Adventure Games – Sopečný ostrov: Koza, bouřka a pašeráci

„Kotel“ činné sopky roztaví sice všechno, co do něho naházíte, ale když je pouze zápletkou, nepromění ve světlo a teplo úplně vše, co si vymyslíte. A tak musí hráči v nové „adventuře“ překousnout poněkud krkolomný úvod, než dojde na akci.

O sérii příběhových her Adventure games tu už byla řeč, takže jen rychlá rekapitulace: jde o příběhovou, de facto karetní hru, která klade mnohem větší důraz na dobrodružství než známější únikovky (například z velice úspěšné řady Exit). Karty většího formátu představují lokality, po kterých se hráči pohybují pomocí figurek, karty menšího formátu pak tvoří různé doplňky ke hře. Vše je očíslováno, a kombinací různých karet mezi sebou či karet s místy na lokalitách posouvají hráči za pomoci scénáře příběh dál.

Obecný příklad za všechny: herní skupina postupně najde kartu s lahví piva a kartu s otvírákem. Zkombinováním těchto karet získá kartu otevřené láhve s pivem, kterou následně může zkombinovat s kartou městského parku (jako je třeba před Hlavním nádražím v Praze), konkrétně s místem, kde se povaluje bezdomovec-notorik. A hle, ten hráčům (na rozdíl od svých druhů před Hlavním nádražím v Praze) prozradí užitečnou informaci kudy se mají vydat dále.

Robinson a Pátek, a raději i Sobota s Nedělí

Princip těchto her je bezvadně vymyšlený a zážitky z nich se docela přibližují pocitům z her na hrdiny, například Dračího doupěte. Samozřejmě tu panuje výrazně menší svoboda rozhodování, ale tu kompenzují hezké obrázky lokalit i předmětů plus omezení herní doby pro ty, kteří mají omezené časové možnosti. Rozehranou partii si navíc lze poměrně jednoduše „uložit“ a zase se k ní vrátit.

Sopečný ostrov je rozdělený na čtyři kapitoly, přičemž finále má dvě varianty. Nejen proto je druhá polovina lepší než první; začátek se tu prostě úplně nepovedl. Vysílá totiž studenty do akce proti pašerákům, kteří ale nenosí zbraně, na místo, kam policie sama sobě zakázala vstup. V osmi letech bych to autorům „sežral“ a těšil se na úžasné dobrodružství, ale když je mi párkrát víc, tak si prostě říkám, že bych vymyslel lepší zápletku, jak nahnat postavy do míst, kde nemají co dělat…

Načež to ještě také párkrát logicky skřípne, ale to už v zápalu děje tolik nevnímáte, a užíváte si domlouvání a rozhodování, kdo udělá co, kde a jak. Tedy pokud hrajete ve více hráčích, což lze u Adventure games jen doporučit – pravidla sice umožňují sólo hraní, ale dobrodružství v jednom prostě není to pravé ořechové a od dob Robinsona Crusoea nikoho moc neproslavilo.

Vyšetřování začíná, zapomeňte

Autor doporučuje „občas rezignovat na reálnost postav a situací“, abyste si hru více užili, a ano, OBČAS je to z podstaty nutné i žádoucí, ale sám prostě neměl rezignovat na realitu při tvorbě zápletky. Její vycucání z prstu bylo zbytečné a vstup do hry to kazí. Pak se ale vše rozjede, příroda i lidé zase jednou předvedou, co umí, a vy už máte docela jiné starosti. Je proto na místě parafrázovat klasickou hlášku a s pokynem „Vyšetřování začíná, zapomeňte“ poslat zájemce na Sopečný ostrov. Koneckonců, už v Honbě za diamantem Jack D. Colton přece prohlásil, že „ráno stálo za starou bačkoru, ale vyklubal se z něho hezký den“.

A stejně tak je tomu i zde.

Adventure games: Sopečný ostrov