Modely pro scifisty #50: Obrněnci z 18. mise Agenta JFK

Do dnešního jubilejního vydání Modelů pro scifisty jsem se rozhodl zařadit párek obrněnců, vyskytujících se epizodně na pozadí děje dnes již mystické „mise 18“ Agenta JFK Františky Vrbenské.

Neodhalím žádné tajemství, když suše konstatuji, že děj se odehrává v oné děsivé době, kdy se „Sojuz něrušimij“ teprve rodil v krvavých křečích a revoluce otřásala značnou částí Evropy i Asie. Situace umožnila vzestup a stejně často i pád nejrůznějších dobrodruhů – v Mongolsku se svou říši pomocí soukromé armády pokusil vytvořit „krvavý baron“ von Ungern – Sternberg, jehož příběh se zčásti prolíná s osudy hrdinů mise 18.

Na bojištích první světové války a následných konfliktů se vedle běžných zbraní vyskytovaly i celkem zajímavé kusy bojové techniky. Se dvěma z nich se dnes seznámíme.

Mezi obrněnou technikou krvavého barona se nacházel i jeden „ruský Austin“. Šlo patrně o nejmodernější kus v jeho pestrém autoparku, kde se nacházel i Mgebrovův kuriózně tvarovaný obrněnec na podvozku Renault, staré Austiny a ižorské Fiaty. Stroj onoho typu, ze kterého měl, ale nemohl řečnit Lenin v únoru roku 1917 před Finským nádražím v Pitěru, protože první kus se podařilo postavit až v roce 1918. Nesl standardní výzbroj dvou maximů v samostatných věžích, od původního Austinu a jeho kopií se ale lišil na první pohled jejich diagonálním rozmístěním. To na rozdíl od původního uspořádání s věžemi vedle sebe umožňovalo vést boční palbu z obou kulometů.

Stroj byl ale na první pohled v zoufalém stavu. Rezavé fleky a pozůstatky několika různých nátěrů mizely pod vrstvami prachu a bahna, levý reflektor byl nově uchycen svářením, pancíř byl navíc na mnoha místech poznamenán střelami. Z řeči mechaniků vyplývalo, že jde patrně o nejčerstvější přírůstek do sbírky a že interiér je (s výjimkou zbraní) nejspíš v obdobném stavu jako exteriér.

Stroj byl v Putilovském závodě vyroben patrně v roce 1919, přežil občanskou válku v evropské části impéria a polské tažení. Následně byl odeslán ku pomoci soudruhům na Sibiř, kde se ho ale v nepojízdném stavu zmocnili bílí. Nějakou dobu sloužil jako součást improvizovaného obrněného vlaku, nakonec ale putoval do Vladivostoku, kde byl opraven a prodán jedné ze žoldnéřských bojových skupin do Číny. Zde opět bojoval – příležitostně proti rudým, jindy proti projaponským silám a někdy pro změnu za Japonce. Poslední tažení zřejmě prodělal s jednou z „nezávislých“ band, kdy na území „krvavého barona“ uvízl v bahnitém terénu a byl poněkud spěšně opuštěn posádkou. Uvízlého stroje se zmocnili baronovi lidé, tvořil součást jeho útočné vozby. Přes tristní technický stav měl osudem stíhaný obrněnec svou cenu – v nejhorším případě mohl být využit jako pevnůstka – statický bod obrany s nezanedbatelnou palebnou silou…

Váha: 5,2 t
Posádka: 5 lidí
Výzbroj: dva kulomety Maxim
Pancéřování: svislé 8mm, vodorovné 4mm
Motor: 50 koní
Rychlost: do 50 km/h
Dojezd: do 200 km

Dvaasedmdesátinovou stavebnici „ruského Austinu“ odlévá z polyuretanu firma Extratech. Model je vcelku jednoduchý a stavba víceméně pohodová. Odlitky zbavíme nálitků (nejhůře to jde u rámu podvozku, nesmí se zlomit, ani následně probrousit) a začistíme je. Zvolíme vhodnou kamuflážní barvu (šedou, nebo různé odstíny zeleně, případně barvu oceli + kamufláž). Nabarvíme kola (pneumatiky guma; ráfky, loukotě a středy – zvolená kamuflážní barva) a necháme je řádně uschnout. Předem nabarvíme též hlavně kulometů a jejich plechové kryty (po slepení to jde špatně – vzniknou nepřístupná místa). Slepíme odlévané díly podle návodu (vyjma kol) a opatrně dolepíme leptané detaily (vše se lepí vteřiňákem a drobné „plechy“ zlomyslně vzdorují správnému umístění). Věže lepíme po kompletaci otočené v pozici, která bude vyhovovat našim záměrům. Po slepení hlavní části vozidla provedeme nátěry a po důkladném zaschnutí barvy stroj napatinujeme, dolepíme kola a dokončíme patinu (rez, bahno, prach). Opatrně je třeba nakládat s reflektory – jsou z polyuretanu, ale na mikroskopických leptaných nosnících a díky tomu velmi špatně drží. Madla na krytech motoru si bude lepší zhotovit z tenkého drátku, nebo je úplně vynechat a jejich existenci nanejvýš naznačit barvou. Dokončený stroj můžeme buďto zařadit do sbírky jako solitér, nebo ho zabudovat do nějaké diorámy.

