Jak čtenáři FP k fantastice přišli? (2. místo Velké letní soutěže)

Jak jsme slíbili, během října na Fantasy Planet postupně publikujeme sedm vítězných Cest k fantastice z naší Velké letní soutěže. Minulý týden jsme vám představili příspěvek, který skončil na třetím místě, nyní přichází řada na stříbrného Vladimíra Fišera. Cestičce jsme druhé místo udělili zejména kvůli originálnímu pojetí.

Barva kouzel

Cesta k fantastice Vladimíra Fišera (2. místo, 22,5 bodů)

Dostali mě. Neměl jsem šanci. A to mi nebylo ještě ani jedenáct!

Krásný den a jedna z mnoha školních exkurzí. Čekala na nás v podstatě neškodná městská knihovna. Pak se to zvrtlo. Jméno, příjmení, bydliště a odchod s celoroční průkazkou.

Počítáte s tím, že individum s psaníčkem za tisíc vás může dostat na scestí, ale že i vy, soužko učitelko? A že je to závislost jako vepřík. Každý měsíc půjčit čtyři až pět knih, přečíst, vrátit a další. Když je komplet přelouskaný už i „Kája Květen“, sáhnete do vedlejší police. Nějaký cestopis? Pěkný přebal. Kolik je míle a kdo je to ten Verne? Zkusím to.

A že toho ale napsal.

Dodnes netuším, kde se v knihovně rodičů vzala tahle tlustá kniha stojící bez dotknutí vedle ještě tlustšího Sinuheta. Jedině snad výhra v soutežní křížovce v nějakém časopise nebo snad tombola na plese hasičů? „Roboti a androidi“ byli pro mě začátek konce. Tak jako z vegetariána se může vyhranit vegan, ze čtenáře se stal scifista. Nic jiného už nebylo hodno mého času stráveného u knih.

Nelehké časy to byly. Naruby bylo nejen Neffovo vejce, dlouho se neválel prach Clarkovi na měsíci, Nonstop byl Aldisův hit, 585 stran Duny nebyla žádná výzva, na efektivní vytřídění podobných nadšenců stačila odpověď 42 na jakoukoliv otázku, kam se hrabal Sherlock na Timotyho s Napoleonem, Stalker byl poloviční bůh, setkal jsem se s Rámou, nezaložil, ale pročetl jsem Nadaci, Algernon bylo normální jméno…

Narozeniny, Vánoce, narozeniny, Vánoce, někdy jen tak a poznání, že police na knížky jsou neskutečně malé.

Čtyřlístky a ABC byly odsunuty Ikarií z čestného místa. Později díky ní přichází překvapení. Přichází Zaklínač. Jenom povídka, ale souboj se strigou byly čtenářské orgie. Dlouho nic a pak erupce. Zaklínač stokrát jinak. Fantasy začíná vyhrávat na body.

Každý dobrý a oblíbený autor píše pomaleji, než jeho nadšený fanoušek čte. Takže co teď.

Také podobně závislý kamarád má své oblíbené autory a knížky. Sem tam je dokonce i půjčí. Proč se u toho ale musí tvářit, jako by mi svěřoval rodinné stříbro po prababičče? Přitom podle obálky to vypadá jako dětský komiks. Barevná kouzla? Jó pardon, Barva Kouzel. Jak myslíš, uvidíme.

Na kolenou prosím, rok budu sloužit za byt a stravu za Lehké fantastično. To si dřív seženu holku než Pratchetta v knihkupectví.

„Jiná doba. Host vyhazuje vrchního.“ Placatá země na čtyřech slonech a želvě zabírá doma jeden a půl regálu. Kvízová otázka za pět set: „Co bude zachráněno jako první v případě požáru?“

Roky letí. Povinností přibývá, rodina se zvětšuje, času ubývá, lidí, co vás chtějí naštvat, je čím dál víc. Granát tam hodit. Není lepší sednout k popsaným stránkám? Asher, Žamboch, Kulhánek, to je moje krevní skupina. Žahavá rostlina na sedm. Asfalt na vás.

Vladimír Fišer

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

2 komentáře

  1. Pěkny. Jestli je tohle dvojka, tak jsem zvědavá, co bude jednička:o)

Zanechat odpověď