Titáni cení zubiska!

Crew do nás pere další svazek mangy o lidožravých Titánech!

Utíká to jako voda. Už je to něco přes rok, co s námi tahle manga je, a zdá se, že s námi ještě minimálně pár let zůstane. A je to dobře. Pátý svazek totiž naštěstí zvedá po slabší čtverce laťku opět o něco výš a rozjel velmi zajímavou hru. Zatímco jsme se minule docela plácali v nepříliš prokresleném flashbacku, nyní se hrdinové musí pokusit čelit zcela novému nebezpečí a zároveň si jako vždy trošičku psychologicky popřemýšlet. A i tentokrát dojde na úmrtí, nedokonalou kresbu a pokus o filozofické otázky. Co se povedlo… a co naopak ne?

Úvodní „soudní“ kapitola je super. Celý proces se Isajamovi velmi povedl a pokud se vám povede ignorovat klasické hrdinské fráze a posedlost narvat do této mangy nějaký hlubší význam, budete se velmi bavit. Hlavní postava konečně není úplně na kopanec do břicha a ukazuje se, že lidé moc inteligence nepobrali – což krásně reflektuje tvrdou realitu. Je velkou škodou, že po této vcelku dobře napsané a vystavené kapitole přijde „podkapitolka“ o jednom z nejdrsnějších zabijáků Titánů a jeho lásce k uklízení. Ano, čtete správně. Zbytečné a mimózní. Jako by se žádná manga nemohla obejít bez podivných úchylek a ještě podivnějších postav. Nicméně tohle malé zadrhnutí je poté vylepšeno troškou té mytologie a poodhalení nejednoho tajemství o masožravých Titánech. Opět ale zamrzí, že se celé povídání musí opět točit i kolem další pošahané postavy, ze které japonské bláznovství přímo prská gejzíry.

Naštěstí se ale jedná jen o první polovinu svazku a v té druhé dostanou prostor Erenovi přátelé a taky nějaká ta atmosférická akce, která přeci jen téhle sérii jde nejlépe. Šokovat totiž umí. Stojí za to i konec, kdy se představí „nový“ nepřítel, který dává vědět o tom, že se tu odehrává něco nekalého a lidsky shnilého. A je dobře, že tomu tak je, neboť přešlapovat na místě by se v tuto chvíli moc nehodilo.

Je už trochu únavné neustále psát podobné úvahy o kresbě této unikátní mangy, ovšem jako vždy platí pravidlo: komu se nelíbí – líbit se nikdy nebude. Žádné velké změny, žádné famózní zlepšení či zhoršení. Sem a tam se objeví špatné proporce a až směšný nákres postavy, ovšem to platí i pro povedené nákresy akčních scén či prostředí. Pořád jsou největším problémem strany, či panely, kdy postavy mluví a nebo stojí, neboť tam kresba skřípe zdaleka nejvíc.

Pátý svazek je mnohem lepší než ten předešlý. Přesto lze vypozorovat, že ten úžasný moment „wow“ faktoru je tentam a už záleží jen na tom, zda si vás manga chytla na háček. Fanoušky potěší a to je zřejmě to nejdůležitější.