Již jsme vám představili JWP ze všech možných úhlů pohledu, ale rozhodně o něm nevíte vše. Svůj pohled na tohoto autora doplňující oficiální údaje o spoustu střípků, drobností a detailů přináší i Michal Maléř, takže se pusťte do čtení tohohle “vyznání klasikovi české sci-fi”. No vážně, musí to být vyznání když má na konci i báseň!
Jiří Walker Procházka působí jako otevřený, inteligentní a přátelský člověk s výrazným charismatem a přirozeným pracovním nasazením. Jako vypravěč, mluvčí, organizátor, a mentor dokáže upoutat pozornost svou energií, odvahou otevřeně vyjadřovat názory a občas si i rýpnout do druhých. Jeho knihy vynikají promyšleností, autenticitou a snahou nejen pobavit, ale také obohatit čtenáře o nový rozměr (pokud tedy zrovna Rozměr totálně neztratíte!). JWP patří mezi autory, jejichž dílo si zaslouží uznání pro svou literární odvahu a originalitu. Přesto se občas stává, že se víc než o jeho knihách mluví o jeho osobnosti – a tím pak trochu zaniká, jak kvalitní věci vlastně píše. Co však na JWP jeho čtenáři, fanoušci, či i kolegové oceňují, je i jeho schopnost sebereflexe – otevřenost a ochota přiznat své slabé stránky.
Na besedách, workshopech i festivalech se věnuje nejen vlastní tvorbě, ale často dává prostor i dalším českým autorům a podporuje žánrovou scénu jako celek – od fantastiky přes detektivku až po komiksovou kulturu.
JWP se svou energickou osobností stal nedílnou součástí české sci-fi a fantasy scény, přičemž se výrazně prosadil i v detektivním žánru. Jeho vystoupení na literárních veletrzích, besedách i dalších akcích přitahují pozornost a dokazují, že dokáže publikum nadchnout i zaujmout.
Neúnavné úsilí, s jakým popularizuje fantastiku, z něj dělá jednu z klíčových postav domácí literární scény.
Procházka je známý nejen svými organizačními schopnostmi, ale také odhodláním, vytrvalostí a širokou sítí kontaktů, které dokáže ve správný čas propojit. Právě díky jeho „vyřídilce“ a neústupné energii vznikl fenomén série Agent JFK, kde sehrál klíčovou roli jako propagátor. I když co do počtu napsaných knih v sérii zaostává za Miroslavem Žambochem, jeho přínos spočívá v samotném uvedení projektu do života, v zajištění prezentací, přípravě besed a oslovování autorů. Bez jeho osobitého přístupu a nasazení by série Agent JFK možná vůbec nevznikla, nebo by její začátky nebyly tak úspěšné, jakými se staly.
Jeho styl komunikace a přímočarost nicméně nemusí být každému po chuti, což se možná promítlo také na veřejném hodnocení jeho knih. Recenze na Databázi knih a Kosmasu nejsou třeba vůbec zlé, ale někdy se neubráním pocitu, že lidé hodnotí spíše samotného JWP než kvalitu jeho díla, a já osobně bych pro tyto knihy zvolil hodnocení vyšší, ačkoliv sám sebe beru jako cílovou skupinu. Nelze ale popřít, že právě tyto vlastnosti a povahové rysy výrazně přispěly k realizaci jeho vizí a projektů. Ukazuje se, že Procházkův osobitý přístup má nezastupitelnou roli nejen v jeho tvorbě, ale i v budování literárního prostoru, který nadále inspiruje autory i čtenáře.
Jiří Walker Procházka je spisovatel a literární surfař, který se s nehoráznou lehkostí prohání vlnobitím jazykové kreativity a fabulace. Místo aby se držel zaběhnutých vzorců bere jazyk jako plastický materiál a ohýbá ho s virtuozitou, která je stejně fascinující jako drzá. Ondřej Neff o něm jednou prohlásil, že jeho styl připomíná surfování na vlnách literatury – a to ne ledajakých, ale rovnou na tsunami jazykových obratů.
Jeho slovní zásoba není jen bohatá – je barokně přezdobená a schopná malovat obrazy, které by klidně visely v galeriích surrealistů. A je jedno, jestli zrovna popisuje digitální život hackerských bit/hard-runnerů (Cyberpunk 2077 používá zase netrunnery), nebo děsí vizí, kde se Lovecraftův horor potkává s podivností Alenky v říši divů. Přidejte tři kapky Gaimana místo citronu a navrch Procházkův typický humor – a vznikne neopakovatelná atmosféra, která dělá jeho styl tak snadno rozpoznatelným.
Třeba Tvůrci času – příběh, který se nevypráví jen pozpátku, ale obrací naruby i samotnou realitu. Projektily letí zpět do hlavně, cigareta se sama složí zpátky, plamínek se vrací do zapalovače. Hrdina kráčí po stopách, které teprve zanechá. Co Christopher Nolan udělal v Tenetu, to Procházka napsal o třicet let dřív. Je ale fér dodat, že některé jeho texty jsou náročnější a vyžadují plnou pozornost – ideálně po ránu, s kávou. Malá knížka od JWP vás totiž někdy zmasíruje víc než dvojnásobně dlouhá novela od kohokoliv jiného.
Je to Chodec, který si vyšlapal vlastní stezku.
Procházkovy knihy nejsou jen příběhy – jsou to filmy promítané do myslí čtenářů, vizuální extáze ve formě textu. Kdo si jeho tvorbu oblíbil, tomu nemusím nic vysvětlovat. A kdo se v ní ztratil, nebo zjistil, že pro něj není, mohl sáhnout po některých z jeho přístupnějších titulů: Hvězdných honácích nebo Kenu Woodovi.
Cyberpunkový a hard sci-fi styl jeho próz může působit náročně – někdy to vypadá, že kromě nadhledu potřebujete i základy IT nebo fyziky. Ale i bez nich to jde. Hlavní je cit pro umění, vkus pro extravaganci a schopnost nasadit si jinou optiku – takovou, která dovolí vidět realitu v jiném spektru.
Jeho příběhy nečekají na pasivního čtenáře. Chtějí, aby se vaše mysl rozběhla jako divoké koně a nechala se unést do světů, kde je realita jen jedno z možných rozhraní. A přitom to všechno psal v době, kdy se u nás teprve rozjížděla stabilní telefonní síť. Jeho vize digitálních subkultur a propojení člověka se strojem byly na svou dobu nejen odvážné, ale i nadčasové.
I když příběhy Kena Wooda zasáhly desítky tisíc čtenářů, Procházka většinou nepsal pro davy. První díl (Meč krále D’Sala) se prodal v nákladu kolem třiceti tisíc kusů, druhý (Perly královny Maub) překonal čtyřicet tisíc – dohromady tedy vyšlo přibližně sedmdesát tisíc rodokapsů.
Přesto JWP zastával postoj punkového hudebníka, který si je vědom, že jeho tvorba není pro každého – ale ti, kdo ji přijmou, přesně vědí proč. Byl to autor, který se nebál riskovat – a právě proto jeho příběhy fungují i dnes, kdy mnozí jiní už upadli do zapomnění.
Jeho literární odvaha a chuť experimentovat s různými žánry, včetně těch „punkově“ laděných, nejsou vždy snadno pochopitelné širším publikem, přesto právě tyto průkopnické počiny mu vynesly uznání i ocenění, která potvrzují jeho vliv na českou sci-fi, hard sci-fi i fantasy scénu.
| ● 1992: Cena Ludvíka Součka za fantasy román “Ken Wood a meč krále D’Sala”.
● 1993: Čestné uznání v rámci Ceny Karla Čapka za kyberpunkovou novelu “Roll’s’Royce” a surrealistický text “Spermadona”. ● 1997: Cena Akademie science fiction, fantasy a hororu za dystopickou novelu “a odsuzuje se ke ztrátě rozměru”. ● 1997: Cena Ikaros, čtenářská cena časopisu Ikarie, za povídku “… a odsuzuje se ke ztráta rozměru.” ● 2002: Cena Akademie science fiction, fantasy a hororu za sci-fi povídku “Konec projektu Příliv”. ● 2004: Cena Akademie science fiction, fantasy a hororu za povídkový sborník “Totální ztráta rozměru”. ● 2014: Ocenění Aeronautilus v kategorii Velmistr žánru – tvůrce. ● 2015: Cena Akademie science fiction, fantasy a hororu za Počin roku za vznik audiovydavatelství Walker&Volf. |
Kromě literární činnosti se Jiří Walker Procházka věnuje i vzdělávání. Jeho práce s dětmi na školách a při workshopech má nepopiratelný přínos – nejenže inspiruje mladou generaci, ale ukazuje, že tvůrčí energie a chuť vyprávět mohou být schody k něčemu většímu.
Sotva zmizel rudý tank,
Zjevil se český kyberpunk.
Neuromancerovy sny na disketách se chvěly,
v ChiWriteru s večerem doklapal stín,
tisk rozjel Walker, Neffův žák smělý,
a v jehlách pasky žhnul překladatelský čin.
Dvě tiskárny šly tu noc k zemi, Walker se smíchem tiskl dál.
Od té chvíle ví to každej: Neffův učeň je kyberpunku král.
(báseň – Michal Maléř)
