Modely pro scifisty #23: Německé projekty

První pokusy a následně i zahájení výroby prakticky použitelných bojových letounů s proudovým pohonem vedlo v Německu rozsáhlým aktivitám v tomto oboru.

Německé projekty – mnoho nechybělo….

 

První pokusy a následně i zahájení výroby prakticky použitelných bojových letounů s proudovým pohonem vedlo v Německu rozsáhlým aktivitám v tomto oboru. Většina strojů s pístovými motory byla na hranici možností dalšího vývoje, řada z nich byla zastaralá i morálně a rostoucí technickou i množstevní převahu spojenců mohly zlomit jen nové technologie.

V oboru přesného střemhlavého bombardování se proslavil Ju-87 „Stuka“, ale v polovině války  šlo o beznadějně zastaralý stroj. Z několika projektů na jeho náhradu byl vybrán projekt firmy Henschel – Hs – 132. Šlo o relativně malý, rychlý jednomístný stroj s dvojitou směrovkou, motorem na hřbetě trupu a pilotem ležícím hlavou vpřed v nízké prosklené kabině na přídi trupu. Netradiční umístění pilota mělo dvě výhody – pilot vleže snášel podstatně vyšší přetížení a zároveń umožnil zkonstruovat nízkou, aerodynamicky čistou kabinu. Křídla i ocasní plochy byly dřevěné, trup kovový. Bombardovací verze měla nést výhradně pumy, bitevní pak dva kanóny v přídi trupu a pumovou či jinou podvěšenou výzbroj. Projekt rychle pokročil a sovětská vojska se v dubnu 1945 zmocnila zkompletovaného prvního prototypzu bombardovací verze.

Stavebnici tohoto stroje vyráběla v měřítku 1/72 německá firma Huma, v současnosti je model již ryze sběratelskou záležitostí. V krabici s obrázkem útočícího bombardéru najdeme návod, obtiskový aršík, průhledný překryt kabiny a rámeček dílů ze šedého plastu. Stavebnice je dost jednoduchá, mimo barev a běžného lepidla budeme potřebovat jen kousek olova na vyvážení, aby model stál na příďovém podvozku.

Stavbu zahájíme začištěním dílů, které mají nepatrné otřepy. Poté natřeme interiéry a drobné díly a zkompletujeme chudý vnitřek pilotní kabiny. Interiér prakticky kompletně vybavíme z vlastních zdrojů podle své fantazie či se štěstím sehnané dokumentace – je do něj dobře vidět, ale podkladů je minimum a výrobce se omezil na figurku ležícího pilota. Vlepíme interiér do poloviny trupu, dokompletujeme ho, za přepážku pilotního prostoru a do přídě zalepíme zátěž, do krytu motoru vstupní růžici a výstupní trysku a trup uzavřeme druhou polovinou. Po zaschnutí lepidla je nutno  začistit spoje. Zkompletujeme a nalepíme na trup ocasní plochy a přilepíme křídla. Zkompletujeme a osadíme podvozek a model nabarvíme. Můžeme zvolit nějakou pravděpodobnou „bojovou“ kamufláž (RLM76/80/81; 74/75/76 či libovolnou kombinaci), já jsem vybral nátěr uváděný nejčastěji pro nalezený prototyp – interiéry, podvozkové nohy a dřevěné části RLM 02, vnější kovové části dural, hydraulika chrom, přístroje RLM 66, gumy černá (vše syntetika Modelud a ModelMaster). Pomocí patinovacích fixů Gundammarker jsem zvýraznil spáry, pak model přelakoval (lesklý akrylový lak Agama), nanesl obtisky a znovu přelakoval. Nakonec jsem opatrně umístil na model překryt kabiny a tím stavbu tohoto zajímavého stroje dokončil.Stavebnice je ve své podstatě jednoduchá a naprosto nezáludná, vhodná pro absolutní začátečníky. Fajnšmekři ji samozřejmě mohou pomocí nemalého úsilí dovést k dokonalosti soutěžního speciálu doplněním celého spektra detailů, případně vhodně vybranou, byť fantastickou kamufláží.

