Tak už je tady závěr Althala, řekl jsem si, když jsem uviděl Démona temnoty, ale zároveň doufal, že si Eddingsovi nechají nějaká pootevřená vrátka k dalšímu pokračování. Žel, ačkoli jsem hledal urputně a zarytě, nižádné jsem nenašel. I když na konci…?

Vážení čtenáři, tento článek berte jako doplněk vyhlášení výsledků letošního 13. a zveřejnění propozic dalšího ročníku soutěže “O stříbřitělesklý halmochron”.

Straky na vrbě nám v celku civilizované podobě předložily dnes již obstarožní SF Roberta A. Heinleina Mezi planetami (poprvé vyšlo 1951).

Před osmi lety (1993) se na trhu objevil titulní svazek cyklu Navigátor od Billa Baldwina. Na scéně se objevila klasická space opera a s ní vstoupil do podvědomí čtenářstva nový, zaručeně nezničitelný hrdina – navigátor Wilf Brim . Do dnešního dne vyšlo celkem šest příběhů tohoto skvělého pilota, bojovníka a milovníka.

Dostalo se mi do rukou zajímavé dílko. Vyšlo někdy minulý rok na podzim a mělo by být psáno z hlediska mloků. Nejde tady o mloky přírodní, nýbrž o výsledek soukromého genetického experimentování, navíc vylepšený elektronickou reinkarnací – přenosem “lidské duše” do mločího mozku pomocí počítače.

I když jsem původně přistupoval ke knize se značnou nedůvěrou, získanou léty zkušeností s “novými” prvními díly a paralelními sériemi, musím uznat, že Enderův stín mne dostal.