Modely pro scifisty #59: Žáby v… aneb ST-40

Jak jsem předznamenal v článku o Žábách v mlíku, Drnkova trilogie (třetí díl je připravován k vydání) je cennou inspirací pro modely „What if“. Pro začátek jsem „vytěžil“ druhý díl trilogie – Žába a škorpion. Zatímco kolega Jackvéz se věnuje v knize popsaným poletuchám (recenze), vrhl jsem se na tanky.

Žáby v mlíku - modely

12 srpna 1941 – jižní Brdy, střelnice Ješín…

…Napravo se z úžlabiny vyvalilo cosi, co ve srovnání s oběma typy vypadalo jako rozšlápnutá žába. Stroj o poznání nižší, ale mohutnější a také širší. Jel pomaleji, na prvý pohled však vykazoval značnou stabilitu v nerovném terénu. Jeho téměř půl metru široké pásy mu nikterak nepomáhaly k vyšší rychlosti po svahu dolů, ale zabraňovaly skluzům do stran. Záhadný tank ani o centimetr neuhnul od předem vytčeného směru…

Střední tank ST-40 měl být podle představ autora vylepšenou placatější kopií T-34, popis je ale relativně zjednodušený. Zmiňuje motor uložený napříč, který v naší realitě měl až na konci války vyráběný T-44. V dalším textu je zmíněna velitelská věžička, naopak nikde není probíráno odpružení podvozku (Christie s vinutými pružinami, nebo torzní tyče?), vzhled čelního pancíře či sekundární výzbroj.

Na mých strojích je tedy přední „plech“ téměř hladký, jen s průzorem, bez trupového kulometu a průlezu řidiče – ten je podle našich předválečných konstrukčních zvyklostí umístěn z vrchu na korbě. Při designování hypotetického tanku jsem vycházel kromě popisu v knize i ze znalostí sovětské experimentální tankové techniky, jako byl BT-SV, odkud jsem si „vypůjčil“ design bočního přídavného pancéřování podvozku či projektované inovace typu KV, které podpořily mou představu o finálním tvaru věže. Výzbroj jsem omezil na autorem popisovaný kanón ráže 83,5mm a vedle něj umístil spřažený kulomet vz.37. Výsledky můžete posoudit sami…

Představa nového stroje byla vcelku zajímavá, a když se naskytla možnost koupě vhodných polotovarů, pustil jsem se do díla.

K vytvoření ST-40, zvaného „žába“, potřebujeme stavebnice tanků pro wargames, vyráběné britskou firmou Armourfast. Konkrétně jde o T-34/85 a Crusader II (jedno balení za 250,–Kč obsahuje dva kusy daného typu). Dále budeme potřebovat deskový polystyrén tloušťky 0,5 – 1mm (co se podaří sehnat), profily evergreen 0,5×0,5mm a tubu tmelu (použil jsem šedivý Tamiya). Další v pořadí jsou trpělivost (tmel schne dlouho), pilka a spousty smirkového papíru různých hrubostí.

Stavbu ST-40 jsem zahájil podvozkem – slepil jsem vanu a pojezd T-34. Seřízl jsem vršek trupu T-34 o zhruba 3mm, odstranil výstupek pro kulomet a na boky nalepil plastový odpad a tak zhruba zarovnal „odskok“ blatníků. Vyrobil jsem si papírové šablony na nové opláštění trupu a vyřezal podle nich nová čela a bočnice horní části korby z plastové desky. Ty jsem nalepil na připravený polotovar, čelní pancíř jsem nakonec opatřil v horní hraně výřezem, do kterého jsem vsadil čelní plát řidičské budky Crusaderu. Strop korby vznikl naporcováním a novým slepením příslušné části britského Crusaderu a použitím většího než malého množství tmelu, po jehož zaschnutí následovalo zuřivé broušení. Při něm zanikl původní řidičský poklop, místo něhož přišel na místo v pravém předním rohu stropu korby nový, pětiúhelníkový (za první republiky se tu jezdilo „obráceně“ jako v Anglii, proto je řidič vpravo). Na motorový prostor jsem nalepil mřížky ventilace chlazení, sání a výfuky (opět vytěžené z Crusaderu). Zatímco schnul tmel na trupu, pustil jsem se do věže. Slepil jsem věže obou tanků, ale jako základ pro novou věž posloužila relativně plochá věž Crusaderu, zbavená masky kanónu. Místo ní jsem narouboval celý předek věže T-34 a výřez s velitelskou věžičkou z téhož zdroje přišel do zadní třetiny budoucí věže. Chybějící materiál zespodu, vzadu a z vrchu jsem doplnil nařezanými deskami plastu a celé to mohutně zatmelil.

