Dědek Čuchák a Kuba Nedomý vzdorují fanatické aktivistce v nejdrsnějším vězení ve vesmíru. Připravte se na návrat neslavnějších hrdinů Ondřeje Neffa v novém románu Ultimus z nakladatelství Mystery Press!
Kdo nezná Ondřeje Neffa jako by nebyl, takže jen ve zkratce: spisovatel, novinář, překladatel a jeden z předních autorů sci-fi u nás. Držitel několika ocenění (Cena Ludvík, Cena Karla Čapka, Aeronautilus). První jmenovanou cenu získal mimo jiné za knihu Měsíc mého života, druhé dvě mimo jiné za knihu Rock mého života. Oba romány jsou spolu s knihou Hvězda mého života součástí volného Arkádského cyklu, jehož hrdiny jsou starožitníci Dědek Čuchák a Kuba Nedomý, žijící v lunárním Habitatu Arkádie. Trvalo dlouho než si starožitník a kyborg vybojovali své místo na měsíčním povrchu, protože měsíc je drsná milenka. A ani teď jim není do skoku. Pravda, Dědek postoupil upgrade u doktora Kurtze, takže jeho mozkovna je nadupanější než mozek věhlasného Alberta Einsteina. Ovšem díky tomu se oba přátelé topí v dluzích. Nezbývá jim tedy než kývnout na kšeft, ze kterého by mohla kápnout nejenom slušná odměna, ale třeba i nějaký ten starožitný robůtek, kterého by následně mohli střelit jednomu z mnoha zazobaných sběratelů. A co na tom, že se jedná o práci ve vězení pro nejotrlejší zločince?
The Dark Side on the Moon
Že na odvrácené straně Měsíce žijí náckové, je klišé staré jako sci-fi samo. Ovšem vězení, to je úplně jiná písnička. Kriminál, do kterého se naši hrdinové vypravili, se jmenuje Ultimus a jeho vedení má tak trochu problém. Znáte to, elektřina, voda, vzduch, jídlo, tepláky, to všechno něco stojí. A aby si vězni na chod svého ústavu vydělali, je potřeba každého z nich zapojit do pracovního procesu. Ovšem v Ultimu se nelepí pytlíky jako na Pankráci na malém vršíčku, ale demontují se tu umělé inteligence. No a šrot se rozprodá jako náhradní díly. Bylo by to slušné rito, kdyby se při demontáži nestávali nehody. Konkrétně jde o to, že některé části rozebraných strojů odmítají býti šrotem a ze záhadných důvodů se spojují do větších celků neboli monster a masakrují každého, kdo se jim postaví do cesty. Ve skladech se vrší nezpracované součástky a vězni hrozí vzpourou.
Roboti, kriminálníci a ti ostatní
Mohlo by se zdát, že nám Ondřej Neff po letech věnovaných přepisování Verneovek naservíroval klasickou dobrodružnou sci-fi z oblíbeného universa – a vlastně je to pravda. Takřka detektivní zápletka, zmutované stroje, boj o přežití a vězeňská vzpoura jsou tím, na co láká anotace, a přinejmenším v druhé polovině knihy se toho všeho čtenáři dostane vrchovatě. Je zábavné prozkoumávat nápravné zařízení a odhalovat jak to v něm funguje. A to především díky Kubovi, který do všeho strká nos. Přes ten několikrát dostane, když zkříží plány agresivní aktivistce s rozkošným jménem Perla. Ta má ve vězeňském komplexu v plánu dohlédnout na dodržování práv robotů, pardon autonomních bytostí. A to možná bude pro některé čtenáře větší kámen úrazu než havarovaný lunární modul.
„Cesta k trvale udržitelné harmonii není rovná. O překážkách jsme mluvili. Lidský faktor, to je soutěska na cestě k budoucnosti. Potřebujeme otevřít mysl, aby se zbavila humokratických stereotypů a byla schopná splynout se světem entit v univerzální harmonii.“ (str. 323)
Často se stává, že se autoři ve svých knihách snaží vypsat z něčeho, co je trápí nebo čeho se bojí. Může to být strach z migrace, nebo třeba obavy z islamizace, trauma z prožitého domácího násilí, či něco úplně jiného. Ondřej Neff si jako téma své nejnovější knihy zvolil přehnanou politickou korektnost, společenský aktivismus dohnaný do extrému a woke ideologii. Což není nutně špatné. Problém je v tom, že Perla, která je v románu jejich nositelkou, je záměrně napsaná jako černobílá, bezohledná a fanatická bytost. Takže nejen že záhy leze čtenáři na nervy, ale především působí nevěrohodně a ploše, což je vážně škoda. Protože jako protipól a soupeř ústředních hrdinů není úplně marná. Naštěstí autor i Perlu a její dějovou linku pojal s humorem a nadhledem, ba co víc, některé situace a rozhovory které souvisí s jejími aktivitami v Ultimu, jdou až na hranici absurdní grotesky. “Šroubeček. To slovo se mi nelíbí. Co máte proti šroubečkům? Není to projev robofobie?“
Obálku i několik ilustrací si vzal na starost komiksový kreslíř Karel Jerie, a je obrovská škoda, že jich je tak málo, protože vězeňské dobrodružství Neffových hrdinů perfektně doplňují. Snad se jich v chystané sbírce všech povídek o Kubovi Nedomém a Dědkovi Čuchákovi, kterou Mystery Press plánuje na příští rok, objeví více.
Ultimus je zábavná dobrodružná sci-fi a jako pokračování Arkadského cyklu funguje skvěle. Můžu ji doporučit i těm, kteří se s Kubou a Dědkem Čuchákem nebo tvorbou jejich duchovního otce nikdy nesetkali. Nicméně se může stát, že po jejím přečtení budete cítit jisté rozpaky.
Hodnocení: 85%
Ondřej Neff. Ultimus (Arkádie 4)
Vydal: Mystery Press, 2021
Obálka: Lukáš Tuma, Karel Jerie
Počet stran: 384
Cena: 349 Kč
