Zlatý věk SF #3: H. Gernsback a první SF časopisy

Dokončení kapitoly o první magazínové SF v USA, které se neslo ve znamení Hugo Gernsbacka a jeho počinů. V době jeho působení byly položeny základy fandomu a conů a Gernsback se o to velmi zasloužil právě svými SF magazíny.

2.3. Hugo Gernsback a první specializované SF časopisy

V roce 1926 vznikl první specializovaný SF časopis, Amazing Stories. Jeho zakladatelem a zároveň vydavatelem byl Hugo Gernsback, významná postava z dob rané SF.

Hugo Gernsback (1884 – 1967) byl původem z Lucemburska. Do Spojených států se přistěhoval v roce 1904, aby zde obchodně uplatnil své technické vzdělání. Jeho velkým zájmem bylo vše, co souviselo s elektronikou a radiotechnikou, zvláště pak s jejím budoucím vývojem. Rok po příchodu do USA založil Electric Importing Co. a roku 1906 zásoboval trh domácími rádiovými přijímači.

V roce 1908 založil svůj první časopis Modern Electrics a stal se i jeho editorem. Časopis si kladl za cíl přiblížit čtenáři budoucí zázraky vědy a techniky a mimo článků jako např. „Jak si vyrobit elektronickou píšťalu“ zde Gernsback v průběhu let 1911–12 vydal pod pseudonymem Ralph 124C 41+ i stejnojmenný vizionářšký román. Ten sice nebyl z beletristického hlediska příliš povedený, lze z něj však jasně vyčíst Gernsbackův zájem o SF jakožto prostředek předpovídání budoucnosti.

Modern Electrics byl později (1915) přejmenován na Electrical Experimenter, ovšem i nadále v něm pravidelně vycházela fikce. Gernsback pro něj napsal řadu příběhů o vědeckých dobrodružstvích Barona Prášila[1].

Roku 1920 Gernsback svůj časopis opět přejmenoval, tentokrát na Science and Invention. Nadále zde pravidelně vycházela fikce a srpnové číslo z roku 1923 bylo celé věnováno tomu, co Gernsback později nazval „scientific fiction“. Gernsback poté uvažoval o vytvoření nového doprovodného magazínu, který by se jmenoval Scientifiction, nicméně až v dubnu roku 1926 vyšlo první číslo Amazing Stories, vůbec prvního specializovaného SF časopisu v angličtině. Hugo Gernsback byl sice zároveň jeho vydavatelem i editorem, většinu editorské práce však za něj zastal jeho asistent T. O’Conor Sloane.

Amazing Stories (a později i Science Wonder Stories a Air Wonder Stories) byl sice tištěn na stejném papíře jako běžné pulpy, měl však formát slicků a rovné okraje. Ve stojanech na časopisy byl vždy vystavován společně se slicky. To mu společně se zaměřením na vědeckou fikci dodávalo větší vážnosti, ačkoliv zde občas vycházely i povídky autorů, kteří byli pravidelnými přispěvateli pulpových magazínů. Vyšší kvalita obsahu však byla vykoupena i vyšší cenou, která činila plných dvacet pět centů oproti obvyklým deseti. Za ni však čtenář dostal časopis čítající až sto tisíc slov fikce na devadesáti šesti stranách.

Zpočátku Gernsback v časopise přetiskoval množství povídek H. G. Wellse, Julese Vernea a E. A. Poea (jež Gernsback považoval za zakladatele SF) a novější pulpové povídky Garretta P. Servisse, A. Merritta či Murraye Leinstera. Frank R. Paul, Gernsbackův „dvorní“ výtvarník, doplňoval časopis stylovými ilustracemi (vliv Franka R. Paula na SF ilustraci přetrvával dlouho až do druhé poloviny dvacátého století).