Zatímco schla hrouda tmelu budoucí věže, zkompletoval jsem podvozek tanku a doplnil šikmé přídavné pancéřování, dolepil lišty, naznačující napojení odnímatelných částí pancíře a imitace periskopů. Do levého předního rohu stropu korby jsem přidal kruhový poklop pro vstup obsluhy (zabroušený poklop nabíječe od T-34). Po proschnutí tmelu na věži vypuklo broušení, dotmelování a opětovné broušení. Z hroudy tmelu se začalo vylupovat něco, co připomínalo spíše léta šedesátá, než čtyřicátá. Když věž získala finální tvar, osadil jsem poklop, ořízl objímku pro kanón a vyrobil výzbroj. Použil jsem hlaveň kanónu z T-34, odvrtal jí ústí a doplnil ji z vrchu o kryt brzdovratného zařízení, vybroušeného z kusu licího rámečku. Z jakéhosi plochého zbytku a kousku plastové kulatinky jsem zhotovil kulometnou hlaveň s ochrannou pancéřovou „vaničkou“ a veškerou výzbroj instaloval na věž. Něco tomu chybělo – i ořízl jsem ze zbytku věže „téčka“ větráky a nalepil je na strop nové věže spolu s periskopem ze zbytku plastové tyčinky. Celá sestava vypadala jako zjevení, věž ale odpovídala spíše popisu „litá“, než „svařovaná“. To by odpovídalo popisu sériového ST-40, někdy též hobbysty značeného jako ST-41, ale příliš to nesedělo na předsériové kusy. Model vyfasoval základní nátěr kovem (ModelMaster) a přes něj kamufláž akrylátovými Agamami v barvách okr – tmavě hnědá – tmavě zelená. Po proschnutí došlo na provozní zaprasení „prachovým“ lakem a práškovými patinátory „prach“ a „bláto“.

Po prvním kousku zbyly šablony a spousta součástek, pustil jsem se tedy do druhého kusu – sériové varianty ST-40/41.

3. březen 1942 – Milovice

…Guderian si nejprve myslel, že vidí sovětský nový střední tank, že se tohoto stroje zmocnili i Čechoslováci. Pak si ale uvědomil odlišnosti. Především delší a silnější kanon a nižší výšku. Tank se rozjížděl vysokou rychlostí, přičemž vydával mnohem menší řev než onen ruský, přeskakoval příkopy, šplhal do neuvěřitelně strmého svahu a k úžasu Němců – střílel za jízdy!…

Proti původně popsané variantě měl nový tank litou věž a patrně zjednodušenou ochranu pojezdu (což z dálky mohlo způsobit na první pohled záměnu s T-34). Došel jsem tedy k tomu, že vyrobím nový podvozek, předsériovou „svařovanou“ věž a tu pak vyměním za již hotovou „odlévanou“.

