Je tu poslední část největších lásek. Bylo conování, posléze komiksy i knihy, zákonitě se tedy očekává, že napíšu obdivné psaní na téma film. Musím se ale vzbouřit proti systému a vzlétnout do výšin anarchistického ráje, alespoň na chvíli, než budu sražen zpět Velkou sestrou, proto nebudu povídat o své lásce k pohyblivým obrázkům, o své nakupovací DVD-mánii (což už jsem udělal). Proto také musí tento text vyjít o pár hodin později, než je bježné (a s alespoň jednou pravopisnou chybou). Pravá ANARCHY IN THE FP!

Vzpomínám na to, jako by to bylo včera. První otevřená knížka, tedy pokud nepočítám učebnice, bylo slovenské vydání Drákuly. V té době jsem ještě neměl ten vštípený instinkt číst a vnímat příběhy, stačily mi obrázky holohlavého upíra a hned jsem měl po nocích mít z čeho strach.

Přijdu domů. Otevřu dveře pokoje a utahanej z práce odhodím batoh do kouta, knihu na stůl a letmo zkontroluju, jestli není doma přítelkyně. No, jedna láska sice je v práci, ale mám tu druhou. Otočím se ke knihovně číslo 1. Po tváři se rozlije úsměv a prsty pohladí hřbety paperbacků a pevných vazeb. Lehce přejedu vystouplá písmena na hřbetě tvrdé vazby Supermana. Ustoupím a s dobrým pocitem se koukám na svoji komiksovou sbírku. Myšlenky odletí do minulosti. Jak to vlastně začalo?

Poznala jsem ji v době, kdy s ní spousta fantazáků dávno randila, ačkoliv platonicky jsem do ní byla zamilovaná už dlouho. Přesněji řečeno od chvíle, kdy jsem v jednom z prastarých čísel časopisu Pevnost uviděla pozvánku na první ročník Tolkienconu. Ale první setkání proběhlo až o tři roky později. Bylo, jak to u osudových lásek bývá, nezapomenutelné…

Asi to znáte – večer lehnete do postele a snažíte se usnout, protože vás zítra čeká brzké vstávání. A ne a ne zabrat. U mě to byl obvyklý stav třeba před zkouškami. Myšlenky vám víří hlavou jako tornádo a ať děláte, co děláte, nemůžete se jich zbavit. Půl hodiny, hodina, dvě… Ideální je v tomto případě zaměstnat mozek nějakých lehkým vjemem, který zablokuje tok myšlenek a postupně vás uspí. Možná film, jenže to musíte mít otevřené oči, to není úplně ono. Možná relaxační hudba, ale ta mě většinou myšlenky nezaplašila. Ideální je v tomto případě mluvené slovo.

„Good ol’ JK!“ pochvaluje si Doctor, když Martha poradí Williamu Shakespearovi, aby zlé čarodějnice vyhnal ze svého světa kouzlem Expelliarmus a on tak učiní, v třetí sezóně seriálu Doctor Who. Na popkulturní narážky je stará dobrá JKR jako dělaná. A tak vůbec.