Původní materiál začal ve větším množství vycházet od roku 1928 – tehdy v Amazing Stories vydali své první povídky Miles J. Breuer, David H. Keller a Jack Williamson. V dubnovém čísle pak vyšel jak první z příběhů o Bucku Rogersovi (Philip Francis Nowlan: Armageddon 2419 A.D.), tak i první část proslulého románu The Skylark of Space od E. E. „Doca“ Smithe a Lee Hawkinse Garbyho.

V roce 1927 se Gernsbackovi v redakci nahromadilo větší množství povídek, a tak vydal mimořádné číslo časopisu pod názvem Amazing Stories Annual se zvýšeným počtem stran (144)[2]. Jeho hlavním lákadlem byla povídka Edgara Rice Burroughse Master Mind of Mars. Podobně jako v případě samotného Amazing Stories, i úspěch doprovodného časopisu byl okamžitý, a tak tento začal od následujícího roku vycházet čtvrtletně. Každé z celkem dvaceti dvou čísel Amazing Stories Quarterly obsahovalo kompletní román (či novelu). Kromě prvního čísla (When the Sleeper Wakes od H. G. Wellse) se jednalo o původní díla. Vyšlo zde množství významných pulpových románů tehdejší doby, mezi jinými např. White Lilly (John Taine, 1930), The Birth of a New Republic (Miles J. Breuer a Jack Williamson, 1930) či Invaders from the Infinite (John W. Campbell Jr, 1932). V přetisku zde vyšel i Gernsbackův Ralph 124C 41+.

Roku 1929 Gernsbackovo vydavatelství Experimenter Publishing Company zbankrotovalo a novým vlastníkem časopisu se stal Teck Publications. Novým editorem se záhy stal zmiňovaný T. O’Connor Sloane. Sloane nadobro upustil od přetiskování děl slavných evropských autorů, pokračoval však v linii nastolené Gernsbackem, kladoucí důraz na didaktizující fikci (viz 2.4.).

Gernsback se nemínil vzdát svých vydavatelských plánů ani opustit pole SF. Okamžitě založil Gernsback Publications, Inc. a s sním i nový časopis s názvem Science Wonder Stories. První číslo vyšlo v černu 1929, první číslo Amazing Stories od nového vydavatele o měsíc později – oba časopisy si tak začaly konkurovat. Objem časopisecké SF se tak zdvojnásobil, záhy dokonce ztrojnásobil, když k Science Wonder Stories přibyl (vedle Science Wonder Quarterly) ještě doprovodný magazín Air Wonder Stories. Pochopitelně pojetí SF bylo ve všech těchto časopisech (včetně Amazing Stories) víceméně stejné; přeci jen se však od sebe obsahově odlišovaly. Nejmarkantnější to bylo v případě titulu Air Wonder Stories, který byl velice úzce specializován. Příběhy zde publikované se zabývaly nejrůznějšími podobami letecké dopravy budoucnosti a jedenáct čísel časopisu tuto problematiku námětově zcela vyčerpalo. Proto již po roce existence byly Science Wonder Stories a Air Wonder Stories sloučeny do jednoho titulu s názvem Wonder Stories (pro úplnost dodejme, že ze Science Wonder Quarterly se tak stal Wonder Stories Quarterly), pod nímž vycházel následujících sedm let.

Kromě těchto časopisů Gernsback vydával ještě Scientific Detective Monthly (později pod názvem Amazing Detective Tales). Ani zde Gernsback nezapřel svoji osobnost – v detektivních povídkách zde publikovaných hrály vždy hlavní roli nové vědecké metody zjišťování zločinu. Tento titul však nebyl příliš úspěšný, vyšlo pouze deset čísel (první v lednu roku 1930). Zbylé časopisy si vedly lépe, přesto však brzy zanikly nebo byly odprodány – roku 1933 vyšlo poslední číslo Wonder Stories Quarterly a samotný Wonder Stories změnil vlastníka roku 1936 (pod novým názvem Thrilling Wonder Stories ho pak vydávali Beacon Magazines).