Druhým strojem, kde mnoho nechybělo k jeho zprovoznění, byl Focke Wulf „Flitzer“. Jednalo se o projekt jednomístné stíhačky s různými variantami pohonu a v počátcích proudové éry celkem obvyklé rámové konfigurace. Stroj měl trupovou gondolu, křídla se šípovitou náběžnou hranou a kormidla umístěná na nosnících spojených výškovkou. Pohon mohl být čistě proudový, nebo kombinovaný, kdy vedle proudového motoru byl v trupu zabudovaný ještě mootor raketový.  Projekt se dostal až do stádia dřevěné makety v měřítku 1:1 a byly vyrobeny některé díly prototypu, pak byl však stornován a firma začala pracovat na projektu výkonnějšího stroje.

Stavebnici stroje s kombinovaným pohonem vyráběla jako klasický „short run“ tuzemská firma Special Hobby. V krabici s lákavým obrázkem se nacházel ne zrovna přehledný návod, acetátový překryt kabiny, standardní aršík fotoleptů (antény, pedály, poutací pásy), obtisky a rámeček plastových dílů horší, než sovětské kvality.

První fází stavby se tudíž stalo vytesání dílů z rámečku a jejich dosti náročné začištění. Pak teprve bylo možno zahájit stavbu. Natřel jsem interiéry a drobné díly (RLM 66, RLM 02, černá, kov), sestavil interiér kabiny a pokusil se ho vsadit do trupu. Díky bočním pultům řízení se tam nevešel, došlo tedy na úpravy pultů, nové sestavení a opravy nátěru. Protože ve stavebnici zcela chyběl knipl (není ani v návodu), vyrobil jsem ho z plastové tyčinky. V mezičase jsem slepil poloviny křídel a ocasní nosníky se směrovkami. Přitom jsem zjistil, že síla materiálu křídel natolik nekoresponduje s objemem částí nosníků, které se do nich měly zasunout, že jsem příslušné kusy plastu odřízl a rozhodl se lepit nosníky „na tupo“.

Mezitím proschl dopasovaný interiér a tak jsem zkompletoval trup. Vlepení interiéru kabiny +   zátěže do přídě a kuželu do výtokové trysky nebyl problém, spojení polovin trupu bylo ale problematické. Lišily se mírně v rozměrech. Po zaschnutí lepidla tedy následovalo poněkud brutální tmelení a broušení – než zaschl tmel, dal jsem bez větších problémů dohromady podvozkové nohy – zde nebyly žádné problémy, stačilo jen ořezat čepy na kola, protože v kolech nebyly příslušné otvory. V té době už bylo zralé mé rozhodnutí slepit model jen v té podobě, v jaké na mě vypadl z krabice – bez jakékoliv snahy vylepšit jeho vzhled.

Po dokončení trupu jsem nalepil křídla, zkompletoval ocas a po proschnutí lepidla jeho nosníky  přilepil na křídlo. Následovala instalace podvozku, šíleně silných podvozkových krytů, instalace křídelních kulometů z plastových tyčinek a natření trupu pod překrytem kabiny (RLM 66). Opatrně jsem vystřihl a připravil k nalepení acetátový překryt kabiny. Po náležitém proschnutí jsem stroj natřel – spodek RLM 76 (šedomodrá), vršek v kombinaci RLM 83 (světlejší zelená) a RLM 74 (tmavá šedá) a clearfixem nalepil kabinu.   Následovalo pár retuší barvou, přelakování, nanesení obtisků a další vrstva laku. Ufff! Bylo hotovo.

 

 

Stavbu tohoto stroje doporučuji výhradně masochistům, všichni ostatní by si měli počkat do podzimu, kdy se má na trhu objevit kvalitní stavebnice od Revellu!

 

Poznámka k „Flitzeru“:

Všechny zmíněné barvy a laky až na kovy (ModelMaster) jsou akrylátové Agamy. Na lepení plastu bylo použito standardní lepidlo Revell Contacta, na kovy vteřiňák, na kabinu Clearfix.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Výborná série článků! V Modeláři sice poslední dobou taky občas něco pronikne, ale hlavní zdroj inspirace jsem našel tady. Marek

Zanechat odpověď