Vilém Koubek. Další z dlouhé řady gratulantů.
A první z odvážných, který přinesl svoji krátkou oslavnou povídku!
Vilém Koubek je autor pro fajnšmekry. Mistr podivna a netradična, ačkoliv byste to do něj nespíš neřekli.
Na svém kontě má umělecko-hororový splatter Čepel entropie. Ano, i vyhřezlá střeva mohou opisovat ladné obloučky a snášet se k zemi v kýčovitém západu slunce… A to nemluvíme o Organické oprátce , což je sci-fi western lehce připomínající kultovního Terminátora. Mimochodem – hrdinou první knihy je důchodce posedlý démonem, té druhé hrobník-válečný veterán s mnoha bionickými vylepšeními. Už chápete ten titul mistr podivna?
A průchod své fantazii dal Vilém i ve sborníku Ve stínu magie.
Mimochodem, v současné době údajně pracuje na noirové detektivce, tak uvidíme, co z toho nakonec vzejde.
A ještě malý příběh ke gratulaci. Vilém Koubek si tak dlouho lámal hlavu, až si nakonec řekl: “Co bys vymejšlel. Si autor, tak piš!” A tak psal…
„Fantasy Planet má dvacetiny. To jsou ale debilní poslední slova,“ myslí si Martin a kouká na čerstvě vyrobenou mrtvolu.
Krev teče po igelitem potažených zdech, na zemi ji pohlcuje odtokový kanál.
„Co mi tím jako chtěl říct?“ Pistoli položí na stůl a z rohu místnosti vyvalí plastový sud. Jeho víko odšroubuje s mnohokrát procvičovanou grácií. Poté se podívá dovnitř a ujistí se, že mrtvola se tam vejde.
„To vypadám jako nějakej negramotnej kretén?“ začne na těle párat oblečení, sundává z něj boty, šperky a hodinky: závodí o čas s posmrtnou ztuhlostí, takže nekouká na jejich značku ani nepočítá případnou cenu.
Sud povalí na zem a přisune k nebožtíkovi.
„Nejni divu, že ho chtěli mít mrtvýho,“ začne naháče soukat do plastových útrob – hezky po hlavě, aby váha trupu byla u země a nádoba se mu pak snadněji stavěla.
„Vždyť já…“ zakroutí hlavou.
Naplněný sud postaví, chytí torzo za ruce a trochu mu pomůže, aby se ve stísněném prostoru uvelebilo.
„To ví přece každej,“ řekne za poslední kapkou louhu, jímž barel naplnil, a snaží se nemyslet na svou manželku, která tohle svinstvo s oblibou leje do dřezu v kuchyni.
Ještě jednou zakroutí hlavou, jako by ho mrtvola zklamala, a zašroubuje víko. Pak na něj pro štěstí dvakrát zaklepe a s křivým úsměvem dodá: „Tak všechno nejlepší.“