Gernsback se pak dále věnoval ještě mnoha projektům. Vedle celé řady časopisů (nejen) o elektronice (Practical Electrics, Radio Amateur News, Radio And Television, Radio Craft, Radio Electronics, Short-Wave And Television, Short-Wave Craft, Technocracy Review, Television, Television News atd. – kompletní výčet titulů vydavatelstí Gernsback Publications Inc. čítá více než 50 položek) se například pokusil proniknout i do nově se rodící oblasti komiksu, a to roku 1939 třemi čísly časopisu Superworld Comics. Poměrně velký ohlas sklidil jeho časopis Sexology a roku 1953 vydal celkem sedm čísel svého posledního SF časopisu Science Fiction Plus.

 

2.4. Gernsbackovo vizionářské pojetí SF a konsolidace žánru

Takřka v žádném encyklopedickém hesle či článku pojednávajícím o Hugo Gernsbackovi nechybí vedle obligátní zmínky o tom, že se jedná o „otce magazínové SF“ či „zakladatele americké SF“ i zmínka o tom, že Gernsback je autorem samotného pojmenování žánru. Důležitější však je, že identifikoval nové postupy v literatuře jako nový žánr a pokusil se definovat jeho obsah. Podobné pokusy se sice dají v literatuře vysledovat již dříve (viz např. E. A. Poe a jeho „arabesque reality“, „the poetry of science“ anglického básníka Williama Wilsona či „scientific romance“ H. G. Wellse), až Gernsbackovo pojetí se však pro svou jednoznačnost stalo jakýmsi uznávaným standardem.

V úvodníku prvního čísla Amazing Stories, který je manifestem SF, píše: „By ‘scientifiction’ I mean the Jules Verne, H. G. Wells and Edgar Allan Poe type of story –  a charming romance intermingled with scientific fact and prophetic vision. […] Not only do these amazing tales make tremendously interesting reading –  they are always instructive. They supply knowledge […] in a very palatable form. […] New inventions pictured for us in the scientifiction of today are not at all impossible of realisation tomorrow. […] Many great science stories destined to be of historical interest are still to be written. […] Posterity will point to them as having blazed a new trail, not only in literature and fiction, but progress as well.“[3]

Z uvedeného citátu vyplývá, jak velkou důležitost Gernsback přikládal didaktické a prorocké funkci SF literatury a vědecké složce science fiction[4]. Od přehnaného důrazu na tyto prvky bylo později upuštěno a v novém manifestu SF z roku 1938 od Johna W. Campbella Jr (viz 4.2.) již nejsou tolik akcentovány.

Gernsback sice vychází z díla J. Vernea a H. G. Wellse[5] (viz citát výše), povaha jeho děl je však zároveň značně odlišná. Literárně nejhodnotnější SF díla až do poloviny dvacátého století pocházejí od tzv. mainstreamových autorů, tj. autorů známých spíše jako tvůrci seriózních děl mimo žánr, či takových, kteří tvořili nezávisle na tradicích magazínové SF[6]. Jejich dílo vycházelo knižně a jako takové bylo zaměřeno na vzdělanější čtenáře. S rozmachem časopisů se však působiště SF podstatně rozšířilo, a to na čtenáře, kteří nekladli příliš vysoké nároky na literární kvalitu děl. Zvláště poté, co Gernsback soustředil tento druh SF do jednoho časopisu, rozevřela se pomyslná propast mezi mainstreamovou a magazínovou SF natolik, že lze hovořit o dvou rozdílných proudech uvnitř žánru – na jedné straně je seriózní literatura čili mainstreamová SF, na straně druhé oddechová magazínová četba, tzv. žánrová SF – genre SF (dalo by se právem namítnout, že SF v pojetí Gernsbacka nebyla oddechovou četbou v pravém slova smyslu; v jeho časopisech však dostávala stejný prostor i dobrodružná SF např. v podání E. R. Burroughse).

