Mezi dějem Zrození planety opic (2011) a letošního Úsvitu planety opic uplynulo 10 let. Postavy se tak nachází ve značně rozdílných situacích a na lidské straně se ansábl dokonce kompletně vyměnil. Částečný vhled do téhle mezery nabízí „oficiální prequel“ k druhému filmu, Ohnivá bouře od Grega Keyese.

Možností, jak nahlédnout autorovi pod pokličku, potažmo do hlavy, není mnoho. I když se tomu dotyčný aktivně nebrání, jsou zájemci odkázáni na střípky informací rozesetých v rozhovorech, komentářích, nebo velmi vzácných autorských čteních. Autorů fantastiky, kteří vydali vlastní životopis, také mnoho není. Zvídaví čtenáři jsou tak odkázáni na jedinou formu, která umožní poodkrýt závoj tajemství autorovy tvorby, a to je soubor povídek mapujících jeho tvorbu.

Kde jsou ty doby, když se do kin po prvé dostal film Terminátor nebo Matrix. Všichni se smáli, že takové sci-fi v budoucnu není možné. A ejhle, po pár letech dnešní nanotechnologie už dokáže takové věci, o kterých se nám dříve ani nesnilo. Robertu Harrisovi se toto téma povedlo skvěle zpracovat do velmi reálného a děsivého příběhu.

Londýn, rok 2059. Když společnost označí jasnovidce za nemocné, nepřirozené stvůry a snaží se je vyhladit, kam se schovají? Ke komu poběží? Co udělají? Přidají se k Syndikátu, společenstvu nepřirozených, a nechají se zaměstnat vidopánem, vůdcem jednoho z gangů. Alespoň to udělala Paige, aby si zachránila život.

V dnešní době je probírání se postapokalyptickými sci-fi jako procházení hustou džunglí. Člověk musí mít pořádně ostrou mačetu, aby se prosekal těmi liánami a keři nechutného množství mládežnických hrdinů, kteří se pitvají ve svých bolístkách a brečí nad tím, že je jejich vyvolená nechce, zatímco kolem zuří atomová zima. Je to prostě tvrdý svět, ve kterém se ale i nadále dá nalézt mýtina plná osvěžujícího radioaktivního vzduchu. A na jedné se vyjímá Silo.

Představovat osobu Stephena Kinga by bylo jen škrtáním sirky při lesním požáru. Jméno jednoho z nejúspěšnějších a nejoslavovanějších autorů současnosti zná dozajista každý návštěvník tohoto webu. Spousta z nich pak jistě měla co do-čtenářského-činění i s chronologicky druhou sbírkou Kingových kratších prací, Mlhou, která se u nás nedávno dočkala druhého vydání.