Téměř všechny vaše knihy jsou v žánru fantasy. Co vás na něm tak zaujalo?
Mnoho věcí. Starobylost, výpravná atmosféra, prvky samotné fantasy jako takové. Svět, kde jsou kouzla, draci, rytíři a další by bylo jistě úžasné vidět — ale musím připustit, že bych tam pravděpodobně žít nechtěl. Pochybuji, že bych tam vydržel dlouho…

Poslouchal jste před spaním pohádky? Vyprávěli Vám je rodiče?
Někdy. Když jsem se naučil číst, dostával jsem jako dárek pohádkové knížky, protože moji rodiče viděli, že jsem z nich měl největší radost.

Také často píšete o dracích. Co vás na nich tak okouzlilo?
Jejich ryzí síla a velkolepost. Také mám velice rád dinosaury, kteří pro nás jsou k drakům asi nejblíže. Draci jsou jakousi elementární, ohromující silou, na rozdíl od čehokoli, co existuje dnes. Byli součástí snad skoro každého mýtu od počátku věků.

Když už jsme u těch draků, vy jste se seznámil s Dragonlance teprve potom, co jste dostal nabídku psát o tomto světě.
Než jsem se setkal s vydavatelem, opravdu jsem nic z Dragonlance nečetl. Věděl jsem jen, že TSR vydává fantasy epos, a že by se mohla zajímat o mé práce. Když se mě zeptali, jestli bych neměl zájem podílet se nějakými nápady na Dragonlance antologiích, přečetl jsem si vše, co bylo dostupné, a byl jsem tím ihned fascinován. Toto byl výpravný svět, takový jaký jsem si vždy představoval, plný kouzelných prvků a postav. Je malým zázrakem, že zůstává tak oblíbeným. Našel jsem mnoho, na čem by se dalo pracovat. Tak mnoho, že jsem mohl předložit čtyři náměty na povídky, z nichž tři potom zakoupili.

TSR vám nabídla možnost napsat The Legend of Huma, jednu z nejdůležitějších legend celého cyklu. Co jste cítil, když jste dostal takovou nabídku?
Dostal jsem trochu strach. Dragonlance byla v New York Times uváděna jako jedna z nejlepších sérií. Nicméně, takové příležitosti jsem se nemohl zříci. Nejen, že jsem se tím mohl představit nespočetným čtenářům, ale mohl jsem to udělat pomocí světa, který mám sám rád. Nemohl jsem žádat o větší šanci.

Huma ve vašem pojetí je tragický hrdina a stejně tak i hluboce lidská postava. Jak dlouho jste psal tuto knihu a jaké při tom byly vaše představy?
Zabralo mi šest měsíců vytvořit koncept, který se nakonec stal románem. Od počátku jsem věděl, že chci aby Huma byl velmi lidský, měl velké schopnosti, ale zároveň dělal chyby. Čtenáři by se s ním potom mohli lépe ztotožnit. Největší hrdinové jsou ti, kteří se za ně vůbec nepovažují, kteří jednoduše dělají to, co musí, bez ohledu na možnou cenu, kterou budou muset zaplatit. Jsem na tento román hrdý a stále dostávám až děsivé množství komentářů a poznámek od čtenářů, kteří z jeho četby měli opravdu potěšení. Moc to pro mě znamená.

Další vaše oblíbené téma jsou minotauři, zvláště Kaz. Co na nich máte rád?
Kaz byl nejdříve vytvořen proto, aby bylo možné porovnat dvě čestné, hrdinské postavy. Ovšem ukázal se být tak populární, že jsem mohl dál rozvíjet nejen jeho, ale i jeho rasu. Vždycky jsem byl fascinován mýtem okolo minotaurů, takže pohrávání si s celou rasou se ukázalo být vzrušujícím. Z toho mála, co jsem byl schopen shromáždit, jsem je mohl ukázal jako větší měrou inteligentní, i když domýšlivé a arogantní tvory, asi tak jako Římané, kterým jsou podobní i svým společenstvím. Upřímně je shledávám jako jednu z nejzajímavějších kultur na celém Krynnu, ať už v dobrém či zlém, a každý další návrat k nim mi odhalí nový pohled do jejich charakterů. Doufám, že čtenáři to cítí stejně jako já.

Vaše zatím nejnovější kniha v Dragonlance je The Citadel. Co nového připravujete?
V oblasti kratších prací to budou dvě věci. První je “Hunger”, temný příběh o drakoniánech, který se objeví v Dragonlance antologii “The Search for Magic”. Druhou je novela o střetu dvou minotaurů v “A Matter of Honor” (Věci cti), datum jejího vydání zatím není ještě blíže specifikován. Mým nejnovějším románovým projektem je trilogie vztahující se k současné (na Krynnu) minotauří říši. Události tam budou mít dopad na celý Krynn, ale to je vše, co mohu prozradit.

Margaret Weis a Tracy Hickman Vás považují za jednoho z nejlepších autorů celé Dragonlance série. (Samozřejmě mimo sebe.) Co na to říkáte?
Pokud Margaret a Tracy nepřestávají souhlasit s mým podílem na Dragonlance, jsem jim za to moc vděčný. Nebyla by totiž žádná říše minotaurů, žádný Huma, žádný Kaz a žádný Krynn — kdyby oni s takovou zručností neutkali tento svět v trilogiích Chronicles a Legends. Oni a několik vybraných lidí v zákulisí představují, přinejmenším pro mě, Dragonlance.

Jaká byla Vaše spolupráce s TSR a jaká je nyní s Wizards of the Coast? Jak probíhalo Vaše jednání s redaktory a vydavateli?
Pracuji se stejným redaktorem už od prvního dne, takže většinou běží stejně. V jednání jsou nutné vzájemné ústupky a kompromisy. Nezjistil jsem, že by jednání s TSR či Wizards of the Coast bylo obtížnější než s jakýmkoli jiným vydavatelem, kterého jsem kdy měl.

Cyklus Dragonrealm je rovněž vaší prací. Můžete ho krátce představit českým čtenářům? Zatím se u nás, bohužel, nenašel nikdo, kdo by ho vydával. (Což je podle mě velká škoda.)
Dragonrealm jsem vytvořil dříve než jsem vůbec slyšel o Dragonlance. Dragonrealm je vlastně série o třinácti královstvích dlouho ovládaných Dračími králi, kteří mohou měnit tvar. Na počátku prvního románu, který byl mimochodem jednou z ukázek, jež mi získaly práci na Dragonlance, ozvěny strašlivé války mezi Dračími králi a skupinou lidských čarodějů — nazvané Rotační válka — dosáhnou až k vnukovi čaroděje, který tu skupinu vedl. Rozhodnuti, že se stejná věc už nesmí opakovat, hledá ho část dračích lordů Cabe Bedlama s myšlenkou, že ho zabijí. Když se jim to nepodaří, zahajují nový boj, kdy Cabe, přízračný hřebec Darkhorse, ptačí Gryphon a další bojují nejen proti Dračím králům, ale i dalším nebezpečím, která vyvstávají. Každý román je samostatným příběhem, ale všechny dohromady tvoří jednu velkou tapisérii. Sedm z nich sleduje Cabea v časové posloupnosti, tři další se věnují objasnění, jak se různé prvky příběhu, včetně Dračích králů samotných, vytvářely.
Jednu dobu se hovořilo o nějakém českém vydavateli tohoto cyklu, ale sešlo z toho. V Polsku i Rusku byla práva zakoupena a knihy už od té doby vyšly nejméně třikrát. V těchto zemích jsou nyní opět vydávány jako paperbacky.
Ačkoli knihy můžete zakoupit v různých obchodech, je také možné objednat si je poštou přese mne. Ti, kteří budou mít zájem, mohou zjistit více a zároveň kontaktovat mě na mé webové stránce: http://www.sff.net/people/knaak.

V poslední době jste publikoval několik knih z prostředí počítačových her. (Diablo, Warcraft) Hrajete na svém počítači hry? Jak jste se dostal k tomuto žánru?
Hraji výjimečně, psaní je u mne na prvním místě a zabírá spoustu času. Vždy ovšem hraji hry, o kterých píšu. Jak jinak bych je mohl dostatečně poznat?
Moje práce na Dragonlance, která vlastně s hrou souvisí, mi otevřela cestu. Napsal jsem román podle počítačové hry pod názvem SHATTERED LIGHT. Moji redaktoři v Pocket Books mi pak volali, že kniha jde dobře na odbyt, a když firma Blizzard uzavřela dohodu na vydávání románů podle jejich nejlépe prodávaných počítačových her. Mysleli přitom na mě. Užívám si práci na světech vytvořených jinými lidmi, pokud mi garantují alespoň trochu originality. Když tomu tak je, udělám co umím, abych jejich projekt udržel na živu. Doposud je nejvíce fanoušků spokojeno s mými knihami o Diablu a Warcraftu.

Co vás v psaní inspiruje a jaký je vlastně styl vaší práce?
Liší se příběh od příběhu. Některé se opírají o jedinou představu, na níž jsem postavil osnovu příběhu i charaktery postav. Jiné se opírají o postavy, a já se pokouším si představit, jak by se chovaly ve střetu se světem kolem nich. U Dragonrealm jsem nejprve vytvořil krajinu a teprve potom jí zalidnil tak širokou škálou postav, jakou jsem si jen dokázal představit.
Nejprve si vytvořím hrubou osnovu a hned píšu. Pak porovnávám jednotlivé kapitoly s poznámkami, abych zjistil, kde se rozcházím s původním zámyslem. Tím řádně pokryji důležitá fakta. Pak už je to jenom ťukání do počítače.

Rád cestujete. Všiml jsem si, že na pozadí Vaší fotografie na webu je Stonehenge. Které země v Evropě jste navštívil a jak se vám líbily?
Potěšila každá země, kterou se mi podařilo navštívit. Většinou jsem byl v Západní Evropě — Anglii a Skotsku, Německu, Francii, Lucembursku, Holandsku, Dánsku, Norsku a Švédsku. Také jsem navštívil Kanadu. Skoro jsem se dostal i do Rumunska, ale bohužel můj pracovní program mi to nakonec neumožnil. Rád bych viděl více z Evropy, včetně Prahy, ale v poslední době se mi nedostává času. Obvykle najdu něco zajímavého všude, kam cestuji. Obzvláště jsem si oblíbil Německo, protože matčina rodina pochází z Trieru, krásného vinařského města, jehož historie sahá až k Římanům.

Také jste velký čtenář. Mezi jinými je vašim oblíbených autorem Glen Cook. Které jeho knihy máte rád nejvíce a proč? Co si myslíte o Černé Legii? Které další autory byste doporučil našim čtenářům?
Doopravdy si myslím, že Černá Legie je Cookova nejlepší práce. Doporučil bych jí komukoli. Jen moc nefanděte kterékoli postavě, protože mají tendenci umírat. Jinak je to odvážná military fantasy.
Vedle Margaret a Tracyho bych doporučil práce Rogera Zelaznyho, zejména jeho Kroniky Amberu, L. Sprague de Camp napsal také množství báječných příběhů. Ze scifi je dobrý Robert Sawyer.

Co nového právě připravujete? (Jestli to není tajemství.)
Vedle své práce pro Dragonlance právě píšu třetí knihu série Diablo. Bude se jmenovat THE KINGDOM OF SHADOW. Když skupina lovců pokladů dospěla k ruinám legendárního města Ureh, objevila, že město není zase tak mrtvé, jak si mysleli — nebo možná vlastně je…
Možná se vrátím také v Dragonrealm, jestli dopisy, které dostávám budou pokračovat.

Děkuji za Vaše odpovědi.

Vše nejlepší přeje
Richard A. Knaak