Únos aneb jak zdrhají vesmírní vandráci

I s blbým jménem sedá udělat štěstí, nebo aspoň štěstíčko. Jarmil Mařák, pilot bojových robotů, by vám mohl vyprávět. Jenže nebude. Momentálně má totiž tenhle chlapík trochu jiné starosti. Těží vesmírně krápníky na planetě plné nepřátelských tvorů, a během téhle otročiny ještě navíc musí vymýšlet, jak z téhle díry v zadnici vesmíru utéct.

Jarmila Mařáka si možná budete pamatovat z knihy Vlada Ríši Vesmírní vandráci z roku 2015. Nyní se tenhle něco-jako-hrdina vrací ve volném pokračování s názvem Únos. Název sám je pro děj knihy nomen omen. Jarmil totiž během své kariéry pilota bojových robotů nakopal plechy nesprávnému chlapci, synkovi zbohalíka. A když tenhle hejsek v následné potyčce přijde shodou náhod o život, jeho prachatý papínek si to rozhodně nenechá líbit. Pošle své gorily, aby mu Jarmila přivedly, což se samozřejmě neobejde bez násilí a odporu… Ano, hádáte správně, jedná se o nefalšovaný únos.

Otroci všech planet, spojte se!

Jarmil má štěstí v neštěstí. Namísto okamžité a rychlé smrti nakonec vyvázne „jen“ s doživotním otroctvím. Na utajené planetě nafasuje vybavení a je vyslán spolu s ostatními nedobrovolníky těžit speciálních krápníky sloužící pro výrobu zbraní. A nebyl by to Jarmil, aby od prvních chvil nekoukal, kde nechal tesař díru.

Děj knihy je tedy příběhem o tom, kterak unesený ňouma ze střežené planety uprchl. Myšlenka je jednoduchá a zápletka vlastně taky, protože děj jede přímo od startu do cíle, bez odboček nebo jakýchkoliv jiných zdržení. Není problém odhadnout s předstihem co se asi stane, překvapeni budete opravdu jen zřídka.

Ale zrovna u tohoto typu literatury, tedy dobrodružných příběhů bez větších uměleckých ambic, tento postup funguje. Únos je velmi příjemné čtení vhodné například do dopravních prostředků. Nevyžaduje větší soustředění, neklade na čtenáře nároky, prostě oddechovka určená méně náročným čtenářům.

Začátek knihy odehrávající se na palubě kosmické lodi vzbudí ve čtenáři pocit, že druhá kniha se ponese v duchu té první. Ale tak tomu není, protože po krátké a zajímavé vesmírné předehře se Jarmil upíchne na Mariannu, jak se ona planeta, kde ho drží věznitelé pod zámkem, jmenuje. Postupně se seznamuje s poměry v pracovním táboře a objevuje jeskyně včetně zdařilých žravých potvor, které si doslova dávají těžaře krápníků k obědu. Žádní bojoví roboti, žádný vesmír.

Opít nás rohlíkem? To ne!

Podobně jako Vesmírní vandráci má i Únos své mouchy a masařky. První z nich je nekonzistentní chování postav. Jako ideální příklad poslouží přímo hlavní hrdina. Má to být ten správný zábavný týpek, který trousí moudra, miluje pivo a z bot mu čouhá meziplanetární seno. Ale i když se téhle role snaží Jarmil držet zuby nehty, místy to autorovi ustřelilo a Jarmil se najednou lusknutím prstů změní v génia a všeználka nebo naopak v prostinké přerostlé mimino.

Problém je i naivitě, se kterou postavy jednají. Kupříkladu chlapík, který se stará o výbavu: Jarmil za ním naivně zaběhne, že by nutně potřeboval zbraně – a tento bodrý muž ho přivítá s otevřenou náručí (a to se obě postavy v ději potkají pouze na několik okamžiků!) s tím, že si myslel, že snad na tu revoluci ani nedojde. A nakonec mu se skřípěním zubů vydá i toho bojového robota, kterého má náhodou už pár let tamhle v koutě…

Je škoda, že Ríša degraduje vcelku dobré čtení takovými nelogičnostmi. Je vidět, že si dal na knize záležet, dokonce zredukoval na únosnou míru i nešvar v podobě nesouvislých vět a překlepů, a pak se pokusí čtenáře opít notně okoralým a navrch ožvýkaným rohlíkem. Tohle mu totiž většina čtenářů jen tak nezbaští.

Pozitivem je humor, i když opět ne všechny vtípky fungují na výbornou. Hlášky hlavního hrdiny dokážou vykouzlit úsměv, zejména pokud máte blízko k „hospodskému“ stylu humoru, ale na druhou stranu objevíte v textu i pár úsměvných narážek a inteligentních vtípků.

Kde je?

Máme tu ještě jeden problém, nad kterým je třeba se pozastavit – a tím je celkové vyznění knihy. První pasáž v kosmické lodi je naprosto v pořádku, a má to, co další části knihy chybí: nadhled. Člověk by čekal, že Únos se nebude brát vážně, ale po přistání nějak onen nadhled zmizí. A co teď?

Střední pasáž je, promiňte mi ten výraz, jalová. Vyznívá poměrně vážně, čemuž neodpovídá ani očekávání, ani chování hlavního hrdiny. Jenže když chybí lehkost a švih, začne kniha předurčená k tomu bavit čtenáře zkrátka nudit; a ani těch pár dobrých nápadů a troch akce to nespasí. Závěrečná pasáž už naštěstí zase šlape v těch správných kolejích, ale rozpačitý dojem u většiny čtenářů nepřehluší.

A tak si člověk říká: proč vlastně Ríša opouštěl všechno to, co tak dobře v prvním dílu fungovalo? Vždyť bitvy na robotech byly zábava a poletování vesmírem s nabručeným kapitánem také. Tak proč najednou pošle hlavního hrdinu bloudit podzemními chodbami, kde nemá žádného parťáka, se kterým by se mohl popichovat a užívat si slovních přestřelek? Inu, kdo ví, my totiž bohužel ne.

Ale i přesto, že má Únos několik chyb, a to i těch podstatných, bych si rád přečetl další Mařákova dobrodružství. Částečně je na vině nostalgie, protože první díl byl fajn, částečně i ve druhém dílu zřetelně dřímá neprobuzený autorův potenciál; částečně je na vině i hlavní postava, která umí pobavit svým přístupem k problémům.

Vlado Ríša: Únos

Vydali: Golem Ríša a XB-1, 2018

Obálka: Vlado Ríša

Počet stran: 320

Cena: 295 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď