomu, co bych chtěl dělat, a ne že by za mnou někdo chodil.

Nakladatel nové knihy Michael Bronec upřednostňuje velký A5 formát, pro jakou vazbu jste vy?

VV: Nejlépe kožená s mosazným kováním. Formát zatím nemáme dořešený. Mně se ty malé knížečky moc nelíbí. Když se podíváte na komiks, taky nemá standartní formát a blíží se rozměrům původní knihy Wetemaa. Takže nová kniha bude stejně velká jako nový komiks a nakladatel ještě uvažuje, že by znovu vydal všechny ostatní knihy z cyklu Wetemaa. Ale narážíme na problém, že některé z těch knih nejsou tak obsáhlé, takže ve velkém formátu by z toho vzešly tenoučké nudličky.

Už jste zmínila svoje webovky, proč vznikly?

VV: Začala jsem je dělat, abych měla prostor pro shromažďování informací ze světa Wetemay. Jsou tam mapy, obludárium a podobně. Je to takový průvodce po zemí Élad. Mimo jiné to usnadní komunikaci s fanoušky, takže tam můžu pouštět různé informace: jak pokračují práce na Wetemae 2, kdy bude komiks atd. Návštěvnost roste z měsíce na měsíc.

Třeba Pavel Renčín zkoušel experiment, že mu fanoušci pomáhali psát jeho román. Zkusila byste to také?

VV: Ani smykem. Do toho mi nikdo kecat nebude.

Na webovkách máte i ankety, třeba nejoblíbenější hrdina – proč ankety?

VV: Jsou tam z mé čisté zvědavost a taky proto, že ankety sama ráda vyplňuji.

http://www.wetemaa.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

Zanechat odpověď