Prázdniny se blíží a možná vám přijde vhod pár tipů na čtení. Naše redaktorka Zuzka Hloušková má vytříbený literární vkus, tak se nechte inspirovat knihami, které ona sama přečetla (nebo dostala, ale to se také počítá) v roce 2020.
Z kraje roku člověk obvykle dočítá tituly, které sice vyšly v minulém roce, ale neměl čas se k nim dostat. Takovou knihou je např. Rok ztraceného hřebce Věry Mertlíkové. Historické fantasy zas tolik nevychází, a tak kniha zákonitě zaujme. Ale není to jenom tím žánrem. Ze stránek čiší nefalšovaná vášeň pro doby minulé, koně, slovanskou mytologii a také charakterově silné ženské postavy, což se opravdu moc nevidí. Ve stejné kategorii je i povedená antologie Praga caput regni, kterou jsem objevila pod stromečkem. Zmínit ji musím už kvůli té obálce, jejíž autorem je Tomáš Kučerovský. Samozřejmě oceňuji samotný nápad editora Michaela Bronce a také jeho umění dát dohromady naprosto bezchybnou knížku, aspoň co se vizuální podoby týče. A když už jsme u té Prahy, dostala se mi do ruky také knížka s názvem Ztracené dějiny Prahy dvojice autorů Fr. Vrbenská a Karel Dudek. Je to tak trochu jiná fantastika – onen pocit úžasu vás popadá z postupného objevování a pátrání v rámci vědeckého bádání. Záhadný alchymista Kelly, bájný hrdina Bruncvík i zmizelé hlavy popravených českých pánů patří k tajemným momentům naší historie, které nedají mnohým badatelům spát. Pečlivá analýza pramenů, skládání střípků, náznaků, hledání možností, které zůstávají ostatním skryty, ale i vylučování slepých cest, úmyslných nepravd a i určité demaskování českých ikon, vše pocukrované špetkou humoru – to je přesně ten styl, který vás nepustí, dokud nedočtete na poslední stránku.
Podobně jsem se bavila u jiné nenápadné knížky, která čtenáři prozradí, proč číst fantasy, i to, že zvířata v knížkách mluví a odkdy se Američané bojí draků. Ano, řeč je o přednáškách a esejích Ursuly K. Le Guinové, které se k nám dostaly v českém překladu díky nakladalství Gnóm!. Nejde o to, že by v nich člověk objevil něco naprosto převratného, ale i tak není špatné si uvědomit, kde naše dnešní žánrové výdobytky mají své kořeny. Autorka nicméně opět dokazuje svého génia, který vtělila nejen do svých beletristických děl, ale i do svých teoretických úvah o žánru fantasy. Když se ohlédnu, tak si uvědomuji, že celým loňským rokem se jako červená nit vine space opera Petra F. Hamiltona, kdy se vydáním posledních dvou dílů celá sága Společenství (k mé lítosti) uzavřela. Planeta9 se tak pro mě stává zdrojem pozoruhodných sci-fi knih, které mají hlavu a patu, propracované reálie a pořádnou dávku akce i odvážných vizí naší budoucnosti. Poněkud nespravedlivě zůstal upozaděn sympatický mág z Rudé věže, když se naše realita stala opakovaně tak trochu dystopickou, přesto Světlý král K. Francové představuje nesporně světlou chvilkou uprostřed zasmušilého podzima a dočasné osvobození z nedobrovolné sociální izolace. A nakonec si neodpustím zmínit knihu, kterou považuji za vrchol roku 2020. Je jí Robot 100, sborník povídek vydaný ku příležitosti 100 let od uvedení RUR na divedelní prkna, co znamenají svět. A to doslova, neboť jak všichni víme, slovo “robot” se od té doby rozneslo do všech světových jazyků. Za antologií stojí jeden z našich neúnavných propagátorů české sci-fi, diplomat Jaroslav Olša jr., jež našel azyl pod křídly nakladatelství Argo. Mezi zařazenými povídkami najdeme díla jak našich předních scifistů, tak i pár mainstreamových autorů, a světe div se, mezi záplavou mužů i dvou žen (V. Kadlečková a J. Nováková). Antologie se může pochlubit také reprezentativní mezinárodní účastí – jednou z povídek přispěl Ben Aaronovitch a doslov napsal Robert Silverberg. Ano, je třeba chválit. Tak s potěšením vidím, že řazení autorských medailonků má stejnou úpravu jako jiná antologie, v níž mám sama prsty, a to čtyřlístek Žen s… Rádi jsme byli velikánům inspirací 🙂
