Nesnáším Pohádkov podruhé aneb Královně Gerdě ruplo v bedně!

Bylo nebylo, za devatero horami, devatero řekami a devatero obrovskými hromadami mrtvol žila jedna malá roztomilá holčička se zelenými vlásky a růžovými šatičkami jménem Gerda. A tahle holčička se rozhodla, že už nechce být královnou říše zvané Pohádkov, sbalila si svého společníka Láďu a obrovskou sekeru a vydala se hledat cestu domů.

Ve druhém svazku série Nesnáším Pohádkov s podtitulem Kulma drát se opět vracíme do kulis roztomilého a pastelovými barvami hrajícího Pohádkova. Na trůně sedí Gerda, dívka, která sem propadla ze světa lidí a ne a ne najít cestu ven. Jenže královnování je přece príma, ne? Leda houby, přátelé, samý vymrkaný papíry, zastlaná úředničina – a nejhorší je, že vám trůn skoro přiroste k zadku. Naštěstí je tu inspekce, která Gerdu břemene kralování zbaví, a tak se může vydat hledat cestu domů, do světa lidí. Cestu si namísto drobků značí spíše droby, neboli vnitřnostmi všech, kteří se jí připletou do cesty, protože není zrovna přívětivě naladěna.

Skottie Young se rozhodl, že se v téhle sérii vyřádí. Už základní premisa, ve které se střetává roztomilá barevná kresba s brutalitou a drastickými detaily, je sama o sobě dostatečně šílená. Roztomilá růžovoučká stvoření otírající si krev z obličeje, monstrózní výbuchy a končetiny létající vzduchem… Tahle slaďárna prostě není pro děti, spíše pro hodně ujeté dospěláky. Marná sláva, nepomáhá tomu ani maskování neslušných výrazů za přijatelnější slovník (jak napoví sám název Kulma drát). Paradoxem je, že tato slova jsou vyvedena velkým fontem a navrch i kontrastní barvou.

Zatímco první kniha měla jakž takž soudržný děj, ve druhé (obsahující svazky 6 až 10) se autor rozhodl pojmout vše jako sled různorodých scén spojených hlavní postavou. Po úvodní královské epizodě se čtenář vydá v rámci hledání cesty domů třeba do klobouku Gerdina hmyzího společníka Ládi, do bojové věže nápadně připomínající legendární herní automaty (s hrou Street Fighter) a nakonec dojde i na cestování časem. Do různorodých dobrodružství nacpal Young i strašlivou spoustu popkulturních odkazů, které odhalíte tu snadno, tu s trochou znalostí; každopádně vám vykouzlí úsměv na tváři.

Kresba připomíná roztomilé dětské seriály. Autor se coby zručný kreslíř pokusil do téměř každého panelu nacpat nějakou drobnou vizuální legrácku, takže se vyplatí si „obrázky“ vždy dobře prohlédnout. U tohohle komiksu totiž doslova a do písmene platí, že ďábel se skrývá v detailu. V osmém sešitu navíc Youngovi s kresbou onoho výše zmíněného “něcojakoStreetfightera“ vypomohl Jeffrey „Chamba“ Cruz. Pro znalce to bude příjemně nostalgická a lehce pixelovitá vložka, která k ujetému stylu dokonale sedne. A samozřejmě nemůžeme zapomenout zmínit všudypřítomný humor – prvoplánový, nekomplikovaný a dokonale zapadající do ducha série.

Celkově je Kulma drát solidní mainstream. Kupa šílených nápadů tentokrát naházených na hromadu tak, jak zrovna napadaly samotného autora, má jediný cíl: bavit. No dobře, možná i trochu šokovat, ale v tomhle provedení je nakonec i koupel ve vyhřezlých střevech zábavná. Na vyčištění hlavy od každodenních starostí je ovšem tohle lehké čtení naprosto ideální!

Kulma drát (Nesnáším Pohádkov 2)