Když 10. prosince 2020 vratislavská divize polské společnosti CD Projekt vydala hru Cyberpunk 2077, bylo jasné, že si většina hráčů bude muset pořídit silnější stroje. Akční RPG se totiž na rozdíl od jiných cyberpunkových her odehrávalo v otevřeném světě. Ten byl složen ze šesti regionů kalifornského velkoměsta Night City. Korporátní městské Centrum, převážně imigranty obydlený Watson, luxusní Westbrook, předměstí Heywood, gangy zamořená a chátrající Pacifica a industriální a maloměstské Santo Domingo i vyprahlé Pustiny, obklopující tuto aglomeraci se staly rájem nejen kyberpunkerů, ale také zločineckých gangů. Ve městě naopak vládne korporace Miltech disponující svojí vlastní armádou.
Během tří let se stal z této hry fenomén, proto není divu, že ještě v témže roce pod značkou Cyberpunk 2077 vyšel i první román odehrávající se v tomto světě. Tou první vlaštovkou byla kniha autora populární fantasy série Achája Andrzeje Ziemiańskiho. Kniha se jmenovala Cyberpunk: Znovuzrození, a i když šlo o průměrnou detektivku, fanoušci hry s ní byli celkem spokojeni. V témže roce vyšla kniha Svět hry Cyberpunk 2077, která je v podstatě encyklopedií, v níž se čtenáři dozví více o vzniku Night City, kniha také prozkoumává sociální vrstvy, které v něm žijí. V podstatě šlo o hezký doplněk ke hře. Ale na grafický román z tohoto světa jsme si museli ještě chvilku počkat, neboť Trauma Team autora Pochmurného kraje Cullena Bunna u nás vyšla až roku 2021. Akční rubačka ve stylu filmu The Raid nebyla vyloženě špatná, ale hlubšího vykreslení postav nebo nedej bože pořádných dialogů tam čtenář nalezl zhruba tolik co elektronek v pěstním klínu nějakého neandrtálce. Proto jsme vzhlíželi k edičnímu plánu nakladatelství CREW které u nás tituly související s touto hrou vydává, v očekávání nového, a snad i lepšího komiksového přírůstku z tohoto universa. Tím se stal Cyberpunk 2077- Máš moje slovo, za jehož scénářem stojí Bartosz Sztybor, kterého u nás dobře známe díky komiksům o zaklínači Geraltovi.
Ay de mí, Llorona
Llorona de azul celeste
Ay de mí, Llorona
Llorona de azul celeste.
Jestliže se nějaký příběh z tohoto světa věnuje nejen gangům operujícím v ulicích Night City, ale také hispánským obyvatelům města, je to právě tento. A ačkoli je vyprávění o ženě pátrající po vrazích své dcery na první pohled prostou revenge jízdou, nabízí toho mnohem víc.
„Co se ti stalo?„ „Night City.“
Prostoduchá Teresa a její manžel Aarno provozují malý fastfood na okraji pouště. Není to žádná sláva, ale daleko od Night City a jeho gangů mohou v pokoji a míru vychovávat vnučku Wayru, jejíž matka, odešla do megapole, aby pracovala pro Miltech. Ostatně i Aarno před svým odchodem do důchodu pro nejmocnější korporaci ve městě pracoval. Ovšem obrázek téhle šťastné rodinky se začne deformovat ve chvíli, kdy se u Teresiných dveří objeví kyberpunkerka Alina. Zpráva, kterou přinesla, donutí Teresu odhodit masku, jíž doposud nosila, a vydat se do města, v jehož ulicích prožila své mládí.
„Zasraný kyberpunkeři! Žádný pravidla, žádná věrnost, žádná úcta! Nakecalas mojí Orioně spoustu blbostí. Přišel jsem kvůli ní o svou holčičku.“
Sztyborův komiks obsahuje všechno, co na Cyberpunku 2077 milujeme. Technologie, augmentace, gangy i korporace. Je sice pravdou že Miltech tady figuruje pouze jako jakýsi velký bratr v pozadí a hlavní roli v příběhu hraje proslulý gang Valentinos, ale pro potřeby stočtyřstránkového komiksu je to dostačující. Příběh sám je ovšem drsný jako šmirglpapír, a i na takto malém prostoru se v něm dočkáme několika opravdu pěkných dějových zvratů. Navíc jej Sztybor vystavěl jako solidní antickou tragédii, takže si ho užijí i náročnější čtenáři. Vlastně funguje dobře i bez toho, abyste znali hru.
„Důvěra je posvátná věc. Korporace ani vlády si ji koupit nemůžou. Vždycky jsem si myslel, že věřit se dá jen vlastní rodině. Vlastní krvi. Ale tys to musela všechno posrat.“
Dobrý příběh je jedna věc, můžete však psát jako samotný William Gibson, ale bez šikovného kreslíře vám vypravěčský um bude platný jako kyberpunkerovi odpálený implantát. Proto Sztybor spojil síly s nadaným španělským výtvarníkem Jesúsem Hervásem a koloristkou Giulií Brusco. Hervás si futuristickým světem kyberpunku pohrál již v komiksové sérii Blade Runner 2019, Bruscoová pro změnu spolupracovala s Kevinem Smithem na jeho komiksu o vigilantce Felicii Dancenové – Maskerade. Hervásova kresba trošku připomíná Skalpy, což je vlastně úplně v pořádku. K revenge příběhu o gangsterech se totiž hodí perfektně. Není bez zajímavosti, že Bruscoová pracovala na Skalpech jako koloristka. Pro tento komiks však zvolila neonové křiklavé barvy, které atmosféru světa Cyberpunku 2077 vystihují nejlépe. Řečeno slovy básníka, oba výtvarníci zatraceně dobře vědí, že v Night City je i černočerná tma modrá.
Ayer lloraba por verte, Llorona
Hoy lloro porque te vi
Ayer lloraba por verte, Llorona
Hoy lloro porque te vi.
Cyberpunk 2077 – Máš moje slovo je zatím nejlepším komiksovým a vlastně i literárním příspěvkem do světa této kultovní hry.
Cyberpunk 2077 – Máš moje slovo
Scénář: Bartosz Sztybor
Kresba: Jesús Hervás
Překlad: Filip Ženíšek
Vydal: CREW, 2023
Počet stran: 104
Vazba: brožovaná
Cena: 299,- korun
Ukázkou si můžete zalistovat ZDE
