Rozhovor s Petrou Neomillnerovou

Na podzim jí vyšly hned tři knihy. Mezi nejoblíbenější české spisovatele se vřítila nebývalou rychlostí a svou pracovitostí si vydobyla pevné místo na trhu. Jak se nová hvězda české fantasy dívá na současnou domácí scénu, co je potřeba udělat pro to, aby se člověk mohl stát spisovatelem, čím se nechala inspirovat a jaké knihy jsou jí naopak nesympatické? Ptali jsme se Petry Neomillnerové.

Loni ti vyšly hned tři knihy naráz, předtím se objevila celá řada tvých povídek… přitom před pár lety o tobě nikdo neveděl. Věnovala ses psaní už delší dobu?

Píšu od dvanácti, ale zlatý věk poezie už, bohužel, skončil. Fantasy je pokusem psát a nebýt přitom vykopnuta do hájemství sociálního románu. Povídku Žlutooká jsem napsala v 21 letech, ale pamětliva překážek, na které mé texty narazily za komunismu, jsem ji nikam neposílala a premiéry se, kompletně překopaná, dočkala až ve sbírce Vlastní krev.

Prosadí se podle tebe autoři snáze s fantasy než mainstreamem?

Myslím, že ano, ale může to být jen můj pocit. Určitě jsou i jiné žánry, které jsou „na očích“.

Jistě musíš mít k fantasy bližší vztah, když sis vybrala tento žánr. Čtes fantasy zvláštním zájmem, nebo je pro tebe tato literatura jen dalším žánrem mezi mnoha?

Fantasy literaturu čtu se zaujetím profesním. Jako „konzumentka“ ji nijak výrazně nepreferuju před jinými žánry, zvlášť teď, v období, kdy s fantasy „vstávám i uléhám“, dávám přednost detektivce. Fantasy mě automaticky startuje do recenzentského modu a neodpočinu si u ní.

Jaký byl hlavní impuls při rozhodování, zda se do psaní fantasy pustit naplno? Zřejmě přišel ve správný čas, protože teď se o tebe nakladatelé doslova přetahují.

Když jsem se rozhodovala, jestli se psaním živit, bylo ve hře několik faktorů. Narodilo se mi dítě a práci grafika už jsem termínově nezvládala, v té době ale přišly nabídky od nakladatelů, no a pak přišly další nabídky od nakladatelů a nakonec jsem toho naslibovala tolik, že bylo jasné, že už žádnou jinou práci nestihnu. Jsem od roku 1993 na volné noze a jako grafik jsem vždycky byla ráda, že „mám kšefty“. V tomhle ohledu mě fantasy uspokojila na 150%. Kšefty mám, dokonce zatím mám i o čem psát, jen čas mi chybí. A samozřejmě, všechno má svá pro a proti. Když člověk psát musí, brzo zjistí, že je to zatraceně tvrdé řemeslo.

Některé tvé kolegyně otevřeně prohlašují, že i v literatuře mají ženy na rozdíl od mužů těžší prosadit se.

Nemám takovou zkušenost, ale dovedu si představit, že kdyby mi bylo dvacet a byla bych tichá romantická dívka, připadala by mi fantasy komunita jako trochu sexistické prostředí. Osobně si nemůžu stěžovat, okolí mě takřka hýčká, a pokud jde o reakce publika, i když mé náměty rozhodně mužům nepodkuřují, naopak, často mí hrdinové dostanou řádně za uši, žádných drakonických odsudků, recenzentských poprav, ani jiných podobných ústrků jsem se nedočkala. Ovšem je možné, že případné útočníky odrazuje pomyšlení na zlé kouzlo nebo dobře mířenou ránu honáckým bičem.

Sexistické prostředí? Máš pocit, že nakladatelé a redaktoři vyvíjejí na něžné pohlaví nemístné tlaky?

Neměla jsem na mysli nemístné tlaky. Ale česká fantastika je zatím spíš klučičí prostředí. Podívej se, kolik ženských jmen najdeš mezi členy Akademie a kolik nositelek těch jmen znáš. Vlivných žen je v české fantastice málo na jakýchkoli postech.

Je to specifikum domácí scény? Vždyť poslední dobou se v zahraničí těší nebývalé úctě spisovatelky jako Rowlingová, Clarková, Noviková… U nás je možná až třetina publikujících ženského pohlaví, takže nedostatek třeba vydavatelek a redaktorek asi nebude ten hlavní problém.

Ano, je to tak trochu specifikum domácí scény, které ovšem zrcadlí situaci, která ve společnosti panuje. Vůbec si nemyslím, že české spisovatelky mají menší šanci publikovat, než jejich kolegové, ale soudím, že jsou opatrné, protože si nejsou jisté, jestli „nedostanou přes čumák“. Často také volí mužské hrdiny, aby to bylo pro opačné pohlaví přijatelnější. Je docela možné, že stahují kalhoty před brodem, přes který nakonec nebudou muset, ale je to tak.

Jakoby z ničeho nic ses zjevila jako spisovatelka, která píše moderně a umí upoutat obě pohlaví. Nechala ses při zrání svého stylu inspirovat nějakými konkrétními spisovateli?

Jistě mě nějací spisovatelé ovlivnili, lépe řečeno, ovlivnily mě celé zástupy spisovatelů a spisovatelek, ale konkrétní vzor nemám. Hodně pro mě znamenal Camus, Wilder, ale také detektivkář Chandler, z ženských Lindgrenová (teď čtu dceři Ronju, dceru loupežníka a znovu zírám, jak je to chytře napsané) a básnířka Diane di Prima. No a pak je tady ten nešťastný Sapkowski. Potkala jsem se s jeho tvorbou až v té nejdospělejší dospělosti a hořce zaplakala. Žlutookou, která v té době byla už pět let napsaná a zapomenutá v šuplíku, jsem pro vydání musela přepsat a vyházet z ní některé motivy, aby to nevypadalo jako plagiát, když jsem publikovala na internetu, byla jsem dokonce obviněná, že jsem pod svým jménem vydala přeloženou Sapkowského povídku. Co k tomu říct? On pije vodku, já rum, nemůžeme psát stejně.

Z kolegy Sapkowského sis vystřelila ve dvou povídkách publikovaných v knize Hry na bolest. Měla to být jistá forma pomsty?

Kdepak, pomsta v žádném případě. Nejvýš přátelské rýpnutí do jeho postav, které jsem si oblíbila. Ostatně, zaklínačské řemeslo ode mne dostalo ran mnohem víc. Jak by řekl filozof, Sapkowski píše o zaklínačích, jací by měli být, Neomillnerová, jací jsou.

Sama teď připravuješ zaklínačský román s hrdinkou Lotou, kterou známe už například z povídky Zmetek z temnot. Nebojíš se předsudků mezi čtenáři, že se jeden spisovatel snaží vydělat na slávě druhého?

Upřímně řečeno, ne. Všichni spisovatelé fantasy používají draky, elfy, trpaslíky… proč tedy ne zaklínače. Ti moji nemají s těmi Sapkowského kromě profese mnoho společného. Navíc, nezaznamenala jsem podobné reakce, když začaly vycházet povídky s Lotou.

Příčina úspěchu Sapkowského se podle mě skrývá v tom, že psal žánr, nad který se dovedl povznést a dělat si z něj srandu. Je pro úspěšného spisovatele důležitější žít svým žánrem, nebo se na něj dívat s nadhledem a potutelným úsměvem?

Odstup je nutný vždycky, o tom jsem přesvědčená. Už proto, že píšu také o magii. Brát věc příliš vážně znamená ztratit schopnost sebereflexe.

O magii píšeš do časopisů, vycházejí ti o ní dokonce malé knížky. Tvoje erudice v této oblasti je obdivuhodná. Věnuješ se magii už od mládí?

No, jak tak počítám, dvacet let. Ovšem pro mě je magie spíš světonázor, než nutnost konat nějaké rituály.

Takže žádné lahve panenské krve, mandragora ani upíří zuby se ti u monitoru neválejí?

Válí se mi tu milion věcí. Dévédéčko s Garfieldem, papírové kapesníky, lak na nehty, plastová myš, Pán ledové zahrady a taky tři křišťály. Nevím, jestli lze z toho něco vyvozovat.

Celoživotní zájem o magii se ale v nějaké zvýšené míře ve tvých fantasy knihách neodráží. Nijak zvlášť se v nich magií neplýtvá, často nebývá ani důležitá pro samotný příběh…

V mých příbězích je magie spousta, ale hrdinové ji užívají stejně, jako já, tedy pragmaticky. Konečně, většina z nich se magií živí. Teď mě napadá, že můj střízlivý vztah k magii pramení právě z toho, že ji praktikuju. Já prostě na „velké magické operace“, které trhají svět na kusy, nevěřím.

Máš raději komornější zápletky a prostředí, hodně se věnuješ vztahům mezi postavami (což je typické pro spisovatelky) a tví hrdinové nemají ambice zachraňovat svět. Je to reálná alternativa americké “epické” fantasy, která se snaží být povětšinou bombastická a přepestrá?

Alternativa je to každopádně. Nevěřím na zachraňování světa hrdinou s vlajkou v ruce, nevěřím na vrtulníky v zapadajícím slunci a upřímně řečeno, příliš pozitivní přístup mi jde na nervy. Když přijde na věc, každý si v první řadě zachraňuje vlastní, eh, zadek. Mí hrdinové a hrdinky zrovna tak.

Tvoje heslo je tedy „fantasy potřebuje více přirozenosti a přízemnosti“.

Na fantasy, kterou mě baví číst i psát, to platí určitě. Kouzelník v bílém hávu a vílí čarodějka mě inspirují jen k myšlenkám, jak je dostat do hanby, bláta a prekérních situací.

Pro nakladatelství Fantom print píšeš trilogii o Desmondovi a Moire. S jejich kratšími příběhy sis udělala jméno v časopise Pevnost. Počítáš teď s nimi jako se stěžejními hrdiny své tvorby, nebo se už pozorností pomalu přesouváš k jiným postavám? Vždyť i zmiňovaný Sapkowski jako by se před dokončením ságy nemohl dočkat, až se svého Zaklínače zbaví.

Mám všechny své hrdiny stejně ráda, jen někteří mě víc baví. Mým favoritem je jednoznačně Rabe, to je zlatíčko. Moire s Desmondem čekají mnohé útrapy, ale vidle přece jen ne. Po trilogii mám s nimi v plánu povídkovou knihu, ale kdo ví, jak to bude. Třeba mi opravdu půjdou hrozně na nervy.

Tvůj současný zvýšený zájem o detektivky se odráží v nové detektivní fantasy sérii o upírech, která začala loni vycházet prozměnu v nakl. Triton. Češi často míchají fantasy se skutečnou historií nebo právě s detektivkami. Druhou cestou ses vydala také ty a možná sis i díky tomu vysloužila přezdívku „Žamboch v sukních“. Proč domácí autoři tíhnou k podobným vyjadřovacím schematům?

Nevím, jak ostatní, ale já detektivku zvolila vzhledem ke koncepci série. Vyšetřování případů tvoří dostatečnou kostru pro seriál, který nekončí třetím dílem. Opravdu mi někdo přezdívá Žamboch v sukních? Měla bych si zopakovat parakotoul.

Ano, už jsem to slyšel několikrát z různých míst. Ostatně, stejně jako on máš např. podobně čtivý styl plný dynamických scén a rozhovorů.

No vidíš, a ke mně se to nedoneslo. Ovšem, kdybychom byli muzikanti, řeklo by se, že vycházíme u stejného „labelu“, takže Triton možná jistou příbuznost zaznamenal.

Nakolik ovlivnilo tvou tvorbu, ať už jakkoli, tvoje ještě relativně čerstvé mateřství?

Tematicky moc ne, ale v přístupu k tvorbě určitě. Nebýt Niki, možná jsem se nikdy k tak razantní změně povolání neodhodlala.

Píšeš každý den? Máš nějaké limity na to, kolik musíš napsat stránek? Psaní je teď tvé povolání, dá se tím u nás uživit? Většina našich spisovatelů si to nemyslí.

Vzhledem k tomu, že se tím musím uživit, píšu každý den, plus mínus šest stran. Uživit se tím dá, pokud občas napíšete ještě něco jiného, slušněji honorovaného. Ferrari si člověk nekoupí, možná ani ojetou Fabii ne. No, dokud dýchám, doufám.

Honoráře pro spisovatele jsou u nás pořád dosti směšné. Většina píše za 100 korun za normostranu. Vysledovala jsi v poslední době nějaké tendence ke zlepšení této situace?

Určitě, ale závisí to hlavně na komerčním potenciálu konkrétního projektu.

Čteš jistě i současnou českou fantasy tvorbu. Jaké největší nedostatky a nešvary shledáváš?

Česká fantastika má jednu bolest, řekněme i nedostatek, a to je nedostatek času. Vzhledem k tomu, jak je psaní beletrie placené, nemohou autoři a autorky většinou věnovat potřebný čas přípravě a studiu reálií. Na to, aby někomu zadali studii, nebo rešerši, zase většinou nemají peníze, a to se projeví na úrovni zpracování odborných nebo jakkoli speciálních faktů. Nedostatečná velikost trhu taky způsobuje, že některé originální a zajímavé věci buď nejsou vůbec napsány (to, když je autor pragmatik), nebo se ke čtenáři nedostanou, protože vydat něco, co bude zajímat 200 kupujících, je příliš velké nakladatelské riziko.

Díky za rozhovor a přeju hodně štěstí s dalšími romány a povídkami.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. BTW, má se psát “hájeMství”
    podle vzoru tajemství, nikoli hájenka.Takže “fantasy komunita [je] trochu sexistické prostředí”, potažmo “česká fantastika zatím spíš klučičí prostředí”, protože i když “u nas [sic!] je polovina publikovaných povídek a románů napsaných spisovatelkami”, “mezi členy Akademie najdeš [málo] ženských jmen”?

  2. Když nemám na nic náladu a okolí mi přijde příliš “sexistické” (no, spíš jsem otrávená z práce, z dětí, ze života a tak vůbec), čtu si Neomillnerovou. Na to, aby mi to stačilo, toho ale napsala moc málo :o))

  3. Uprime se spis desim chvile, az si budeme rikat, ze toho pise nak moc 🙂

  4. Já jsem nehledal
    jen mě to praštilo do očí.Ale máš pravdu, to o polovičním podílu žen na publikované SF je očividný žvást.

  5. Otázky
    Mohu se optati – ty otázky ohledně diskriminujícího prostředí byly inspirovány nedávným rozhovorem s Janou Rečkovou? Nenapdá mne totiž žádná jiná “některá kolegyně”, která by to prohlašovala…

  6. Ja takove znam, proto jsem se chtel zeptat na nazor P.N., jestli to vidi obdobne.

  7. Mno, většina kolegyní, které mají podobný pocit, má větší cit pro PR než Jana Rečková a mluví o tom jen v soukromí :))

  8. Mně spíš přijde, že je v tomto žánru podstatně víc čtenářů než čtenářek (takže se prodá akční žamboch o dost lépe než rečková) – aspon co já mám zkušenost s lidmi mimo sf/f komunitu – a když se osob ženského pohlaví ptám, proč nečtou (nebo čtou jen časopisy, ale ne o sf/f, dokonce ani ženské romány ne), tak mi tvrdí, že nemají na blbosti čas, a pak si v pohodě doma zapnou telenovelu…

  9. Při šíři našeho trhu s fantastikou se nikdo, ženská ani chlap, nemůže zaměřit pouze na jedno pohlaví, pokud chce prodat nějaký zaznamenání hodný počet výtisků. Obě pohlaví si v knize musí najít svůj “lot masa” :)))Prostě, ten, kdo píše víc “na kasu”, se taky líp prodává, zvlášť, pokud zachová určitý standard kvality. Taková Hamilltonová se prodává skvěle a je to dost holčičí a je to na kšeft.

  10. Navíc, ono to opravdu není tak, že pokud něco píše ženská, případně o ženské, klukům se to automaticky nelíbí. Imho je důležité hlavně psát po svém a nestylizovat se ani na tu, ani na onu stranu.

  11. To jo, nejlepší je napsat něco, co je čtivé pro obě pohlaví, ale ne vždy se zadaří, třeba já nemusím výhradně akční věci s postavami na jedno kopyto, které tuším převážně vyfásly einsteinův mozek – když se to ke mě nějak dostane, tak to sice přečtu, někdy se mi to i líbí, ale nevyhledávám to. Hamiltonová je ale bezva.

  12. Není důležitý dostat Einsteinův mozek, důležitý je prodat celej náklad :)) Ostatně, Kulhánej je fenomén sám pro sebe, mimo jakékoli genderové kategorie :)))

  13. ale zrovna mě se kuhánek nelíbí – noční klub jsem vzdala po stránce 50 nebo tak – jak je tam vymydlej a hl. hero se stane upírákem; asi sem hyper mimo:-)))

  14. No, já Kulhánka taky nijak nežeru, ale to nic nemění na tom, že přišel ve správné době a našel si čtenáře, kteří skousnou i Stroncium 🙂

  15. Tak nevím… já mám někdy pocit, že o tom, co se komerčně prosadí, nerozhoduje diskriminace či nediskriminace, ale náhoda. A s tou čtivostí pro různý lidi – no… vzhledem k tomu, že nejprodávanější fantasy je sedmidílenj román napůl psanej pro děti a nebo Tolkien, kterej zas není pro čtenáře podprůměrný inteligence…. Ovšem shoduju se s Haninou v tom, že akční kraviny typu “šel někam, cestou všechny pozabíjel, sebral aretefakt” jsou děs a nechápu, proč se to tolik prodává.

  16. ještě já 🙂
    Ono možná nejlepší způsob, jak něco prodat, je udělat z toho “in” věc, kterou všichni musí mít. Třeba film Pán prstenů vidělo tolik lidí, kteří se o Tolkiena nikdy nezajímali, netuší, o čem to je a nerozuměli tomu ani zbla, ale je to stylový, a tak to museli nutně vidět. V tomhletom je Petra nejspíš na dobré cestě. :-)))

  17. Udělat z něčeho “in” věc stojí moc peněz a ty v české fantastice nejsou. Takže mnohem jednodužší je prostě si uvědomit, co a pro koho psát. Abych se prokoktala k pointě… Člověk si buď splní sen, vyplodí filozoickou novelu o 160 normo, uprosí nakladatele a dostane za to dvě koruny, protože se to prodává roky, a nebo píše to, po čem je poptávka. Každý přístup má svoje úskalí a člověk se holt nesmí zlobit, že jeho cituplné novely se prodalo třista kusů, nebo že za vyvražďovačku puberťáků nedostal nobelovku za literaturu.

  18. Proč vyvražďovačky vítězí?
    Zřejmě proto, že pod dni stráveném v “procesu”, případně ještě zpestřeném pobíháním po úřadech jeden (jedna) přijde domů nasranej na celej svět a vyvražďovačkou si vypláchne mozek, případně po ní má (jako bonus) hrdinské sny, kterak to natřel všem šéfům, otravným ouřadům a ve finále mu padly do náručí lepé děvy (nebo překrásní chlapci, pokud jde o ženskou nebo 4%), protože to, co má doma, už nestojí ani za to zamordování.

  19. střelec: zkrátka, je třeba si léčit ten, mindrvertixkajtkomplex, jak říkaval JW blahé slávy 😉

  20. Hamiltonová
    Pokud se prodává tak skvěle (musím se zeptat svého knihkupce), není to tím, že dosahuje výrazně vyššího podílu v celkově minoritním sektoru ženského čtenářstva?

  21. Hamiltonová
    Co já vím, tak to čtou spíš chlapi – půjčila jsem to kamarádce scifistce, a že prý to není nic pro ni a jinou zase štve, že hlavní hrdinka je bigotní katolička a nechce upírakoví dát:-(

  22. A není to jedno? Felix s Gotrekem se zřejmě lépe prodávali klukům a navím, jestli je to třeba považovat za zaznamenáníhodný fakt :))Že se to prodává dobře, vím od nakladatele.Mmch,ženy považuješ za minoritní sektor mezi čtenáři fantastiky, nebo mezi čtenářstvem celkově? (“Jednu a více knih si přečte 88 procent žen, ale jen 77 procent mužů.” praví se na webu czech.cz)

  23. Upřímně řečeno, imho nezáleží na to, jestli autora/autorku kupují čtenáři, nebo čtenářky, důležité je, že to vůbec někdo kupuje. Nevěřím tomu, že Kulhánek by seděl nad Vládci strachu a říkal si “teď tam musím vrazit milostnou scénu, aby to bavilo taky holky”. 🙂

  24. Já ženy považuji za čtenářskou menšinu obecně – nezkoumala jsem ale statistiky, hodnotím jen své okolí – tj. ty, co nepatří do sf/f okruhu:-) Osobu mužského pohlaví, co přečetla za svůj život jen dvě tři knihy znám je jednu, četbě neholdujícíh osob ženského pohlaví napočítím celkem dost:-(

  25. NO, hanino, to si nejsem jistá, že to platí obecně. Každopádně knihkupci vydělávají víc než dřív a denně u nás vyjde (pozor, teď se držte) 700 nových knih. To není překlep, to je statistický fakt. Já tedy nevím, co vše se do toho řadí, zřejmě i skripta a tak, zkrátka všechno, a ne vše z toho se běžně prodává, ale taková dávka… No, jsem zvědavá, jestli se tam někam vejde i moje už odevzdané novelka :o)). A alraune čtu (narozdlíl od Kulhánka) velmi velmi ráda.

  26. Může to být jen můj osobní dojem, ale strávila jsem dětství v knihovně, a vždycky tam bylo plno holek 🙂 Za výpůjčním pultem i před ním.Jistě, můžeme se bavit o tom, nakolik jsou naklonované příběhy o tom, že holčička jezdí na koni, literaturou, ale holky nepochybně čtou. No a tak v 13 letech nahradi toho bílého koníčka černovlasým upírem a to je naše chvíle :)))

  27. A Vaše chvíle trvá,
    dokud toho upírka nepotká doopravdy, nebo dokud nedojde na kroužkování, protože pak přichází jiné starosti…. Jak to vypadá statisticky s fungující domácností, kdy jeden z páru je upír? Zaregistroval jsem Mrakulu a nějaké sklony k podobnému “konci” se projevují i u Lotty. Může mě tu někdo doplnit?

  28. Když je jeden z páru upír/ka, tak imho na hovno. Upíři nestárnou, lidé ano, i s reprodukcí je to na levačku. Je to prostě jen epizoda. Stejně špatná prognóza je s elfem/elfkou 🙂 Pokud jde o pár upír/upírka (a obě další varianty), tam to vidím celkem dobře, ostatně Gasparovi jsou přímo vzorem stárnoucích manželů.

  29. A co
    zaklínačky, runičky a podobně dlouhověká havěť? A pokud zabrousíme do budoucnosti, co třeba hoopeři ze Spatterjaye? Ti všichni vydrží biologicky zachovalí taky zatraceně dlouho, nehledě na zajímavé možnosti reakce upířího organismu na hooperský virus. Mám jistou představu, ale nedovedu si představit, jak potom uživit hooperku – upírku Tinu Salo….

  30. Mezi čtenářstvem fantastiky samozřejmě – nikdy by se mi nesnilo o tom zpochybňovat sílu harlekýnek, Viewegha a knih o tom, jak to doopravdy bylo mezi Karlem a Vendulou.Ano, když začneme probírat čtenářství z genderového hlediska, je vhodné takové fakty zaznamenávat.

  31. Martino, uvádí se v ČR 17 tisíc knižních titulů ročně, což při 365 dnech je asi 46 a půl knihy na den. A ano, v tomto počtu jsou zahrnuta skripta a různé brožury, pokud se nemýlím, jako kniha je definováno to, co má ISBN.

  32. No jo,
    ale stejně tím není vyřešená ta reprodukce, ne? Nebo bude v dalším díle Tiny Salo mít Tina s Kayem mimčátko? To aby v hlavní roli byla sociálka a FOD, ne?._D

  33. k páru, kde jedna půlka je upírská – mrakula má výhodou, že je kouzelnice, a ty v jejím světě žijí dlouho, ale věčně ne – vono se to de facto podělá už v dalším pokračování, bude-li jaké:-)všem dalším upírsko-lidským párům ale držím pěstí! Na bázi literatury a filmu, ovšem:-)))

  34. Reprodukce? Vzhledem k tomu, že je Kay mrtvý, reprodukovat už se nebude, koneckonců, děti určitě nadělal zaživa :)) Dětma to nebudu komplikovat. :))

  35. S párováním postav ve fantasy
    bývá problém, pokud is člověk namyslí nějaké ty elfy, skřety, do toho pár lidiček…… Ta dlouhověkost v tom prostě dělá zmatky. Já to nakonec vyřešila tak, že tvrdím, že např. elfové sice žijou dýl než trpaslíci nebo jiná havěť, ale ne zas o tolik – takže v přepočtu na náš čas by moji elfové žili cca do 100 let, zatímco trpaslíci průměrně do padesáti, takže už se to dá skloubit.Ještě ad “in” věci: osobně mám pocit, že z normální věci uděláš značkovou, stylovou “in” věc i úplně bez peněz: prostě tak, že vehemetně a hodně sebevědomě tvrdíš, že to stylový je, a stádní část těch, kterým to vnucuješ /cca 80proc. populace/ , se prostě chytne, páč nemá vlastní názor.

  36. Alraune, z toho co píšeš, jsem chmnurně vydekukovala, že zaklínačce Lotě a upírákovi Uriášovi, asi také pšenka nepokvete – četla jsem o nich zatím jen ,,Stříbro, je, když…”

  37. Nojo, Petro, ale jak velkou část populace jsi si svým sebevědomým tvrzením schopna zasáhnout? :)Hanino, to není ten typ vztahu 🙂

  38. No…
    to závisí na tom, jak moc drzosti a právě toho sebevědomí ze sebe v dané chvíli člověk vydoluje…. já nemyslela konkrétně sebe, protože já cokoli, co by se aspoň vzdáleně podobalo knize, ještě asi sto let nedopíšu .-))

  39. Nojo, smiřte se s tím, že jediný pár, u kterého přichází v úvahu potomstvo, je Moire s Desem a tam to s otcovstvím není vůbec jednoduchý.:)

  40. Ale tady původně
    nešlo o potomstvo ale o hrdinské mordování. Obecenstvo je schopné schroupnout Geralta propíchnutého v pouliční bitce podávkama, ale nejspíš by neuneslo, kdyby ho Yennefer po 150 letech spokojeného a možná poněkud nudného manželství umlátila po návratu z hospody pánví nebo válečkem na nudle….. Totéž zřejmě bude platit i pro jejich následovníky.

  41. Na druhé straně, obecenstvo možná na to, až Moire Desmonda vezme po hlavě, lačně čeká, protože u nich se to dá předpokládat 🙂 (Mch, Geralt je přesně ten typ chlapa, co je bit od rána do večera, nějak si o to koleduje :)Domácí zabíjačka, no vidíš to, to je dobrej tip na zápletku.

  42. A nezapomeň,
    že upíři se vracej z různejch míst a skupenství, ale žádnej ještě nepovstal z kočičího žaludku:-))!Moire? Ta se nedřív musí stát představenou klanu bojových mágů a potom se musí naučit slušně vařit (nemyslim kafe od Žida). Pak teprv může Desmonda zlikvidovat – fláknout ho poctivě kovanou pánví, až jí mlsně poleze do hrnce:-). Aby byla smrt náležitě šokující, musí být příčina banální a neočekávaná.

  43. Moire má určité možnosti rozvoje, ale jestli se naučí vařit, to nevím. V druhém díle hraje velkou roli její hospodyně :)))


  44. Otázka zní, jestli domácí zabíjačka coby zápletka přitahuje spíš tu majoritní nebo minoritní část čtenářstva. .-))

  45. Hele, když se tu tak krásně rozvedla diskuze mám dotaz – i když je teda docela mísu, tak po mě prosím nic neházejte – co si myslíte o anachronismech v humorné fantasy? Tedkonc to totiž řeším.

  46. Hani,
    by ,ně zajímalo, co píšeš, ale asi se o tím nesmí žvanit tady, viď? 🙂

  47. já nic nepíšu, já jsem ráda, že mám diplomku, jen by mě to zajímalo, jestli to ostatní vidí stejně jako já nbeo jinak.

  48. V humornej fantasy sú anachronizmy nevyhnutné. Humor v nich totiž vzniká predovšetkým alegóriami na náš súčasný svet. Terry o tom niečo vie.


  49. možno nie nevyhnutné, ale celkom časté…:-)

  50. Inak k tej diskusii o “ženskom” a “chlapskom” písaní mi z nejakého dôvodu napadla scéna z westernu Rýchlejší než smrť, v ktorom hrá Sharon Stone pištoľníčku a prihlási sa do streleckej súťaže, aby sa mohla pomstiť vrahovi svojho otca. Nuž tak sa teda prihlási, ale odmietnu ju zapísať na zoznam.Sharon: “Prečo? Máte niečo proti ženám?”Šéf: “Nie. Ide len o to, že ženské na hovno strieľajú.”Nato Sharon samozrejme predvedie, že strieľať vie, ale tak či onak je jediná baba v tej súťaži medzi asi 20 chlapmi. Je to šovinizmus tvorcov? Nie, len poukázanie na fakt, že niektoré veci chlapi robiť vedia a ženy nie, alebo len vzácne. A naopak. Kam tým mierim? Ženské autorky fantasy, prosím, nenapodobňujte Žambocha či Howarda, nepíšte heroic fantasy a nesnažte sa premršteným násilím a drsnou sexualitou v príbehoch priblížiť ku “chlapskému písaniu”. Občas to pozorujem, strašne to z tých textov trčí a bolo by to smiešne, keby to nebolo trápne… Podobne by vyznelo, keby sa Kulhánek pokúšal napísať niečo na spôsob Rozum a cit.Ehm, toto sa v žiadnom prípade netýkalo Petry! 😉

  51. Problém
    je, že pokud nasereš chlapa, nejdřív to pořeší v hospodě a pak tě možná půjde zabít. Pokud nasereš ženskou, zabije tě tím, co jí přijde pod ruku a řešit to bude až u soudu. Párkrát se stalo, že baba v afektu vysolila do chlapa celej zásobník a při tom do té doby znala bouchačku jen z obrázků!

  52. No,ono jde hlavně o to, aby člověk nepsal o něčem, o čem nic neví a v jádře mu to ani nic neříká :)) Pokud military sci-fi píše vojanda, je to ok, pokud recepční z reklamní agentury, která nebyla ani na branným kurzu, dopadne to podle toho :)Zrovna tak je to i s hrdiny… Člověk klidně může mít akční hrdinku, ale pokud má žít jako Conan, bude taky jako Conan vypadat a tím pádem… ehm, to zřejmě nebude čtyřicetikilová plavá víla ale stodesetikilová plavá mašina, no :)A to samé přirozeně platí i pro chlapy… Zkrátka, o čem nic nevím, do toho se necpu a je.

  53. Je fakt,
    že u pár knih a filmů jsem se bavil spíš na úkor autora či režiséra – většinou proto, abych nemusel plakat nad předloženým dílem.

  54. To není problém
    to pak mmůžou nstat tři možnosti:že si autor ze sebe dělal legraci sám a bylo to tak i pochopeno2. že si autor ze sebe dělal legraci sám a nebylo to tak pochopeno – to je žel často můj případ. .-)3. že to autor myslel vážně a ostatní se na jeho úkor baví

  55. Taky jsem “hořce zaplakala,” když jsem si přečetla pár Vašich věcí. Teď můžu přejmenovat svou složku “budoucí bestseller” na “ubohé napodobeniny Petry Neomillnerové”. Svou hlavní hrdinku Vilyu nechat upálit a zítra si jít koupit Vaše Hry na bolest, což taky asi udělám 🙂

  56. Kdy
    uvidíme nějakou tu upírárnu/fantasy od Alraune v kině? Nebo aspoň jako komiks…..

  57. Fanfilmy
    Ahoj všichni, mám na vás momentálně takovou malou prosbu: domluvila jsem se, že napíšu článek o fanouškovských filmech, tak bych byla moc ráda, pokud něco víte o nějakém takovém díle nebo a skupině tvůrců, abyste mi to nabonzovali na: petra.starkova@gmail.com nebo poslali autorům tento vzkaz ať se mi ozvou…Fanouškovské variace na Pottera už asi ani nechci, už jich je dost, teď bych potřebovala spíš fan Tolkiena a Starcokoliv…Díky za případnou spolupráci, pomůžete tím /doufám/ popularizaci fantasy. .-))

  58. Mrkni se
    na stránky CSWU a Jediland. Starwarsáci napáchali nějaké fanfilmy, tož se tam poptej na odkazy a pachatele. Kdysi se tím chlubili na Pragoconu, ale po nevalných zkušenostech páchají jinej con…

  59. Re: Fanfilmy
    http://www.bandatrotlu.com/ – předabované Společenstvo Prstenu, míněno jako parodie (Pán pařmenů), v druhém filmu, Gorila, je geniálně zparodovaný SW souboj světelných mečů.

  60. Střelče, kdyby mi to zfilmovali, bylo by to beztak do osmnácti nepřístupný 🙂

  61. Na to se dneska
    tolik nekouká. Ze zákona smíš sex provozovat od 15, ale jenom potmě, nebo se zavázanejma očima. Vidět sex totiž smíš až od 18…. na dětskejch táborech se u 13 letech krakenů vyskytujou kondomy častěji a ve větším množství, než chlast a cigára (zkušenosti vedoucích). Psát na to téma ale nemůžeš, neb se evropsky bojuje proti dětské pornografii…..

  62. Škoda FP, škoda pro SFFH
    Holt už to tak vypadá, že podle počtu recenzí a článků na FP za poslední dva měsíce, tenhle “historický” a památný SF/F server výrazně utlumuje svou činnost, což je strašná škoda.Samozřejmě, že je tady Sarden,Fantasya, Daemon (nebo Agent-JFK/JFK Fans :)) a další weby, který jsou stejně super, ale i tak si říkám: škoda, přeškoda… Nebyla by nějaká oficiální zprávička, jestli se ještě můžeme těšit? A nebo už fakticky končíme…?

  63. Uz jsem davno chtel nejaky informativni textik sepsat, takze to za domaci ukol dohledne spravim a vsechny vas zpravim o tom, ze vlastne neni o cem. FP jsem delal sedm let zadarmo a uz si to dovolit nemohu, vetsina redaktoru (potom, co jsem je “vychoval”) utekla k platici konkurenci, nebo se jim zmenila zivotni situace a dale tvorit s takovym zapalem nemohou. Pokud se tedy soucasna situace nezmeni, bude FP nadale postupne umirat. Jestli umre uplne se s Nerem rozhodneme cca kolem Vanoc. Do te doby bude situace vypadat tak, jak vypada ted. Tedy jeste o dost hure nez kdysi (pro mne aspon trochu odpocinkovejsi) prazdninove provozy.(navic ted dodelavam magisterske studium a vypada to, ze krome toho uz stejne cele leto nebudu schopen niceho jineho nez zaslouzeneho odpocinku).

  64. Myslím, že ten rozhovor je povedený a noje její nejoblíbenější povídka je Zmetek z temnot

  65. Jen si tak trochu cucnout… Právě vychází další kniha ze serie Tina Salo – Doušek věčnosti.Křest se bude konat v klubu Alternatiff http://www.alternatiff.cz/ 7.5. od 18 hodin.Knihu pokřtí Robert Rosenberg, všichni jsou zváni, tematicky odění účastníci vítáni.Sáčky s krví budou k dispozici.

  66. Alraune
    to mi děláš schválně, a vůbec všem, co se nedostaneme do Prahy. Koukej udělat nějakou podobnou akci i v Brně!

  67. Tak daleko mé prsty nesahají :)) Tak holt zas na Fenixu 🙂

  68. Jenže
    to vůbec nejni spravedlivý, že se v Brně nic krom Fénixconu neděje. Fakt to tam nechceš zkusit? Já myslím, že by lidi přišli, nebo ne?

  69. Díky
    to jsem netušila, nikde není oznam. .-) Díky moc za info.

  70. hry na bolest
    Četl jsem knihu hry na bolest a musím uznat, že mě docela zklamala. Nejlépe to vystihla jedna recenze v nevím teď jakém periodiku nadpisem…příběhy bez příběhu…zní to divně, ale je to tak. Faktem zůstává, že jsem ke knize přistupoval s jinými očekáváními a proto mě ve finále zklamala. Povídka Mlynářčina náruč, kterou jsem již dříve četl v pevnosti, mi osobně přijde asi nejlepší. Nemá smysl cpát do knih tolika násilí, jako spíše příběh, nýbrž když budu chtít sado maso a jiná (povedená zvěrstva) sáhnu po Markýzi De Sadem, kde je všeho přemíru v takové intenzitě, že Hry na bolest oproti tomu vypadají docela směšně…nic ve zlém. Ještě mám vaše knihy Vlastní krev a Písně čarodějky na které se těším až si je přečtu…

  71. Hry na bolest je specifická kniha pro zcela specifickou cílovku, dobrá polovina textů byla původně napsaná pro web bdsm.cz. (Mmch, de Sade zdaleka neuspokojí všechny sadomasochisty, právě proto, že je násilí až příliš :)Pokud se vám líbila Mlynářčina náruč, doporučuju Psí zimu, román se stejnými hrdiny,který vyjde během měsíce.

  72. Psí zima
    Tak na Lotu už se opravdu těší [FP: omlouvame se, text nahradili hackeri a nelze obnovit ze zalohy :o(]

  73. Bude, už se čeká jen na obálku [FP: omlouvame se, text nahradili hackeri a nelze obnovit ze zalohy :o(]

  74. Ochutnávku jsem četla včera, pěkně jsem se namlsala 🙂

  75. Nápodobně, kéž by vyšla běhen následujícího týdne – vzala bych si ji na dovču :o))

  76. Měla by vyjít během příštího týdne, každopádně je v tiskárně.

Zanechat odpověď