Modely pro scifisty #68: Německé projekty – Mistel – 5

Dnes se vrátíme ke kdysi probíranému tématu německých létajících pum. Faktická neexistence těžkých bombardérů, tedy strojů schopných nosit velmi těžké pumy na velkou vzdálenost, vedla Němce k realizaci projektu „Mistel“ (jmelí), který se skládal z bombardéru přeměněného v těžkou létající pumu s vysokou průrazností, ovládanou až do „odpalu“ na cíl připojeným stíhacím letounem. Více na http://cs.wikipedia.org/wiki/Mistel.

Nejprve byly využívány „olétané“ bombardéry na hranici životnosti, počítalo se ale s modernizací celého systému. V poslední plánované modifikaci mělo dojít využití speciální létající pumy, řízené z proudového stíhače. Sestava se měla skládat z létající pumy Arado E 377a, poháněné dvěma proudovými motory, řídící jednotkou měl být stíhač He 162 A-2. Sestavu při vzletu doplňoval speciální startovací vozík, který po odpoutání od země odpadl. Puma Arado totiž neměla podvozek. Ten byl slabinou původních verzí, tvořených stíhačem a bombardérem. Podvozek bombardéru nebyl dimenzovaný na zátěž, tvořenou náloží a stíhačem a často vypovídal službu….

Vlastní nálet vypadal tak, že sestava doletěla na dohled cíle, pilot stíhače zaměřil cíl, zablokoval řízení pumy a odpoutal se od ní. Zatímco mizel z ohroženého prostoru, puma samostatně pokračovala k cíli…. Proti projektům pilotovaných pum, které zde byly probírány dříve, měl Mistel několik výhod. Z nich mezi největší patřilo přežití celého „naváděcího systému“ – proškoleného pilota a upraveného stíhacího stroje, další byla možnost „recyklace“ – po návratu a kontrole bylo možno připojit stíhač na další pumu.

Celou sestavu Mistel – 5 v měřítku 1/72 nabízí v současnosti firma Revell, která buďto převzala formy od Dragonu, nebo přebaluje jeho výlisky. Vzhledem k tomu, že ve stavebnici balená stíhačka He 162 A-2 je velmi pěkně udělaná, takže je škoda vyplýtvat ji na pumu, nahradil jsem ji v sestavě levným a uspokojivě detailním strojem z rychlostavebnice od firmy Hobby Boss. Většina vnějšího rytí i rozměry jsou shodné, takže použití levnější náhrady nepřináší žádné problémy. Stavebnice jsou z klasického plastu, tudíž nenastává problém ani s lepením.

Stavbu jsem zahájil klasicky – začištěním dílů a nabarvením částí, které budou po slepení nepřístupné (interiér stíhačky, díly vozíku, vstupní ústrojí a trysky motorů). Aby sestava pěkně stála, musel jsem ještě připravit zátěž do přední části pumy – tuto úlohu splnily dvě olověné kule blíže nespecifikované ráže (asi .50) z odpadu, určeného k přetavení.

Vlastní výrobu jsem zahájil lepením pumy – do špice jsem vteřiňákem vlepil zátěž, slepil trup, křídla a motorové gondoly. Trup ani gondoly nijak zvlášť nelícují, takže je třeba tmelit a brousit spoje a pak obnovit rytí. Když je tato fáze za námi, můžeme podsestavy pumy slepit dohromady – je při tom nutné dávat pozor na geometrii – motorové gondoly by měly být rovnoběžné s trupem.

Zatímco schlo lepidlo a tmel na podsestavách pumy, slepil jsem stíhačku z rychlostavebnice Hobby Boss. Na několika spojích vznikly při sestavení spáry, které se také dočkaly tmelu a broušení, problematické ale bylo dopasovat kryty podvozku do zavřené polohy – s něčím takovým výrobce evidentně nepočítal. Opět přišel ke slovu tmel, smirek a rytí. Fajnšmekři ještě doplní relativně chudé vybavení pilotní kabiny o palubní desku, poutací pásy a nějaké ovladače, osobně jsem si vystačil jen s hrubým napodobením detailů barvou. Nakonec jsem se věnoval sestavení vozíku, kde je nutno přebrousit spoje hlavního nosníku a dělící roviny kol. Specifickou kapitolu představuje madlo na přídi vozíku – je tenké, dvoudílné a má tendenci praskat při oddělování od licího rámečku. Jiné záludnosti při postupu podle návodu nehrozí.

Když byly slepené jednotlivé podsestavy (puma, stíhačka a vozík), přišla řada na nátěry. Vozík jsem natřel barvou RLM 02, jako základovku na pumu a stíhačku jsem použil šedomodrou RLM 76. Stíhačka pak dostala podle zavedeného schématu nátěr horních ploch v kombinaci hnědofialová RLM 81 a tmavozelená RLM 82, horní plochy pumy měly nést hnědofialovou RLM 81. Příď stíhače i špice a náběžné hrany pumy pokrývají hádci RLM 81 na podkladu RLM 76 – maloval jsem je od ruky štětcem „jednochlupem“. Následně jsem dobarvil sání a trysky motorů kovovými odstíny (sání „ocel“, trysky „žíhaným kovem“ na výfuky). Po proschnutí barev následovalo obvyklé kolečko s lakem a obtisky. Bohužel – obtisky Revell jsou sice na první pohled pěkné, ale jejich použití bez speciální „chemie“ (též „obtiskové vodičky“) je poněkud problematické a nepřináší žádoucí výsledek (jsou jako prkno, nemají valnou přilnavost a je to po nanesení vidět). Když jsem dobojoval s obtisky, stroje jsem lehce napatinoval – patinovacími fixy zvýraznil pohyblivé plochy a pomocí speciální směsi silně zasvinil vozík (po startu končil někde v poli) a lehce „opršel“ stíhačku.

Když vše důkladně proschlo, nastal čas sestavu zkompletovat. Nejprve jsem důkladně přilepil vozík na pumu, po zatvrdnutí spoje pak následovalo usazení a stejně důkladné přilepení stíhačky na hřbet pumy. A bylo hotovo! Výsledná obluda se nepřehlédnutelně zařadila do lehce scifoidního zvěřince válečných projektů….

Použito bylo běžné lepidlo a tmel na polystyrenové modely, pár kapek vteřinku a olovo na zátěž, akrylátové barvy a laky Agama na kamufláž a gumy, „kovové“ syntetiky ModelMaster a patinovací fixy Gungammarker od Gunze.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Přečtěte si i další díly scifistických modelů.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

6 komentářů

  1. Cenzura na FP ?
    Proč přelepuješ ten hákoš ? Na Modelfóru i jinde ,pokud vím, nevadí… Jinak model pěkný-ještě snímeček odpředu a z boku by nebyl ?

  2. ad cenzura
    Ta svastika překrytá bílým pruhem je originální obtisk.

  3. Tak to mi nedává smysl-nevím o tom, že Němci za WW2 něco takového dělali (připouštím, že mi to mohlo uniknout-nejsem vševěd) a nedává mi to smysl ani u “Luftwaffe 46”-leda ukořistěný ?

  4. snímeček se nevlez
    Snímeček odpředu mírně zboku byl odeslán, leč se nějak nevlez. Co se vleze a co ne je bohužel mimo můj dosah. Ten bílej proužek přes svastiku je bohužel dekálová cenzura “made in Revell” (jak už poznamenal Javckvéz) a snaží se tvářit jako označení jednotky. Navíc se ty zdánlivě luxusní dekály chovaj jako prkno, takže asi budu muset začít používat obtiskovou chemii….

  5. Ježkovy voči, Kraghu. Ano, má tam být jenom svastika a číslo, ne, nemá tam být pruh.
    Vedle v Germánii je totiž jakékoli zobrazování tisíce let starého symbolu slunce přísně zakázáno a trestáno (zatímco zobrazování pentagramu v různých podobách je naopak podporováno). Čili se to řeší politicky korektně tak, že svastika se buď nenachází vůbec, případně je nahrazena čtvercem, což v případě případě před- a válečného Finska nebo Lotyšska působí obzvlášť pokrytecky. Na tom He-162 od Revellu pod bílým pruhem vykukují cípy skutečné svastiky, což je na současné německé poměry čin neobyčejně odvážný a neobvyklý.

  6. detail
    Model je pěkný a já moc obdivuju všechny modeláře 🙂 S mou prchlivou povahou bych to rozšlapal…

    Co se týče symbolu slunce, není ten pravý symbol jiný z hlediska rotace “háčků” ? To já jen tak, aby řeč nestála 🙂

Zanechat odpověď