Součástí pestré sbírky techniky von Ungern – Sternberga byl i letitý Renault, pancéřovaný podle návrhu štábního kapitána Mgebrova. Původně otevřený pancéřák dovezený z Francie byl v roce 1916 spolu s dalšími deseti kusy opatřen novým „kabátem“ specifického designu. Přední dvě třetiny vozu měly tvar klínu, zadní třetinu tvořil pancéřový válec, na němž seděla mohutná otočná věž se dvěma výkyvně uchycenými kulomety Maxim a pozorovací věžičkou. Věž byla těžká – tvořila zhruba polovinu celkové hmotnosti obrněnce a u dalších kusů byla posléze nahrazena dvěma menšími, umístěnými diagonálně k podélné ose vozidla. Usnadnilo to manipulaci se zbraněmi a nové řešení bylo navíc o polovinu lehčí. Kus ze Sternbergova oddílu ale modernizace nepostihla, dokonce neměl namontovány ani pancéřové kryty kulometných hlavní.

Renaulta si spolu s další technikou a nezbytným personálem baron přivezl, když byl v roce 1917 přeložen na Dálný Východ. Stroj ho provázel při většině eskapád a stal se základem jeho privátního „broněotrjada“.

Stroj prodělal frontové nasazení v roce 1916, následně byl pro poškození odeslán do dílen, kde měl být opraven a poté odeslán k výše zmíněné modernizaci. Opravy se ale vlekly a díky tomu nebyl stroj nakonec odeslán do Ižorského závodu, ale na Dálný Východ. V roce 1921 už to sice nebyl žádný výkřik moderní techniky, ale v mongolských pláních se proti mizerně vyzbrojeným Číňanům, pověrčivým domorodcům a lupičským tlupám ještě uplatnil velmi dobře…

Váha: 3,4 t
Posádka: 5 lidí
Výzbroj: dva kulomety Maxim
Pancéřování: čelní 7mm, boční 6,5mm, vodorovné 4mm
Motor: 60 koní
Rychlost na silnici: do 55 km/h

Dvaasedmdesátinovou stavebnici tohoto vozu dělá firma AMC, opět jde o odlévaný polyuretanový model s leptanými plechovými doplňky. Díly stejně jako v předchozím případě zbavíme nálitků a začistíme. Díky perfektní práci výrobce jsou nálitky tenké a jen v minimálním množství, s čištěním je tedy mnohem méně práce. Stroj obsahuje „plechy“ na obě výše zmíněné varianty – při stavbě nepoužijeme kryty kulometných hlavní, určené pro pozdější variantu. Po začištění dílů podle obrázků nalepíme na povrch trupu velké množství pantů – doporučuji použít pro jejich lepení disperzní lepidlo (Herkules), nanášené na místa spojů hrotem jehly. Tato technologie umožňuje přesně umístit drobné detaily, a pokud se „nezadaří“, zase je bez následků „oloupat“ a nalepit znovu přesně. Větší skládané lapače vzduchu, reflektor s držákem, díly podvozku a stupačky lepíme na trup vteřiňákem, stejně jako polyuretanové díly a osy kol. Opět zvlášť natíráme kola a trup, o barvě platí totéž co v případě Austinu. Samostatně barvená a patinovaná kola lepíme na nabarvený a napatinovaný trup.

U obou vozidel jsem jako „základovku“ použil barvu kovu a po jejím vyschnutí nanášel kamufláž a patinu. Většinou šlo o mix zelených odstínů, doplněný rzí a prachem na horních a bočních plochách, spodní plochy a kola dostaly „svůj díl“ rzi, hlíny a bláta. Před „bahněním“ jsem ještě pomocí patinovacích fixů od Gunze lehce zvýraznil detaily povrchu.

Před povrchovou úpravou je dobré vědět, co má „náš“ stroj za sebou a podle toho upravovat povrch.

Po vydání „mise 18“ je možno očekávat ještě další zajímavosti, které v příběhu hrají nějakou roli a tudíž se objeví i v naší „modelárně“.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

13 komentářů

  1. Ad Modely pro scifisty #50: Obrněnci z 18. mise Agenta JFK
    Hezké,jen dál. Pokud vím,tak ten Austin existoval i jako polopás. Nevíš jestli to někdo nedělá v 1/72 (třeba jako konverzní sadu) ?

  2. polopás
    Polopás a další prvoválečný kousky nabízí Armo ( http://www.jadar.com.pl/start-a.htm ), ale všechno v pětatřicetině, něco dělá i Modelkrak (1/72). O Austinech mám teď článek na http://www.vojna.net – podle tabulek se jich v Rusku vyskytovalo kolem dvou set kusů všech verzí. Polopásů bylo vyrobeno 12.

  3. Ještě maličkost
    Na pozadí děje se mihne jeden pancéřový superspeciál, odvozený od reálně existujícího stroje. Ve dvaasedmdesátině by mohl mít přes 25 cm na délku …. Až bude mise 18 v tiskárně, hodím do placu další informace

  4. Jadary znám,jedna jejich odnož (5 star models) dělá krásné kolejáčky v obou měřítkách – mj. obrněnou drezínu “Zaamurec” a to i v provedení “Orlík”-až něco našporuju tak si Orlíka pořídím (v 1:72). A na ten zmíňovaný superspeciál se těším 🙂

  5. Zaamurec
    “Zaamurec/obrněný vlak Orlík, vůz č.1” prodělal zajímavý vývoj a v příběhu se nevyskytne jen kvůli nedostatku železnice v Mongolsku (naposledy byl focenej u Japonců někdy po roce 1930). Jeho osudu a vývoji je v Kolomijcově publikaci “Otečestvěnnyje bronědreziny i motobroněvagony” věnováno celých deset stran, z toho dvě výkresům. Potřeboval bych ale Austina z druhé série a Fiat ižorski od Modelkraku (1/72), taky se mihnou spolu s výše uvedenými stroji na pozadí děje. Na rozdíl od pětatřicetin “Armo” jsem Modelkrak v tuzemské nabídce nenašel.

  6. Jo, taky jsem koukal a “Modelkrak” u nás nula bodov. Jedině zkusit burzu nebo Kitbazar

  7. Modelkrak
    Tak jsem narazil na firmu, která mi možná ten Modelkrak doveze. Jednání vypadá nadějně, další info bude, až potvrděj objednávku.

  8. modely
    Nechcem nejak bezdovodne kritizovat, ale kedze sa uz “par mesiacov” venujem miniaturam, ako pozeram na tie modely na fotkach, pripadaju mi len nahrubo opatlane farbou …

  9. barvy
    To hrubý jsou patinátory (bahno, prach), skutečný barvy jsou tam někde vespod. Ve skutečnosti je na tom několik vrstev barev – kovová základovka, kamufláž, rez, pokus o filtry. Bohužel štětcuju, nemam možnost stříkat. Povrch je doveden do stavu, v jakým se plukovní vejtřasky vracely z Boletic v době mý vojenský služby. Na výstavách jsem zjistil, že většina techniky je nerealisticky čistá, což většinou nekoresponduje ani s naznačeným opotřebením stroje, ani s terénem, do kterého jsou stroje zhusta zasazeny.
    Pikantní je, že dříve stabilní barvy na sebe občas nečekaně reagujou a nátěr se pak velmi realisticky loupe. Bohužel – občas až na základní hmotu. Austin se mi takhle oloupal “na kost” dvakrát.

  10. Paráda!
    Figurky jsou rozkošný, ale na to se mi už moc třesou pazoury. Nechtěl bys o figurkaření něco napsat do modelárny? Vítaně by to zpestřilo nabídku – hlavně pro netechnicky založený jedince. Já bych pak nemusel privátní tazatele na figurky odkazovat na historický články v časopisech….
    Pokud bys k těm figurám sháněl loď, tak můžu doporučit kogu od Zvezdy, přebalovanou Revellem (přebal je levnější). Najdeš jí tady v modelárně. Dá se postavit jen od čáry ponoru nahoru a skutečné měřítko je neurčité (určitě ne avizované 1/72).

  11. Mne sa tiez trasu ruky, ale snazim sa vystihnut ten spravny okamih 🙂
    No ja a pisanie …… hmmm…. naposledy som nieco dlhsie pisal na skole a to bolo za davneho temneho stredoveku 🙂

  12. figurky
    Sesumíruj písemně postup při výrobě a barvení figurek a pošli to Wiwi – do jara snad něco dohromady dáš (včetně odvahy začít):-))!
    Vystihnou ten správnej okamžik – to aplikuju při střelbě. Při barvení a lepení drobnejch dílů mi to nějak nefunguje.

Zanechat odpověď