Tentokrát jsem využil většinu zbytků z prvního Crusaderu a celý druhý kus, z druhého „téčka“ jsem jako zdroj dílů použil jen věž. Na vanu z Crusaderu jsem sestavil horní část korby a blatníky z destiček (podle šablon předchozího kusu). Z druhého Crusaderu padla za oběť stavbě trupu horní zadní část korby, mřížky a výfuky. V místech napasování nové horní části na vanu bylo nutno mohutně tmelit a doplňovat plast – vana Crusaderu je při srovnatelné délce a šířce jinak tvarovaná, než „téčková“. Pojezd jsem sestavil z pásů na oba Crusadery – potřebné šířky pásů lze dosáhnout slepením jejich dvojice a lehkým zabroušením z vnitřní strany. Na délku je původní pojezd z Crusaderu mírně kratší a má výš umístěné napínací (přední) kolo. Je třeba naříznout horní část pásu těsně před prvním pojezdovým kolem a vlepit do řezu hranolek plastu zhruba o rozměrech naznačeného článku pásu. Napínací kolo se tak dostane do žádoucí polohy a pojezd získá správnou délku. V mezičase jsem doplnil na trup svislé boční kryty pásů.

Zatímco trup schnul, věnoval jsem se věži. Opět jsem sestavil základ věže, původní masku kanónu nahradil předkem věže z „téčka“. Vyrobil jsem další sadu papírových šablon a podle nich z polystyrénové destičky vyřezal díly na věž (dva díly bočních pancířů, zadní čelo, spodek pro zadní část věže a zadní část stropu). Dílce jsem nalepil na původní věž, spoje a nepřekrytá místa na předku a spodku věže důkladně přetmelil. Při schnutí tmelu (chce to v tomto množství alespoň tři dny) se na slabších plátech plastu objevily propadliny, které bylo třeba zatmelit. Po zaschnutí následovalo broušení a dolepování detailů (větráky, periskop, velitelská věžička – vše z T-34), v oblasti velitelské věžičky i další tmelení. „Svařovaná“ věž je kratší a širší, než původně vyrobená „odlévaná“. Výzbroj jsem zhotovil stejně, jako u předchozího kusu. Po kompletaci a nátěru následovalo patinování (shodný postup s předchozím kusem) a osazení věží na „správné“ podvozky. Výsledkem jsou dva impozantní stroje, jejichž rozměry vyniknou hlavně ve srovnání s OA vz.30, stavěném na prodlouženém podvozku osobního automobilu Tatra.

Několik týdnů trvající „sochařina“ přinesla do sbírky sci-fi modelů dva zajímavé, nescifoidně vyhlížející přírůstky. Časem je možná postihne ještě nějaké vylepšování (doplnění vezené výstroje, tažných háků či ok a vyprošťovacích lan) a umístění do vhodného dioramatu. Obzvláště potěšující byla reakce Jana Drnka. Na základě dodaných fotografií sdělil, že vyrobené „žáby“ odpovídají jeho představě.

Citace z knihy „Žába a škorpion“ v textu byly použity se souhlasem autora.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentáře

  1. Rozměry
    Dobrá práce! Jaký je poměr vůči skutečnosti? Šlo by je hrát ve Flames of War? Jinak, co místo tmelu používat dvousložkovou pryskyřici (green stuff)? Ta zaschne za pár hodin:-)

  2. dvaasedmdesátiny
    Je to 1/72. Jak uvádim v textu, jde o radikální překopávku modelů primárně určených pro wargames. Angláni je balí do krabic po dvou. Jinak můžu vřele doporučit “herní” artilérii od Zvezdy – jejich německé a ruské dělostřelecké kusy vypadají luxusně a jsou neskutečně levné (75,- kus) – i s podstavcem a dvěma muži obsluhy…. Pěchota a děla 1/72, auta a tanky 1/100, letadla zatím 1/144, vše nominálně pro hru Velká vlastenecká válka (každá stavebnice má přibalenou herní kartu).
    Co se týká dvou- a vícesložkových záležitostí – na většinu jsem zanevřel pro nejisté výsledky. Jediný, co mi funguje, je epoxid ve spojených tubách a tim lepim polystyrénový elektrolety.

Zanechat odpověď