Vtipy

Schody do nebe jsou jasným důkazem diskriminace vozíčkářů.

Vtip nebo prognóza ?
ZŠ 2032

Ahoj. Jmenuju se Honza. Sem žákem 5. třídy. Chtěl bych vás seznámit s našý školou a taky vám vyprávjet, co sme se dnes učili. Naše škola je velmy moderní a pokroková, protože je inkluzivní. Inkluze je, když se všichni učí spolu v normální škole. Romové, bílý, cizinci a postižené děti, všychni spolu v jedné třídě. Neni tu žádná disgryminace. V naši třídě je nás celkem 12 žáků a kromě učitele tu s námi sou ještě 3 paní asitentky a jedna pani psicholožka. Ted vám všechny moje spolužáki představim. V první lavici u okna sou dvě holki – Lucka a Rebeka. Ve druhé lavici sedí Milan Tancoš a Jozef Žigo. Jsou to Romové. Nebaví je moc sedět v lavici, tak většinou běhaj po třídě, nebo si s paní asistentkou hrajou vzadu a zpývaj romské písně. Dříve pořád s dalšími Romy čekali před školou a od ostatních si něco půjčovali, hlavně mobili a peníze. Mě jednou odtáhly do křoví a půjčili si moje peníze a bundu. Ale o tom nám paní ředitelka zakázala mluvit a dnes už nesmíme do školi nosit nic drahého. Jejich rodiče to prí maji těžké kvůli disgriminaci a rasizmu. Naše škola pro romské žáky každý rok koupí nové mobili a tablety a taky jim dává kapesné. Jinak sou všichni hrozně nadaný a chytrý, hlavně na hudební a výtvarnou výchovu. Mají samé dobrý známki. Ve třetí lavici sedí Štefan. Je mentálně postižený. Vedle něj sedí jeho specijální asistentka Renata, která mu se všým pomáhá a utírá mu nudle a sliny. Mluvit nedokáže, jen vydává různé zvuky, ale všichni víme, že je úžasně chytrý. Dostává totiš samé jedničky. Učitelky říkají, že je pro naši třídu velkým obohacením. V první lavici u dveří sou Monika a David. Ve druhé lavici udveří sedím já a vedle mě Mustafa. Jeho rodiče přišly z Afgánystánu. Ve třetí lavici je Alžběta. Je postižená s daunovým syndromem, ale je hrozně chytrá. Má nejlepší známky z celé naší třídy. Vedle ní sedí její asistentka Martina. Ve čtvrté lavici sedí Lukáš a vedle něj Manu. Manu je tu nový. Přišel k nám před 2 měsíci a jeho rodiče sou z Afriki. Pamatuju si na jeho první den u nás. S naší třídní sme uspořádali uvítací párty. Všichni sme se s ním museli obejmout a poděkovat mu, že se přistěhoval do naší země, protože naše země i naše škola patří všem. V poslední lavici sedí naše třídní psicholožka. Pomáhá nám a řeší různé problémi. Minulý týden Lucka z první lavice nechtěla dát napít Milanu Tancošovi, tak jí paní psicholožka musela vyšetřovat pro podezření z podvjedomého rasizmu. Lucka se pak musela Milanovy omluvit. A co sme se dnes učili? První hodinu byl zemjepys. Pani učitelka nám vyprávěla o islámské kultuře. Na koncy hodiny nás vizkoušela z toho, co sme si zapamatovali. Všichni dostali jedničku. Druhá hodina byla matematyka. Učili sme se malou násobilku. Až se naučíme malou, tak v 6. nebo 7. třídě začneme s velkou násobilkou. Už se moc těším. Také si mě pan učitel vizkoušel u tabule. Zadal mi deset příkladú.Správně sem spočítal tři. Dostal sem dvojku. Po mě šel k tabuli Oláh. Pomáhala mu pani asistentka a dostal jedničku. Je fakt dobrej. Třetí hodinu sme měli Občanskou výchovu. Přišli k nám studenti z Člověka v Tísni a měli sme přednášku o lidských právech a disgriminaci lidi s odlyšnou orientací. Na konci hodiny nám paní učitelka pustila pohádku. Bylo to o dvou gayích co se zamilovali a narodil se jim malí černoušek. Moc se mi pohádka líbyla. Čtvrtá hodina byla Čeština. Učili sme se romskou básničku. Nakonci hodiny sme jí společně recitovali a všychni dostali jedničku. Poslední hodinu byla hudební výchova. Učili sme se zpívat romské písně. Nejlepší byli Milan Tancoš a Oláhovic. Dostali jedničku a pochvalu. Tak to je moje třída. Naše třídní říká, že inkluzivní škola je nejmodernější a nejlepší. V normálních školách, kde sou jen normální běloši, tam prej má hodně lidí čtyřky a pětky. Ale v naší inkluzivní škole máme všichni jenom jedničky a dvojky. Dysgriminace u nás prostě neekzistuje. Každý má právo na úspjech a vsdělání !

Tak ahoj. Honza.

Karel a Boženka už jsou pár let svoji a prožívají docela běžné manželství.
Boženka jednou přijde domů a doma nikdo. Udělám si z Káji legraci. Napíše dopis:
“Milý Kájo. Nezlob se, ale čekala jsem od manželství víc. Je to pořád stejné, stereotypní, nic se neděje
a mě už to nebaví. Odjíždím k mamince a podávám žádost o rozvod. Božka.”
Položí dopis na stolek, aby byl na očích a schová se pod postel.
V tom přichází Kája. Přečte si dopis a nahlas uvažuje.
“No co se dá dělat. Všechno zlé je k něčemu dobré.”
Zvedá telefon a volá:
“Ahoj, miláčku, tak ta stará kráva to už asi pochopila a podává žádost o rozvod.
Jen jí tu napíšu krátký dopis a za chvíli jsem u tebe.”
Vezme dopis, připíše k němu několik vět a zabouchne za sebou dveře.
Boženka vyleze zpod postele celá ubrečená, přes slzy nevidí a vrhne se na dopis, kde je připsáno:
“Taky jsem si dělal legraci. Šel jsem na pivo, byly ti vidět nohy.
Kája”

Paní učitelka vezme v rámci přírodopisu s třídou a na exkurzi do kamenolomu.
Ředitel kamenolomu ji odkáže na střelmistra, který tu maká celý život a ví o tom úplně všechno.
Střelmistr říká:
“Děcka, divéte se. Tady do té skály se najebó díry. Do tech děr se najebe dynamit a ten to rozjebne na takový vélký jebance. Do tech jebanců se jebe a jebe, až se rozjebó na takový menší jebance. Ty jebance se jebnó do lisu. A ten lis do toho jebe a jebe, až se to rozjebe na prach. Ten prach se jebne do cihelně. V té cihelni se z toho najebó cihle. Ty cihle se jebnó na stavbu. A ti zedníci se s těma cihlama jebó a jebó, až najebajó baráky. A v těch barákách se jebe a jebe a jebe, až se najebajó takový zajebanci, jako ste vy, keří nevijó, jak se jebe do kameňa.”

Rozdil mezi dostudovanymi vysokoskolaky:
Absolvent prirodnich ved se pta: “Proc to funguje?”
Absolvent techniky: “Jak to funguje?”
Absolvent ekonomiky: “Kolik to stoji?”
Absolvent humanitnich predmetu: “Chcete k tomu hranolky?”

Během příměří mezi Hamásem a Izraelem se chystá vyjednávání. Jsou však nějaké prostoje a čeká se na všechny zástupce Izraele a tak Netanjahu že poví protistraně vtip:

“Mojžíš jde pro přikázání, ale nějak to neodhadl a příliš se oblékl do toho vedra. Sundá si tedy kabát a pokračuje bez něj.

Když se ale vrátí, tak zjistí, že mu jej někdo ukradl. Rozjede se pátrání, kdo to mohl být a během dvou dní je jasné, že ho ukradli Palestinci a tak se …”

Vyprávění přeruší Chálid Mašál a vykřikuje: ” Takhle se to nemohlo stát. V té době tady žádný Palestinec ještě široko daleko nebyl!”

A Netanjahu na to: “Ok, já myslím, že tímhle můžeme zahájit naše rozhovory”

😀

V autobuse: „Dobrý den. Stojí to i ve Studené Vodě?“
„Jak komu, kačerovi možná…“

Tak ten sednul 😀

Nepropadejme panice
Já si myslím, že si s tím v Bruselu poradí. Když si vzpomenu, jak tam zatočili s pomazánkovým máslem, tak je mi těch teroristů snad i líto.

Však to za žádnou novinku nepovažuji 🙂

To už je starý, vlku 🙂

Učiteľ sa pýta žiakov:
“Deti, čo ste včera robili?”
Hlási sa Alenka: “Prosím, ja som sa hrala na piesku.”
“Výborne, Alenka. A keď napíšeš na tabuľu bez chyby PIESOK, dostaneš kúsok koláčika. ”
Alenka sa sústredí, napíše PIESOK, a za chvíľku si už pochutnáva na veľkom sladučkom kúsku koláčika.
Potom sa hlási Jožko: “Prosím, ja som sa hral na piesku s Alenkou!”
“No to je pekné, Jožko. Teraz napiš na tabuľu HRA, a keď to bude bez chyby,dostaneš tiež koláčik. ”
Jožko na druhý pokus napíše trasúcou sa rukou HRA a už cestou do lavice si odhrýza z koláčika.
“A čo si robil ty, Dežko?”, pýta sa pán učiteľ.
“Prosím,chcel som sa hrať s Alenkou a Jožkom, ale oni po mne hádzali kamene!”
“No to sa teda naozaj zachovali nepekne! Ale keď napíšeš bez chyby
BEZPRECEDENTNE DO NEBA VOLAJÚCA RASOVÁ DISKRIMINÁCIA RÓMSKEJ MENŠINY,dostaneš koláčik aj Ty.

Na halloween jdu za ženský orgasmus. Takže hodně z vás mě asi ani nepozná.

Skvělé!!