Ocelová šlechta aneb My, předurčení k neúspěchu

Když se ztratí významný a především zatraceně bohatý člověk v obrovském bojovém robotu, je to vážný problém. Záchranná výprava na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat. Ale proč sakra někdo vybral bandu, která má se svojí výbavou šanci na přežití zhruba jako sněhulák na Sahaře?

A máme tu další válku – tentokrát se mezi sebou rubou Spojené státy a obyvatelé Skandinávie neboli Nordska. I když, ono to s tou válkou vlastně není zas tak žhavé. Za tiché podpory americké vlády si totiž hrají na vojáčky představitelé bohatých korporací, Scioni, kteří se hrnou do boje ve svých superexoskeletech připomínajících bojové roboty, nebo mechy, chcete-li. Jeden Scion hravě strčí do kapsy desítky obyčejných vojáků, takže si sami dovedete představit jak moc je takováhle válka férová.

Hlavně vybrat ty pravé

Když se však náhle jeden z těchto bojových robotů, včetně jeho prachaté obsluhy, odmlčí, zavládne na americké straně panika. Co když ti zpropadení seveřani vynalezli zbraň, která umí robota vypnout, vyloupli ze skořápky „řidiče“ jako želvu z krunýře a… Spekulovat, co se asi stalo, by se dalo dlouho, ale představitelé korporátu potřebují důkazy. Rozhodnou se proto vyslat misi s cílem vypátrat mecha a ideálně i přivést jeho majitele zpátky v jednom kuse a ve stavu slučitelném se životem.

Člověk by očekával, že na takovouhle delikátní prácičku vyšlou pracháči pořádně nabušenou partičku, ale realita je bohužel úplně jiná. Odnese to trojice blátošlapů z 203. pěší divize. Tahle sehraná trojka dostane jako bonus na krk chlapíka jménem Lawes a specialistku z korporátu, Cormoranovou. A tak naší pětici nezbývá než odevzdaně pokrčit rameny a vydat se na nepřátelské území vstříc jisté smrti.

Když to někdo umí…

Adrian Tchaikovsky už si u českých scifistů své ostruhy zasloužil. Ocelová šlechta však nemusí být nutně tím, čím čtenář znalý autorova díla může očekávat. Jedná se totiž o přibližně dvousetstránkovou novelu, a navíc z ranku řízné military sci-fi. Jasně, ono všechno to povídání o válce, mechách a podobně mohlo leccos napovědět. A rozhodně můžete mít pocit, že podobných věcí už jste četli stohy. Je tedy na nás dát vám argumenty, proč si přečíst (a náležitě užít) i tuto útlou knihu.

Za prvé: prostředí. Tchaikovsky si trochu pohrál s budoucností. Namísto klasické klišovité války s Ruskem tentokrát vojáci vyrazí na sever Evropy, kde kromě Švédů, kteří byli vždycky divní a odbojní, brání své hranice také Finové. Ti naopak vždy byli milovníky vědy, a tak namísto vojáků vysílají do boje překvapení v podobě genetických experimentů a všemožných hi-tech udělátek. A do toho nemůžou chybět místní mizerně ozbrojení partyzáni (ti ale znají svoji zemi a poměry v ní, což není k zahození), a samozřejmě Rusové, kteří jsou tam, kde jim dobře zaplatí. Možná to není převratné, ale má to hlavu a patu, a i přes krátký rozsah textu jsou reálie vcelku propracované a příběh soudržný. Ale přesto, že prostředí a politika hrají svoji roli, jsou spíše jen kulisami dávající celému příběhu zajímavý rámec.

Za druhé: technika. Obrovské mechy si zamilujete na první dobrou, jejich lesk, jejich chladnost a především děsivou smrtonosnou účinnost. Ale potkáte se i s dalšími hračkami, přičemž spoustu triků v rukávu má i Cormoranová a především finská strana. Hodně se tu operuje s drony, ale i vcelku „běžnou“ vojenskou transportní a bitevní technikou. Technika příjemně oživuje děj, pasáže, ve kterých hraje hlavní roli, jsou čtivé a zábavné; a dočkáte se i pár opravdu podařeným kousků a překvápek.