Přes uvedené rozdíly však měl Gernsback se svými slavnějšími předchůdci leccos společného – což se dá dobře ilustrovat na příkladu styčných prvků jeho díla a díla Julese Vernea.

Gernsback i Verne byli ovlivněni technickou revolucí a věřili, že technika zlepší život lidstva. Jules Verne proslul jako velký vizionář, jemuž se řada předpovědí ve více či méně vzdálené budoucnosti splnila. O Gernsbackovi se dá říci to samé a je k tomu ještě nutno dodat, že na uskutečnění svých vizí i sám aktivně pracoval – v době své smrti měl na patentovém úřadě přihlášených rovných osmdesát patentů (i když některé z nich byly očividně namířeny nesprávným směrem – jako např. jeho „ozofón“ – v originále osophone –, což bylo zařízení, jež mělo neslyšícím umožnit vnímat zvuky prostřednictvím zubů).

Fascinovalo ho především rádio, nový vynález, který měl Americe i ostatním zemím umožnit lepší dorozumění a prospět tak celému lidstvu. Jak již bylo zmíněno výše, Gernsback jako první nabídnul Američanům domácí rádiopřijímač a roku 1928 i jednoho z prvních předchůdců televize – čtenáři jeho časopisů se mohli dočíst, jak si dle podrobných schémat postavit vlastní soupravu pro přijímání televizních vln, šířených Gernsbackovou stanicí WRNY. Program stanice vycházel v newyorských Timesech (právě nákladnost tohoto vysílání vedla k bankrotu Experimenter Publishing Co. a tím pádem i (dočasnému) zániku Amazing Stories).

Pojmu „televize“ Gernsback užil poprvé již roku 1909 a celých dvacet let před vynálezem „opravdové“ televize, roku 1928, začal vydávat televizní časopis, All About Television. Na obálce prvního čísla byl obrázek rodiny, která sleduje ve speciálním zařízení zápas amerického fotbalu. Přesně podle motta Amazing Stories – „Extravagant Fiction Today – Cold Fact Tomorrow“. Plasty, nerez ocel, jukeboxy, magnetofony, solární energie – to vše tento vizionář předvídal.

Na člověka, který psal o Marťanech, požíval Gernsback nezvyklé úcty a přátelství prominentních vědců tehdejší doby (mj. Roberta Goddarda, vynálezce kapalinové rakety, Thomase A. Edisona, Guglielma Marconiho aj.). Řečeno jinak, člověk, který výrazně ovlivnil science fiction, byl sám ovlivněn svými známými z řad vědců. Spolupráce a přátelství s Nikolou Teslou, který byl Gernsbackovým velkým vzorem, se promítalo i do jeho literární tvorby. Tak například první kapitola jeho výše zmiňovaného románu Ralph 124C 41+ (vysl. „Ralph One-to-foresee-for-one plus“) je se vší pravděpodobností postavou tohoto slavného vynálezce inspirována (v románu hrdina-vědec rozpustí lavinu ve Švýcarsku intenzivními vlnami vysílanými éterem z laboratoře v New Yorku). V roce 1919 vydal Gernsback v Amazing Stories na pokračování Teslovu autobiografii My Inventions a v povídce The Magnetic Storm[7] dokonce vystupuje Tesla jako jednající postava (v Teslově laboratoři je vyvinuto zařízení, jež generuje silné magnetické pole; zařízení je použito ke zneškodnění německých zbraní, což má za následek konec první světové války).

Technika a věda vůbec hrála v Gernsbackových příbězích vždy hlavní roli. Není také divu – Gernsback totiž chápal science fiction především jako prostředek k popularizaci vědy (viz výše). To se pochopitelně odráží v jeho příbězích: poněkud schématizované postavy přistupují k problému vždy pragmaticky, bez zbytečných emocí, vyjadřují se pregnantně. Text bývá plný vědeckých termínů, z nichž mnohé autor sám vytvořil jako pojmenování budoucích vynálezů – např. „[…] tempreg (temperature regulated)“, „[…] a one-man cosmiflyer (a six-inch cosmic power generator which is strapped to the back and operates like a rocket without a hot exhaust)“[8]. Ralph 124C 41+ je spíše katalogem technických vymožeností 27. století, na konec knihy autor dokonce zařadil jeho rejstříkovou podobu (v originále „List of Specially Named Inventions and Technological Devices“).

Následující ukázka z úvodní kapitoly Gernsbackovy novely The Ultimate World[9] názorně vystihuje styl jeho tvorby:

It was 2330 when Dubois and his wife went to bed that night. Reclining on their auto bedprop, they were watching the late Color Picture News as it flashed on the large bedroom mirror, when without warning, the dateline, June 24 1996, the picture, sound and news all disappeared together. Simultaneously, a small tornado roared into the bedroom from the open west and south windows. the flimsy nightgown of Dukes wife was neatly ripped off her and disappeared through the west window, leaving her completely nude. Duke, wearing the latest style one-piece abrijama fared better—at least he stayed dressed.

He immediately noted that his normal weight of 180 pounds had almost vanished and that the tornado-like wind was not the reason. He and Donny held on desperately to the top of the bed while all sorts of light household objects sailed past them, some of the colliding painfully with their bodies. […]

“The house must be in a near-weightless, negative gravitational field,“ he yelled. “I cant weigh more than 20 pounds. There are some 20,000 cubic feet of air in the house that normally weighs 1,600 pounds…but now weigh only 150 or 160 pounds. Heavy new outside air is being sucked in with a weight difference of some 1,400 pounds…That creates the tornado, since lighter air is pushed out violently.“

[…] He stepped on the spring scale and said:

“See, what I said is right. I weigh exactly 18 pounds, just 10 percent of my 180 pounds weight!“ He gingerly picked up the featherweight wife and placed her on the scale. “Well what do you say now. You wont have to reduce anymore—a scant 13 pounds, just about 10 percent of your old weight!“

 

2.5. Gernsbackův vliv na SF

Dalo by se říci, že Hugo Gernsback působil na SF přímo i nepřímo. Mezi přímé vlivy patřila samotná jeho publikační činnost. Gernsback rozpoznal, pojmenoval a definoval obsah nového žánru a začal ho aktivně šířit. Zde pak psal o tom, jak vlastně psát science fiction.

Nepřímým vlivem bylo to, že poskytl žánru SF platformu pro jeho další rozvoj. Vytvořil tak základnu pro vznik fandomu a působiště pro nové autory. Sloupek dopisů editorovi byl jakýmsi fórem, kde čtenáři diskutovali o vývoji vědy a techniky a žánru samotného. Mnozí z nich se měli stát významnými spisovateli, kteří později formovali celou americkou SF. Poprvé se tak setkávali na stránkách SF časopisů již jako teenageři, diskutovali spolu, scházeli se, půjčovali si magazíny, zakládali fanouškovské organizace a později navštěvovali cony[10].

Charles D. Hornig a Hugo Gernsback pak roku 1934 prostřednictvím časopisu Wonder Stories založili organizaci Science Fiction League, která se stala profesionální základnou pro vznik fandomu.

Podle Henryho Jenkinse[11] měla skutečnost, že Gernsback vytvořil pojítko mezi radioamatéry a science fiction, velký vliv na to, jak americká SF nahlížela na komunikační technologie. Mnoho autorů rané SF si představovalo první kontakt lidstva s mimozemskou inteligencí právě prostřednictvím rádiových vln. Jiní ve svých dílech zobrazovali společnost budoucnosti, kde síť globálních telekomunikací přispěla k lepšímu porozumění mezi národy, což vedlo k definitivnímu vymizení válek. Poukazovali přitom na šíři vzdělání, kterou by bylo možné tímto způsobem předat lidem i v těch nejodlehlejších koutech světa.

V názorech na to, nakolik byl vliv Hugo Gernsbacka na (ranou) SF přínosem, se odborníci různí. Sam Moskowitz ho nazval „otcem science fiction“[12], zatímco Brian W. Aldiss tvrdí, že Gernsback se svým důrazem na vědeckou přesnost zavedl do žánru ubíjející literalismus[13] („deadening literarism“). Jisté je, že za Gernsbackovy éry žánrová SF neprodělávala žádný kvalitativní, nýbrž pouze kvantitativní rozvoj a soustředila se do specializovaných časopisů.

Fanoušci ovšem vesměs Gernsbackův přínos oceňují – pojmenovali po něm prestižní literární cenu, kterou od roku 1953 udělují na světových conech nejlepším (většinou americkým, zřídkakdy i anglickým) počinům roku v oblasti SF[14]. Oficiální název ocenění zní sice „Science Fiction Achievement Award“, téměř výhradně se však užívá jeho původně neformální varianty (od roku 1958 oficiální) „Hugo“. Sám Gernsback obdržel speciální cenu jakožto „otec magazínové SF“ (Father of the magazine SF). Roku 1996 jeho jméno vstoupilo též do Síně slávy science fiction a fantasy (Science Fiction & Fantasy Hall of Fame)[15]. Jako zajímavost je možno uvést i to, že po Gernsbackovi je pojmenován i jeden z kráterů na Měsíci.

Příště: Magazínová SF třicátých let


[1] Celkem více než deset románů v letech 1915–17. Celý seriál vyšel znovu pod názvem Baron Munchhausen’s Scientific Adventures v šesti částech roku 1928 v časopise Amazing Stories.
[2] I cenou, která nyní činila plných 50 centů, což byla na tehdejší časopis poměrně vysoká položka.
[3] The Science Fiction Encyclopedia, str. 159.
[4] Gernsback užívá pojmu „scientifiction“. Tento pojem byl registrovanou obchodní značkou jeho dřívější společnosti, proto od roku 1929 Gernsback začal užívat označení „science fiction“. Nevěděl však o tom, že ho předešel o celých osmdesát let dříve (dnes již téměř zapomenutý) anglický básník William Wilson.
[5] Zjednodušování složitého vývoje rané SF pouze na Vernea a Wellse je samozřejmě nepřípustné; pojednání této problematiky by však bylo nad rámec této práce.
[6] Mainstreamová SF není předmětem této diplomové práce.
[7] Electrical Experimenter, 1918, Amazing Stories, červenec 1926.
[8] Gernsback, Hugo, The Ultimate World (New York: Walker & Company, 1971), str. 7. Novela vznikla již počátkem století, vyšla však až posmrtně.
[9] Tamtéž.
[10] Setkání fanoušků SF; zkratka z anglického slova convention.
[11] Jenkins, Henry, Media and Imagination: A Brief History of American Science Fiction, Massachusetts Institute of Technology, 1997 (aktualizace 7. 7. 1997), URL:
http://media-in-transition.mit.edu/science_fiction/jenkins/index.html.
[12] Moskowitz, Sam, Explorers of the Infinite; Shapers of Science Fiction (Cleveland: World Pub. Co., 1963).
[13] Aldiss, Brian Wilson, Billion Year Spree; The True History of Science Fiction (Garden City, New York: Doubleday & Co., 1973).
[14] Hugo je jakousi protiváhou k ceně Nebula, kterou naopak uděluje komise složená z odborníků.
[15] Oficiální stránka se nachází na
http://www.kcsciencefiction.org/hof.htm; jedná se ospolečný projekt Kansas City Science Fiction and Fantasy Society a Center for the Study of Science Fiction at the University of Kansas.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď