Historie moderní fantasy #8: 1987-1988

Dnes se dočkáme slušného množství lákavých titulů, některé z nich už jsme si mohli přečíst i v českém překladu, jiné se teprve chystají a pár jich jistě stojí za pozornost domácích vydavatelů, z nichž někteří sledují tento seriál se zvýšenou pozorností. A to je určitě dobrá zpráva především pro nás čtenáře, protože my jsme závislí na vydavatelích stejně jako oni na nás…

K nejpozoruhodnějším žánrovým pracím 80. let se směle zařadil úvodní díl z cyklu Orsona Scotta Carda o osudech Alvina Tvůrce, které čeští čtenáři mohli poznat dosud jen v románech Seventh Son (1987, č. Sedmý syn/Laser 1999) a Red Prophet (1988, č. Rudý prorok/Laser 2000). Jako v podstatě samostatná díla mohu jen vřele doporučit, škoda, že právě nezájem domácích fanoušků žánru prozatím zbrzdil plány Laseru na další pokračování, ale snad se přeci jen dočkáme. Pomalu plynoucí, o to však silnější a poutavější vyprávění popisuje dětství mlynářova syna Alvina, jenž je jako sedmý syn sedmého syna nositelem nebývalého nadání přetvářet věci kolem sebe dle vlastního přání. Kolonizace Ameriky probíhala v tomto světě poněkud jinak, než tomu bylo v tom našem, hlavní rozdíl je v tom, že mezi osadníky není nouze právě o magicky nadané osoby, které to ve staré vlasti neměly lehké. V Alvinově příběhu jsou zakódovány životní osudy zakladatele mormonské církve Josepha Smithe, ale netřeba se příliš bát, Card zde nepřekračuje hranici mezi dobrou literaturou a církevní propagandou, naopak, ačkoli nemusíte ve všem souhlasit s názory autora, jde o strhující čtení, rozhodně o jednu z nejlepších fantasy vydaných koncem 20. století. [1]

Román Weaveworld (1987, č. Utkaný svět/Laser 2004) od Cliva Barkera je neskonale půvabnou temnou fantasy o lidech, kteří se zoufale snaží ochránit kouzelnou říši vetkanou do kobercového vzoru před nenávistí a nepochopením okolí. Kniha v sobě skrývá křehkou touhu po naplnění skrytých představ a přání, jež jsou neustále ohrožovány drsnou a nepřející skutečností. V kontextu autorovy tvorby pozapomenuté dílo, pro mě osobně rozhodně jeden z vrcholných projevů Barkerova literárního génia. „Je víc než jen jedna jediná historie našeho světa“, to je motiv neméně úchvatného románu Ægypt (1987=The Solitudes) od Johna Crowleyho. Ten se vrátil ke kořenům fantastické tvorby, k víře v něco víc než šedivou realitu. K víře, kterou téměř každý z nás ztrácí v průběhu dospívání a pokud jste ji neztratili, pak na vás okolí hledí jako na podivína, který to nemá v hlavě tak docela v pořádku (pozn. – berte to jako stížnost, to si nedokážu odpustit). Bývalý univerzitní profesor je zde podle všeho ve skutečnosti poutníkem z prostoru mimo tento vesmír, jenž zapomenul na původní poslání a na cestě za poznáním minulosti odkrývá tajemství skryté pod povrchem lidské historie.

K nejlepším dílům skvělého Tima Powerse patří román On Stranger Tides (1987). Ten v sobě spojuje populární pirátskou romantiku s neméně lákavou tématikou voodoo magie. Syn potulného francouzského loutkáře se zde dostane na palubu pirátského plavidla obávaného Černovouse a jako nová posila navýsost podivné posádky sleduje každodenní používání voodoo magie, pokusy o nalezení fontány mládí a v neposlední řadě je jedním z iniciátorů snah o záchranu milované Beth ze spárů zlotřilého otce. Esther M. Friesnerová vytvořila v románu Druid’s Blood (1988) alternativní svět, kde druidové vládnou Anglii již po celá staletí. S pomocí magických sil udržují ochrannou bariéru proti okolnímu světu, ta je však nyní zrušena a naděje na obnovení bývalého pořádku závisí na vyřešení zapeklitého detektivního případu. Friesnerová zde víceméně obvyklé fantasy prostředí obohatila o promyšlenou obdobu sherlockovského pátrání a výtečným způsobem tak složila hold nesmrtelnému dílu Arthura Conana Doyla.