Těžké kalibry

Do třetice asi největší devíza knihy: postavy a vztahy mezi nimi. Tchaikovsky se nebál využít sbírku snad veškerých myslitelných klišé a archetypů, jenže on s nimi zkrátka umí pracovat. To, že je někdo odhadnutelný a chová se dle očekávání čtenáře, totiž nutně neznamená, že je předem marný. Jde totiž i to JAK tyhle postavy napíšete, a to autor zvládl na výbornou.

Trojice, která drží při sobě, má složení: velitel s autoritou, který si poradí v (téměř) každé situaci a má smysl pro čest, užvaněný poslušný voják s vyhraněnými názory téměř na vše (kvůli kterým dostane často přes svoje nevymáchaná ústa) a silák-ranař bez bázně a hany. Tahle sehraná trojka funguje vážně na výbornou; mají za sebou už pár společných akcí, a ona nepsaná chemie, kdy se vzájemně doplňují, tam prostě je. A teď k nim přidejte chlapíka vypadajícího jako krysa s úkolem vyřešit nejpalčivější problémy týmu, a navrch korporátní potvoru, která s týmem jede jen proto, aby ho ve vhodnou chvíli podtrhla a zradila – protože proč by jinak posílali někoho z korporace, ne? Teď všechny pěkně naložte do jednoho nepříliš prostorného přepravního vozidla a jízda může začít!

Tchaikovskymu budete věřit každé slovo, postavy jsou jako živé a přesně takhle nějak by chemie uvnitř týmu mohla fungovat v praxi. A i s těmi klišé si autor trochu pohrál, takže některé situace dokáže mírně přiohnout tak, aby chování postav zůstalo v rámci nastavených vzorců, ale zároveň bylo ne úplně očekávatelné.

Celý příběh sledujeme z očí velitele mise, seržanta Teda. Jeho sarkasmus, nabručenost a vzpírání se autoritám si vychutnáte. Prostě – i když by měly být zlatým hřebem military sci-fi akční scény, postavy rozhodně nehrají druhu ligu, ba naopak.

Abychom nezapomněli

A ještě jedna drobnost, na kterou by byla škoda zapomenout: překlad. Martin D. Antonín si s původní předlohou pěkně pohrál, překlad je barvitý a styl vyprávění úderný, což také udělá hodně. Zatraceně dobrá práce, která dává knize potřebnou „šťávu“, žádné s prominutím „tupé řemeslo“, ale živelná radost, která se přenáší i na čtenáře.

Na samý závěr ještě pár slov o příběhu jako takovém. Kromě akce v ní čtenář najde také lehký námět k zamyšlení o válce a důvodech jejího vedení, penězích, moci, a další motivy, které se jen tak mimochodem prolínají dějem bez ambic strhnout výrazněji čtenářovu pozornost nebo moralizovat / nutit k zamyšlení.

Přesto, že se jedná o „pouhou“ novelu, nemá cenu skuhrat nad malým počtem stran. V ději nepřebývá absolutně nic, a naopak – pokud se po dočtení zamyslíte, nejspíš patrně dojdete k závěru, že přidávat cokoliv dalšího by byla jen zbytečná vata, která by mohla rozmělnit tempo příběhu. A jedním ze specifik Ocelové šlechty je právě její údernost, která je podstatnou součástí kouzla celé knihy.

Ocelová šlechta nehraje na originalitu – podobné věci už jste, zejména pokud jste fandy military sci-fi, určitě četli. Ale sázka na zábavnost, spád děje, dobře napsanou akci a především skvělé postavy jsou trumfy, díky kterým si i přes relativně malý stránkový rozsah tuhle knihu vychutnáte.

Adrian Tchaikovsky: Ocelová šlechta

Vydal: Planeta9, 2019

Překlad: Martin D. Antonín

Obálka: Maz Smith

Počet stran: 206

Cena: 249 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď