UCC DOLORES – Rudý krystal, Poslední kulka: Ne až tak epické završení jedné vesmírné ságy

V předchozím sešitě edice Modrá CREW jsme se seznámili mladou jeptiškou Monou, která opustila klášter, aby mohla převzít rodinné dědictví. Tím byla válečná vesmírná loď UCC Dolores. Aby mohla Mona použít Dolores ke své evangelizační cestě vesmírem, musela nejdříve najmout pilota a následně nechat loď opravit. Pilotem se stal Kash, kterého Mona vytáhla z arény, v níž se účastnil nelegálních zápasů, a s opravou lodi se to jaksi zamotalo, neboť „opraváři“ dostali na Dolores zálusk. Útěk z opravárenského doku byl jen prvním ze série epických útěků. Tím posledním byl však úprk z Fort Messoudu. Tehdy si Mona a Kash konečně uvědomili, že nejsou tím, kdo by ovládal Dolores, ale že tím, kdo určil cíl jejich cesty, je naopak loď sama.

Rudý krystal

Svérázná dobrodružná jízda pokračuje ve vyjetých kolejích, ale čtenáři se v úvodu čtvrtého dílu dozví, kdo byl původním majitelem lodi a proč nyní UCC Dolores směřuje skrze vesmírnou pustinu k mrtvému měsíci. V jeho bludišti snad Mona nalezne odpovědi na všechny své otázky. Anebo také ne. Zatímco se bývalá jeptiška sbližuje s nerudným mechanikem, po jejich stopě se jako smečka ohařů vydává robotická armáda. Na čtenáře čeká několik monster jež je budou budit ze spaní, romantika, za kterou by se nemusela stydět ani Angelika, Markýza andělů, a epická bitva o tajemstvím opředený rudý krystal. Závěr téhle ságy nemohl být epičtější. Proto je trochu zvláštní že ve druhém svazku najdeme i příběh, který je pouhým apendixem tohoto epického dobrodružství.

Poslední kulka

Mona a její parťák ztroskotali na ledové planetě. To je samozřejmě prekérní situace. Ale mnohem větší průšvih než porod, který jim pobyt na planetě zkomplikoval, je nesnesitelná zima a nenechaví nájezdníci létající na hřbetech obrovských vran. Poslední kulka je celkem jednoduchý a přímočarý revenge western, nic víc, nic míň. Rozhodně nejde o špatný příběh, ale po divokých eskapádách v předchozích dílech působí asi jako epizoda Ordinace v růžové zahradě vedle filmu od Tarrantina, a to navzdory tomu, že nepostrádá divokou akci. Dolores si zasloužila epičtější závěr. Ale kdo ví, možná se ho jednou dočkáme. Zadní vrátka, která si tvůrci nechali více než okatě otevřená, jsou toho více než smělým příslibem.

Nad výtvarnou stránkou jsem se rozplýval v recenzi předchozího sešitu, takže pouze dodám, že UCC Dolores sluší jak celostránkové panely, tak syté barvy, jimiž tento navýsost pestrý vesmír přetéká. Zkrátka a dobře: manželé Taquinovi znovu dokázali, že moderní francouzský komiks dokáže být zábavný, akční a epický, a že základní pilíře jakými byly časopis Pif Gadget a příběhy Asterixe a Obelixe mají v současných tvůrcích následovníky, za něž by se nejen René Goscinny a kreslíř Albert Uderzo nemuseli stydět.

UCC Dolores 3,4