Azul: Duel – Mozaiky navždy

Azul už tu párkrát byl: vedle klasické podoby také jako vitrážová kráska, coby Zahrady i Letohrádek, a v neposlední řadě jako pralinková bonboniéra pod názvem Mistři čokolády, kterou v redakci hrajeme neradi, protože po několika partiích vždycky přibereme. Mohl tedy Duel přijít s něčím novým?

Hra na palácové obkladače právem zdomácněla i na našich stolech, a tak se budeme věnovat pouze její nejnovější verzi. Přičemž je pravdou, že ty předchozí se i ve dvou hrály velmi příjemně, a tak by bylo snadné považovat novou dvojkovku za nošení dlaždic do keramické dílny. Snadné, ale o to nesprávnější.

Dlaždičky vs destičky

Nabídku dlaždic tady prezentují čtyři malé a jedna velká dílna, rozdělené na sluneční a měsíční část. Z každé části se dlaždice odebírají podle odlišných pravidel a kladou do přípravných řad na hráčské desky.

Zásadní, byť zdaleka ne jediný rozdíl oproti klasickému Azulu spočívá v tom, že tady si každý hráč sám určuje požadavky zdobené klenby. V průběhu hry totiž musí kromě dlaždic vybírat a umisťovat čtyřmístné destičky výzdoby, a teprve na ně klást dlaždice. Destičky mu sice předepisují, dlaždice které barvy musí kam umístit, nicméně je na hráči, jakou destičku zvolí a kam a jak ji umístí. Navíc na nich najde i žolíkové pozice a místa pro extra bodované dlaždice ozdobné.

Mechanismus tvoření řad, ze kterých pak dlaždici nejvíce vpravo umístíte na klenbu, je v principu stejný, ale navíc nabízí možnost pracovat s bonusovými dvoubarevnými dlaždicemi, pomocí kterých si lze doplnit neúplnou řadu. Body se rovněž počítají v základu stejně: jeden za každou dlaždici sousedící horizontálně i vertikálně s tou právě umístěnou, nicméně na konci lze získat další body za splnění takzvaných cílů, kterými může být dosažení klasických sloupců a řad dlaždic, ale také diagonál, barevných kombinací či specifického rozmístění destiček výzdoby.

Fuel for duel

Ve své podstatě není tato verze – ač o něco složitější než základní Azul – nikterak náročná. Přesto by k jejímu pochopení významně přispěl přehled a popis herního materiálu, jenž by tak zejména nezkušeným hráčům zjednodušil (přípravu na) první partii. Ale nešť, kdo chce, ten se výsledku dobere.

Azul duel je tak de facto jinou, byť znalcům povědomou hrou. Přináší větší svobodu v rozhodování, ale také na hráče klade ekvivalentně vyšší nároky. Je nutno více toho sledovat a pečlivěji své tahy rozmýšlet, ovšem jelikož jde o duel, nečeká protihráč na svůj tah extrémně dlouho, a kromě toho má beztak sám nad čím hloubat. „Vlastnoruční“ vytváření „požadavků“ skládané klenby je výtečným zpestřením, a zisk dalších bodů z toho plynoucích je do mechanismů hry skvěle zakomponovaný.

Názory na to, který z Azulů je ten nej-, se budou s největší pravděpodobností lišit, a asi se najdou i tací, kterým tato verze nebude vyhovovat vůbec. Přesto ale jde o krok správným směrem, a je dobře, že nabídka Azulů – jakož i her pro dva – je u nás zas o něco širší.

Azul: Duel