Skutečně pozoruhodným románovým debutem War for the Oaks (1987) se prosadila Emma Bullová, jde o dodnes často připomínanou městskou fantasy, vlastně o jeden ze základních kamenů tohoto subžánru. Rock&rollová zpěvačka Eddi zažije po rozchodu s přítelem a po následném rozpadu společné hudební skupiny zvláštní střet s nadpřirozenem v ulicích nočního Minneapolis. Proti své vůli je zapletena do skryté války dvou skupin obyvatel fantastické říše. Vedle přesvědčivě podaných znalostí z hudebního světa zaujme román úderným humorem, hlavně pokud jde o trefné komentáře hrdinky příběhu. Bohužel Bullová tento nadějný start kariéry nepotvrdila v další tvorbě a dnes již řadu let nic podstatného nepublikovala. Zato Charles de Lint napsal jedno ze svých nejlepších raných děl. V románu Greenmantle (1988) se matka s dcerou ocitnou po výhře v loterii a návratu do bývalého domova v ohrožení ze strany ziskuchtivého otce. Netuší však, že nedaleko je tajemný prastarý les, zapomenutý okolním světem, a jeho stínem se prochází tajemný muž s nevšedním osudem. Uprostřed hvozdu leží ve skrytu vesnice, jejíž obyvatelé odvrhli civilizaci a žijí v harmonii s přírodou pod ochranou zvláštního boha (Nepřipomíná vám to filmový horor Vesnice od M. N. Shyamalana? – pozn. O.J.).

 

Mezi stěžejní díla steampunku se zařadil román Infernal Devices: A Mad Victorian Fantasy (1987) od K. W. Jetera. Ctihodný občan viktoriánského Londýna se zde dostane do víru nanejvýš nevhodných událostí poté, co přijme zakázku na opravu mechanického stroje, jenž pochází z dílny nedávno zesnulého otce. Ke slovu se brzy začnou hlásit další otcovi bývalí klienti a nic netušící George, jenž bohužel postrádá geniální mechanické nadání svého předka, se rázem stává klíčovou postavou v nepřehledné hře o osud celého světa. Steampunkový mág James P. Blaylock se v románu Land of Dreams (1987) naopak podíval do přímořského městečka moderní Kalifornie. Trojice dospívajících se zde musí vypořádat se znepokojivými událostmi kolem nadcházejícího slunovratu, k nimž patří například dlouho nefunkční masopust zprovozněný mrtvými těly z místních hrobů či duchové zesnulých měšťanů, kteří komentují téměř vše, na co přijdou. V následujícím Blaylockově románu The Last Coin (1988) se Jules Pennyman snaží shromáždit třicet stříbrných mincí, za které Jidáš zradil Ježíše. Mince jsou klíčem k nesmrtelnosti a temné moci, jež by mu umožnila převzít vládu nad světem.

Carolyn Janice Cherryh vydala jednu ze svých nijak početných fantasy prací – samostatný román The Paladin (1988, č. Paladin/Návrat 1995) je svěžím příběhem z orientálního prostředí, v němž se dívka z vyvražděné rodiny rozhodne na cestě za pomstou přesvědčit zatrpklého mistra bojových umění k tomu, aby ji vycvičil a tím jí poskytl šanci na odplatu v boji proti jednomu z dvorních šlechticů mladého Císaře. Mistr zprvu dívku odmítá, ale posléze se přeci jen nechá přesvědčit. Během následujícího výcviku s ní naváže křehký vztah, jenž ho nakonec donutí její snahu aktivně podpořit a tím ukončit samotářský život v odloučení. Román je, ostatně tak jako celé autorčino dílo, pozoruhodný přesvědčivou historickou věrností zobrazeného světa a bohatým jazykem, jenž je bohužel v českém překladu často poškozen nepříliš odpovídajícím překladem.

Pro milovníky propracovaných fantasy ság napsal Tad Williams vřele přijatou trilogii The Dragonbone Chair (1988, č. Trůn z dračích kostí/Laser 1996), Stone of Farewell (1990, č. Kámen rozluky/Laser 1997) a To Green Angel Tower (1993, č. Věž zeleného anděla/Laser 1998-2000), dílo úctyhodného rozsahu popisuje příběh nalezence Simona, jenž se jako učedník královského čaroděje stane rozhodující postavou v boji proti probouzejícímu se zlu, které využije smrti dosavadního vládce a mezi jeho nástupci vyvolá vzájemnou nenávist. Na Simona čeká předurčení ve formě vyřešení hádanky dlouho ztracených Mečů Moci. Spád trilogie poněkud ruší autorův někdy až přehnaný smysl pro detail, ačkoli pro některé čtenáře je toto naopak neocenitelný klad, každému co jeho jest.

Překvapivým vítězem ceny Nebula se stal román The Healer’s War (1988, č. Léčitelka/Laser 2003) od Elizabeth Ann Scarboroughové, byť s minimálními prvky fantastiky. Autorka zde plně využila vlastních zkušeností z války ve Vietnamu a vytvořila realisticky působící příběh zdravotní sestry, které se během tohoto krvavého konfliktu naskytne šance pomáhat zraněným a zmrzačeným vojákům mnohem lépe než tomu bylo doposud. S pomocí kouzelného amuletu totiž může zesílit své dosud skryté vlohy, ať už jde o mimořádné léčitelské nadání či o skryté telepatické schopnosti. V rámci fantastiky jde o dílo netradiční, ale poměrně čtivé, vhodné pro čtenáře znuděného neustále se opakujícími bitvami s nastupujícím zlem. Všední život běžných Američanů je konfrontován s existencí jednorožců v románu Unicorn Mountain (1988) od u nás trestuhodně stále neznámého Michaela Bishopa. Ranč v horách je svědkem prolínání dvou světů, zatímco v tom našem řádí nezastavitelný virus AIDS, tak ani svět jednorožců není prost obdobně smrtící hrozby. Klíč k záchraně pomalu vymírajících mystických stvoření může ležet ve vyčerpávajícím rituálu Slunečního tance. Ten může být díky průniku do přízračného světa zoufale potřebnou odpovědí na palčivou otázku ohrožení nejen jednorožců, ale i všech lidí, jejichž životy jsou spojeny s jejich osudem.

Po krátké tvůrčí odmlce se k fantastice vrátil Jonathan Carroll úvodním titulem volně propojené série, k níž patří ještě následujících pět románů jeho mimořádně poutavé tvorby. Hrdinka románu Bones of the Moon (1987) dokáže díky snům o fantastické zemi Rondua změnit skutečnou realitu svého života a uchránit tak nenarozeného syna před nadpřirozeným vrahem. V románu Sleeping in Flame (1988) se poklidný život herce a scénáristy v důchodu změní s příchodem lásky k překrásné ženě. Jeho neustále se prohlubující cit s sebou však přináší mnoho znepokojivých událostí včetně předvídání blízké budoucnosti a snahy o rozluštění záhadné minulosti. Obyčejný svět se v těchto pracích stává magickým prostředím, nebezpečným, přesto však okouzlujícím. Snad se s Jonathanem Carrollem, nositelem neobvykle silného literárního talentu, setkáme brzy v odpovídajícím překladu.

Příště uzavřeme bohatá 80. léta a nakoukneme do další dekády, přičemž se náš seriál přehoupne do druhé poloviny své existence a pokud se nejen z průzkumu všech těch zajímavých titulů nezblázním, můžete se těšit i nadále na pravidelný čtrnáctidenní příděl (Ty denní výkyvy jdou na moji hlavu. – pozn. šéfredaktora) nablýskaných perel žánru fantasy, držte mi palce!


[1] Další díly nesou názvy Prentice Alvin (1989, č. Učeň Alvin/připravuje Laser), Alvin Journeyman (1995, č. Tovaryš Alvin/připravuje Laser), Heartfire (1998), The Crystal City (2003) a Alvin Master (dosud nepublikováno). První tři svazky vyšly společně pod názvem Hatrack River: The Tales of Alvin Maker (1989), následující dva poté v knize Alvin Wandering (1998). Dále zbývá jmenovat novely Grinning Man (Legends, ed. Robert Silverberg 1998, č. Šklebil-Legendy/Beta 1999) a The Yazoo Queen (Legends II, ed. Robert Silverberg 2003).

[2] Plánovaná tetralogie se prozatím dočkala pouze dvou pokračování – Love & Sleep (1994) a Daemonomania (2000).

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Greenmantle
    Triton připravuje od de Linta tři jiné knihy, pokud se chytnou, tak myslím, že přijdou na řadu i ty další 🙂

  2. Nádherné obálky, ty u nás můžeme anglicky mluvícímu světu jen závidět. A obálka Greenmantle mi připadá úplně jako výjev z parádní anime fantasy Princess Mononoke.

  3. Užuž jsem chtěl gratulovat
    že tituly jsi zvládl a teď budete moci postoupit k vychytávání věcí jako “osoby, které to neměli” a “jež by mu by mu umožnila”, popřípadě tomu, aby obrázky byly zařazeny na těch místech textu, k nimž se vztahují (ideálně pak ve velikosti, která z textu nebude dělat nudle; o vyplnění ALT bych se neodvažoval ani snít), ale všechno marno – na samém konci ti vypadl člen z The Crystal City (a tučný font u Heartfire).

  4. Chybky
    Díky za korektury, pokud jde o mou vinu, pak na sebe beru to dvakrát “by mu by mu” a jednu hrubici, za níž se stydím. Pak je tu samozřejmě ten určitý člen, ale pokud je to jediná faktická chyba článku, pak je to super!Obrázky jsem v tomto případě sice z větší části vybíral já, ale o tom jak budou použity v textu nerozhoduji. Tučný text jsem v odevzdaném textu sice měl, ale což, tohle není zrovna chyba, co by dělala vrásky. Pokud mi už vyčítaš podobné věci, pak mám chápavý úsměv na rtech.

  5. De Lint
    Měl jsem snahu, ale nemůžu se zbavit pocitu, že nejlepší na De Lintových knihách jsou právě ty obálky.

  6. Salvatore
    No neviem, ale myslím si, že v tomto zozname by si zaslúžila miesto aj Icewind Dale Trilogy od R.A. Salvatoreho. Nie je to nič originálne, ale celkom dobre sa to čítalo a naštartovalo to veľmi úspešnú sériu kníh zo sveta Forgotten Realms.Len málo postáv je dnes vo fantasy známejších ako Drizzt Do´Urden…

  7. Z cela určitě mi v článku vybí zmínka o Elizabeth Moonové a její trilogii o Paksenarrion, První dva díly (Sheepfarmer´s Daughter a Divided Allegiance) vyšly v roce 1988; minulý rok vyšel první díl i u nás) a ve světě jsou hodně ceněné.

  8. Knihy
    Myslím, že je dobré, když se ozve čtenář s tím, že mu zde některý titul chybí, rozhodně si toho cením a nenechte se zastavit tím, co řeknu v následujících větách.Historie fantasy je ojedinělý výlet, v němž se snažím vybrat z nepřeberného množství titulů to nejlepší a nejpodstatnější. Vyhýbám se přitom komerční fantasy jak jen to jde a v tomto směru uvádím jen díla s nepřehlednutelným dopadem. Každý podobný výběr musí být zčásti ovlivněn osobními názory sestavovatele.Proto tu nenajdete trilogie Elizabeth Moonové, protože mi nepřipadla podstatná a jako rané dílo není ve světě nijak zvlášť ceněná, alespoň dle mého názoru.Možná teď některé čtenáře šokuji, jako “odborník” se neváhám přiznat k tomu, že ačkoli dílo R. A. Salvatora zběžné znám, tak o postavě jménem Drizzt Do´Urden jsem dosud neslyšel. Pokud je jen málo postav známějších, pak bych mohl diskutovat o míře slova “málo”.Každopádně díky všem za doplnění, neberu to však jako nedostatek, osobně bych mohl uvést díla jako Strange Toys od Patricie Geary či There are Doors od Gena Wolfa plus mnoho dalších, tak třeba Dceru impéria od tandemu Feist/Wurts, kterou jsem v předchozích dílech pouze zmiňoval.

  9. to dryden: heh si zpadl z visne ne, o nejakym Drizzt Do´Urden slysim opravdu poprvy ;)) ty mas zase vlhky sny hosku :))

  10. Re: Knihy
    Martin Šust: No povedať, že dielo Salvatora zbežne poznáš a o Drizztovi si nepočul je ako povedať, že zbežne poznáš Tolkiena, ale Frodo Baggins ti nič nehovorí :). Ale jasne, pokiaľ to nejde o komerčné veci, beriem, tie knihy komerčné sú. Nie je prekvapivé, že tú trilógiu málokto pozná, v češtine vyšla cca pred 7. rokmi v Návrate a za štvrť roka bola vypredaná. Nehovoril som ale o jej známosti v Čechách – tá moja posledná veta bola možno prehnaná, ale počas svojho pobytu v USA som hovoril s dosť ľuďmi a Salvatore je tam omnoho známejší ako iní komerční chrliči typu Eddings či Goodkind. Píše knihy zo sveta Forgotten Realms, v súčasnosti najpopulárnejšieho settingu Dungeons & Dragons romison: Vďaka za inteligentne podaný názor, želám vám v živote mnoho podobných úspechov…

  11. Salvatore aj.
    Jo, poznám ho zběžně, vím zhruba co napsal a co vyšlo u nás, víc nic. Srovnávat ho s Tolkienem a slávou jeho postav se mi zdá dost přehnané.O prodejnosti Salvatorových knih mám silné pochybnosti, ne každá si vedla tak dobře jako knihy z prostředí AD&D obecně. Což je také myslím důvod toho, že je u tvých přátel znám víc než Eddings či Goodkind. Já mám v Americe řadu přátel – spisovatelů, editorů a fanoušků – a s mnohými z nich si píši, samozřejmě nejen o žánru. Ta, podle Tebe méně známá jména, jim myslím říkají mnohem víc než Salvatore.Navíc, tohle má být Historie fantasy, a pokud využiju metodu přirovnání, pak se zeptám: Představ si, že budu psát Historii Evropy, přičemž se na podstatné události zeptám Tvých amerických přátel a podle toho bych posuzoval co je slavnou událostí a co ne? Schválně, zkus to, myslím, že dojdeš k zajímavým výsledkům.

  12. Re: Knihy
    Na úvod bych chtěl poznamenat, že se mi vaše seriál velmi líbí a pokud vyjde v knižní podobě, tak si tu knihu určitě koupím. Také samozřejmě chápu, že prostor je omezený, zejména když máte vybrat nejlepší či nejzajímavější, co se na poli fantasy událo.Ovšem pokud jde o Moonovou – na amerických diskuzních fórech, které čtu, řada lidí včetně mezi nimi i dva spisovatelé trilogii o Paksenarrion zmínili jako jednu z nejlepších fantasy. Zajímavé také je, že Jim Baen před několika lety zmínil, že The Deed of Paksenarrion (pod tímto názvem vyšla celá trilogie v jednom svazku) je nejúspěšnější kniha, kterou vydal (Baen přitom rozhodně není malé nakladatelství a vydává řadu známých a úspěšných autorů). Také stojí za zmínku, že na Amazonu je průměrné hodnocení trilogie 4,5/5 při asi 130 recenzích. Trilogie byla také přeložena do řady jazyků (norština, švédština, ruština, italština) a první díl si velmi kladné recenze vysloužil i v ČR (na FP 8/10 a tip FP a pokud se nemýlim tak v Ikarii 4/5).

  13. Re: Salvatore aj.
    Pokud jde o Salvatora, obávám se, že se mýlíte. Pokud je mi známo, tak do dnešního dne bylo celkem 13 jeho knih na žebříčku bestsellerů listu New York Times, většinou právě knihy, jejicž hrdinou byl temný elf renegád Drizzt Do´Urden. Přitom lze říci, že knihy z AD&D jsou sice obecně populární, ovšem nejpopulárnější jsou v posledních několika letech právě ty od Salvatora a od Margaret Weiss Tracyho Hickmana. Tito dva autoři si možná ve fantasy 80. let ještě spíše zasloužili zmínku – už kvůli svým nesmírně popurním Kronikám a Legendám (odehrávajícím se v Dragonlance), když vytvořili jednu z čtenáři nejoblíběnějších záporných postav mága Raistlina (upřímně řečeno padouši u Eddingse, Goodkinda či Feista jsou povětšinou docela patetičtí).Jinak do jisté míry může být problém ve zdrojích z nichž čerpáte. Mám takový pocit, že například recenzenti Locusu (možná s výjmkou Carolyn Cushmanové) se knihy z AD&D a jim podobné vůbec neobtěžují přečíst (v tomto směru stojí za zmínku, že např. v žebříčku bestsellerů, jenž uveřejňuje Locus, mají knihy, které mají “vztah ke hrám”, ve zcela zvláštní kategorii, oddělené od klasických sci-fi/fantasy knih, což ovšem poměrně hodně deformuje vypovídací hodnotu tohoto žebříčku.Dole uvádím právě tuto specifickou kategorii (z březnového čísla Locusu): GAMING-RELATED 1) Forgotten Realms: The Two Swords, R. A. Salvatore (Wizards of the Coast) 3 1 2) Forgotten Realms: The Lone Drow, R. A. Salvatore (Wizards of the Coast) 11 5 3) Halo: First Strike, Eric Nylund (Del Rey) 12 3 4) Halo: The Flood, William C. Dietz (Del Rey) 16 3 5) Halo, Books 1-3 [Box Set], Eric Nylund & William C. Dietz (Del Rey) 1 – *) Halo: The Fall of Reach, Eric Nylund (Del Rey) 13 4 *) MechWarrior: Dark Age: The Scorpion Jar, Jason M. Hardy (Roc)

  14. Slavni spisovatele
    S tim, kdo je slavny spisovatel, je problem. Rozhodne to nelze urcovat podle ohlasu a znamosti v Americe. Jde o to, ze tam je tolik ctenaru fantastiky, ze si pocetne rady fanousku vyslouzi temer cokoliv co tam vyjde. Bohuzel, casto na to skoci i nasi vydavatele. Prectou si 100 zapalenych recenzi na Amazonu, pritom to ve skutecnosti nema dost velkou vypovedni hodnotu. Ve spojenych statech je popularni kazda tuctova fantasy. Tamnim vydavatelum se vyplati to vydavat, protoze si to vzdycky nekdo koupi. A nejvic to plati prave u knih podle her. Staci, aby se prumerni namezdni pisalkove vrhli do dobre vymysleneho sveta se zajimavymi postavami a uspech je zarucem vzdycky. Hraci techto her si to vzdycky koupi uz proto, ze maji sve postavy radi (sami beztak s Drizztem nebo treba Raistlinem hrajou), a ze se tim inspiruji pro vytvareni vlastnich scenaru k hram na hrdiny. Salvatore aspon patri mezi ty nejlepsi, ale stejne IMHO tak vyznamny neni, protoze svymi knihami z Forgotten Realms maximalne potesil fanousky DnD a ctenare te nejschematictejsi high fantasy. Ze by ale do zanru prinesl neco noveho, zajimaveho nebo vseobecne popularniho, to ani nahodou.Co se tyce El. Moonove, na zapade patri mezi nejvetsi hvezdy mezi spisovatelkami (a tady je problem, jeji knihy jsou vetsinou az prilis zenske, ale to sem ted nepatri), ale opet jde o to, urcit miru. A vyznam toho ji zminovat.Salvatore by se ale hodil spise do “Historie fantasy podle her na hrdiny”.

  15. Odpovědi
    Já nepopírám hodnotu trilogie Paksenarrion, to vůbec ne. Jen se mi prostě nezdá tak podstatná. Obdobnými argumenty, které uvádíte lze podpořit každou druhou úspěšnější fantasy ságu vydávanou v USA. Tedy alespoň většina z nich by se při troše snahy dala takto nashromáždit, navíc hodnocení Amazonu je otázka sama pro sebe, rozhodně bych to nepokládal za směrodatné.Pokud jde o úspěch Salvatorových knih, pak jsem měl na mysli hlavně jeho díla mimo svět AD&D, které mají o autorovi obecně mnohem větší vypovídající hodnotu než tituly spojené s některou z populárních herních sérií. Ale i tak se osobně žebříčkům bestsellerů spíše vyhnu, než bych je bral v potaz.Jsem si vědom toho, že někdo jiný by historii fantasy poskládal úplně jinak. Vypadla by jména jako Crowley, Carroll či Wolfe. I přes subjektivní názor se snažím nahlížet na vývoj žánru co nejrealističtěji.Pokud jsou mi vyčítány prameny, zvláště pak Locus, pak se musím bránit tím, že Locus rozhodně není mým jediným zdrojem. Navíc se neopírám o jeho názory, spíše mám velmi podobné. (Což dokazuje fakt, že když jsem sestavoval nejlepší SF tituly roku 2003, tak jsem se s Locusem shodl na podstatné většině titulů).

  16. To Vilímek:
    Souhlasim s tim, ze hrdinove jako Drizzt nebo Raistlin jsou zivotnejsi nez mnohe postavy u Eddingse nebo Feista, ale to je proste vyhoda, kterou vytvorily statisice hodin hrani s temito postavami. Takoveto charaktery nevymysli ti namezdni psavci, ale tvurci pravidel pro hry, kteri maji v popisu prace sedet tak dlouho na zadku, dokud nevymysli postavu dostatecne zajimavou pro hru.

  17. Slavni spisovatele
    Mne se hodne libi Martinuv vyber spisovatelu proto, ze se snazi jit po kvalite a zajimavosti, nikoliv po komercni odezve. Te sice take prikladam dulezity vyznam (precijenom, dobra kniha, kterou nikdo necet, je kniha naprd, a nikdo s tim nic nenadela), ale rozhodne ne smerodatny. Martin se podle mne snazi vybirat spise tituly, ktere bud ovlivnily vyvoj fantasy, prinesly neco noveho, anebo do budoucna preziji jako klasika. Zatimco mnohe komercni produkty treba podle her uz tezko budou po dvaceti letech znovu vydavane (maximalne ty nejslavnejsi, ktere tvori zaklad), ale de facto lze tvrdit, ze potom, co se prestane hrat dotycna hra, je minimalni sance, ze by se knihy podle ni nadale objevovaly v kramech. Vydavatelum se totiz mnohem vic vyplati nechat si napsat neco noveho podle soucasne popularni hry od koholikov, kdo umi aspon trochu psat, nez aby hrabali v archivu a hledali neco tam. Tohle je proste spotrebni literatura, ktera ma velmi omezenou zivotnost.

  18. to dryden:
    jsem rad, kdyz muzu poucit nevzdelaneho naivniho madara ;)))

  19. Paksenarrion
    Překládám trilogii Paksenarrion a dělal jsem i Rychlost temnoty a nepřipadá mi, že by to bylo nějak “příliš ženské”, i když asi jak v čem. Každý má bezesporu právo na svůj názor :o) Nemohl byste mi, prosím, někdo poslat odkaz na recenzi na Ovčákovu dceru (a případně i Rychlost temnoty) v Ikarii? Tedy pokud je to na netu, nějak to nemohu najít. Předem díky.

