Ďuro Červenák má hrdiny, které by mu mohl kdejaký (a nejen domácí) autor fantastiky závidět. Ať už se jedná o Bivoje, Ilju Muromce či Rogana, všichni jsou to sympatičtí chlapíci, o jejichž dobrodružstvích je radost číst. Před třemi lety do party přibyl i kapitán Kornelius Báthory, neméně charismatický tahoun cyklu Dobrodružství kapitána Báthoryho. Románem Ďáblova pevnost, který uzavírá úvodní trilogii, se s námi na nějaký čas loučí. Bude se nám po něm stýskat?
Nejprve dobrá zpráva pro všechny, kteří se sérií zatím neměli tu
čest – jednotlivé romány obsahují uzavřené, jen částečně na sebe
navazující příběhy, což umožňuje do ní naskočit prakticky jakýmkoliv
svazkem. Určitě je lepší číst díly popořadě, nicméně pokud si
zvolíte jako start nejnovější Ďáblovu pevnost, nemusíte se bát,
že se v ději ztratíte. S pokračováním událostí popsaných
v předchozí Bráně Irkally se totiž setkáme jen na začátku a na
konci knihy. Rámují další dobrodružství Kornela Báthoryho, který se
tentokrát musí popasovat s démonickým Černým Arabem, pomoci svému
novému příteli Bojanu Gradoviči zlomit rodinnou kletbu a přispět svým
šermířským a střeleckým uměním ve válce proti Turkům, která se
v závěru této knihy konečně rozhořívá naplno…
Na začátku románu autor mnohé čtenáře patrně pozlobí – začne
rozvíjet příběh, který vzápětí, pochopitelně v momentě, kdy začneme
pociťovat přímo nesnesitelnou zvědavost, co bude dál, opouští a
přesouvá se úplně jinam, k jiným hrdinům a jiné zápletce. S úvodní
linkou se pak na několika stech stranách setkáme jen asi jednou, a pak si na
ni musíme počkat až zhruba šedesát stránek před koncem, kde se protne
s příběhem Báthoryho a splyne ve velkolepý a dechberoucí závěr (byť je
škoda, že mu autor nevěnoval více prostoru). Lehce netradiční koncepce,
která možná ne všem bude vyhovovat – u jednoho vzbudí příjemnou
zvědavost, jestli a jak bude základní zápletka pokračovat, druhý by zase
dal přednost rovnoměrnějšímu střídání.
Obě příběhové linky po celou dobu šlapou jako dobře promazané
hodinky – Červenák opět dokazuje, že je vypsaným autorem s plnou
náručí zkušeností, které v Ďáblově pevnosti zúročuje.
Funguje tu vše – od realistického prostředí (podpořeným hojně
používanými, ve slovníčku na konci knihy příhodně vysvětlenými
dobovými pojmy) přes správně namíchaný poměr historie a fixe až po
důkladně prokreslené a zajímavé charaktery. Z nich zaujme především
výrazný a charismatický chorvatský bán Nikola Zrínský a trošku
překvapivě i ženská role – jeho neteř Jelena Zrínská, k níž si
Báthory postupně vypěstuje víc než kladný vztah. Kornel naopak nestojí
tolik v popředí jako v prvních dvou dílech, což vůbec nevadí, naopak by
byla škoda, kdyby autor dalším postavám poskytl méně prostoru.
Co se týče fantasy prvků, stojí Ďáblova pevnost mezi více
historickými Strážci Varadínu a žánrovější Bránou
Irkally. Magii na každé druhé straně tedy rozhodně nečekejte, spíš
budete mít stejně jako u minulých svazků dojem, že kniha by bez
nadpřirozena fungovala stejně dobře. Bude zajímavé sledovat, zda Červenák
v dalších dílech ukročí na jednu či druhou stranu výrazněji.
Ďáblova pevnost je přesně takovým románem, jaký si závěr
úvodní části příběhu Kornelia Báthoryho zasloužila. Čtivým,
působivým a výborně řemeslně zvládnutým, navíc opatřeným širokou
paletou postav, z nichž je jedna zajímavější než druhá. Není horší,
ale ani výrazně lepší než předchozí díly. A netřeba se obávat, že
byste se po dočtení na další díl netěšili – úplný závěr otevírá
pokračování dveře doslova dokořán, že za to autorovi až začnete
spílat. Stýskat se nám tedy určitě bude…
Po dramatickém útěku z benátského zajetí kapitán Kornelius
Báthory a jeho druh ve zbrani, kozák Stěpan Voronin, spěřují do
chorvatského Mezimuří, krví smáčené pohraniční oblasti mezi
křesťanským a mohamedánským světem. Zde si ocelí i olovem vydobudou
přízeň chorvatského bána Nikoly Zrínského, nelítostného turkobijce.
Souhlasí s tím, že po jeho boku podniknou trestnou výpravu na
nepřátelské území, ale ještě předtím musí pomoci příteli, mladému
šlechtici Bojanu Gradovičovi. V předvečer války jejich cesta plná
nástrah vede do neblaze proslulé Ďáblovy pevnosti, jediného místa, kde
mohou zlomit smrtící kletbu. Navíc se z dalekých krajů, až ze srdce
Osmanské říše, blíží jiné, neslýchané nebezpečí.
- Ďáblova pevnost
- Autor: Juraj Červenák
- Překlad: Robert Pilch
- Série: Dobrodružství kapitána Báthoryho 3
- Forma: hardback
- Počet stran: 447
- Cena: 398 Kč
- Vydal: Brokilon, 2011
Pavla Lžičařová (šéfredaktorka)
pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz
Také si přečtěte:
Ukázku
z Ďáblovy pevnosti
Recenzi
na druhý díl, Bránu Irkally (Boris Hokr)
Recenzi
na první díl, Strážce Varadínu (Marian Kubicsko)
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat
a napsat k ní komentář!
No, řekl bych,
Racek - 10. 1. 02:58
že se autor při shánění podkladů, tak jako vždy, řádně nadřel.
Tolik skutečných postav, událostí i charakterů, umné spletení fikcea
skutečnosti, zvláště styk postav skutečných s těmi románovými (fuj,
Báthory, to se dělá budoucí cnostné paní) … A já, sobecký konzument,
jsem si to v poklidu křesla či postele užíval. No jo. Akorát jsem
přehlédl, jak to nakonec dopadlo s tím jeho synkem. Ale dám si to během
roku, celé tři díly, ještě jednou. Snad mě to trkne. Nebo Juraj napíše
čtvrtý díl trilogie. Což by bylo vůbec nejlepší.
No a ta magie, trošičku jí přebývalo. Fakt. Bez ní by to byl dobrý, ach
ano, dost dobrý historický román. Ty já taky rád.
|
Racek:
Ďuro Č. - 10. 1. 09:23
Na trilógiu Dobrodružstvá kapitána Báthoryho bude nadväzovať trilógia
(alebo viaclógia, to ešte neviem) Vojna kapitána Báthoryho. Tam budú
všetky zostávajúce otázky zodpovedané.
A toto pokračovanie bude už asi čisto historické bez výraznejších
fantasy prvkov.
|
Válka kpt.Báthoryho "jen" historická ?
kragh - 10. 1. 11:03
To mě nezastaví :-) Už to píšete, Mistře ? :-)
|
Děkuji
Anonym - 11. 1. 01:32
Tak už mám zase pro co žít :-))
|
Mantelar - 11. 1. 19:17
Jako už dvakrát předtím, kapitán Báthory potěšil. Ze všeho nejvíc
připomíná staré dobré mayovky mého dětství, na každé stránce se něco
semele, děj se svižně posouvá, padouši umírají a mnoho je v sázce. DČ
navíc ví o Balkánu 17. století podstatně víc než May o Americe, což
je vzhledem k mé zálibě v historii bonus navíc. Třetí bod u mě autor
získal tím, že nesklouzl k populárnímu černobílému náhledu a
v příběhu má i kladného mohamedánského hrdinu.
Zkrátka jestli chcete nenáročné odpočinkové čtivo s trochou nenápadné
historie navíc, jděte do toho.
|
racek
tony - 11. 1. 19:23
Dočteno,fajne ale první 2 díly se mi zdály lepší…škoda vyškrtnutí
fantasy prvků-myslím že ubude čtenářů a jsem zvědav jak se tedy Báthory
bude dostávat z různých nebezpečných situací…no ale možná se
pletu,každopádně romány z tohoto období tady asi nikdo nepsal a je to
škoda,byla to krutá ale strašně zajímavá doba.
|
kragh:
Ďuro Č. - 11. 1. 19:43
„Válka kapitána Báthoryho“ začne vychádzať tak o dva roky.
Medzitým napíšem novú trilógiu o černokňažníkovi Roganovi.
|
to tony:
Fenris 13 - 11. 1. 20:09
Ech, absence magie by vůbec nebyla na škodu. Holt by se kapitán musel
z prekérních situací musel dostávat pouze svou zručností, silou a
fištronem. Koneckonců, když nahlédneme do klasické fantasy, tak aj Conan se
bez kouzel obešel :-)
|
Morr - 11. 1. 20:13
Tak i třetí Kapitán Bathory byl fajn oddechové čtení. A pokud další
serie bude bez výraznějších fantasy prvků, bude to určitě fajn. Už
v této trilogii bych si dokázal představit absenci nějakých těch
nadpřirozených… Pořád by to bylo příjemné dobrodružné čtivo (Tak jak
k Roganovi to nadpřirozeno patří, tady bych ho oželel).
|
fenris 13
tony - 12. 1. 20:11
ale já bych nechtěl aby se z Báthoryho stal uherský Conan…to by snad
šlo do kytek ne?zkrátka si myslím že špetka,ale opravdu špetka
nadpřirozena dá jeho příběhům šmrnc,ale je to samozřejmě
osobní názor
|
Tony
racek - 13. 1. 01:46
No, v podstatě vev stejné oblasi se odehrává čtvrtý díl
Vondruškových Vládců ostatků, ovšem o pár set let dříve… také vemi
příjemné čtení s mnoha reáliemi.
|
to tony
Fenris 13 - 13. 1. 08:06
Tak jsem to samozřejmě nemyslel, to byl jen příklad, že se
i nejklasičtější fantasy hrdina bez magické pomoci obejde :-) Já bych
spíš Bathoryho viděl jako historický dobrodružný román dochucený
brutalitkami tak, jak to Ďuro skvěle umí.
Jinak Ďáblova pevnost mi použitým názvoslovím a místem děje lehce
evokovala Nižnánského (Gričská čarodejnica, plamene inkvizície), to jsem
také kdysi velice rád četl…
|
To Fenris
Xoxcox - 13. 1. 09:10
Ja len, že ak si dobre pamätám, tak Plamene inkvizície a Gričskú
čarodejnicu napísala Marija Jurić Zagorka ;). Mimochodom, zdá sa to len mne
alebo bol naozaj každý ďalší diel GČ o 50% horší ako
predchádzajúci?:)
|
to Xoxcox
Fenris 13 - 13. 1. 09:47
Aj, asi se mi to spletlo :-( Mně se zamlouvalo obojí…ale taky už je to
nějaký ten pátek co jsem to četl a vkus se mění :-)
|
Erunamo - 14. 1. 16:50
Mě ten fantasy prvek vyhovoval v takové míře jako byl v prvním dílu.
I když Brána Irkally měla díky tomu orientálnímu prostředí se stínem
dávné civilizace takový až Lovecraftovský temný kouzlo. Mě se osobně asi
nejíc právě nakonec líbila nejvíc. Co mě trochu štvalo byl ten Bathoryho
šestej smysl, myslím, že by to bylo lepší bez něj. Na druhou stranu na
historickej román je Kornelius moc velkej bijec, vlastně superhrdina. Doufám,
že v dalších příbezích alespoň v malým měřítku ten fatastickej
prvek nějakou roli hrát bude.
|
kragh - 17. 1. 20:15
Tak jsem si to dneska přivezl a až dočtu „Vládce vlků“ vrhnu se na
to :-)
|