Amulet: Nabít, zabít, zapít

Všichni nejsme Conanové a všechny války nejsou válkami o osud snubáků a světa. Jsou i menší střety, bitvy a šarvátky, ale jedno je ve všech neměnné: když v nich umřete, jste mrtví, ať už ležíte na polích Pelennoru, nebo Agrofertu. A do takových „malých“ bojů vás vezme Amulet.

Ovšem dlužno přiznat, že v něm vlastně úplně umřít nemůžete; když si vyčerpáte životy, praští to s váma do bezvědomí a proberete se v hospodě. A nejen proto, že byste se mohli probudit na mnohem horších místech, je tahle hra moc fajn.

Opravna zbrojí i hrdinů

Nicméně zpátky na začátek, kde si vyberete jednu z pěti postav a dostanete k ní pěknou velkou a bytelnou desku s amuletem a „stromem“ schopností. Ten lze rozvíjet na základě zkušenosti, a tím vám přináší stále lepší a současně unikátnější schopnosti. Naopak do amuletu je dobré získávat drahokamy, protože každá z jeho několika sekcí, kterou vzácnými šutry obklopíte, na konci dává nemalý počet bodů.

A pak… pak už hurá za dobrodružstvím!

Herní plán zahrnuje různé destinace, již zmíněným hostincem počínaje, přes vesnici a hrad, pouť i loupežnickou boudu, až po doupě a kobky. Poslední dvě jsou lokacemi s pravidelným výskytem příšer, běžných a bájných, jejichž udolávání je cílem jak vaším, tak v případě kompetitivní varianty i celé hry.

Herní kolo se tu dělí na den a noc, přičemž za světla můžete navštěvovat lokace – sympaticky libovolně, neboť nejste limitováni dochozí vzdálenosti – a vykonávat na nich akce, zatímco tma je hlavně, ale nikoliv výhradně, v režii příšer, které vám dají za jedno až obě uši.

Pravidla sama přiznávají, že návštěva jiných než bojových lokací má za účel se na boj připravit, vylepšit, případně se po něm dát dohromady. Jakékoliv použití zbraně ji totiž poškodí a je třeba ji opravit, nemluvě o tom, že nestvůry zhusta poškodí i vaši postavu, a tak je tedy nutné i ji šoupnout do správkárny.

Kromě toho si můžete nakoupit nějaké lektvary a kouzla (která jsou pro každého, kdo má prachy, ne jen pro čarodějku), vyměnit drahokamy, a dokonce se vydat za dobrodružstvím, ze kterého také něco kápne.

Nicméně děláte to hlavně proto, abyste utloukli všechno, co se hýbe a není člověk. A to si zaslouží samostatnou kapitolu.

Servilně se servat

Souboj zde totiž patří k nejzábavnějším svého druhu. Nestvůry jsou sice na kartách, ale s mřížkou, v níž mají vyznačená svoje slabá i silná místa, a dokonce i to, co mají v kapsách. Zbraně hráčů mají tetrisové tvary a podle celkem snadných pravidel se na karty pokládají co nejlépe tak, aby pokryly všechna zranitelná místa, vykryly co nejvíce protiútoků (čili zakryly co nejvíc značek zranění), a ponechaly odkryto co nejvíce pokladů. Některé destičky zbraní navíc musíte použít pouze pod určitým úhlem vůči hraně karty, a další vám naopak dají nějaký bonus v podobě života či pokladu.

Prostě boj je tu parádně vymyšlený, a to na něj navíc leckde nejste sami… ale ani to vám leckdy nepomůže. Ovšem takový už je osud hrdiny.

Sympatické je, že z vašich pokroků těží celý kraj a stejně jako vyspívá vaše postava, rozvíjí se i její okolí. Jednotlivá akční pole se tedy vylepšují, a tak na nich tu lze opravit více zbraní, onde laciněji nakoupit a támhle získat přítele, který vám kromě pomoci servilně přinese i drahokam.

Asociální jistoty a malé zlo

Jaký tedy Amulet je? Zábavný až výtečný, pokud se vám trefí do vkusu a do nálady.

Jaký by mohl být? O doslova pár chlupů z vlkodlaka lepší po produkční stránce.

A jaký by neměl být? No, zásadní problém nebo chybu jsme nenalezli.

A nyní detailněji.

Co se zmíněných chlupů týká, tak v první řadě jsou to barvy. Nic proti temné atmosféře, ale temné obrázky, na kterých se plete modrá se zelenou a kde musíte pochopit, že oranžová je vlastně žlutá, jsou – s prominutím – školáckou chybou. Také nad výkladem pravidel jsme párkrát zaváhali, ale když se hlava k hlavě vine, tak se dílo podaří. A i když zazněla námitka, že hra nemá finále, velké zlo, které by bylo nutno porazit a osvobodit od něj kraj… tak tady se ptáme proč. Proč by jednou nemohla být hra (film, kniha…) o relativně malých zlech, které otravují fantasy život obdobně jako ten reálný?

A pak už jsou to jen samá pozitiva a asociální jistoty.

Ilustrace jsou krásné, desky hráčů bytelně dvouvrstvé, pravidla přístupná a soubojový systém i při opakovaném hraní prostě zábavný – nemůžeme si pomoct. Kompetitivní (čili soutěžní) systém je klasika, kooperativní nám vyhovoval méně, ale to bude spíše otázkou preferencí hráčské skupiny; a co se ohrání týče, tak ano, tady je jisté riziko… jenže zhruba na úrovni znudění z toho, kdybyste celý život jezdili na dovolenou do sousední vesnice. Když se to nepřehání, je Amulet pohodová, zábavná hra, kterou je opravdu příjemné jednou za čas rozložit, utkat se s množstvím menších zel a nakonec si připít na vítězství nad nimi.

Amulet