Krvavý baron – Jaro 1851: Gamebook v krabičce který zabaví, ale nenadchne

Krvavý baron je hororová stolní hra, a i když je jejím autorem Raging Gecko, není divu, že vyšla pod křídly nakladatelství Golden Dog, které je zaměřeno především na tento žánr.

O co jde?

Krvavý baron je sólo hra, která v sobě kombinuje principy gamebooku a únikovky. Příběh je poměrně prostý. V roli jednoho z agentů průzkumné společnosti Řád pravdy jste vysláni do Sedmihradska, abyste odhalili pravdivost zkazek o místním šlechtici, který si mezi místním obyvatelstvem získal přezdívku Krvavý baron. Zda jde o upíra, vlkodlaka anebo snad jen o příliš horlivého zastánce práva první noci ovšem zjistíte pouze tak, že se vypravíte do jeho doupěte, tedy hradu ukrytému kdesi v divočině.

Kdyby byl Krvavý baron hororovým románem, šlo by o podprůměrnou záležitost, která po jednom přečtení skončí v nádražní knihobudce, naštěstí má trochu jiné ambice.

Herní mechanismy

Herní mechanismy v sobě kombinují prvky gamebooku a únikovky. V podstatě jde o kombinaci očíslovaných odkazů v Knize dobrodružství (jako u běžného gamebooku), příběhových karet, tedy karet scén (které by v podstatě byly u běžného gamebooku součástí knihy), a karet akcí. Soubojový systém je kombinací hodu kostkou, vybavení, které po cestě sbíráte, a dovedností, jimiž vaše postava disponuje. Procento náhody je tedy poměrně velké. Zvrátit špatný hod kostkou sice jde, ale často dojde k tomu, že špatný hod prostě ukončí váš bezcenný život, a vám nezbude nic, jiného, než zvolit jinou postavu a zkusit projít příběh pěkně od začátku. Naštěstí má každý ze tří volitelných hrdinů jiné schopnosti. Například tam, kde jeden vyvrátí dveře, druhý pomoci své dovednosti odemkne zámek a třetí ukecá místního kováře, aby mu vyrobil šperhák. Nezanedbatelnou míru znovuhratelnosti zajišťuje také mírná nelineárnost děje. Stručně řečeno, nikdy nemůžete projít tři tunely zároveň, nebo prolézt všechny místnosti baronova sídla. Zajímavým bonusem je však devatenáct různých konců, které jsou závislé na tom, jakým stylem jste příběhem prošli. Každý z nich je ohodnocen výsledným skóre v procentech, takže pokud jste masochista, anebo máte potřebu dohrát hru s výsledným skóre v hodnotě 100%, můžete ji projít víc než třikrát. A i když autor píše, že hra obsahuje prvky únikovky, logických hádanek, které jsou pro tento druh her příznačné, v Krvavém baronovi najdete jen poskrovnu.

Až doteď to spíš vypadalo, že Krvavého barona posílám do zatracení, ale jsou i věci, které stojí za pochvalu.

Především jde o přehledná pravidla, která jsou vytištěna na samostatných kartách, takže do nich můžete během hry kdykoli nahlédnout. Na pěkném, tvrdém, křídovém papíře jsou také vytištěné příběhové karty a karty akcí. I když je grafická stránka hry v postatě jen výplodem Midjourney, ilustrace na příběhových kartách atmosféru hry dostatečně dokreslují. Za plus lze také považovat insert, do kterého se všechny herní komponenty krásně vejdou. Navíc si na stránkách vydavatele můžete stáhnout tutoriál, což vám umožní proniknout do hry trochu rychleji.

Závěrečný verdikt

Krvavý baron je solidní alternativou gamebookům a na pár deštivých odpolední zabaví, ale ve velké konkurenci, která v dnešní době deskovkám vládne, obstojí jen těžko.

Krvavý baron: Jaro 1851