Zrádný bůh: Nezahrávejte si s ničím, co nedokážete zničit!

Je tu další fantasy výhradně pro dospělé čtenáře! Po zatím dvou vydaných dílech cyklu Znamení havrana přichází v kategorii „adult only“ debutový román Camerona Johnstona – Zrádný bůh. Fantastické dobrodružství plné násilí, peprných výrazů a prohnilých postav bez jakýchkoliv morálních zábran vás zavede do světa, kde čest a přátelství nestojí ani za zlámanou grešli a tradiční hodnoty přebíjí boj o moc, strach a síla.

Co uděláte, když vám sejmou nejlepšího přítele? Inu, pokud máte dost rozumu, zůstanete zalezlí v díře, ve které jste se ukrývali až doposud. A pokud vás rozum a pud sebezáchovy opustí, pak se vrátíte na místo, ze kterého jste byli kdysi dávno vyhoštěni. Sbalíte si všechen svůj majetek čítající mimo jiné i čepel, ve které je usídlena mocná bytost s nadlidskou silou, a vydáte se po stopě toho bastarda, který vám stáhl kamaráda z kůže.

Špinavá hra

Nadpis odstavce by mohl evokovat, že se budeme bavit spíše o nějaké detektivce – a rozhodně nejsme daleko od pravdy. Pokud se na chvíli oprostíme od fantasy složky, zjistíme, že dějem Zrádného boha se proplétá zřetelná detektivní linka. Ano, pátrání po zabijákovi vyžaduje odhalování stop a nových skutečností a hlavní hrdina se krůček po krůčku přibližuje vyřešení případu…

Celý „případ“ je opravdu špinavá hra – kdo by se unavoval jednáním v rukavičkách nebo dodržováním nějakých pravidel? Navíc se ukazuje, že nitky vedou až někam do výšin božského panteonu; a když se do lidských věcí začnou motat bohové a mocní mágové, hoří města a třesou se kontinenty.

Fajn, pro začátek se spokojme s konstatováním, že detektivní linka funguje a jako jedna ze složek příběhu plní svůj účel. V poslední zhruba třetině knihy je však již pachatel známý a začíná krvavá hra kdo s koho.

Sem s tou fantasy!

O tom, jak vypadá detektivka oblečená do slušivého fantasy kabátku, už mnozí čtenáři vědí své. Zrádný bůh je však trochu jiná sorta. Hlavní hrdina je dost od rány a během vyšetřování se brodí krví, vyhřezlými střevy a špínou města plného příslušníků gangů, vykutálených kupců snažících se urvat co nejvíc pro sebe, suchopárných ale nadmíru mocných mágů, prostitutek a zabijáků. Kromě toho mu jde po krku i pár démonů, pro něž je jen další z mnoha položek na seznamu obětí. Knihou doslova prostupuje temnota – zapomeňte na idealizované nadlidské hrdiny v zářivé zbroji trpící iluzí vlastní nesmrtelnosti, tady teče krev a několik mrtvých navíc nic neřeší.

Hlavní hrdina, Edrin Galán, se na vlastní kůži mnohokrát přesvědčí, že i přesto, že je vcelku nadupaný mág disponující navíc mocným artefaktem (onou zmiňovanou zbraní s mocnou bytostí uvnitř), pořád může dostat pořádnou nakládačku. Mnohdy mu nezbyde než využít podlých triků typu kopanec do rozkroku nebo staré dobré „nejdřív zabíjej / mrzač, pak se ptej“. Ono také ve městě, kde je třeba své magické nadání ukrývat, nemáte moc jiných možností.

Chtělo by se říct, že Galán je (s prominutím) pěkná svině. Ale to je v pořádku, on takový musí být, protože ho k tomu nutí tlak okolností. V boji o přežití se neudělují body za umělecký dojem – poslední zůstává a cokoliv jiného nemá smysl. Problém je v tom, že Cameron Johnston pracně buduje hlavnímu hrdinovi fasádu drsňáka bez skrupulí, ale ta se postupem času roztéká a bortí. Jak jde totiž o pomoc padlému příteli, vletí Edrin po hlavě do průšvihu bez přemýšlení. Jeho chování je místy nekonzistentní a občas můžete mít pocit, že je vlastně hodný trouba, kterému jde o obecné dobro namísto sobeckého přístupu a benefitů jen a jen pro sebe.

A do třetice hlavní hrdina: sluší se říci, že na počátku příběhu je troska. V jeho alkoholu mnoho krve nenajdete, spousta věcí je mu ukradená a žije od hospody k hospodě. Je pravda, že po událostech, jejichž průběh si nepamatuje a jediný hmatatelný výsledek bylo Galánovo vyhoštění (údajně nějaká šarvátka s bohem či co…) je těžké zachovat si zdravý rozum, natožpak zbytky důstojnosti. Vše změní až ona osudová vražda, u které je Galán prostřednictvím vize přítomen. Kromě ožralého parchanta je hlavní hrdina také mágem se zajímavou schopností – dokáže ovládnout jiného člověka prostřednictvím pouhého doteku!

A ještě pár slov o finálních scénách knihy – čistě proto, že tam je té fantasy asi nejvíce a nejryzejší. Jak už název napovídá, dostanou se ke slovu síly daleko přesahující lidské možnosti. Víc asi nemá smysl prozrazovat, snad jen, že na vás čeká svižná akční řežba a pár zajímavých nápadů. A možná ještě jeden rozporuplný moment – autor totiž do finále „přizve“ i jednu ze stran, o které do té doby nebylo téměř slyšet; naštěstí tím nijak nezazdí logiku příběhu.

Není všechno zlato…

Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že Zrádný bůh bude opravdová pecka. Slušný příběh, svižná dějová linka plná napětí a to vše proloženo násilím a nekorektností – to jsou věci, které mají čeští čtenáři vcelku rádi (souzeno na základě obliby „české akční školy, byť tato kniha je ještě mnohem víc posunutá do stylu fantasy).

Pokud jste však ostřílenější čtenáři, může se u vás velmi rychle vynořit neodbytný pocit deja vu. Netvrdím, že v dnešní době je ještě možné vymyslet něco zcela originálního, ale Zrádný bůh využívá až příliš základních a generických prvků. Chlastající hlavní hrdina trpící ztrátou paměti je sice fajn, ale občas budete mít pocit, že prostředí a některé postavy vypadly z některé příručky pro hráče Dračího doupěte. Netvrdím, že je to zásadní chyba, u prvotiny se to vcelku dá pochopit; jen konstatuji stav věcí. Navíc se najde i pár zajímavých nápadů, byť z větší části na základě běhu událostí očekávatelných.

Co vás však pořádně zatahá za oči je mluva postav. Peprnými výrazy se nešetří, což je ve fantasy, která se chce profilovat jako „dospělé čtení“ v pořádku. Jenže člověk má mnohdy pocit, že všechny ty vulgární označení pánských údů a podobné „silně hovorové výrazy“ jsou dopsané jen proto, aby to budilo dojem tý vopravdový drsnosti. Pokud chvíli mluvíte jako slovník spisovné češtiny a chvíli jako kanál, nutně to působí jako póza a samoúčelnost. Těžko říct, jak to celé bylo a kde je chyba, protože Dana Krejčová je zkušenou překladatelkou, ale text touhle nevyrovnaností dost kazí výsledný dojem.

Přes to všechno má však Zrádný bůh své osobité kouzlo, několik dobrých momentů a velkolepé finále. Pokud nejste příliš úzkostliví, pak klady zvítězí nad zápory, protože dobrý příběh těch pár (byť poměrně výrazných) chyb nakonec převáží. Navíc by knih měla být prvním dílem série – a v tomto kontextu je naopak docela lákavou návnadou.

Cameron Johnston: Zrádný bůh

Vydal: Laser, 2019

Překlad: Dana Krejčová

Počet stran: 400

Cena: 399 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď