Válkotvůrci aneb Sonda do literárního zrání Františka Kotlety

Ačkoliv je pseudonym František Kotleta mezi milovníky české brakové fantastiky silnou a zavedenou marketingovou značkou, nyní dostáváme možnost nahlédnout tomuto autorovi pod masku. Pod ní se ukrývá Leoš Kyša, novinář a pro mnohé možná i překvapivě přemýšlivý člověk. A Válkotvůrci jsou sbírkou povídek z jeho literárních počátků, které nabízí na fenomén bruntálského řezníka a jeho literární zrání zcela nový (a především dost odlišný) pohled.

Ačkoliv to může znít divně, jsou Válkotvůrci v tištěné podobě vlastně „dítětem“ covidové epidemie. Oni sice existovali, ale jen v podobě e-booku vydaného pod původním jménem autora, o jehož existenci se moc nevědělo. Pak přišla pandemie, a protože je Franta Kotleta dobrák od kosti, tak uvolnil svoji audioknihu Spad a právě e-bookové Válkotvůrce dočista zadarmo. Jenže některé lidi k četbě elektronické knihy prostě nepřesvědčíte; nebo vám budou brblat, že „to chtěji v papíru do sbírky“.

Papírové povstání

A tak se Epocha rozhodla, že Válkotvůrce v papíru vydá! Autor je trochu přebrousil, upravil, dostali novou obálku se jménem Franty Kotlety namísto Leoše Kyši…a šup, v první vlně vyšli jako příloha časopisu Pevnost. Už jsme říkali, že Franta je prostě lidumil? Teď už jsou ve volném prodeji, což je dobrá zpráva pro fanoušky. Mají Válkotvůrci ovšem co nabídnout i těm ostatním?

Při pohledu na obsah zjistíte, že tahle útlá knížka ukrývá 18 autorových děl. Z toho šestnáct z nich jsou „kraťasy“ do deseti stran zahrnuté do sekce Hlavně stručně, zbylá dvojice je pak rozsahem o něco delší (kolem třicítky) tvoří sekci Ve válce. Autor opatřil knihu úvodním slovem a jako bonus přidal i jednu zbrusu novou povídku. Na konci knihy nejdete ještě ukázku z románu Spad.

Hned na úvod je třeba říct, že snad až na Přepadení penzionu jdou povídky spíše proti tvorbě Františka Kotlety a jsou mnohem více Kyšovské. U každé z nich najdete krátký úvod nastiňující v jaké situaci nebo myšlenkovém rozpoložení daná povídka vznikla. A protože život Leoše Kyši a jeho novinářská profese nebyly vždy jásavé, odráží se to i v jeho textech.

Jen pouhá myšlenka

Pokud se podíváme na krátké povídky, pak je lze charakterizovat jedním slovem: myšlenka. Ony se totiž nesnaží prodávat nějaký děj. Na daném rozsahu autor vždy jen lehce nastíní prostředí a charaktery; na větší práci s nimi v podstatě nemá prostor. Tyhle povídky lze chápat jako výpověď, reflexi; takže to, o co v nich jde, je především pointa!

Některé kousky jsou vážné, některé humorné, jiné zase vizionářské. Náměty jsou rozmanité, ale dotýkají se mnoha ožehavých témat. Většinou se nesou v duchu sci-fi. O umělecké hodnotě se v tomto případě nemá příliš cenu bavit, na tu prostě není prostor; ale i přesto ve vás tyto jednohubky dokáží po konzumaci „něco“ zanechat.  Některé náměty jsou dost silné samy o sobě a vzbuzují emoce i v koncentrované formě. Typickým příkladem je hned první povídka V Pomerančové zahradě, která je reakcí na aktuální pandemii a má nečekanou hloubku. Mimochodem, právě ona je onou výše zmiňovanou novinkou.

Trochu více Kotleta

Zbylé dvě povídky už vykazují trochu více kotletismu.

Zejména první z nich, Přepadení Penzionu je něčím, co ocení fanoušci Kotletových braků. Přepadení planety pro důchodce přináší do života vysloužilých vojáků konečně trochu vzruchu. A tak v návalu bůhvíkolikáté mízy začnou komando šikanující stařečky likvidovat „jako zamlada“.  Akce, humor, svižný děj – ten rukopis se nezapře.

To Válkotvůrci, kteří dali jméno celé sbírce, působí mnohem seriózněji. I zde řeší autor několik propíraných témat naráz: obchod se zbraněmi, náboženské války, laxnost úřadů a nejvyšších míst, sociální vyloučení… Proto, že chybí nadsázka i obligátní všudypřítomná bezuzdá akce, vyznívá povídka spíše přemýšlivě. Pointa je sice předvídatelná, ale Kyša ukazuje, že umí pracovat s postavami, gradovat situaci. Příběh novináře, kterého pošlou do demilitarizované zóny, je bezesporu tím nejhodnotnějším, co Válkotvůrci nabízí.

Tato sbírka povídek je ve své podstatě strašně zajímavá. Ukazuje, odkud se Kyša vydal ke Kotletovi a že umí i jiné polohy než by napovídalo třeba Bratrstvo krve. Že umí psát i vážně a i přes fragmentovitost dokáže dát svým textům sílu. Na druhou stranu: tenhle styl psaní rozhodně není pro každého a je lepší knihu koupit s vizí, co si vlastně kupujete. Protože jinak může nákup skončit zklamáním a knihu odložíte ještě před nejlepšími (tedy dvěma závěrečnými) kusy.

O tom, že Kyša je romantik a chytrý člověk se tak nějak obecně ví. O tom, že umí psát, také. Ale když se podíváte na Válkotvůrce, možná vás napadne, že se autor opět vrací ke kořenům – přidává do svých románových novinek čím dál okatěji témata k zamyšlení, jen už svým myšlenkám dává mnohem širší rámec.

František Kotleta / Leoš Kyša: Válkotvůrci

Vydala: Epocha, 2020

Obálka: Derek R. Audette

Počet stran: 241

 Cena: 199 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď