Jak asi bude vypadat svět za 160 let? Tuhle otázku si pokládají nejen snílci či vizionáři, ale také spisovatelé sci-fi. Mezi ty posledně jmenované patří rovněž Zuzana Strachotová. Autorka dvoudílné dystopie Devět dní a Devět nocí, milovnice anime a fanynka hry Cyberpunk 2077 nás ovšem tentokrát ve své novince Vypůjčený čas nezve do válkou zničeného postapo světa, ale do megapole zářící milióny světel, v níž vedle sebe šťastně žijí lidé a bioroidi (uměle vytvořené bionické organismy). Nastal věk blahobytu a prosperity. No, jak se to vezme.
Že budoucnost není až tak růžová, se přesvědčí hlavní hrdinka Sofie Adlerová ve chvíli, kdy je probuzena z kryogenní stáze. Tam byla uložena na šest měsíců. Během tohoto času měl být vyvinut lék na smrtelnou chorobu, která Sofii sužuje. Za půl roku se přeci svět nemůže nijak radikálně změnit, že? Jenže problém je v tom, že Adlerová ze stáze procitla ne za šest měsíců, nýbrž po více než 160 letech. Najít své místo v novém světě a vypátrat, proč byla ze stáze probuzena až po tak dlouhé době, dá Sofii pořádně zabrat. A sžít se s novým světem jí dá zabrat snad ještě víc.
Ten krásný nový svět znamená nejen jednu velkou městskou aglomeraci, jejíž obyvatelé jsou svázáni přísnými zákony. Ty se týkají především soužití s bioroidy (představte si super inteligentní od člověka takřka nerozeznatelné uměle vytvořené bytosti obdařené umělou inteligencí mnohonásobně větší, než měl HAL ve filmu 2001: Vesmírná odysea). Lidé jsou s bioroidy spjati tak úzce, že by bez nich společnost nebyla schopná fungovat. Přesto jsou zde tací, kteří se bioroidů bojí a mají strach z toho, že by mohli mít stejná práva jako lidé a třeba je i jednou nahradit. Město sice ovládá Senát, ale největší zdroj příjmů a vlastně i moci třímá v rukou korporace IGMET. Ovšem i v nitru této společnosti to vře. Jednu ze znesvářených frakcí zastupuje ředitelka vývoje bioroidů, která potřebuje přesvědčit vedení společnosti, že vyvíjený nový tip bioroida se ve všech směrech vyrovná člověku. A kdo se k testování nového modelu hodí lépe než žena bez minulosti, bez příbuzných, bez právního zástupce? Tím druhým, kdo by Sofii rád dostal do svých rukou, je doktor Meier, jenž se snaží vytvořit nový lék. A kdo v sobě ukrývá vzorky krve a tkáně z dob, kdy lidstvo ještě mohlo hlásat, že: „Člověk, to zní hrdě?“ A tak se Adlerová hned po svém probuzení dostane do soukolí, které ji může lehce rozemlít na masokostní moučku.
Situace je tedy více než napjatá, intriky a zákulisní vnitrokorporátní machinace bují jako rakovina. Naštěstí autorka ví, že ve dvou se to lépe táhne, a tak hrdinka záhy dostane k ruce průvodce, který ji má do života v megapoli zasvětit. Sofie, relikt časů, kdy lidé neměli pro ostré slovo či ránu pěstí daleko, při svém poznávání nového světa působí jako tornádo. S tvrdohlavou a spravedlivým hněvem sršící dívkou to bioroid Ichiro, jak se dotyčný jmenuje, nebude mít vůbec jednoduché. Ostatně, sžívání s novou realitou, která v mnohém připomíná film Demolition Man, také není jednoduché. Ale právě hledání si cest jednoho ke druhému je jednou z těch nejhezčích věcí, které vám čtení Vypůjčeného času může přinést.
Možná se může zdát, že na některé otázky, jež vám při čtení vytanou na mysli, nedostanete jednoznačné odpovědi, ale tím se nenechte odradit. Svět, v němž spolu bok po boku čelí bezpráví tvrdohlavá Sofie a bioroid milující rychlé motorky, autorka nenavštívila naposled.
Vypůjčený čas můžeme vnímat jako zamyšlení nad smyslem lidského života v moderní přetechnizované společnosti, nebo jako příjemnou šikovně odvyprávěnou vztahovku člověka a umělé inteligence. Dokonce se dá číst jako plnokrevný thriller zabalený do sci-fi kabátku. Vzhledem k Sofiině minulosti si lze užít spoustu do příběhu zcela přirozeně implantovaných popkulturních odkazů či (díky autorčině lásce k anime) odkazů na japonskou popkulturu. Tak či onak lze říci, že Zuzana Strachotová autorsky vyzrála a napsala chytrou, moderní sci-fi asimovského ražení.
Zuzana Strachotová: Vypůjčený čas
Vydala: Epocha, 2023
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 440
Cena: 439 Kč
