Clarková okouzlila Anglii

„Harry Potter pro dospělé“ – to se v nakladatelské branži říká o prvotině Susanny Clarkové Jonathan Strange a pan Norrell. Nejen proto, že jde o barvitý příběh o dvou kouzelnících zasazený do Anglie devatenáctého století, ale rovněž proto, že po dvou měsících na trhu je neuvěřitelně, fenomenálně populární.

Na anglickém trhu se zrodila další literární senzace. Ještě než kniha Jonathan Strange a pan Norrell prvního září vyšla v nákladu 250 000 výtisků, prodala se práva na překlad do třiadvaceti zemí včetně České republiky. A filmová práva zase koupil Hollywood, konkrétně společnost New Line Cinema, která se proslavila adaptaci Tolkienova románu Pán prstenů. Román samotný se těší velkému zájmu čtenářů i kritiky. Spisovatel Michel Faber o ní v deníku Guardian napsal: „Před Jonathanem Strangem a panem Norrellem už brzy neutečete. Již dnes je v Americe bestseller, zástupy dospělých fanoušků Harryho Pottera se vyhladověle poohlížejí po další literární hostině a nakladatelství Bloomsbury spustilo masivní reklamní kampaň. A navíc je ten román dost dobrý.“

Samotná Clarková je z přirovnání k Harrymu Potterovi nesvá. „Neberu to moc vážně,“ prohlásila v rozhovoru s BBC. „Nic jako nový Harry Potter už myslím nevznikne, ten fenomén je naprosto unikátní. A také si nemyslím, že by mohlo vzniknout něco jako ,Harry Potter pro dospělé. Harry dokáže děti zcela pohltit. Bylo by hezké, kdyby můj román okouzlil mé čtenáře stejným způsobem, ale dospělí se nenechají okouzlit jen tak. Přijde jim zatěžko vypnout kritické myšlení a nechat se unášet příběhem.“

Cesta k literárnímu Olympu nebyla pro Clarkovou úplně typická. Je nejstarší dcerou metodistického pastora, dětství se svým otcem kočovala po severní Anglii a Skotsku. Vystudovala na koleji svaté Hildy v Oxfordu a pak pracovala jako redaktorka non-fiction v několika nakladatelstvích (například Gordon Fraser či Quarto). V roce 1990 odjela z Londýna do Turína učit angličtinu vystresované manažery automobilky Fiat. Roku 1992 se vrátila do Anglie a zbytek roku strávila v Durhamském hrabství, kde v domě s vyhlídkou na Severní moře začala pracovat na své prvotině. Tehdy ještě netušila, že jí práce na něm zabere celých deset let, prakticky veškerý volný čas vždy po návratu z redakce nakladatelství Simon and Schuster, kde redigovala kuchařky.

Cesta k vydání první knihy bývá málokdy jednoduchá. Margaret Mitchellovou odmítli s románem Jih proti Severu v sedmnácti nakladatelstvích, Stephen King neuspěl s Carrie u třiceti redaktorů, Jonathan Livingston Racek Richarda Bacha nenašel pochopení rovnou ve sto čtyřiceti nakladatelských domech. O to podivuhodnější je fakt, že Susanna Clarková získala vynikajícího agenta Gilese Gordona na základě několika počátečních kapitol Jonathana Strange a pana Norrella a že s jeho pomocí zakotvila v nakladatelství Bloomsbury hned na první pokus.

„Vzala jsem si ten mamutí rukopis v pátek,“ uvádí redaktorka Bloomsbury Alexandra Pringlová. „Měla jsem neblahý dojem, že mi to zabere celý víkend. A já přitom fantasy normálně nečtu, nejsem blázen do Pána prstenů a nejsem ani blázen do historických románů – často mi připadají vykonstruované. Ale Jonathana Strange jsem začala číst v sobotu ráno a ten neobyčejný svět, který Susanna vytvořila, mě úplně pohltil.“

O kvalitě rukopisu svědčí i to, že se vedení nakladatelství rozhodlo pro počáteční náklad ve výši 250 000 výtisků a před vydáním rozeslalo u nás neuvěřitelných 1500 recenzních výtisků (zabalených v hnědém papíru a zapečetěných pečetním voskem).

Děj románu zasazený do alternativní Británie na počátku devatenáctého století je založen na jednoduché premise: v tudorovské Anglii bývala magie poměrně běžná záležitost, od té doby však postupně upadala, až se z ní stal zcela akademický předmět. Pak se ale v Hurtfewském opatství objevil pan Norrell, yorkshirský gentleman, vlastník ohromné knihovny čarodějných knih, praktikující mág (a navíc nesnesitelně marnivý pedant). Zprávy o návratu magie do Anglie se brzy rozšíří, pan Norrell se nakonec nechá přemluvit a odcestuje do Londýna pomáhat vládě v boji proti Napoleonovi. Při tom ovšem nečekaně narazí na brilantního mladého mága Jonathana Strange a společně ohromí celou zemi svými podivuhodnými skutky.
Do jejich partnerství se však brzy vloudí rivalita – pan Norrell žárlí na svého talentovanějšího učedníka, jehož přitahuje ta nejdivočejší magie a temná postava starověkého Havraního krále. A právě Strangovy experimenty s dávno zapomenutou magií ohrozí nejen jeho partnerství s Norrellem, ale i všechno, co mu je drahé.

„Chtěla jsem napsat co nejpřesvědčivější román o magii a kouzelních,“ řekla Clarková stanici BBC. „Nejbližším modelem mi byly romány Ursuly Le Guinové o Zeměmoří – když je čtete, magie vám připadá naprosto reálná. Máte dojem, že prostě musí existovat a že je přesně taková, jak ji Le Guinová popisuje.
Připadalo mi, že magie se dá zpřítomnit, když z ní uděláte něco prozaického, trošku těžkého a neuspokojivého – nikdy není tak přitažlivá, jak si ji ostatní lidé představují. Jak jedna moje postava říká: Magie! O magii mi ani nemluvte! Je jako všechno ostatní, plná překážek a zklamání! To je věta přímo klíčová.“

A čtenáři takový přístup ocenili. „Clarkové se skvěle povedlo zapracovat dějiny magie do anglické historie,“ píše v komentářích ke knize na Amazonu Robert M. Tramuto. „Všechny postavy i události jsou skutečné, ať už jde o šíleného krále George, nebo bitvu Waterloo. Díky takovým autentickým informacím je snadné uvěřit, že magie v Anglii skutečně existovala.“

Žádný čtenář nepomohl Clarkové tak jako Neil Gaiman, vlivný autor románu Američtí bohové a komiksu Sandman. Na svém blogu www.neilgaiman.com, který každý den čtou tisíce jeho fanoušků, se o kvalitách knihy vyjádřil hned několikrát, mimo jiné takto:  „Jonathan Strange a pan Norrell je bez diskuse nejlepší anglický fantastický román za posledních sedmdesát let. Je radost ho číst, neboť Susanna Clarková zachází se slovy tak přesně a elegantně, rozmisťuje je tak moudře a nebezpečně, jako kdysi Wellington rozmisťoval své jednotky. Příběh je rozmáchlý a zápletka stejně spletitá a temná jako ulice starého Londýna či anglické hvozdy… Nakonec jsem litoval jen toho, že kniha není dvojnásob dlouhá.“

Na tuto literární hostinu si budou Češi muset ještě nějaký čas počkat – nakladatelství Alman knihu pravděpodobně uvede příští rok před Vánoci.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Strage
    Tohle je kniha, na kterou se opravdu klepu. 🙂 Doufejme, ze vyjde v kvalitnim prekladu a co nejdrive. A ze nebude rozdelena do vice svazku, protoze tenhle tlustospis ma 800 stran velkeho formatu! 🙂

  2. Výborný článek. Děkuji. Jenom to nakladatelství Alman, které hodlá uvést knihu na náš trh mne zrovna nenaplňuje přílišným optimismem. Mám pocit, že se beletrií příliš nezaobírají….. a jejich současná produkce je naprosto hrozivá. Pokud ovšem budete knihu překládat právě vy, tak mohu klidně spát a už teď se těším.

  3. Správná připomínka. V životě jsem o takovém nakladatelství neslyšel – že by nějací zlatokopi, kteří si nejrychleji koupili práva?

  4. Alman vydal například takové ty knihy “Proč ženy neumějí číst v mapách…” apod., takže mají možnost investovat i do takovéhoto projektu.Viktor by jistě rád knihu přeložil, ale zatím to vypadá tak, že asi překládat nebude. 🙁

  5. Clarke
    Však tuhle knihu postupně odmítla celá řada různých nakladatelů, teď se ukáže jestli to bude skutečně moudré 🙂

  6. Ještě jednou
    Jen mi přijde škoda, že Viktor nezmínil fakt, že Clarková je manželkou známého SF spisovatele Colina Greenlanda (v Laseru se připravuje jeho Harm´s Way). Kniha má neskutečně masivní reklamu už asi půl roku, byla nominována na Bookerovu cenu atd. Teď abych přepsal své “Lit. novinky” pro Pevnost, kde se Clarkové rovněž věnuji.

  7. Za částku, kterou stála práva na tuto knihu, seženu 12 jiných slušných SF titulů. Pro mne jasná volba 🙂

  8. Nedělní Lidovky
    Nezapomínej, Martine, že tohle není odborný článek, ale typický novinářský popík cílený na lidi, kteří nejspíš v životě neslyšeli jméno Neil Gaiman a kterým se musí vysvětlit i to, co je ten Amazon. (Objednala si ho ode mě Jasna Sýkorová z Lidovek). O Colinovi samozřejmě vím (koneckonců – proč asi Gaiman věděl o Clarkové tak dlouho? Nu proto, že je Colin Neilův dávný kamarád.)Co se Bookera týče, nakonec neprorazila na shortlist, ovšem je na shortlistu ceny Guardianu.

  9. Ostatně, Clarková přispěla do Gaimanovy antologie Sandman: Kniha snů. Je to taky asi jediná její věc, která vyšla česky. Ale ne že by toho napsala o moc víc. Nebo vyšlo ještě neco, martine?

  10. BTW, Sandman: Kniha snů je z roku 1996. Její povídka tuto antologii uzavírala a povídka tehdy ještě ne jejího manžela ji otevírala. Colin ale Susannu už tehdy znal a pravě on ji Neilovi doporučil do Knihy snů. V biografické poznámce v závěru knihy se mj. píše: “Susanna Clarková (…) v současné době pracuje na románu zasazeném do Británie 19. stol., kde je magie více méně uznávaným povoláním.”

  11. Reakce
    Jo, Viktora, v tom případě máš samozřejmě pravdu.Pro Ondru: Ona toho zase moc nenapsala, jen pár povídek, z toho některé se odehrávají právě v prostředí románového debutu. Publikovala převážně v řadě antologií Starlight, u nás jen v Sandmanovi, alespoň co já vím…

  12. Tak teď už jsem si to nakladatelství spojil z něčím konkrétním. Tahle kniha se nám prodávala jak houska na krámě… Vím taky, že se nebojí vrazit hromadu peněz do reklamy, takže by ji opravdu mohli lidem protlačit. Teď jen aby byl překlad k něčemu.

  13. Viktor Janis na hrad
    Trochu se sem bojim psat, protoze mi pripada ze nepatrim mezi vas-“celebrity”, ale chtel bych se podelit o svuj skromny nazor. Jestlize, tuto knihu Viktor prekladat nebude, koupim si original!!!

  14. Nevim doufam, ze jo:-) Jinak, rozhodne znam Neila Gaimana a vim co je to Amazon, i když jsem obyčejný smrtelník.

  15. Romisonovi
    Nemusíš, běžně ji lze koupit v Praze v Luxoru.

  16. Když jsme u těch bestsellerů :))
    Tak na tuhle knížku si opravdu ráda počkám :)) Btw, když jsme u těch bestsellerů, tak když teďke vkročíte do pražskýho knihkupectví Luxor, uvidíte opravdu velkou reklamní kampaň na knížku Eragon, která je označována jako nástupce HP a PP. Je na špici prodeje v UK, Austráli, USA a Irsku. Nejzajímavější na tom je (teda aspoň podle mě :), že autorovi bylo v době vydání 17 let. To má tak někdo štěstí :o))

  17. Clarková jako e-book?
    Chlape, vždyť to má poctivých 850 normostránek. Vytisknout si to nedává ekonomický smysl, z monitoru, byť LCD, je to k neučtení, snad jen v PDA je to v MHD nějaká výhoda (přece jen, není to typická kniha do tramvaje). Ale stejně, kolik obezovek bys musel přesrolovat, to nedokážu odhadnout…

  18. ebook no problem
    Bohuzel jsem ji nenasel :(, ale co se cteni tyka tak vlastnim pda T3 a na tom se cte vyborne, ted jsem na tom cetl treba Egyptana Sinuheta, to ma jeste vic stranek ;)) btw. ty jsi tu knihu uz cetl?

Zveřejnit odpověď