Ediční plán Fantastické Epochy na první čtvrtletí roku 2012 (PR)

Nakladatelství Epocha na první čtvrtletí nového roku připravuje spoustu novinek. Na co se můžete těšit?

Michael Stackpole: Kartomancie (Věk objevů 2)

Druhý díl epické fantasy trilogie plné dobrodružství, magie a exotikou vonících dálek.

Bezejmenný nepřítel stojí před branami a vypadá to, že existuje jediná cesta, jak zachránit Nalenyr před zapomněním. Dávní hrdinové, kteří už jednou bránili zemi, musejí být znovu probuzeni. Ke splnění tohoto cíle je však zapotřebí vykonat cestu do Pustin, kde jsou podle pověstí uvězněni – do Pustin, ve kterých není nouze o magii a nebezpečí. Keles Anturasi, vnuk knížecího kartografa, je v zajetí znepřáteleného národa a jeho schopnosti mu snadno mohou přinést rozsudek smrti. Jeho bratra Jorima uctívají v říši daleko za oceánem jako boha. A jejich sestra Nirati dlí v ráji na pomezí života a smrti, ve společnosti svého šíleného dědečka a starého čaroděje toužícího zničit svět. Všichni tři teď se svými společníky bojují o holý život ve světě, v němž válka na zemi zrcadlí válku na nebesích. Čeho se bohové obávají, tomu musejí lidé statečně čelit. Pomůžou jim jejich hrdinství a kouzla přežít tam, kde jsou věci zřídkakdy tím, čím se zdají být?

Právě vyšlo

Michael Stackpole: Nový svět (Věk objevů 3)

Závěrečný díl epické fantasy trilogie o rodině knížecích kartografů.

Čas se krátí. V Nalenyru bojují jak ti, kteří chtějí tuto zemi zachránit, tak jejich protivníci, kteří by ji rádi zotročili. Brzy bude knížectví zpustošeno válkou a zamořeno hrozivými magickými silami, jež vyvolal prastarý nepřítel. Země nasákne krví bojovníků i bohů. Chvíle posledního střetu přichází a vnukové knížecího tvůrce map stojí přímo v centru vrcholící bitvy. Keles Anturasi se žene světem, prchá před najatými vrahy a snaží se ovládnout síly, kterým stěží rozumí. Jeho bratra Jorima čeká souboj se starodávným bohem, jenž kdysi stvořil celý pantheon a teď jej hodlá zničit. A jejich sestra Nirati se spolu s mrtvým hrdinou vydává na tažení proti samotnému peklu. Když už je poslední bitva na spadnutí, přicházejí na pomoc probuzení obránci říše z dávných věků. Ale může tato nepočetná skupina válečníků a čarodějů obstát proti zlu, které se snaží uvrhnout celý svět do nekonečné temnoty nočních můr a zapomnění?

Vyjde v březnu

Boris Hokr o trilogii Věk objevů: Stackpoleova trilogie se v prvním díle prezentovala jako sympatické dobrodružné čtení. Druhý díl v tom pokračuje, ovšem zároveň ještě přitvrzuje – což říkám s plným vědomím toho, že v závěru jedničky nám autor s gustem umučil asi nejkladnější postavu. Takže tentokrát to není exotikou a romantickým objevováním vonící čtení, ale brutální válka, která nabere hned na počátku Kartomancie podobu relativně slušné genocidy, a přesto se až do konce třetího dílu stupňuje a stupňuje. Takhle vypadá v dobrém smyslu totální válka. Hezké na tom je, že Stackpole při vší té akci nezapomíná na postavy a jejich intriky… Lidé se chovají, jak mají (podráží si navzájem nohy), monstra se chovají, jak mají (požírají lidi), a bozi se chovají, jak mají (využívají lidi i monstra). Těch pár hrdinů, co nebohému světu zbývá, se tak bude muset hodně snažit, aby si svůj „nový svět“ zasloužili…

Laurell K. Hamiltonová: Provinilé slasti (Anita Blakeová 1)

Nové vydání prvního dílu světoznámé série balancující na pomezí městské fantasy a erotické paranormální romance.

„Jmenuji se Anita Blakeová. Upíři mi říkají ,Popravčí‘. Jak jim říkám já, to se nedá reprodukovat. Od té doby, co nejvyšší soud přiřkl nemrtvým rovnoprávnost, si většina lidí myslí, že upíři jsou normální občané s tesáky. Ale já vím svoje. Viděla jsem jejich oběti. Sama mám jizvy… Jenomže teď mezi upíry řádí sériový vrah – a nejmocnější pijavice ve městě po mně chce, abych ho vypátrala…“ Ve světě, kde jsou upíři, zombie a vlkodlaci uznáváni za plnoprávné občany Spojených států, působí Anita Blakeová jako „oživovatelka“: v popisu práce má na žádost truchlících pozůstalých povolávat z hrobu mrtvé. Ale Anita má zároveň pověst obávané lovkyně upířích zločinců a často asistuje při vyšetřování zločinů, na které jsou konvenční postupy policie krátké. Když však přiláká pozornost upířích vládců svého domovského města St. Louis, hrozí, že bude odhaleno její tajemství – zdroj Anitiny neobyčejné síly a moci.

Vyjde v březnu

Leoš Kyša o Provinilých slastech: Provinilé slasti jsou nejlepší díl série o Anitě Blakeové. Alespoň pro mě. V první knize totiž Anita dokonale naplňuje své krédo o tom, že s upíry nechodí, ale zabíjí je, které se časem, jak známo, tak nějak zvrtne. Tohle je paranormální detektivka, která šlape od začátku do konce. Sympatická hrdinka, které držíte palce od první stránky, a stejně tak se o ni i od začátku bojíte. Další knihy už mě nikdy neoslovily jako tahle první. Rozhodně byste ji měli zkusit. Navíc má ukončený děj, takže pokud se rozhodnete dál Anitě neholdovat, nezůstane vám žádné tajemství neodhaleno.

František Kotleta: Fakt hustej nářez (Bratrstvo krve 2)

Dlouho očekávané pokračování akčního sci-fi bestselleru z pera nejtajemnějšího autora české fantastiky.

V první knize to mimozemšťanům ještě prošlo, teď se ale zbytky zdecimovaného upírstva vydaly do posledního boje. A že tenhle boj začíná ve čtvrti plné bojechtivých transvestitů, není nakonec na škodu. Jenže žlutí okupanti mají dost síly vzdorovat, a jestli po něčem touží, tak je to vrátit upíry už navždy do mýtů a legend. Ve hře je ale ještě jeden hráč – někdo podivný a nebezpečný, který za sebou zanechává radioaktivní stopu… Pokud má být lidstvo znovu svobodné, nezbývá než odpálit pár atomových bomb a najít spojence, kteří mohou být mnohem nebezpečnější než ti nejhorší nepřátelé. František Kotleta se vrací a je ještě hustější, akčnější a zábavnější.

Vyjde v březnu

Tomáš Němec (toho času klient psychiatrické léčebny Bohnice) o Fakt hustým nářezu: Cože? Fakt hustej nářez? Proč mě trápíte? Jsem křehkej, vážně křehkej. Proč na to musím znova vzpomínat? Uleví se mi? Vážně? Tak dobře… Pamatuju se, jak jsme se prodírali divočinou, na lidi, který byli spíš zvířatama, na to, jak nás chtěli mučit… A pak jsme našli ten rukopis potřísněnej krví. Ale on tam nebyl, slyšel jsem jenom jeho hlas. Byl pryč… Kam že jsme to jeli? No přeci do Bruntálu, do Frantova řeznictví. Kde jinde najdete román napsanej na balícím papíru zasviněným od kotlet a točeňáku? (Pozn. red. Pacient se při výslechu zhroutil, přesto nám stihl předat deník, do nějž nadrásal děsivé svědectví o své cestě tam a zase zpátky. Již brzy na vašich monitorech.)

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

8 komentářů

  1. Nějak mi to maso nesedlo
    Mám rád knižní samoserky, (rozuměj literaturu velmi prostou, která se dobře a bez přemýšlení čte a člověk se baví a směje těch chujovinám co tam ze sebe ve zběsilém stakatu autor sype), ale první Kotleta mi vůbec nesedl/a. Bez nápadu a masakr psaný až moc účelově a nevtipně.
    Ač to mnozí neradi uslyší, tak po přečtení Vyhlídky na věčnost, která je pro mě hned za Vládci strachu jako Kulhánkova nejlepší kniha mám jasno.

    Kulhánek si dává k obědu Kotletu na Modro a hubu si utře Kopřivou 🙂

    ad. Stackpole, předchozí knihy moc hezký v regále knihkupectví, uplně to tahá oči a řve kup mě. Tyhle obáky mám rád.

  2. Mě Kotleta bavil velice. Možná i víc než Vyhlídka na věčnost, protože bere všechno s větší nadsázkou. Ale vkus je vkus, každý ho má jinde. Jsem zvědavá kam se děj posune.

  3. Obálka – Kotleta
    Ten obrázek je Fakt hustej nářez, doufám že bude použit i na finální obálku.

  4. A já se zase naopak těším, až si Kotletou spravím chuť po neslané nemastné Vyhlídce na věčnost 🙂

  5. Taky se tesim na noveho Kotletu, ale s obalkou moc nesouhlasim, moc mi tam nesedi, i kdyz je povedena 😉

Zveřejnit odpověď