Parcon 2005

Deset měsíců uteklo jako voda a opět nastal čas vypravit se na hlavní událost scifistické sezóny, na Parcon. Ten letošní se, celkově už po čtvrté, konal v Chotěboři. Tu bychom mohli – ať už se to někomu líbí, nebo nelíbí – díky aktivitě místních fanoušků směle nazvat hlavním městem naší fantastiky.

Na začátek je ještě třeba dodat, že Parcon se konal současně s desetidenním Festivalem fantazie, v jehož rámci probíhala (a ve chvíli, kdy tyto řádky píšu, ještě probíhá) celá řada menších specializovaných conů. Následkem toho se Parcon jaksi ztrácel v záplavě jiného programu, což mělo občas dost neblahé následky. Ale o tom až později. Naše skupinka dorazila do Chotěboře v pátek odpoledne vlakem spolu s množstvím jiných fanoušků. Ti tvořili většinu pasažérů vlaku z Havlíčkova Brodu a už od pohledu se dost lišili od jeho obvyklé klientely. Chotěboř fanoušky přivítala hustým deštěm. Další studenou sprchou byla fronta u prezence. Svou délkou evokovala zvěčnělé Dracony, ale rozhodně nebyla tak dobře organizovaná. Boj o lepší místo mi připomněl letošní povánoční výprodeje v našich supermarketech, jen se místo důchodců tlačili mnohdy nezletilí fanové. Na druhou stranu, ve chvíli, kdy na nás přišla řada, šlo vše skvěle. Jako předem přihlášení jsme jen dostali obálky s visačkami a tašky s materiály a mohli jsme jít. Ubytováni jsme byli v hotelu Vysočina. Od minulého roku zde došlo k určitým změnám k lepšímu, například na postelích se už dalo bezpečně spát a na pánských sprchách tekla teplá voda. Po zabydlení jsme mohli vyrazit zpět do středu dění, do KD Junior.

Program conu byl, jak je v Chotěboři dobrým zvykem, opravdu pestrý. Souběžně běželo více programových linií, takže bylo z čeho vybírat. Přednášky na různá témata, filmy, RPG, počítačové i karetní hry… Letošní specialitou byl blok pořadů věnovaný Julesi Verneovi a jeho dílu. Vybrat si mohl opravdu každý. Přednášky stálic, jako třeba Honzy Kantůrka, Františka Fuky nebo Františky Vrbenské byly tradičně skvělé, ale našly se i jiné perly. Musím například upozornit na vynikající pořad Jana Kubáta věnovaný Ludvíku Součkovi. Neuvěřitelně pečlivě připravený, neuvěřitelně nabitý informacemi a velmi objevný. Ale toho zajímavého bylo pochopitelně mnohem více. Z Polska přijel Andrzej Pilipiuk, autor příběhů Jakuba Vandrovce. Nakladatelství Laser využilo příležitosti a vydalo jeho knihu „Sestřenky“, která zde byla pokřtěna pivem značky „Perla“. Doufejme, že kniha bude stejně úspěšná jako ty předchozí.

Andrzej Pilipiuk Křest nové knihy Andrzeje Pilipiuka

Pestrost programu však měla i jisté nepříjemné vedlejší následky. Ještě nikdy jsem neviděl (a tohle je můj desátý Parcon) tak malý zájem o přednášky ze strany fanoušků. Dokonce i na ty největší hvězdy typu Vrbenská nebo Kantůrek přišlo méně lidí než jindy. Celkem tristní byla i návštěvnost pořadů hlavního zahraničního hosta, Andrzeje Pilipiuka. Naopak kino bylo narvané diváky, hala s počítači zrovna tak. Ale to není chyba pořadatelů, ti se jen snaží vyjít vstříc zájmu návštěvníků. Přednášejících, kteří své mnohdy pečlivě vytvořené a zajímavé pořady prezentovali pěti nebo šesti lidem, mi však bylo opravdu líto.

Martin Šust přednáší o nových jménech v SF Vašek Pravda v obležení zástupci tisku

Parcon dělají Parconem literární ceny, a to hlavně ta nejdůležitější, Cena Karla Čapka. V sobotu večer proto nastala chvíle, kterou mnoho lidí očekává s větším napětím než Vánoce. Nejprve byla v sále místní sokolovny vyhlášena Soutěž o nejlepší fantasy a pak i CKČ. Podrobnější výsledky literárních cen si můžete přečíst jinde, a proto jen stručně. Cena Karla Čapka se letos těšila opravdu velkému zájmu ze strany spisovatelů, kteří se překonávali i kvalitou, takže to porotci měli opravdu těžké. V kategorii „krátké povídka“ zvítězil Jan Kovanic za dílo s názvem „Já chci sestřičku“. V kategorii „povídka“ si Mloka odnesla Jana Jůzlová za „Obojek“. V kategorii „román“ zvítězil Jiří Mazurek s „Legendou o Garoně“. Mloka za zásluhy dostal Standa Komárek za své překlady děl Andrzeje Sapkowského. Vítězům blahopřeji a poděkovat bych chtěl i hlavnímu koordinátorovi soutěže, Martinu Koutnému. Jako bonus a překvapení na závěr byly uděleny nové ceny s názvem „Aeronautilus“. Tato iniciativa Václava Pravdy má doplnit mezery v Akademii SF. No uvidíme, jak se jí to podaří. Osobně jsem spíše skeptický.

Vyhlašování CKČ letos opět moderoval Jaroslav Mostecký Vyhlašování soutěže O nejlepší fantasy

I když se letošní Parcon ve Festivalu fantazie tak trochu ztrácel, určitě stál zato. Po organizátorské stránce byla akce docela dobře zvládnutá. Je vidět, že tým kolem Václava Pravdy má to správné know how. Ovšem, našlo by se pár chybiček, ale celkem si nebylo na co stěžovat. I po mém odjezdu con stále pokračuje a o jeho zbytku vás bude informovat můj kolega Sebastian Chum. Příští Parcon se bude premiérově konat v Nymburce, takže doufám, že se tam opět sejdeme v hojném počtu.
 

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Náhľad k obrázku “Vyhlašování soutěže O nejlepší fantasy” je prepojený s obrázkom “Křest nové knihy Andrzeje Pilipiuka”.

Zanechat odpověď