Šest vran aneb Bylo nás pět (a krkavec)

Šestice mladých lidí se snaží z dobroty srdce zachránit svět před absolutním zhroucením – další ohraný příběh s větším množstvím postav na papíře; přesto tu něco nehraje. Ona zmíněná šestka to totiž rozhodně nedělá z dobroty srdce a nikdo z nich ani dobrý člověk není. Jsou ti nejhorší z nejhorších, snad nejprolhanější a nejprotřelejší ze všech obyvatel Ketterdamu. Někdy se snaží navzájem zabít, ale víc se snaží spolu vycházet. Koneckonců – co by pro peníze neudělali?

První díl duologie Šesti vran od Leigh Bardugo učaroval mnoha čtenářům jak u nás, tak v zahraničí. Jedná se o young adult fantasy knihu s temnější atmosférou a postavami, které ani v nejmenším nejsou jednoznačně dobré nebo zlé, spíše se pohybují na pomezí šedi a mění její odstíny. Čím je tedy Šest vran tak zajímavých, že ještě rok po vydání se o nich stále mluví, jsou stále tak populární a prodávají se? Vždyť je to jen další young adult kniha s postavami, za jejichž pokřivenou minulostí stojí občas ještě pokřivenější rozhodnutí a jsou umístěny do nehostinného městského prostředí v originálním světě. To už tu bylo přece hned několikrát – tedy žádná novinka.

Pět vran a krkavec

Celý příběh padá a stojí na šestici mladých outsiderů, kteří žijí v horší části (ta hezčí je jen velmi krátce zmíněna, natož  aby byla řádně popsána) přístavního města Ketterdam plného lichvářů, pasáků, švindlířů, zlodějů, vykřičených domů a kasin. Všechno má svoji cenu, především dobré a příhodné laskavosti, a pokud se nepřizpůsobíte, skončíte ve škarpě nebo na skládce – ani se nebudou namáhat vyvážet vás nohama napřed. To by bylo zbytečné plýtvání časem a hlavně penězi.

Plno lidí v Kettterdamu totiž nežije pro nic jiného, než nějakou tu kruge (což je název místní měny, víme?). Například takový Kaz Brekker je toho dokonalým příkladem. Z usmrkance se stal vážený člen ketterdamské společnosti, respektive skoro vůdce gangu s takovou pověstí, že i chlapi dvakrát starší než on se před ním mají na pozoru. Jednoho dne je mu nabídnut nebezpečný úkol, za jehož splnění ho čeká odměna, která se jednoduše neodmítá. Dohromady je to sebevražedná kombinace – nic jednoduššího by se ani nedalo čekat od vloupání se nejstřeženějšího paláce na severu s vlastním vězením. Taková prácička si však žádá spolupráci dalších poskoků, které Kaz musí zvládnout sehnat. Koneckonců – třicet milionů kruge za to stojí.

Stačí se prostě jen vloupat do Ledového paláce a unést osobu stojící za vznikem jurdy parem – drogy, která účinkuje pouze na griši a nepochopitelným způsobem jim vylepšuje jejich magické schopnosti. Nevýhodou je, že už po druhé dávce se stávají závislými a pokud nedostávají drogu od té doby pravidelně, zemřou. V nesprávných rukách by parem mohla nadělat velkou paseku, především kdyby se rozšířila do zbytku světa.

Netypicky typické postavy

Na scénu tedy nastupuje Nina Zeniková, magická osůbka označovaná v tomto univerzu jako griša. Dalo by se říci, že je vycvičená čarodějka smrtička – někdo, kdo dokáže v lidském těle pouhým lusknutím prstů zastavit srdce nebo přívod vzduchu. Autorka ji popisuje jako krásnou a smyslnou dívku nadanou na cizí řeči a zvyklou na luxus využívající svoje přednosti primárně ve svůj prospěch. Bohužel její typ lidí je jednou skupinou využíván kvůli schopnostem a ten druhý typ lidí, Fjerdané, by ji nejraději viděli mrtvou (navíc po několik let s griši vedou válku). Nina Kazu Brekkerovi dluží laskavost, tudíž ve své účasti nemá moc na výběr.

„Uvědomuješ si vůbec, že stačí, abych luskla prsty, a naděláš si do kalhot?“ – str. 85

Jesper Fahey je výborný střelec s lehce těžkou závislostí na gamblerství, a také člen Kazova gangu. Při zmínce o třiceti milionů kruge se neváhá do šíleného plánu zapojit, i když by při plnění úkolu mohl zemřít. Pouhá myšlenka na takové množství peněz, spravedlivě rozdělených mezi všechny jeho společníky, spolehlivě utlumuje hlas jeho rozumu. Je hodně upovídaný a tíživé situace se snaží odlehčit kapkou humoru, což ne každý dokáže ocenit. Svoji občasnou zbrklost vedoucí často ke špatným rozhodnutím se přátelům snaží nahradit svojí loajálností a dobromyslností.

„Nechali jsme se zavřít do nejlíp střeženýho vězení na světě, Buď jsme géniové, nebo největší hovada, co kdy chodila po týhle zemi.“ – str. 238

Inej Ghafa, zvaná Mora, by se dala považovat za Kazovu pravou ruku. Je to sice zlodějka, ale v trochu jiném slova smyslu než zbytek gangu. Inej na Kazovy příkazy krade tajemství města a jeho obyvatel, aby měl na každého nějakou tu špinavou páku. Jako bývalé akrobatce nedělá Inej žádný problém pohybovat se po střechách nebo šplhat po zdech domů bez sebemenšího šramotu. Stejně tak jako je výborná zlodějka, je i velmi nebezpečná pro každého, kdo by se jí nebo někomu jinému z party pokusil ublížit. Gangu, a především Kazovi, který ji zachránil ze spárů sadistické majitelky jednoho z vykřičených domů, je nesmírně loajální, ale i ona sama uznává, že všechno má své meze.

„Krom toho, ona je Mora – jediný zákon, který pro ni platí, je ten gravitační, a jsou dny, kdy celkem úspěšně vzdoruje i tomu.“ – str. 29

Matthias Helvar, vězeň, bývalý drüskell, a především hrdý, téměř až fanatický Fjerdan, který z velké části svého srdce nenávidí Ninu, kvůli níž poslední rok strávil ve vězení, než se ho Kaz rozhodl vysvobodit. Důvodem k tak brzkému, ne úplně legálnímu, propuštění z místního vězení je, že právě v Matthiasově rodné zemi se nachází Ledový palác, do kterého se všichni potřebují dostat. Jakožto bývalý drüskell cvičený k boji proti grišům v něm byl trénován a zná jej tudíž skrz na skrz. Během plnění úkolu se často dostává do křížku s kýmkoliv ze skupiny a zprvu dokonce odmítá pomoci. Avšak v případě úspěchu má slíbenou milost a plnohodnotný návrat k jednotce druskellů.

„Můj duch s těmi vašimi nebude mít nic společného,“ poznamenal škrobeně Matthias a napadlo ho, jestli mu ten mořský vzduch nezačíná rozežírat mozek. – str. 157

Wylan Van Eck je šestnáctiletý expert na demolice; vzhledově přitom vypadá tak na dvanáct, což je mu s radostí často předhazováno. Prominentní synáček Kazova zadavatele úkolu, který utekl z domova a nehodlá se vrátit. Také Brekkerovi dobrovolně poslouží do budoucna jako vyděračský prostředek pro otce, ačkoli stále tvrdí, že to bude houby platné a otci na něm za mák nezáleží.

Kaz Brekker, vůdce a mozek celé operace, je sedmnáctiletý génius, výborný zloděj a pokud to situace vyžaduje, dokáže být i smrtelně nebezpečný. Navenek působí klidným a vypočítavým dojmem, emoce mu dávají těžce zabrat a o jeho minulosti se nic neví – kromě jednoho. Kaz Brekker je všechno, jen ne slušňák. Porazí vás ve vaší vlastní hře, nechá na ulici s holým zadkem nebo možná kulkou v břiše a kulhavým krokem se svojí krkavčí holí klidně odkráčí bez jediného ohlédnutí. Libuje si v mystičnosti obestírající jeho osobu, protože nikdo nikdy neví, co přesně od něj čekat a čeho je doopravdy schopný (včetně čtenáře).

„Jaký je nejjednodušší způsob, jak někomu ukrást peněženku?“
„Nůž na krk?“ napadlo Inej.
„Pistoli do zad?“ zkusil to Jesper.
„Jed do sklenice?“ navrhla Nina.
„Jste banda prašivců,“ zavrčel opovržlivě Matthias.
Kaz zvedl oči v sloup. „Nejjednodušší způsob, jak člověku ukrást peněženku, je říct, že mu chcete sebrat hodinky. Nasměrujete jeho pozornost tam, kde ji
potřebujete mít.“ – str. 113

Ne tak docela Young adult

Ačkoli na to Šest vran moc nevypadá, nejedná se o klasickou young adult knihu. Není tu jen jedna, ale rovnou šest hlavních postav, a každá z nich prochází vlastním vývojem. Aby to pro čtenáře bylo přehlednější, Leigh Bardugo pojala každou kapitolu z pohledu jedné postavy, což je skvělé na sžití s nimi a pochopení jejich myšlenkových pochodů. Nevýhodu pak ale představuje nedostatek místa na flashbacky, které se autorka snažila do děje zakomponovat – jsou šíleně krátké a člověku buď trochu zamotají hlavu nebo vytvoří nové otázky.

Vzhledem k tomu, že autorka postavy představuje jako náctileté, je Šest vran v určitých momentech na pouhou young adult knihu docela morbidní a násilná. Román obsahuje popis životních rozhodnutí, která nemá náctiletý čtenář šanci moc pochopit, natož aby si dokázal představit, že jeho vrstevníci páchají takové zločiny a vraždí. Všechny tyhle “maličkosti”, politické narážky a porovnávání se zloději ocení spíše dospělý čtenář, který si dá dvě a dvě dohromady a chápe, jak prostředí společně s okolnostmi dokáže člověka změnit i proti jeho vůli.

Menší nevýhodou může být i neznalost autorčiny starší trilogie Griša, jenž Šesti vránám předchází a odehrává se ve stejném univerzu. Zabývá se z největší části griši, jejich řádem, rozdělením a mocí. Vše je pečlivě vysvětleno, což se o grišách v Šesti vránách rozhodně říct nedá. Skoro jakoby autorka počítala s tím, že čtenáři Grišu automaticky četli. Není to úplná nutnost (sama jsem ji nečetla), ale čtenář potom musí počítat s tím, že zmíněné třídy a rozřazení griš mu nebudou nic říkat.

Naopak prostředí, v němž se děj odehrává, je popsáno barvitě, čtivě a pokud nepostrádáte dobrou představivost, neměli byste mít problém se do něj plně ponořit přesto, že špinavé přístavní město s ještě špinavějšími lidmi není nijak originální téma.

Žádný slzy, žádnej funus

Největším tahounem příběhu jsou bezesporu postavy, jejich vzájemné popichování a přiblblé řečičky. Kaz Brekker se svou genialitou a vychytralostí je kapitolou sám o sobě, protože má přesně ty vlastnosti, které by čtenář čekal u hlavního antagonisty knihy. I když jsou všichni svým způsobem špatní lidé s nízkou morálkou, autorka je zvládla napsat a popsat takovým stylem, že z toho ve finále vyšli jako ti “dobří”, protože ve svém univerzu dává jasně najevo, že každá postava může být “špatná” a “zlá”, ale vždy se najde někdo horší, někdo zlověstnější.

Žádná z postav se nechová na svůj věk, a díky Bohu, že Leigh Bardugo s romantikou vážně šetřila. Samozřejmě je u jednotlivých charakterů vidět loajalita, starost o kolegy a přátelskost, ale nějaká ta hlubší náklonnost se do detailu nerozebírá.

Šest vran na mě rozhodně působí dojmem knih vhodnější pro dospělé čtenáře, ačkoli nese označení young adult. Svojí spletitostí, narážkami a problematikou (která má co dočinění se současností), si myslím, že mladší čtenář by nemusel mít ze čtení stoprocentní zážitek. Román nemá jediné hluché místo; na každé stránce se něco děje, což napomáhá spádu děje a absolutně znemožňuje pocit nudné četby.

Tento skvost bych rozhodně doporučila čtenářům užívajícím si trochu toho sarkastického humoru. Nebýt výše zmiňovaného faktu, že se jedná o knihu pro mladé čtenáře, veškeré myšlenkové pochody postav a jejich rozhodnutí se dají lehce aplikovat na „dospělejší“ knižní postavy. A pokud se někomu líbí (jako například mně), jak se některá z postav pod důsledky svých rozhodnutí hroutí nebo zuby nehty bojuje, své příznivce si tento příběh rozhodně najde. Přeci jen i démoni mají své vlastní démony – a je neskutečná zábava o nich číst.

Kniha Šest vran od Leigh Bardugo je všechno, jen ne nudná!

 

Leigh Bardugo: Šest vran
Vydal: Albatros Media a.s., 2017
Přeložila: Julie Žemlová
Počet stran: 384
Cena: 369 korun

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď