Imhotep budiž pochválen! Naši nemrtví přátelé se konečně dostali na stránky Pevnosti. Čekání bylo delší, ale stálo za to. Dubnové číslo totiž je, až na stálé rubriky, prohnilé skrz na skrz. Ať už máte rádi zombie v knihách, filmech, komiksech, hrách nebo dokonce na živo, přijdete si na své.

Štěpána Kopřivu jsem poprvé potkal vloni na Festivalu fantazie Speciál. Seznamování mi trvá trošku déle než jiným lidem – přesto jsme se v jednu chvíli ocitli sami a byli nuceni k dialogu, který byl stejně jako všechny takové dost syrový. Holt dva cizí lidi a debata o počasí a podobných sračkách, určitě to taky znáte. Přesto mě tahle nepříliš dlouhá chvíle přesvědčila, že si nějakou jeho knížku přečtu.

Člověk je ve své podstatě zapomnětlivý. O to víc při náporu různých nepředvídatelných problémů, které se táhnou přes generace. Své povinnosti vůči někomu, když pro něj nejsou příliš užitečné, vytěsní a odstrčí na druhou kolej. Je však udivující, že zůstali zapomenuti delfíni, kteří na Pern přiletěli spolu s původními kolonizátory. Tito tvorové, vybavení nadprůměrnou inteligencí (pro jejich druh), byli podstatnou součástí při kartografii a vysoce důležitou entitou pro rybáře, jimž poskytovali informace o počasí a ideálních místech pro lov ryb, také zachraňovali tonoucí lidi. Nicméně stalo se. Nebezpečí v podobě Vláken zaměstnalo obyvatele Pernu tak, že v jejich myslích nezbylo pro tyto tvory místo.