Je tu závěr obřího rozhovoru, ale žádný strach – ještě než oba aktéři ztichnou, bude tu pěkný rachot. Zastřílíme si, setkáme se s fanoušky, prožijeme nějaké to dobrodružství a na závěr si trochu zacestujeme časem.
Uteklo to jako voda, a my děkujeme oběma aktérům – Michalovi Maléřovi v roli tazatele i Miroslavu Žambochovi, který trpělivě odpovídal na zvídavé dotazy.
Teď k trochu osobnějším otázkám.
Co Vy a vaše fanouškovská základna? Jaký máte vztah ke svým čtenářům a jak snášíte autogramiády?
Já tyhle akce úplně nevyhledávám, ale čas od času se k nějaké nechám přesvědčit :).
Můžete čtenářům sdělit něco o nejdobrodružnější cestě, kterou jste kdy podnikl, nebo o vašem nejvíce dobrodružném, možná i nebezpečném zážitku?
No, nevím jak správně pojmenovat dobrodružný zážitek, ale nejvíce vystrašený a vynervovaný jsem byl na horském kole, na Rychlebských stezkách, kde jsou to všechno vlastně trialové stezky. Já nemám trialové kolo, nejsem trialový jezdec, a tam jsem přesto s instruktorem sjížděl věcí které že jako…jsem se zbláznil :); už z kola padám nerad. A když jsme to měli nějak za sebou, tak se na mě ten instruktor podíval a zeptal se mne, jak jsem si to užil. Já na to odpověděl: “Skvěle, ale podruhý to už nejedu”. Takže tam už jsem byl teda jako celkem dost na hraně a musím říct, že to bylo velké dobrodružství. Pro někoho je to možná denní chleba, ale pro mne nikoliv. Rád na to vzpomínám…hlavně teda na tu část, že jsem to přežil :).
Co zážitky typu: střelba z různých zbraní, odpálení nějaké nálože…? 🙂
No, já si myslím, že jsem střílel prakticky ze všeho, z čeho se ručně střílet dá. To hlavně díky svému kamarádovi Petru Novákovi, který provozuje zážitkovou střelnici, a tam jsem si právě vyzkoušel skoro všechno od…
Třeba Thompson?
Ano, měl jsem Thompsona, půlpalcovou pušku, dostavníkovou kulovnici, vystřelil jsem si z Desert Eaglu, ze Smith & Wesson Model 500, jo, mě se líbí ty velkorážné palné zbraně, super bylo střílet z Alkanu, a dokonce i z nějaké… a to byl teda asi ten nejsilnější zážitek, v závislosti na tom jak to pojmenujete, jednoranná pistole, myslím si že to byla ráže dvaadvacet, na zalamovací puškové střelivo, která měla sice strašně malý klopný moment, takže tam to moc zápěstí nelámalo, ale mělo to tak velký zpětný ráz že Vám to udělalo slušnou modřinu v dlani. Podruhé se mi z toho střílet už moc nechtělo :).
Máte nějaké specifičtější preference na styl zásobníků, jako například “kosa”?
Mě se jako kosa opravdu líbí, tu dokonce mám protože jsem si říkal že to naplňuje mou představu o rčení: “Hodně muziky za málo peněz”. Já, když jsem zjistil, že já jako člověk, který střílí mizerně, teď k tomu už i blbě vidím, bez jakéhokoliv vycviku jsem ve stoje schopen na 85 metrů trefit terč, tak si říkám: “Já nic moc víc vlastně nepotřebuju, to je lehoučký”. Navíc máte 30 ran v zásobníku a současně se mi ta zbraň líbí, jak je lehká. Když to porovnáte třeba s Kalašnikovem, taková těžší bestie, taková jako…hmm..”dobrý no” :).
Z čeho střílíte nejraději, když si chcete udělat radost nebo oslavit nějaký skvělý den?
No, s jakoukoliv pistoli co střílím. Já jako zase tolik těch zbraní nemám, a i když se mi v těch mých příbězích líbí používat pětačtyřicítky, tak mám dvě. Jednu malou, jednu velkou.
Mám Čezetu P-10 v ráži pětačtyřicet; z toho se prostě fantastický střílí, i když je to jako služební zbraň a není to moc cílené na nějakou přesnou střelbu – zábava přesto velká 🙂
Máte nějaké osobní motto nebo motivační ideologii, která vám pomáhá dosahovat nových cílů? Kromě tedy známého hesla: “Svůj svět si musíme zasloužit.” 🙂
Cesta je cíl. To asi také znáte : )
Také mi to připomíná tu skvělou písničku od Mňágy a Ždorp :).
Jakou radu byste dal malému Miroslavu Žambochovi, kdyby jste mu mohl předat jedno moudro ze své dospělosti?
Život je si třeba užívat.
Mno a co by ten mladej kluk poradil zase Vám?
Nikdy nepřestávej dělat to, co děláš rád.
Pokud by tohle interview mohlo být bráno jako štafeta, troufnul byste si určit někoho, komu bychom mohli nyní předat štafetový kolík?
Může to být bráno jako pomoc, ale dle délky tohoto rozhovoru dost možná i malá pomsta 🙂
Jedno jméno mě napadlo ihned: Tomáš Němec.
No, určitě bude mít radost 🙂
Za všechny čtenáře tedy ještě jednou moc děkuji za všechny Vaše knihy a doufám, že nás ještě něčím překvapíte.
Třeba aspoň ještě jednu dám [smích]!
Bomba!
Záznamník ztichl, notes s otázkami se zavřel. Právě jste dočetli interview s Miroslavem Žambochem. Jako tečku za tímto projektem ještě přikládám poznámku, kterou mi autor nechal pod čarou za poslední odpovězenou otázkou v psané formě. Díky ní i vy, čtenáři, můžete získat ten poslední střípek do mozaiky charakteru jednoho z předních představitelů české fantasy a sci-fi.
Omlouvám se za dlouhé intervaly v mých odpovědích a velmi si cením času, který jste mi věnoval
Miroslav Žamboch, Duben – Listopad; 2024
