Alejandro Jodorowsky, Milo Manara: Borgia

V dnešní době si papeže většina ateisticky smýšlejícího světa představuje jen jako hodného dědečka, který o Velikonocích nad Svatopetrským náměstím pronese své „Urbi et Orbi“, mává přes skleněnou budku papamobilu a žehná pohlavárům i obyčejným lidem všech zemí. Vězte však, že tomu kdysi tak nebylo.

Borgia

Řím, konec 15. století. Na náměstí vyřvává Girolamo Savonarola svoje epická a temná proroctví, zatímco se bezuzdně przní a vraždí v ulicích, papež Inoncenc VIII. mele z posledního, ale umřít se mu nechce a i když přičinlivý kardinál Rodrigo Borgia nalézá prostředky pro dočasné zlepšení stavu Svatého Otce, ten stejně umírá. Je nasnadě uhádnout, co následuje. Konkláve a volba nového papeže. A Rodrigo Borgia jako Španěl má velmi malé šance na papežský stolec dosáhnout. Nicméně Rodrigo v tom prostě umí chodit a tak dává členům konkláve nabídky, kterým se nedá odolat.

Jak je tradicí v posledních letech, i letos před Vánoci vypustilo vydavatelství Crew do světa další kousek z edice Mistrovská díla evropského komiksu. Letos padl los na eroticko-historický komiks Borgia scénáristy Alejandra Jodorowskiho a malíře Mila Manary. Ani jeden z nich u nás není neznámým pojmem, Jodorowsky díky Incalu a kdysi dávno vydávaným Metabaronům, Manara kvůli Gulliverianě (kdysi v XXX-Comics) a účasti na Gaimanově Sandmanovi. Pokud jste se ale s výše zmiňovanými pány ještě nikdy nesetkali, může vás čekat trošku šok.

Krví, potažmo jinými tělními tekutinami a obnaženými těly se ve čtyřech příbězích mapujících vzestup a pád papeže Alexandra VI. opravdu nešetří. Jeho chorobná touha mít pod palcem všechno a všechny se prioritně odráží v jeho dětech – de facto jim nalinkuje jejich životní dráhy a ony se jeho patriarchálnímu vlivu pochopitelně nevzpírají. Téměř ze všech vyrůstají intrikáni, za které se jejich otec opravdu nemusí stydět. A ti, kteří tuhle krutou hru spočívající v ohýbání všeho a všech ke svému prospěchu nestíhají, jednoduše zemřou. Při sexu se na stránkách komiksu řeší spousta důležitých věcí, někdy se při něm i účelově zabíjí či vtipně umírá. Obyčejný lid je používán přesně jako ovečky – buď na porážku, nebo na využití. Není problém si za pořádný paklík peněz vykoupit hříchy na rok dopředu, sehnat si utrejch na potrat dítěte zplozeného při incestu nebo strategicky nabídnout k užití své tělesné otvory se stejnou nenuceností, s jakou se v dnešní době sepisují smlouvy o spolupráci. Na pohlaví partnerů se taky nijak zvlášť nehledí. Účel zkrátka světí prostředky. Prudký loping na závěr příběhu, kdy osudy Borgiů dovypráví Rodrigův sluha na špinavou práci Micheletto, však působí dost nečekaně a zbytečně.

Je celkem zábavným paradoxem, že mnohem lidštější než ženy jsou v Borgii bezesporu muži. Až na pár drobných výjimek jsou ženy a dívky nádherné, přesně vysoustružené manarovské krásky, kdežto chlapi jsou zde malí, velcí, tlustí, tencí, mrzáci i lepí hoši, zkrátka realističtější. Je jasné proč, Borgia je komiks prioritně pro muže, takže je idealisticky krásné, že i obtloustlý homosexuál nebo obstarožní chlapík má šanci ulovit pěknou kost, když má moc nebo peníze, ideálně oboje. Manara ale zvládá s přehledem i další věci než jenom nahá lidská těla, jeho koně jsou anatomicky výborní, kulisy měst a krajin velkolepé, bitvy rovněž a u plavby na moři jako kdybyste slyšeli pleskající plachty a vzdouvající se moře. Manara je prostě pán a i na ty více nechutné věci se díky němu dívá velmi, velmi přijatelně.

Co ale může vyvolat velkou vlnu nevole a počítejme, že u určitých čtenářů i vyvolá, je velká historická nepřesnost. Rodrigo při volbě papeže vypadá jako čtyřicátník, Lukrécie umírá dřív, než jí bylo opravdu dopřáno, Cesare má poněkud epičtější konec a jednostrannější povahu než v reálu a historická nevěrohodnost celého příběhu musí dojít při vynálezech Leonarda da Vinciho v akci i člověku, který v dějepisných souvislostech kulhá na obě nohy. A pokud náhodou ne, vynikající doslov historika Stanislava Karlíka mnohé osvětlí.

Samozřejmě nelze nezmínit parádní práci crwácké redakce včetně překladu Richarda Podaného, kterou zvládla při přípravě české mutace na výbornou a stejně jako v minulých letech i tento příspěvek do edice MDEK lze sehnat v brožované, i vázané podobě.

Máte-li rádi seriály á la HBO, tedy hodně krve, nahotin, těžce zohýbanou historickou přesnost, šťavnaté dialogy, velkolepé akční scény a postavy, kterým se dá i trošku fandit, i když jsou to bohapustí sviňáci nebo krásné, i když marnivé a prázdné schránky, je pro vás tato nádherná komiksová freska plná morálních prasklin stoprocentně tím pravým ořechovým.

Autor: Alejandro Jodorowsky

Nakladatelství: Crew

Překlad: Richard Podaný

Obálka: Milo Manara

Stran: 210

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Erotická ozdoba mé sbírky. Mám radost, že jsem ukořistil limitovaný kus v pevné vazbě.

Zanechat odpověď