Příšerky s.r.o.

Všichni dospělí vědí, že příšery útočící ze šatníků jsou hlouposti. Už dávno na ně přestali věřit. Ne tak děti. Kolikrát už vběhlo třesoucí se dítě do ložnic rodičů s výkřikem: Mamííí, ve skříni je strašidlo! Kdybychom věděli, že ony příšery ve skutečnosti nejsou jen výplodem silné dětské představivosti, asi bychom se zděsili stejně, jako naši potomci.

Monstropolis je docela obyčejné město. Má lepší i horší čtvrtě, pár vyhlášených klubů a restaurací a také velkou továrnu, která už asi zůstane nedílnou součástí každého rozvíjejícího se města. V malebných ulicích Monstropolis by se obyčejnému člověku možná i líbilo, kdyby toto město nebylo plné příšer. Ano, čtete správně, příšer. Obrovská chodící oční bulva, tlusťoch s několika páry apartních krabích nožiček nebo slizký chameleon schopný zneviditelnit se nejsou v tomto světě žádnou výjimkou.

Stvůry to dokážou být děsivé, málokdo z lidí však ví, že v duši jsou až na výjimky dobráci. Tyto stvoření ani nejsou příšerami v pravém smyslu slova, spíše jakýmisi příšerkami. Nebereme-li v potaz vzhled, jsou totiž velmi podobné lidem. Řeší stejné milostné problémy, i ony po cestě z práce přemýšlejí co zajít nakoupit a podobně jako my mají rády rychlá a nablýskaná auta. Mezi světem příšerek a lidí je však jeden zásadní rozdíl.

Vše v Monstropolis, ať už je to ten nejmenší domácí elektrický spotřebič, pouliční svítilna nebo auto, funguje na stejný zdroj energie, a sice dětský jekot. Právě na získávání této důležité substance byla postavena velká „elektrárna“ Příšerky s.r.o. Pomocí interdimenzionálních dveří se pečlivě vybraná příšerka dostane do šatníku příslušného usínajícího dítěte a přiměřeně jej vystraší. Druhá příšerka mezitím stojí u dveří a „stáčí“ vzniklý jekot vřeštícího dítěte do zvláštních zásobníků.

Touto, v Monstropolis velice záslužnou, prací se živí i naši dva hrdinové. James P. Sullivan alias Sulley je místním rekordmanem v počtu nastrašené energie a jeho nejlepší přítel Mike Wazowski má někdy co dělat, aby stihl odnášet plné a zase přistavovat prázdné zásobníky.
Sulley s Mikem jsou nerozlučnou dvojkou i mimo pracovní dobu – bydlí ve stejném bytě, tráví spolu volný čas, a navzájem se také tahají z různých průšvihů. Teď se však na Monstropolis valí problém, který jejich přátelství vystaví těžké zkoušce.

                                      Oční bulva na pochodu aneb Mike Wazowski v plné parádě

Jednoho večera vklouzne do opuštěné tovární haly pootevřenými dveřmi malá, žvatlající holčička, později pracovně nazvaná Boo. Sulley, který malou nezbednici náhodou objeví, se k smrti vyděsí. Všechny příšerky totiž věří, že po dotyku lidského mláděte zemřou dlouhou a bolestivou smrtí. Aby se předešlo nežádoucí infiltraci dětskými elementy, vznikla takzvaná CDA (Child Detection Agency) – speciální zásahová jednotka vybavená nejmodernější dekontaminační technikou. Agenti CDA průnik „jedovatého“ dítěte zaznamenají a okamžitě začínají pátrat po celém městě.

Sulley zpanikaří a holčičku ze strachu vezme s sebou domů. Že jeho spolubydlící Mike z toho není vůbec nadšený nemusím snad dodávat. Oba kamarádi se nakonec rozhodnou převléci Boo za mladou příšerku a propašovat ji přímo před bedlivýma očima CDA zpět do továrny ke dveřím k jejímu pokoji.

                                      Malá Boo

U podobných filmů je předem dané, že nic nepůjde podle plánu. Malá neposedná Boo svým opatrovatelům neustále utíká, o napínavé honičky s CDA v patách není nouze. Nebudete mě snad lynčovat, když prozradím, že vše končí dobře (nečekané, že?). Boo se vrátí zpět do své postýlky, „záporňáci“ budou po zásluze potrestáni a Sulley s Mikem provedou obrovskou revoluci v energetickém průmyslu. Prostě klasika.

Jak už asi víte, Příšerky s.r.o. jsou filmem animovaným. Když jsem vycházel z promítacího sálu, vyslechl jsem rozmluvu dvou znechucených  teenagerů, kteří si stěžovali, že scény nejsou vůbec pěkné, vše vypadá málo uvěřitelně. Za jiných okolností bych s tímto názorem souhlasil, ale musíme si uvědomit, že studio Pixar, které snímek vytvořilo, nikdo nepomýšlelo na další film bez herců a la Final Fantasy. Příšerky jsou náležitě roztomilé, avšak snadno uvěříte v jejich strašidelný potenciál. Všechny animované detaily jsou výborné – každý chloupek kožichu žije vlastním životem, propracovanost některých prostor je ohromující. Ze strany vzhledu nelze Příšerkám s.r.o. nic vytýkat.

Sulley a Mike na svém pracovišti. Vlevo jsou vidět interdimenzionální dveře s připojeným kanystrem na dětský jekot.

Jaký je to tedy film? Dobrý. Dokonce velmi dobrý. Avšak jen pro rodiny s malými dětmi.

Už před vstupem do kina jsem udělal klasickou chybu všech fanoušků Shreka – až příliš jsem doufal v jeho nástupce. Faktem však je, že Příšerky s.r.o. mají blíže spíše k legendární Toy Story (Příšerky s.r.o. jsou mimochodem od stejných tvůrců), než k čemukoliv jinému.

Hlavní chybu filmu vidím v zoufalém nedostatku humoru. Absence všelijakých vtípků, srandiček a roztomilých vylomeninek, které se ze vztahu Sulleyho a Mika doslova vybízely je neodpustitelná. Všechny komické scény (jsou-li vůbec jaké), jste již mohli vidět v předběžných ukázkách v kině či TV, nových je hrozně málo. Další suché fórky typu přiskřípnutí prstů pod okenním rámem zvláště dospělé diváky až asi nepobaví.

Autoři ani pořádně nevyužili samotného světa příšerek. Z hlavy vás možná napadne, v jakých malých, ale o to směšnějších maličkostech se budou příšery lišit od lidí. Pár zábavných scén na tuto tématiku je ve filmu také (například když Mike žádá po Sulleym Odorant „Kupa hnoje“ nebo „Zmoklý pes“), avšak potenciál tohoto tématu měl být využit lépe. Velká škoda.
Přiznávám, že na jisté pasáže bych se s chutí podíval ještě jednou (dobře udělaná je například závěrečná honička mezi miliony inter-dimenzionálních dveří), ale jinak nic moc.

Jedním z  mála kladů tohoto snímku je jeho ozvučení. Sulleyho kroky správně duní, Boo překrásně žvatlá a hudba Randyho Newmana dobře navozuje atmosféru. Film byl kvůli svému zaměření na nižší věkové skupiny samozřejmě nadabován. Profesionálové jako Jiří Hromada, Jaroslav Kaňkovský, Miroslav Moravec nebo Petr Rychlý prakticky neměli co zkazit. Jediná píseň byla nazpívána Richardem Tesaříkem a Tomášem Traplem.

V Příšerkách s.r.o. se Disney zkrátka nezapřel. Je to krásný film pro děti, ale nic víc. Shrekovi, který dokázal zaujmout všechny věkové skupiny nesahá ani po kotníky. Úplnou nudou u jeho sledování určitě neumřete, ale raději si s sebou vezměte buďto velký pytlík popcornu nebo partnera, s nímž si ukrátíte občasnou dlouhou chvíli 😉

Pokud jste neviděli Shreka přidejte si k hodnocení jeden bod.

 

Pro další informace a obrázky se můžete obrátit na www.monstersinc.com nebo www.falcon.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Příšerky i Shreka tožím vidět. Ach jo, další dvě stovky za kino v pr…

  2. ja chci vic penez kde je mam schanet na tolik skvelejch filmů co chci videt??????????????????????????????????????????????????????????????????????

  3. s tebou uplne souhlasim kde na to mam brat prachy kdyz mam jen 3 stovky na mesic.

  4. sro
    všichni na to běšte!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

  5. Příšerky nebyli vůbec tak špatný, jak tady píšete. Mě se teda dost líbili. Sice přece jenom Shrek je lepší, ale i u Příšerek jsem se bavila. Jo, a když sem donutila tatku, at se na Shreka podiva, tak ze zacatku rikal, za je to absolutni šunt o ničem, ale pak se dost smal, třeba u Rozhovoru oslika s drakem a pak uz jsme kazdou druhou scenu museli vracet, at se na ni podivame znovu… :-)))))

  6. …?…
    Myslím, že Příšerky jsou přecejenom pro menší děti (mně je mimochodem 15), ale stejně je to suprovej film!

  7. Ja priserky nevidela,ale strasne sem na ne chtela jit,to priznavam,ale JE TO VO PENEZICH… mimochodem je mi 15 a uz pul roku se jak maly decko tesim na ICE AGE

  8. náhodou je to skvělí filmík, jako shrek a hledá se nemo, ale příšerky byli nejlepši. Takže tady nikdo příšerky nepomlouvej te pááááááá Janinka

Zanechat odpověď