Čtenářská povídka: Další dlouhej den

Náš čtenář, Murdoc Jednoruký, nás zásobuje – a my jsme mu vděční.
Tentokrát má pro vás jednu povídku z neradostné budoucnosti…

Ano, opět je tu náš oblíbený Murdoc Jednoruký, a opět se podíváme do Brna. V Brně je totiž dost živo – nebo mrtvo, jak se to vezme.

Upozorňujeme, že text může obsahovat drastické scény a vulgární výrazy, dětem před spaním ho rozhodně nepředčítejte!

A pokud i vy chcete obohatit naši stránku svoji povídkou nebo nám jen budete chtít sdělit jak se vám povídka líbila, je tu pro vás náš redakční email: redakce@fantasyplanet.cz.

Další dlouhej den

Nad Brnem se snášela všudypřítomná mlha

 smíchaná s pořádnou porcí smogu. Bylo teprve brzké poledne, ale zdálo se, že se stmívá.

Dupárna v okrajové části Brna, v Šimicích, byla téměř prázdná. Rozlehlá hospoda, jedna z největších mimo Centrum. Halogenové zářivky poblikávaly a starý jubox hrál asi sto let starou píseň Bad Day. Pár hostů u kulečníku, dva z Lebkounů na baru, několik kšeftařů v boxu.

A tři pochybní týpci u svého oblíbeného stolu v rohu.

„Tak to je dneska poslední“ řekla Marta, mladá, nyní růžovovlasá servírka, která tady pracovala. Všichni tři ji znali, byla to technomágyně, co se vyznala ve starých technologiích. Občas se s nimi zapletla do nějaké akce, ze které se dalo dostat jen pomocí kvérů. Štíhlá, v těsném, krátkém oblečku byla často cílem pohledů místního osazenstva, ale nikdo si k ní nikdy nic nedovolil. Cizinci sem nechodili a starousedlíci ji znali jako drsnou a nebezpečnou ženu, která nemá k vytažení nože daleko.

„Kurva už?“ zamžoural podsaditý zjev, kterému hnědý, přelámaný klobouk stínil zelenou tvář s přerostlými spodními špičáky. Říkal si Pes a byl mutant. Nepříliš vysoký s dlouhýma rukama, věčně nahrbený.

„Zdá se,“ prohodil obrovitý černoch s holou hlavou. Nevzrušeně si četl jakési, hodně ošmatlané noviny. „Budeme muset jít o hospodu dál.“

„Ale mě se nikam nechce,“ namítl Pes a podrbal křížence rotvajlera a něčeho, ještě většího. Jmenoval se Bertík.

„Znáš pravidla,“ usmála se Marta. „Přijde Berta a ta vyhodí tebe, tvý kámoše a Bertíka…“ jako vždy se zasmála, když se podívala na obrovské zvíře a vzpomněla si na kolegyni.

„Jen si dočtu článek…“ zabručel obrovský Bob a očima kmital po stránce novin. Marta mu nakoukla přes rameno. „Brno porazilo Spartu,“ četla polohlasně. „Často trestaný Zelenka dal svůj první gól… Co to je za nesmysl?“

„Reportáž o fotbale,“ řekl Bob a stočil noviny do ruličky kterou strčil do jedné z vnitřních kapes.

„A jak je to staré?“

„Devadesát let.“

Pes jen zavrtěl hlavou a otočil do sebe zbytek pálenky. „Hele, Berta,“ upozornil Drápek a zvedl se. Do své téměř tří metrové výšky. Měl dlouhé ruce zakončené drápy, když šel, opíral se klouby rukou o zem a nebyl vyšší než dva metry. Zpod kabátu vzadu my vyčuhoval ocas podobný klokanímu.

„Tak čest chlapi,“ rozloučila se Marta a místní štamgasti se zvedli. Pokynuli na odchodu Lebkounům a vyšli ven.

Pršelo.

Rozbitá silnice, oprýskané domy. Všudypřítomný smog, který nerozptýlil ani déšť. Zaburácení motoru, jeden z Lebkounů projel okolo na motorce, drsný, arogantní pohled, kožená bunda, samopal v hostru u sedla. Lebkouni byli jakási zdejší domobrana, která udržovala jakési zdání pořádku. Nebo se o to aspoň snažila. Bob pozvedl ruku na pozdrav a motorkář pokynul hlavou.

 Zdálky zaznělo cinkání pancéřovaného vlaku, který jezdil mezi několika městy se zbožím.

Stáli před Dupárnou. Mohutný, černý Bob který měl velké znalosti světa před Tím, mutant Pes kterému se příroda za mutace odvděčila psyonickými schopnostmi a Drápek, geneticky upravené stvoření ze Zóny. „Dítě“ geniálního, lehce šíleného vědce kterého tady ve Vnějším městě všichni uznávali.

Kolem Psa se seběhla smečka psů a on vytáhl z kapsy několik kusů utopenců z hospody, které jim začal dávat. Psy radostně vrtěli ocasy, kníkali, poštěkávali a slintali.

„Hele,“ šťouchl Drápek do Boba a ten se podíval naznačeným směrem. Po ulici jelo pestře pomalované auto a z megafonu na střeše zněla melodie, která byla náhle přerušená hlasem. „Slyšte slyšte! Do vašeho města přijel cirkus! Navštivte nás po setmění ve Slanině! Uvidíte co jste ještě nikdy neviděli! Uslyšíte neslýchané…“ hlas zaniknul jak auto zajelo za roh.

„Půjdeme?“

„Půjdeme?“ zeptal se i Pes který se k nim zase přidal. Kolem něj se motali dva podvraťáci, Bertík a cosi vzdáleně podobného pudlovi. Kdyby měl běžný pudl téměř osmdesát čísel v kohoutku.

„Ale, Klubíčko, ty půjdeš s náma?“ zeptal se téměř něžně Pes.

„Můžu s ním jít na procházku?“ zeptal se Drápek a mlsně se olízl.

„Ty? Nikdy!“ ušklíbl se Pes který dobře znal kamarádův apetit.

„Pojďte“ pobídl je Bob. Do Slaniny je to celkem štreka.“

Tři tak rozdílní „lidé“ vyrazili ze svého území za kulturou.

 

Cirkus jim vzal dech. V deštivém počasí a pomalu postupujícím šeru se před třemi osobami z Šimic se vynořila hradba z dlouhých, pestře pomalovaných aut, před kterými se houfovali davy lidí. Ale i mutantů, ghůlů a dalších stvořeních žijících v tomto městě.

„Hele, Trojočko,“ prohodil Bob. „A támhle je Spálenec.“

Drápek se narovnal do plné výšky. „Jak říkáš,“ přitakal. „A támhle vidím bratry Řezníky.“

„Nezdá se vám že je tady dost Lebkounů?“ prohodil Pes. Klubíčko se už někam zatoulal, ale Bertík se mu věrně držel u nohy.

„Aby ne, toto je jejich území,“ zašklebil se Bob a pod kabátem si upravil dvouhlavňovou brokovnici. „Budou tady na ty typany dávat pozor.“

Zatím se došourali pomalu a v poklidu k pokladně, kde seděli tři mohutní chlapi a jedna moc pěkná dívenka v růžovém tričku. Dívka si je změřila pohledem. „Jdete spolu?“

„Jo.“

„Máte vstup zdarma“ usmála se na ně nádherně.

„Kdyby byla černá tak se mě líbí,“ zabručel Bob poté, co prošli na plac.

„Vole…“ ucedil Pes.

„Tady kdysi bylo letiště.“

„Co to je letiště černej?“

Odpověděl Drápek. „Místo odkud startovala letadla. Letadla jsou stroje pro pohyb ve vzduchu,“ dodal hned, jak viděl že se jeho negramotný přítel chce zeptat co to byla letadla.

„Ve vzduchu? To je pitomost…“

„Hele, začíná to.“ řekl Bob a opravdu.

„Pánové a dámy, vážené publikum!“ začal se rozkřikovat obtloustlý chlapík v cylindru a s hůlkou v ruce. Stál na vyvýšeném pódiu a v počínajícím šeru na něj byli zaměřeny mohutné reflektory.

„Zde uvidíte stvoření, která nikdo jiný než naší návštěvníci neviděli! Zde je první ukázka, čtyřruký muž se Zóny!“

Šest chlapů, pořízků, vyvlekli na pódium obrovské stvoření. Jediné oko, paže silné jak obyčejný muž stehna. Neforemná hlava a křivé nohy. Všechny paže měl spoutány silnými řetězy. Čtyřruký se pokusil vyrvat věznitelům, ale jeden z chlapů, vysoký silák v černé kožené bundě jej udeřil elektrickým obuškem. Obr se zapotácel a s řevem padl na kolena.

„Tuto stvůru jsme chytili v horách za Ovou, tam kde bývaly kdysi doly, místa, kde země slabě září!“ Obecenstvo zabouřilo a zabouřilo ještě víc, když se na pódiu objevila klec s čtyřnohou potvorou které ze hřbetu a tlamy kapal nazelenalý sliz.

Stvoření následovalo stvoření. Zmutovaní lidé, zvířata. Orel se zuby, srostlé děti i had, kterému z těla vyrůstaly přísavky.

„Některý už sem viděl,“ zašeptal Pes a pohladil nervózního Bertíka. „Přicházejí ze Zóny a zabíjí.“

„Ano,“ přitakal Drápek. Taky některé druhy znal. Pár jich osobně zabil. Bob jen kývl a fascinovaně hleděl na pódium. Zalitoval, že si neudělal rituál SAVE než sem šel. Začínal mít divný pocit.

A pak byl konec a lidi se začaly rozcházet.

„Pane,“ řekl ten mohutný chlap v kožené bundě s nášivkou blesku na rameni. Oslovil Drápka, ale jeho pozornost se vztahovala na všechny tři. „Máme tady pro jisté hosty pohoštění a vy jste zváni. Dost jsme o vás slyšeli.“ Chlap mluvil s jakýmsi přízvukem, který nikdo z nich nepoznával.

„Bezvadný. A máte chlast?“ zeptal se Pes, ale to už se Drápek hnal ke stolu na kterém se objevily kusy masa.

„Samozřejmě.“

„A vy jste kdo?“ zeptal se chlapa Bob, když jeho druhové zamířili za jídlem. Byla už tma, mrholilo a tábor osvětlovali jen reflektory a zvolna se rodící ohně.

„Heinrich pane. Najíte se také?“

„Později“ řekl Bob a díval se, že mimo jich tří tady zůstal taky Trojočko, Spálenej a pár dalších…. Všechno mutanti a ghůlové.

Několik chlapů se zbraněmi patrolovalo okolo… a Bob věděl, že ten špatný pocit bude oprávněný…

„To je paráda!“ mumlal Drápek s plnou tlamou. Pes přikývl, zaměstnaný žvýkáním sousta pečeného masa. Další kus nabídl Bertíkovi, ale obří rotvajler zavrčel a couvl.

„Ty si nedáš…“

A KURVA! Zaznělo šamanovy hlavou, když pochopil co znamená Bertíkovo odmítnutí.

A v tu chvíli se složil Spálenej.

„PAST!“ zařval Pes ve chvíli kdy vyplivl maso. Jeho ruka zajela pod plášť pro pistoli, ale zamotala se mu hlava.

„Pse!“ Drápkův výkřik zazněl nějak z dálky. Tři strážní na ně namířili zbraně. Jako v mlze viděl Pes Boba a jak na něj další strážný míří samopalem. Bob byl daleko a měl by šanci…

„Zabij,“ vyslal Bertíkovy myšlenku a promítl mu do hlavy pach chlapa který mířil na černocha.

A pak přišla tma.

Drápek rozpáral chlapa který mu byl nejblíž a do chladného vzduchu vystříkla horká krev. Zápach rozervaných střev. Mohutný skok, kolem netvora zahvízdaly kulky, ale strašlivý skok měl cíl, chlap se sice trefil, ale velká váha Drápka jej srazila na zem a drápy na nohách muže rozpáraly.

Štěkot zbraní, křik strážných.

Bob se podíval doslova smrti do očí, když se vzduchem mihlo tělo rotvajlera a jeho strašné zuby se zaryly strážci cirkusu do krku. Bob konečně vydoloval brokovnici zpod pláště. Zpoza kamionu se vyřítil chlap a dostal plnou nálož broků do ksichtu. Hlava mu ve vteřině zmizela z ramen a kouřící krev nahodila pestrý bok. Bob vypálil druhou ránu a skočil po automatické brokovnici kterou chlap měl. Sebral ji v kotoulu a řítil se k autu kam viděl zalézt šéfa.

Výstřel do dveří, chlap za nimi odlétl v záplavě krve.

„Kurva!!!“ zavyl černoch a proběhl rozstřílenými dveřmi. Klopýtl o mrtvého. Padnul na zem, nad hlavou mu zasyčela dávka, bez míření ustřelil nohu chlapa který po něm střílel.

Řev a pach krve. Bob se vymrštil a narval hlaveň kvéru chlapovi s cylindrem pod bradu. Ten sebou cuknul, když jej zahřátá hlaveň spálila.

„Ty zkurvenče zapičenej!“ ječel černoch až mu od huby létali sliny. „Zabiju tě čuráku vyjebanej!“

„Shaize!“ Heinrich uskočil téměř pěti metrovým skokem z dosahu Drápka a současně vytáhnul pistoli. Chlap na kamionu se trefil do obří postavy . Ze srsti Drápka vyrazila krev, kabát už dávno rozerval. Vyskočil na kamion a koupil další ránu z pistole do hrudi. Zapotácel se, ale jeho paže se mihla strašnou rychlostí a otevřela muži žebra. Jeho zvláštní mozek vyslal impuls a jeho tělo se začalo regenerovat. Jako vždy pocítil nával únavy.

Zatím dole, Klubíčko odtáhl Psa pod jedno z aut a olizoval mu obličej. Do zmátořeného podvědomí šamana se dostávalo psí vytí a to jej probíralo. Otevřel oči a první co viděl bylo tělo Bertíka. Dotkl se ho myslí a zistil že stále žije.

Zmocnil se ho strašný vztek a vydoloval zpoza opasku bouchačku.

Nohy chlapa co šel okolo auta.

Prásk, prásk, zaštěkala pistole. Kulky prostřelili chlapovy kotník, jak padal tak žebra a hlavu. Pes se vyvalil a po „cestě“ sebral starý samopal AK 47. Zaklekl a hledal cíl. Reflektory začali zhášet a střelba na chvilku utichla.

„Vy zmrdi zajebaný!“ řval Bob. „Mám vašeho zkurvenýho šéfa! Ustřelím mu palici kurva!“

„Shaize“ zazněl opět Heinrichův hlas. „Přestaňte střílet chlapy!“

Ticho po střelbě bylo .. divné.

„Bob stál nad klečícím šéfíkem a mířil mu brokárnou na hlavu. „Pustíte nás všechny, jinak bude mít z hlavy sračky rozsetý do široka!“

Heinrich váhal.

„Hele vole, ty seš taky na mušce“ zachraptěl Pes.

„Dobře, vy tři, běžte třeba do prdele.“

„Abys tam neskončil ty“ ozval se zesláblí hlas krví zbroceného Drápka.

„Kámo, vemeš mě Bertíka?“ zeptal se Pes.

„Jasně.“ Drápek seskočil do promoklé hlíny a vrhnul se k Bertikovy.

Ustupovali pomalu, Pes se samopalem a Bob stále držel na mušce tlouštíka.

„Mě neutečete“ zaskřehotal cirkusácký náčelník.

„My taky neutíkáme“ zavrčel Pes. „Esi Bertík umře, ste šici mrtví!“

„Nedržkuj zelenáči“ ozval se kdosi z chlápků.

„Klid Pse“ štěkl Bob když viděl jak se mutant nahrbil k útoku.  Ustoupili do tmy, poté černoch srazil principála na zem pažbou brokovnice a všichni tři se rozběhli pomalým poklusem do ulic Slaniny.

„Todlenc musime říct Lebkounům“ zavrčel Pes. „To těm zmrdům nesmí projít.“

Za nimi zazněla další střelba.

„Myslím že ti to už ví“ řekl klidně Bob a zastavil se. „Měl by ses postarat o Bertíka.“

„Už na tom dělám“ odvětil Pes a sklonil se nad obrovským zvířetem. Rotvajlera trefili dvě kulky, jedna jej jen lízla po hlavě a druhá proletěla zadní tlapou.

Vrčení motorů. Tmu prořízla světla dvou džípů.

Bob vytáhl brokovnici. „Klid vole. Taky Lukyn“ ohlásil se Lebkoun

„Jej, zdar Lukyne“ zašklebil se Bob.

„Co se tam kurva děje?“

„Ty zmrdi z cirkusu, zajali nějaký naše kámoše a my se s tama sotva dostali.“

„Hej, šéfe, že by ty zmrdi porušili dohodu?“ ozval se druhý plešatec v starých maskáčích a zelenočerně pomalovaným ksichtě.

„Už to tak vypadá. A ten bordel?“

„Viděli sme nějaký kluky vod vás“ řekl Pes který obvazoval Bertíkovy rány.

„Tak to jedeme taky!“ Z džípů se ozval radostný řev a Lebkouni zamávali zbraněmi. Burácení motorů a střelci vyrazili s bojovým pokřikem na bývalé letiště.

„Tak mizíme ne?“ nadhodil Drápek. „Sice se regeneruji dost dobře, ale stejně…“

„Tak padáme“ řekl Bob.

Bertík se vrávoravě postavil a se zakňučením udělal pár kroků.

„Nelíbí se mu to“ řekl Pes, ale chápe to.“

„Tak jdem“ ukončil to Drápek

Tři drsňáci z Šimic vyrazili tmou do svých ulic.

Přežili další den.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď