Recenzenti recenzentům 2 – Jiří Popiolek

Náš druhý profík, který vám bude povídat o svých recenzentských zkušenostech, má v Pevnosti kromě obyčejných recenzí na starosti i rubriku Perly z moře fantastiky, kde vybírá časem, cenami i čtenáři prověřenou klasiku, takové the best of. Jak se vlastně ke své práci dostal a za jakou knihu měl chuť šéfredaktora Pevnosti Tomáše Němce poslat do pekla? Račte číst dál…

Jak ses dostal k recenzování?

Na gymnáziu jsem rád čítával recenze v časopise Melodie a vždycky jsem chtěl zkusit něco podobného. A když se kamarád stal na začátku 90. let editorem novin jménem Moravskoslezský den, tak jsem mu několik svých pokusů o recenze vnutil. První dvě si pamatuji přesně – byly na desku Underpop kapely Tichá dohoda a na Příběh inženýra lidských duší od Josefa Škvoreckého. Obě veskrze pochvalné, protože jsem si sám vybral, na co vlastně budu psát (o totéž se ostatně snažím dodnes, protože na rozdíl od některých svých kolegů nerad autory a knihy popravuji). K fandomu a fantastice jsem se dostal až později – a tam mi „recenzentskou kariéru“ nastartoval časopis RAMAX Libora Marchlíka.

Projevuje se u tebe při čtení čehokoliv „profesionální deformace“?

Projevuje. U mě dokonce dvojnásobná. V podstatě neustále se ve mně při čtení bije korektor s recenzentem – a čtenář úpí někde v pozadí. Nevím, co s tím dělat, protože už jaksi nemám ze čtení takový požitek jako dřív.

Kterou knihu jsi recenzoval nejraději a za kterou máš chuť poslat redaktora do pekla?

Rád recenzuji knihy, u kterých se mám čeho chytnout, tedy takové, které jsou buď hodně dobré, nebo hodně špatné. Největším problémem je kniha průměrná. Z tohoto hlediska se mi strašně dobře psala v poslední době třeba recenze na Nadaci, kterou stále považuji za jedno z nejgeniálnějších děl žánru (ano, jsem staromilec). Ale podotýkám, že těch recenzí píšu hodně, takže už při psaní nějakou obzvláštní extází nepociťuji nikdy.
Jedinou knihou, se kterou jsem opravdu měl problém, byl Paoliniho Eragon. Ale už jsem to po těch letech Tomášovi odpustil.

Prozradíš něco ze svých fíglů?

Žádné nejsou. Opravdu. Někdy se to tak sejde, že se recenze v podstatě napíše sama (a tam o žádných obzvláštních fíglech nevím) – a když se nevede, tak není nač být hrdý, tam je to pouhé řemeslo, obalující kostru jednoho neměnného mustru.

Co je podle tebe nejhorší recenzentská chyba?

Takových chyb je hodně. Za prvé – recenzent musí knihu dočíst, aby ji mohl zrecenzovat. Za druhé – musí ji umět žánrově zařadit a pochopit, co bylo cílem knihy. Za třetí – nikdy si v recenzi nesmí vyřizovat osobní účty s autorem nebo nakladatelem (tomuhle říkám Rejžkův nenávistný syndrom). Za čtvrté – recenzent nesmí být středobodem svého textu – tím je vždycky kniha. Nemám rád recenzenty, kteří si na knihách něco potřebují dokázat, nebo ty, co jakkoli exhibují – recenze je služba veřejnosti, ne forma sebeprezentace. Podobných chyb je pochopitelně víc, ale tyhle vnímám jako nejklíčovější.

A co naopak považuješ za majstrštyk?

Pokud se z recenze dozvím, jestli mě kniha bude bavit – a proč by mě měla bavit. A abych to rozepsal konkrétně, jsem fanoušek určitého subžánru – patřím do cílové skupiny této knihy? Když ano, jak autor zvládl řemeslo, případně jestli k němu přidal nějakou nástavbu. Tečka. Nic dalšího z recenze vědět nepotřebuji.

Která z recenzí tvých kolegů tě zaujala nejvíc a proč?

Na tuhle otázku nedokážu odpovědět. Recenze není kniha, abych si ji nějakým způsobem pamatoval navěky. A neřeknu ani konkrétní jména všech recenzentů, které považuji za kvalitní, protože bych určitě na někoho zapomněl – a navíc recenze není skok do dálky, aby byla její kvalita objektivně změřitelná.

Poprosili jsme Jirku pro ilustraci o link na nějakou jeho recenzi, doporučil tento článek: Recenze na Židovský policejní klub

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. “Za druhé – musí ji umět žánrově zařadit a pochopit, co bylo cílem knihy.”knihy mají nějaké cíle? 😮 ty možná mají s knihou autoři (chtějí něco sdělit či prodat co nejvíc kousků) nebo nakladatelé (chtějí prodat co nejvíc kousků). mají je i čtenáři (chtějí se bavit, poučit). jenže to všechno se dá jen hádat (kromě záměrů nakladatelských, ty jsou jasné), není nic daného. “pochopit cíl knihy” je kóan.a žánrové zařazení je jedna z nejbezvýznamnějších věcí při hodnocení knihy. dobrá do učebnic, špatná do recenze.

  2. žánrové zařazení slouží jako berlička pro pochopení daného díla, ¨žánry nevznikly náhoodu, ale byly vyroben¨é lidma, aby dokázali danou knihu pochopit. Žánr tedy není zbytečný, jen postupem času v moderní literatuře ztrácí na významu – třeba Nwe Weid, který je na mixování žánrů postavený a podobně. Ty rozdíly se míchají, ale pokud sis všimnul, je stálá snaha lidí je odlišovat, proto se New weidu neříká Mixovaná litaratura, ale vzniknul nový název, který se uchytil, z ečehož plyne, že ač se budeme snažit sebevíc, žánrů se nezbavíme, jen by k nim měliu recenzenti přihlížet trochu jinak

  3. Myslím, že zařazení do žánru je pomoc pro čtenáře. Nevím koho by bavilo procházet třeba v knihkupectví, ať už skutečném či internetovém všechny oddělení, než by si vybral. A totéž se týká recenze, chci se z ní dozvědět, jestli se jedná třeba o military sci-fi nebo historickou fantasy apod.

  4. wiwi
    Jirka to podle mě myslel tak, aby recenzent uměl rozlišit třeba náročnou literaturu od té čistě odpočinkové a nekladl na ni zbytečně vysoké/nízké nároky. Cíl autora = cíl knihy = rovná se cíl ideálního cílového čtenáře. Autor napíšu oddychovku, chce čtenáře hlavně pobavit, recenzentovi by mělo dojít, že tohle je hlavní cíl knihy, a posuzovat ji dle něho. Podle mě je tohle na recenzích vůbec nejdůležitější – určit, komu knížka nejvíc sedne.

  5. “V podstatě neustále se ve mně při čtení bije korektor s recenzentem – a čtenář úpí někde v pozadí. Nevím, co s tím dělat, protože už jaksi nemám ze čtení takový požitek jako dřív.”Korektorské oko je požehnáním i prokletím zároveň, abych tak použil nějaké nečekané moudro.Mně při čtení ve volném čase pomáhá prostě to v duchu přečíst správně, jako by chyba neexistovala. Pokud je chyb a nesmyslů přespříliš nebo jsou závažnější (pokročilejší problémy se syntaxí, stylové prohřešky, logické lapsy apod.), prostě knihu zahodím a řeknu si, že mě není hodna. Co bych se s tym sral…

  6. Regis
    Renča a wiwi to na rozdíl od tebe, Regisi, pochopily přesně.1. žánrové zařazení: v recenzi se chci dozvědět, jestli kniha je (nebo se tomu aspoň blíží) military sci-fi, kyberpunk, high fantasy či new weird (pokud se mám držet žánru). Prostě proto, že něco z toho mě baví, něco ne. A když mě odpuzují třeba dlouhé fantasy ságy, tak mi recenze musí pomoct se jí vyhnout. To je prosté.2. Cíl knihy – tady bych jenom opakoval to, co napsala wiwi, tam máš esenci toho, co jsem chtěl říct.A znovu opakuju – recenze je služba čtenáři, který se pomocí ní musí zorientovat, o co se zajímat, o co ne. Teprve pak přicházejí na řadu podrobnější rozbory, ty už ale podle mě nemají v aktuální recenzi co dělat.

  7. jiří popiolek: tož, co jsi řekl, jsem pochopil. jen jsem zpochybnil způsob, jakým jsi to řekl. to mohu, že? zkrátka, nemám rád prznění jazyka. účel není cílem. což zdá se zůstalo nepochopeno… nijak nezpochybňuji zbytečnost přistupovat k dílu m. žambocha se stejnými požadavky na literaturu jako třeba k j.r.r. martinovi (abych se držel žánru), harlekýnku patricie XY bych nikdy nehodnotil kritérii třeba pro hodrovou; kniha tu má jiný účel, autoři si kladou dozajista jiné cíle.a co se týče oněch žánrů. jistě, pro obchod (bez urážek) je žánrové dělení užitečné, obchodník má větší šanci prodat, zákazník snazší výběr. jenže, recenze není/by neměla být PR nebo marketingový produkt. tedy tak doufám. dělení na žánry je stejně pochybné jako jakákoliv jiná taxonomie. což sice není důvod se jí vyhýbat, ale je to důvod používat ji jen tam, kde je to nezbytné. nestačí shrnutí námětu (bez popisu děje, samosebou)? žánrové škatulkování je podle mého při výběru nové knihy spíše překážka než pomůcka. cloní výhled, omezuje rozlet. tož tak.

  8. regis
    Proč bys nemohl? Ale stejně jako ty, mohu i já v případě, že mám pocit jistého nepochopení z jakékoli strany (v tomto případě z tvé, protože všichni ostatní byli v obraze), vysvětlit, co jsem možná trochu neobratnou formulací myslel, abys nebyl o mé myšlenky ochuzen. :-))A se žánrovým rozdělením nemáš pravdu – protože se sice mermomocí snažíš bojovat za čistotu českého jazyka, ale zároveň slovíčkaříš a nechceš chápat smysl textu, jdeš jen po jeho povrchu. Ano, i zde šlo z mé strany o jisté zjednodušení, protože už jen tím, že shrneš námět, v podstatě žánrově knihu zařadíš (klidně i bezděky) – a o to mi šlo – recenzent nesmí čtenáře uvést v omyl tím, že mu sdělí, že ho čeká akční sci-fi – a on po otevření knihy zjistí, že čte historickou fantasy, když to přeženu.

  9. no ono žánrové zařazení vždy zkresluje to, co má čtenář z dřívějška z onoho žánru načteno. Držet se jenom jeho pak může být fatalní chyba. Do recenze však patří, ale musí se to dělat s citem. Jinak Jirka Popiolek je jedním z nejlepších recenzentů u nás, zvlášť, když dostane prostor. V kratších recenzích to patrné není.

  10. jiří popiolek: na obsahu se shodneme, ne však na formě. to je oč tu běží.a čistota českého jazyka mi na srdci zas tak neleží, jako spíše “čistota” vyjadřování a používání jazykových nástrojů. tam, kde je mi umožněno klouzat po povrchu, tam to rád ukázkově dělám. slovíčkaření je zlý úmysl, tlak na oproštění se od vágnosti ne, si skromně myslím.

  11. Regisi, ještě taky existuje jeden pojem: hnidopišství. To taky není zlý úmysl, ale charakterový rys.

  12. janaj: to znám. já jsem hnidopich a nestydím se za to. považuji to za dobrou vlastnost, původem je to asi profesionální deformace. nebo dělám to, co dělám, protože jsem hnidopich? těžko říci.

  13. Já jsem taky hnidopich, ale snažím se to omezovat na pracovní sféru, neb v mezilidských kontaktech tento povahový rys nepovažuji za úplně nejšťastnější :-).

  14. regis
    regisovy recenze skoro nikdy nešly číst, proto si ho možná už nikdo neobjednává. teď jen trapně kope proti Popiolkovi, slovíčkaří, aby byl zajímavý.

  15. babica sa ale možno viac ako o regisove recenzie zaujíma o to prečo majú princezny dlhé vlasy

Zanechat odpověď