  20. Ondrej Jireš: V tomto ohľade sa trocha mýlite. Raistlin a Drizzt nie sú postavy vytvorené hernými designermi, ale tými námedznými psavcami. V dobe, keď tieto knihy vznikali boli “shared worlds” ako FR a Dragonlance ešte v plienkach a práve spisovatelia ako Salvatore a Hickman ich svojimi knihami výrazne zformovali.romison: nerád vás sklamem, ale hoci som si váš prvý príspevok prečítal viackrát, nič poučné som v ňom nenašiel. Tiež by som sa chcel ospravedlniť ostatným za tento malý flame, na tento server chodím len zriedka a nevedel som, že tu máte aj takéto figúrky. Nabudúce budem podobné reakcie radšej ignorovať…


  21. Ondrej Jireš: A okrem toho si nie som istý, či vám je úplne jasné, ako tieto “knihy podľa hier” vlastne vznikajú. Píšete o nich, akoby to boli knihy robené podľa počítačových hier a la Diablo alebo Warcraft – citujem “potom, co se prestane hrat dotycna hra, je minimalni sance, ze by se knihy podle ni nadale objevovaly v kramech. Vydavatelum se totiz mnohem vic vyplati nechat si napsat neco noveho podle soucasne popularni hry” Tieto knihy však nemajú dejovú predlohu v žiadnej hre, akurát využívajú už hotový svet ako to robí mnoho súčasných autorov. Pokiaľ ide o obmedzenú životnosť, sú neustále vydávané aj teraz, po takmer 20 rokoch.Týmto by som nechcel nijako spochybňovať vašu odbornosť, doteraz mám na čestnom mieste odložené všetky Ramaxy s vašimi článkami…

  22. to Dryden:
    no jinak se na ten tvuj prvni prispevek reagovat nedalo ;)) na blbost se musi blbosti ;))

  23. Tak a teď o knize, o které se tu ještě nemluvilo. Paladin, i když je trožku kostrbatě přeložený, doporučuji k přečtení všem. Nejde ani to tolik příběh, který je sice originální, ale nikterak výjmečný. Skvělé je, že se kniha snaží popsat souboj na blízko co nejreálněji a ještě reálněji popisuje následky těchto bojů. Prostě v téhle knize ztrátíte iluze o nesmrtelných a vždy zdravých hrdinech. Navíc výcvik bojovníka je popsán v kungfu duchu, vlastně mi hodně připomíná třeba výcvik z Kill Billa. Prostě hodně zajímavá kniha, která mi utkvěla v paměti.

  24. Souhlasím. Další skvělá kniha od C. J. Cherryh, jež by si rozhodně zasloužila zmínku.

  25. No Paladin k mému překvapení v tomto článku zmíněn je, akorát jsem chtěl říct, kvůli čemu tahle kniha podle mého názoru stojí za to.

  26. Re: Salvatore
    Podla mna sa uplne milis s tym ze to nebolo originalne… bola to najlepsia trilogia aku som kedy cital…

  27. Už jsem potkala několik lidí, kteří tvrdili, že Savatorova díla jsou naprostá blbost a že je to podprůměrný autor, pak jsem z nich lstí vytáhla, že od něj vůbec nic nečetli… R.A. Salvatore a Margaret Weis jsou mí nejoblíbenější autoři (Salvík vede 🙂 a Drizzt s Raistlinem zabírají přední příčky mých nejoblíbenějších postav. Lidi, kdo nečetl Planinu ledového větru a kroniky Dragonlance, tak ať raději mlčí a rychle si je přečte, protože prohlašovat se za znalce fantasy a nepřečíst si tyto knihy, tak to je k breku. Jinak znalci fantasy her vemte v potaz, že v již legendární hře Baldur´s Gate I. i II. a hře Demon stone jste se s Drizztem Do´Urdenem potkali (nutno říci, že Salvatore se na vývoji těchto her osobně podílel).

Zveřejnit odpověď